Je to hrůza – ačkoli toho nemám zas až tolik na práci, tak napsat sem pár řádek, co právě dělám, je docela těžké. A protože teď jsem po celodenním vysedávání ve školních lavicích tak unavená, že na nic nemám náladu, věnuji ten čas Vám 😉 a ve stručnosti shrnu, co se za posledních 14 ní událo (to náhodou máte štěstí – víte, jak se umím rozepsat – a kdo to potom má číst, že? :-)).

Co určitě stojí za zmínku je Noc reklamožroutů v Palace Cinemas (23.10.). Snad každý ví, co to je, ale představte si to! Pět hodin sedíte v kině, kde bez přestání jde jedna světová reklama za druhou. Úžasné!! My, co jsme přišli včas a měli jsme dobrá místa, jsme si to mohli opravdu vychutnat. Vše bylo otitulkované (anglicky), ale i tak bylo jen plusové, když člověk uměl francouzsky – takových reklam tam bylo hodně a přeci jenom se to lépe vnímá, když tomu člověk rozumí, než když se ztrácí v několika řádcích textu. Trošku nebylo podchyceno „rozdělení“ do jednotlivých sálů – ve všech sálech Slovanského domu běželo to samé, ale lidi se z nepochopitelných důvodů hrnuli jen do horních pater (lístky byly neadresné, takže si každý mohl vybrat, kde chce sedět), která po chvíli praskala ve švech, zatímco, prý, sály ve spodním patře zely prázdnotou. No což, my jsme seděli 🙂 A zážitek supr!

Další pěknou akcí bylo podzimní rozloučení s cyklistickou sezonou (28.10. – 1.11.). Ubytováni jsme byli u příbuzného našeho kamaráda v Janově nad Nisou v Jizerských horách. Ve středu k obědu jsme po malém bloudění útulný rodinný penziónek konečně našli – ubytování supr. Jen to počasí. Ve středu jsme šli pěšky na obhlídku okolí – mrholilo, zataženo, 10°C. Další dny už ale patřily kolu. Co na tom, že na cestách leckde ležel sníh a někam jsme se kvůli ledu ani nedostali. Jen se člověk musel pořádně obléknout, protože jakmile se k naší radosti rozjasnilo, rázem spadla teplota na nulu a to už bylo moc i na naše kola – mě osobně sem tam zatuhla přední brzda a přesmykač. Ale když do toho člověk s láskou trochu kopnul a nevnímal při tom zmrzlé prsty a mokré nohy, tak to bylo supr. Fotky, ať si uděláte představu, jaké to opravdu bylo :-)., naleznete zde. Takže můj první letošní cyklovýlet – 1.2. a můj, zatím poslední, 1.11. to docela ujde. Za ty 4 dny jsem najezdila 160 km a dovršila jsem tak letošní 4000 km!! Už letos kolo nechci ani vidět 🙂

Další akce, na kterou jsem patřičně pyšná byla přednáška v Kladně (6.11.). Ne jen tak ledajaká – tuhle jsem odpřednášela já! To se mě tak školitel 10 dní před dnem D zeptal, jestli bych to nezkusila. Ono už před tím jsme o tom mluvili a já jsem si i nějakou malou rešerši udělala, ale pořád to bylo jen takové „jó, ono to někdy bude a až to přijde, tak se připravím“, ale najednou to bylo tu. A tak jsem začala „lepit“ různé prezentace, které se mi líbily, dohromady, psát svá moudra, vypisovat větičky z mých vypracovaných státnicových otázek – no šílený. Ale abyste si nemysleli, že mi dal jánevímco – téma bylo „reologické modely a svalová mechanika“, tedy něco s čím mám jakž takž zkušenosti – vždyť jsem se svaly zabývala jak ve své bakalářské, tak diplomové práci. Takže tak cizí mi to nebylo. Navíc on byl tou dobou ve Slovinsku, takže tím spíš se to hodilo. A tak jsem se ze čtvrtka na pátek vůbec nevyspala, protože jsem se pořád budila strachy, že zaspím. Nakonec jsme nezaspala, ale i tak jsem na autobus došla 3 minuty před jeho odjezdem. První postupový cíl splněn – dojet do Kladna. Malý zádrhel přišel, když mi vrátný nechtěl dát klíče od posluchárny, že prý nejsem na seznamu. Nakonec jsme to se sekretářkou vyřešili. Úžasná posluchárna – moderně vybavená, tři promítačky u stropu, tři posuvné bílé tabule, jedna na křídu, počítač. Po asi deseti minutách hraní si s technikou se mi konečně podařilo spustit správnou promítačku, spustit správné plátno, zapnout počítač a otevřít prezentaci a připojit se k internetu. Tak to bychom měli. A čím se píše na tu tabuli? Křída, fixa, nikde nic. Školník mě poslal do 6. patra za sekretářkou (tou, která mě sem vlastně pustila) – ta mi půjčila svůj jediný fix, pod podmínkou, že ji ho jistojistě vrátím (docela se rozzářila, když jsem jí ho po přednášce opravdu vrátila :-D) a hurá do posluchárny (ještě že jsem si nechala půl hodiny k dobru). Jak školitel sliboval, studentů bylo tak 20-30. Vlastní přednáška proběhla, z mého pohledu dobře, jen byla o něco kratší než by asi být měla. Ale jak mi řekla holčina, která si pro přednášku přišla s fleškou – „stejně jsme většinou z Prahy a pak nic nemáme, takže vesele hurá domů.“ No jestli jsou opravdu všichni z Prahy a jestli potom opravdu nic už nemají, tak to se divím, že jich přišlo tolik – jezdit do Kladna na osmou hodinu, abych tam 1,5h poslouchala něco, čemu oni ani pořádně nerozumí (je tam víc matiky, než kdy měli), to chce opravdu odhodlání :-). A pak domů a do postele – nevyspání a zárodek choroby si na mě vzaly svojí daň.

Ale čtyři hodiny spánku to spravily a večer už jsem byla fit, abych se mohla s Vláďou vypravit na Výstaviště na Erotica Praha. Vlastní výstavu moc rozebírat nebudu, umíte si sami představit, o čem to bylo :-).

A druhý den jsme se vypravili na Výstaviště do Brna – Sport life, cyklo a nějaká eletkronika. Úžasné! Mnohem lepší než Letňany. Tomuhle říkám pořádné plochy na vystavování. A doprovodný program supr. Jen co neměli zmáknuté , bylo jídlo – všude byly fronty a byly to staré „dobré“ klasiky jako párek v rohlíku, kuřata (která v době oběda nebyla hotová), pizza, langoše a spol. Ale v jednom pavilonu jsme pak našli něco lepšího – já jsme si dala noky se špenátem a Vláďa pangasiuse. A od pěti hodin jsme se koukali na finále světového poháru v lezení. Pěkná podívaná. A pak v dešti hurá domů.