Na Velikonoce jsme letos zůstalii ve Švýcarsku. Ono je vždy velký provoz na silnicíhc a nervovat se někde na dálnici sedm hodin do a z Čech se nám s Eli moc nechtělo. Člověk je pak po takové dovolené spíš unavenější než odpočatý.
A tak jsme to letos pojali odpočinkově.
Na Velikonocce dorazili Vláďovi rodiče. Vláďova mamka tedy dorazila již týden před tím, aby tu Vláďovi pomáhala zatímco já jsem byla v Dánsku. Využili jsme tedy toho, že jsme mohli vyrazit s Vláďou někam sami bez Elišky. Ve čtvrtek jsme tak vyrazili do kina (poprvé za tu dobu, co jsem ve Švýcarsku). Zjistila jsem, že máme jedno minikino (dva sály) 10 minut pěšky od mé práce. Také je trošku náročné najít film v originálním (anglickém) znění a ne s německým dabinkem (takových filmů tu kupodivu je většina!). K tomu do toho byli i francouzské a německé titulky. Byli jme na The Imitation game. Naprosto super.
V pátek večer k nám zašli na večeři Domi s Kevinem. Měli jsme chili con carne a Domi přinesla výborný dort s malinovou pěnou. Dlouho jsme je neviděli a navíc jsme potřebovali naplánovat naší další společnou dovolenou do Italíe (na poslední chvíli to Itálie vyhrála před Francií, převázně kvůli dojezdové vzdálenosti).
V sobotu jsme potom vyrazili do Vevey do Alimentaria (Food muzeum, Muzeum jídla), které sídlí v budově, kde bylo první hlavní sídlo Nestlé. K tomu jsme si dali i obídek (čočkový krém s kurkumovou pěnou a salát). A pak jsme byli úplně uťapaní. Tím, že se o stravoání relativně dost zajímáme, tak tam toho pro nás moc nového nebylo. No a na závěr jsme si došli do cukrárny na pořádný francouzský zákusek (Vevey je ve francouzské části Švýcarska) a jeli jsme domů (jak tušíte, toto byl opět jen „soukromý“ výlet mě a Vládi).
No a v pondělí jsme s Vláďou a Vláďovým tátou zašli do Termalbad v Curychu. Tomu říkám velikonoční pohoda.
Jinak Eliška se nám krásně „rozpovídala“ – začíná úspěšně opakovat slova, která slyší. Také si prozpěvuje a můžete v tom opravdu slyšet nápěvy různých písniček (samozřejmě my poznáme jen ty české). Váží již 11,9 kg.