Za leden se toho vlastně moc nestalo. Dva týdny měla neštovice Eli, dva týdny Maty. Týden jsme pobyli v Curychu a pak jsem zase jeli zpět do Prahy na otočku na narozeninovou párty. Lednové foto zde.
Autor: Míša
Vánoce a vstup do nového roku (2019)
Díky nastřádané dovolené jsem měla volno již od 14.12. Takže týden „volna“ ještě před Vánocemi. Děti měly ještě školu a školku až do pátku, takže do Čech jsme jeli až v sobotu. A průběh oslav klasika. Jedna babička s dědou, druhá babička s dědou, další příbuzní … S Eli jsme si dali jednu únikovou hru v Džungli (Karlín), unikli jsme jen tak tak 🙂 No a další návštěvy jsme museli odvolat, protože u Eli se projevily neštovice. Kromě dvou prožvaných dní a nocí to mělo dobrý průběh a vydržela se nedrbat. A samozřejmě, jen co jsme se vrátili do Curychu (až 12.1., nechali jsme si ještě jeden týden v Praze, aby se Eli komplet zotavila.), tak to propuklo u Matyho. Ten se chudinka drbe o poznání víc.
Jinak dárků jsme dostali šíleně moc. Já dostala vše, co jsem chtěla. Eli byla nadšená třeba z meče nebo převleku pro princeznu Jasmin. Také jsme si nadělili další koleje a mašinku pro dřevěnou vláčkodráhu a s tou teď s Matym blbneme doma, když ven nemůžeme.
A také jsme dostali další deskové hry. Máme všechny hry napsané na seznamu, který se snažím udržovat kompletní, ale sem vám ho dát nemohu, protože to asi nejde. Rozhodně nijak jednoduše jako třeba obrázek. (tak už jsem na to přišla – seznam je zde)
Banánový chlebíček
Už snad stokrát jsem to sem chtěla napsat, abych to nemusela sáhodlouze hledat na internetu. Teď už vím sice, kde ten můj oblíbený najdu, ale je pohodlnější to mít tady. Jedná se o recept od Kitchenette. Takže originál najdete na jejích stránkách, sem jen rychle ingredience. A ano, nejde o žádný chléb, ale sladkou „buchtu“.
Ingredience
Ingredience “suché”:
2 hrnky / 240 g celozrnné mouky
1 lžíce prášku do pečiva
1 lžička sody na pečení
špetka soli
Ingredience “mokré”:
1/2 hrnku/130 g jablečného pyré
1/2 lžičky prášku do pečiva
1/2 hrnku/113 g změklého másla
2 lžíce jablečného džusu
1/3 hrnku/ 95 g agáve sirupu
1 lžička vanilkové esence
4 celé hnědé banány
Pečeme na 180°C cca hodinu, raději nekontrolovat, ať to nesplaskne
Únikové hry
Už ani nevím, jak jsme se k tomu dostali. Že bychom dostali voucher?
No začali jsme, již to bude asi dva roky, na Proseku v Psychiatrické léčebně – Pokoj č. 606.
O co jde? Zkrátka a dobře – na hodinu vás zavřou do místnosti a vy musíte hledat nápovědy, řešit úkoly a hlavolamy, abyste našli klíč ke dveřím a mohli ven. Ne že by se s vámi po hodině propadla podlaha do pekla, … ale prohrajete. Týmy jsou většinou od dvou do šesti lidí, takže každý může hledat v jednom koutě a radit si. V případě nouze si můžete zažádat o nápovědu (tím ale získáte mínusové body).
Pak byla dlouho pauza. Ono to je zkrátka těžké skloubit správný čas a místo s hrou a hlídáním.
Až dostal letos Vláďa poukaz od kamaráda Honzy k narozeninám (jo, jo, už v březnu). Vláďa to trochu nechal ležet ladem, tak jsem se jim do toho vložila a zarezervovala jednu v centru Prahy na Vánoce. Spousta her je taková hororová, viz výše Escape Master. A na to jsem neměla moc náladu. Ale tahle je již pro děti od 5 let! Takže bereme Eli s sebou.
No a pak jsem narazila ještě na jednu, tu si musíme brzy také dát (letos to již nestihneme, tak v roce 2019 snad) – Záhada ztraceného rohu jednorožce.
Týden 50 (2018)
Ten týden zase utekl!
V pondělí večer odjel nočním vlakem Jirka (po týdenním pobytu u nás). A nejel sám – odvážel si základ naší parádní rýmičky a kašle. Z toho se děti po cca 10 dnech konečně vyhrabali (v pondělí jsem s nimi ještě byla u doktora a vše ok), my s Vláďou jsme si ještě v pondělí a úterý (a já ještě středu) „užívali“ odpočinku doma.
Pokračovat ve čteníMikulášský orienťák
Tak jako každý rok touto dobou jsme se všichni (kromě Matyho) zúčastnili Mikulášského orienťáku kousek od Zugu. Sešlo se to tak, že u Matyho v jeslích byl na dnešní den naplánován také Mikuláš a k tomu … i možnost tam děti nechat již od rána! Paráda! Takže Maty byl v jeslích a my jsme na poledne jeli závodit. Letos poprvé (od r. 2013 jsme tu již po 5.) jsem šla „dospěláckou“ trasu, zatímco Vláďa šel s Eli dětskou (dlouhou dětskou), na jejíž trase je Mikuláš.
A jak se šlo mě? Ano, šlo, protože jsem naposledy běhala tak před deseti lety. Šlo se dobře. Až na první kontrolu, která byla špatně zakreslená a kterou jsem tak hledala o 5 minut déle, než jiní, jsem vše našla v pohodě. Sem tam jsem si z kopce i popoběhla. Pršet nezačalo, nemrzlo, takže paráda. Nakonec jsem se časem 1 h 19 min posunula samozřejmě až na konec startovního pole (ne úplně na konec) a 7,4 km.
K Máťovi jsme to nestíhali, naštěstí tam mohl dorazit děda – začínalo se malým „barem“, my to na Mikuláše stihli. Takže po dnešku má Maty balík oříšků a čokoládiček a eli pro jistotu dva 🙂
Paleontologické muzeum
Středeční odpoledne je tradičně volné, takže ho to chtělo něčím zajímavým vyplnit. Dali jsme si tedy s Matym a Jirkou brzký oběd v 11 h, vyzvedli Eli ve školce a rovnou jeli do paleontologického muzea. A tam jsem ty tři nechala a odskočila si na hodinku do práce, kterou mám tam odtud za rohem. Pak jsem je tam zase vyzvedla, podívali se kolem (zmizel ohromný lenochod, který byl dominantou hlavní haly – po letech šel na zrestauravaní … navíc nové vědecké poznatky poukazují na to, že asi nebyl chlupatý, ale spíš jako slon), zhlédli 20 minutový filmek o dinosaurech a pak vyrazili do centra na vánoční trhy.
Nejlepší to je samozřejmě na hlaváku, kterému dominuje Swarosvski stromeček. Eli si užila kolotoč (Maty to venku celé prospal), nějaké dobrůtky a domů jsme dorazili akorát na večeři.
Adventní kalendář
Tak letos to máme ve velkém. Začínáme tradičně 1.12., protože už se nemůžeme dočkat odpočítávání na Vánoce.
Děti mají tradičně nástěnné pytlíčky. Eli má na každý den čokoládku (protože nějaké alternativy jako „aktivity“, příběhy, ani hračky to prostě není ono) a zpět (ze zabavených věcí) jednu malou hračku (těch mám na skříni pytel, takže bylo z čeho vybírat). Maty tam má zásobu DUPLO figurek a pár zvířátek. Takže já jsem se vydala z nejlepšího. Mikuláše zařizoval Vláďa (a prasklo, že to byl on, protože on jako jediný na polštáři nic neměl … a když na něj Eli vytasila „musíme si říkat pravdu“, protože chtěla Mikuláši či kdo to byl, kdo sláďurky připravil, poděkovat, tak se přiznal) a ještě nás čeká v sobotu Mikulášský orienťák s nadílkou.
Já jsem si sehnala úžasný čajový kalendář … a pak jsem objevila ještě úžasnější … a nakonec jsem ještě jeden dostala 🙂 Takže jeden si nechám na odpočítávání narozek na leden a o ten první nejmenší projevila zájem kolegyně.
A Vláďa dostal Ritter čokoládičkový (nikoli Ritter jako rytíř, ale Ritter jako ta značka německých čokolád).
Cirkus Conelli
Na pátek jsme si s Eli koupily na rychlo zlevněné lístky do cirkusu Conelli (po slevě 45 CHF každá), který je každoročně na malém ostrůvku v Limat řece uprostřed Curychu. Jedná se o cirkus bez zvířat, kam by se také do tohoto malého cirkusu, který se vlastně rozkládá na ploše zahrádky restaurace, která na tomto místě má prostory, nevešla. Toto malé šapitó ani nepotřebuje vnitřní podpěrné tyče, takže na manéž je vidět ze všech sedadel stejně.
Přišly jsme s dostatečným předstihem, takže Eli stihla, za mé pomoci, i cukrovou vatu. A pak už jsme se ve vytopeném stanu usadily a čekaly na začátek. A už to jelo jedno za druhým. Šlo o kombinaci tanečních vystoupení, byl tam jeden akrobat na houpací hrazdě, žongléři (diabolo, krabice, kloubouky, atd.), po přestávce také trampolíny, kouzelník, a podobně. V přestávce jsme si protáhly nohy a stihly ještě popkorn.
Celé to trvalo něco málo přes dvě hodiny. Dokonce jsem pochytila i vtípky dua „Laurel a Hardy“ (ve švýcarské Němčině). Takže za mě super a i Eli se chechtala celou cestu na tramvaj.
Konečně si tak mohu odškrtnout návštěvu této Curyšské atrakce.
Tyčový lux SAMSUNG POWERstick
28.11.2018
Tak jsem si udělala radost a konečně vybrala a koupila nový lux. Náš stávající velký Dyson si samozřejmě necháváme na velký úklid, ale tohle bude na takové rychlé přejetí chodby, či drobků pod stolem, na pavučiny a těžko dostupná místa. Při výběru jsem si dokonce na měsíc předplatila anglickou verzi dTest (Which), abych pročetla recenze. Samozřejmě, že když jsem hodila na papír všechny své požadavky, tak mi jako nejlíp vyšel Dyson V8 Absolute, designově se mi naopak líbil Leifheit Regulus PowerVac. Pokračovat ve čtení