by ·1 komentář
25.5.2017
Po dlouhé době jsem se i já vypravila se zbytkem rodiny na kopcatý výlet. Vyrazil s námi i děda Jirka, takže spolu s dvěma dětmi jsme se do auta vešli jen tak tak. Bachtel není od Curychu daleko, kolem 40 min jízdy, takže takový malý posnídaňový šlofík se stihnul. Zatímco v Curychu bylo již od rána vedro, jakmile jsme vystoupali trošku výš, k tomu vítr, tak bylo docela frišno. Eli hned od auta kňourala, jak je unavená. Když si ale tak po 20 minutách cesty dala sušenku a chleba a zbavila se batohu, hned se jí šlo lépe. Nebo lépe řečeno, beželo. Protože od té doby, jakmile to nebylo výrazně do kopce, běžela. Cestou jsme viděli krávy a veverku a zkoumali jsme květiny podél cesty. No a pak jsme stoupali a stoupali. Ke konci to ještě Eli s dědou místo po silnici s kočárem vzala ofroadem přímo kolmo na vrstevnice. Nahoře ještě Vláďa s dědou zdolali rozhlednu, zatímco já s Eli jsme si užívaly na hřišti. Ještě mě čekalo přebalení Prcka. Nevím, co s těmi Pamperskami je, ale skoro pokaždé, když se Maty pokadí, tak to má až na zádech. Takže fajnové převlékání na piknikovací dece. A pak konečně cílovka v restauraci – zmrzlinka. A pak už jen cesta dolů. Teď jsem to byla já, kdo s Eli začal na turistické mimo silnici. Eli to pojala jako trail running. No užili jsme si to. Jeden by nevěřil, že Eli těch 9,5 km sama zvládne. Cestou domů samozřejmě usnula a po vzbuzení byla pekelně nepříjemná, ale kdo by po takové cestě nebyl.

by ·Komentáře: 2
7.5.2017 (neděle)
Na neděli naše kamarádka Zuzka zamluvila poníka na jedné jízdárně v Curychu, což bylo super, protože jsme to autem měli 7 minut (http://www.ponyranch-zuerich.ch/ponyplausch/ – je to de facto na poloviční cestě do školky). Bohužel pak měla její dcera teplotu, takže jít nemohli, ale my šli, i když pršelo. Poník byl tedy větší, než jsem čekala, ale Eli to tedy vůbec nevadilo. Celkem dorazily čtyři děti. V suchu jízdárny všichni nasedli a udělali jsme pár okruhů, abychom se na sebe všichni zvykli – poníky a koně vedli rodiče (tzn. to padlo na mě, Vláďa jel s Matýskem). Pak jsme vyrazili ven do deště. Naštěstí nebyl déšť tak silný. Nemůžu říct, že bych ponyho Sáru řídila, spíš ona řídila nás. A díkybohu sama sledovala koně před sebou. Jediné, co jsem tedy musela dělat je držet krok a držet ji od trávy a šťavnatých listů, což, když se poprvé vrhla po listech podél cesty, jsem nečekala a pěkně nás strhla. To samé následovalo, když zmerčila šťavnatou trávu. Člověk na ní musel trošku víc zhurta, ale nechte si šlápnout od poníka na nohu, že jo. Takže důrazně, ale opatrně 🙂 Eli z toho měla legraci. Završili jsme to zase na jízdárně. Sára už asi byla z mého vodění znuděná, a tak se několikrát na truc zastavila a nechtěla dál. Eli to zkoušela „los geht´s“ (vyrážíme), ale už ani to nepomáhalo. Ještě že to trvalo jen hodinu 🙂 Eli s Vláďou pak nasedli do auta a vyrazili domů, já s Matym jsme šli pěšky (abychom nemuseli pořád rozebírat kočár, teď navíc od bahna a mokrý). Domů jsme nakonec dorazili všichni ve stejnou dobu (zapřičiněno tím, že Vláďa musel zaparkovat dost daleko od baráku, takže jim to trvalo nějako dobu se domů dostat). Dobrá zpráva je, že teď máme kam nosit suchý chleba, který se nám doma od podzimu hromadí.

by ·Žádné komentáře
17.4.2017
Po dlouhé době jsme zase byli na Velikonoce ve Švýcarsku. A tentokrát jsme se i aktivně zúčastnili místniho zvyku – sbírání vajíček, které poztrácel velikonoční zajíček (obdobně asi jako v UK nebo USA). Napadli jsme na to naprosto náhodou – Vláďa si vzal letáček v sobotu v pekárně.
Ráno jsme tedy všichni vyjeli směr Bülach a dále do vesničky Höri, kde se nám nakonec podařilo zaparkovat u nějaké továrny. V lese nad vesnicí bylo ve vytyčeném úseku poschováváno 500 vajíček. Bylo chladno a zataženo, ale to neodradilo desítky dětí a rodičů přijet autem/na kole, či přijít. Vybaveni košíčky, krabičkami, taškami, a papírovými obaly na vajíčka. V jedenáct byl hromadný „start“ a děti i s rodiči se vyřítili na lov nejen krásně barevných vařených vajec, ale i deseti speciálních zlatých vajíček, které pak mohl hráč vyměnit za velkého čokoládového zajíce. Eli s Vláďou po cca 15 minutách skončili se skórem 10 vajec. Hodily se – doma nám došel chleba, takže na oběd jsme měli jen ovoce, a tak troška proteinů přišla vhod.
Připravení vtrhnout do zóny.
Velikonoční zajíček (neboli Osterhäsli)
Eliščin (a Vláďův) úlovek. Na příště si musíme sehnat košíček. Ale pořád mi to přišlo lepší, než chodit rovnou s tím kartonovým obalem na 6 vajíček.

by ·Žádné komentáře
14.4.2017
Do třetice všeho dobrého, jak se říká – na Velký Pátek nás vzal Vláďa do Rapperswillu, abychom mu ukázaly Kinderzoo. Je mnohem menší, než ta dvě předchozí zoo (Tierpark Goldau, a Curyšská ZOO), ale zvířata jsou víc u sebe, takže je stále na co se dívat. Navíc tu mají i zebry a žirafy. Ty v Curychu zatím chybí (ale budou brzy, až dostaví africký pavilon, myslím 2018). Zábavné jsou i doplňkové aktivity, jako jízda na „vláčku“ taženém koněm, velké hřiště, nebo „šminkování“.
Když už to Eli přestalo bavit, tak jsme se vypravili k vodě a tam jsme si, zabaleni v péřovkách, dali výbornou zmrzku. Uťapaní jsme se rádi pak už vrátili k autu, limitovaní Matyášovým krmením.

by ·1 komentář
9.4.2017
V neděli jsme se všichni čtyři vypravili do Tierpark Goldau. My s Eli jsme tam už dřív byly, takže novinka to byla pro Vláďu a Matyho, který to tedy celé prospal. Po dlouhé době jsme se zase utvrdili v tom, že jezdit někam v neděli (myšleno něco, kam se musí vystát fronta na vstup) je naprosto na nic. V půl jedenácté (dřiv jsme se nevyhrabali) nás čekalo již skoro plné parkoviště (pro 650 aut), takže frontu si umíte představit. Naštěstí Vláďa zkontroloval, jak to vypadá u kas a šikovně jsme opustili tu nejdelší frontu, která vedla ke kase, kde se dalo platit jen kartou, a stoupli jsme si do výrazně kratší fronty, kde se muselo platit hotově. Takže po pár minutách jsme byly vevnitř. Nejlepší atrakce je samozřejmě krmení kachen a kaprů, to už jsme měly s Eli z minula odzkoušené. Svišti ještě měli zimní spánek.
Od naší poslední návštěvy vystavěli na vršku zoo úžasnou dřevěnou rozhlednu, ze které byl parádní výhled. Po 150 schodech mě tedy docela bolely nohy (přeci jenom 3 měsíce nicnedělání jsou znát).
Poté, co se Vláďa s Eli několikrát projeli na ohromné klouzačce, jsme pokračovali do výběhu se srnkami a jím podobným. A poštěstilo se nám jednu přilákat a Eli ji tak mohla krmit přímo z ruky. To pro ni byl tentokrát asi největší zážitek. Protože se udělalo fakt hezky, tak jsme si mohli dovolit dát si i zmrzlinku a Vláďa pak objednal i jednu palačinku s nutelou, kterou tedy Eli uvítala. A na konec už jsme byli všichni pěkně uťapaní. Eli tak patřičně využila nové stupátko za kočár a jen se vezla. Odjeli jsme dostatečně brzy, abychom se vyhnuli nedělním curyšským zácpám.
Největší zážitek – krmení.

by ·Žádné komentáře
Při poslední návštěvě nám babička Jana přivezla tohoto méďu. Maty, protože se ještě nemůže sám hýbat, se na něj mohl jen koukat a Eli si ho tedy hbitě prozatím přivlastnila 🙂

by ·Žádné komentáře
Dnes jsme si udělali první rodinný výlet ve čtyřech – do ZOO.
Matyáš to celé, až na jednu pauzu na jídlo, prospal. Eli byla naopak živá a pořád běhala. Nejdůležitější bylo vidět, ani ne dva měsíce staré, slůně. A také jsme šli zkontrolovat malé želvičky, které se narodili loni a předloni. Takže po náročném odpoledni nemohla naše cesta zpět domů dopadnout jinak než:

by ·Žádné komentáře
Asi jste si všimli, že jsme se poslední dobou moc neozývali. Já osobně jsem neměla moc o čem psát. Teď už mám. Začalo to relativně nedávno takovýmto vzkazem:
Případně anglicky takto:
A 9.3.2017 se nám narodil Matyáš
Takže teď máme o zábavu postaráno.
Naštěstí Eliška zatím pomáhá – zpívá mu, podává mu dudlík, hladí ho po hlavě, případně si jen sama potichu hraje v pokojíčku.

by ·Komentáře: 2
Zde opravdu nečekejte nějakou hlubokou a odbornou recenzi. Ale podívám se na tento nový telefon z pohledu běžného (ženského) uživatele. Vláďu už asi nějak štvalo, že občas na svůj „starý“ (3 roky) telefon (Samsung Galaxy S4 mini) remcám, tak se rozhodl mi koupit něco nového. Nutno podotknout, že jsem s koupí souhlasila. Technické specifikace můžete najít kdekoli na internetu. Vyzvihuje se design, voděodolnost, … a Edge. Mě je jasné (a to i co se týče mého starého telefonu), že na to, na co to potřebuji to je až moc. Před třemi lety jsem vlastně ani netušila, na co je takový chytrý telefon dobrý. Musí se nechat, že na brouzdání na internetu (a facebooku) a čtení e-mailů kdekoli, jsem si rychle zvykla. Sdílený nákupní seznam (Our Groceries) a sportovní tracker (Endomondo), stejně jako knihovna na audioknihy (Audioteka,cz) se staly též mými deními společníky. Samozřejmě, že tam mám i dvě (výukové) hry pro Eli.
No ale zpět k tomu novému. Musí se nechat, že přenost dat mezi starou a novou verzí telefonu byl v pohodě. Propojit kabelem a vybrat, jaká data chci do nového telefonu nahrát (v mém případě šlo de fakto pouze o seznam kontaktů). No a ať to dále neprotahujeme:
Výhody
  • ohromný displej se skvělým obrazem (což byl můj jediný nový požadavek na nový telefon – aby se mi na tom dobře brouzdalo na netu – ať už na videa, či články)
  • voděodolnost – tohle jsem nezkoušela a zkoušet nehodlám (někdo si třeba užívá telefon ve vaně, ale kdy já se dostanu k tomu, napustit si vanu? Což o to, vanu klidně napusítm, ale ležet v ní nebudu 🙂 ). Ale dobrý, že to snad bude fungovat i na dešti.
  • (doufám, že bude i trochu nárazuvzdorný, nerada bych dopadla, jako Vláďa, který během 10 dnů rozbil dva pracovní telefony)
  • vstup na jack – je zespodu! Konečně někdo přišel na to, že když je na horní straně telefonu (jako u S4 mini), tak ať jsem dělala, co jsem dělala, kabel ke sluchátkům mi vždy vedlo přes displej. Teď to je konečně vyřešeno. Musím říct, že když jsem telefon v obchodě viděla, tak tohle bylo to jediné, co mě na celém designu telefonu zaujalo a potěšilo.
  • Kamera – zatím to vypadá, že má světelnost lepší než starý S4 mini, takže by fotky mohly být kvalitnější. Zatím jsem nestahovala do počítače, takže nevím, jestli jen tak pěkně nevypadají díky displeji.
Nevýhody (jak to bývá – něco za něco)
  • ohromný (displej) telefon – není v mém podání možno držet jednou rukou. Tedy, držet ano, ale to je tak všechno. Pokud potřebuji cokoli na telefonu zmáčnout, nebo nastavit či napsat, tak musím použít ruce obě, takže třeba v tramvaji, nebo při tlačení kočáru bude telefon nepoužitlený. Zároveň se mi to asi nevejde do žádné kapsy. Takže se bude nosit jen někde na dně batohu.
  • váha – koupila jsem si (Vláďa koupil) i zaklapovací obal, obdobný tomu, který jsem měla před tím. Všechny telefony mi přijdou hrozně kluzké, takže aby mi nevypadl, většinou držím telefon za odklapovací křidélko obalu. No a to vše dohromady je tak dvakrát tak těžké, než S4 mini. Což zase jde ruku v ruce s tím, že to pak musím držet v obou rukách 🙂
  • Edge – tohle je ten největší přínos, který je v recenzích oproti ostatním telefonům a předchozím Samsung verzím vyzvihován jako úžasná hi-tech inovace. Vůbec nechápu, na co to je dobré. Jako chápu, co to má dělat, ale nechápu, k čemu to je dobré. Mělo by to fungovat jako „lišta“, kde můžete mít rychle dostupné různé aplikace. To já mám na hlavní ploše, která je vždy po ruce, takže tahle výhoda padá a o jiné nevím. Naopak – text na krajích je „ohlý“ a to působí dost nepříjemně. Stejně tak klávesy na okraji klávesnice mi přijdou hůře dostupné (především backspace a pak umisťování kurzoru na levou stranu obrazovky). Zároveň vlastně vůbec nechápu, jak lidi tenhle telefon, když ho mají bez obalu, drží a jak na něm pracují. Ať ho chytnu jak ho chytnu, tak hrozí, že někde něco blbě zmáčknu, nebo na Edge odroluji webovou stránku někam pryč.
  • Repráčky (zvukový vývod) – v recenzích se píše, že jsou výkonější než u předešlých verzí, což je asi i pravda. Ale jsou umístěné na pravé strané spodní hrany, tedy tam, kde si vždy opírám palec. A pak se dívím, že nic neslyším.
  • microSIM karta – vše jde samozřejmě směrem k menším a menším rozměrům (tedy větší telefony a menší simky), takže musím opět řešit výměnu SIM karty za její menší verzi.
  • výdrž baterie – jeden den. Což někdo v jedné recenzi vyzvihoval jako plus, tak asi mám být ráda.
Shrnutí
Jako malé multimediální zařízení na doma či parku dobré. Pro použití v běžném provozu to vidím trošku problematicky.
Dodatky
(10/2018) Tak mi konečně prasknul displej. Spadnul mi už milionkrát a v poho (v obalu ho mám), tentokrát ne (a to spadnul pouze z výšky nočního stolku). Ale ještě to nevypadá tak hrozně. Edge ani po 1,5 roce nepoužívám. Mám tam nastavené rychlé vytáčení čtyř telefonních čísel (to aby mohla Eliška v případě nouze rychle někomu zavolat), jinak nic. Displej zatím měnit nehodlám. Momentálně jsem si na to „nalepila“ ochrannou fólii (Smart Engineered. Naprostá spokojenost – jednoduchá aplikace, drží, žádné bubliny, relativně levná. Příště to chce něco podobného nalepit rovnou) a vše funguje, fólie není vůbec cítit a prasklina by se neměla rozrůstat.

12.12.2020

Displej s fólií stále drží, Edge je furt nah*** a psát se na tomhle velkém displeji nedá jednou rukou :-/. Disk je furt plný a již trochu pomalý, ale na Netflix, Audiotéku, FB, meil, apod. to je dobré.

by ·Žádné komentáře
Nebudu tomu říkat předsevzetí, ale letos bych zase chtěla psát trošku častěji. Na svoji obhajobu musím říct, že jsem alespoň poctivě loni dávala fotky na rajče i s podrobnými popisky aktivit. Takže přehled o našich aktivitách je dobrý.
Zpět do Curychu jsme se dostali „až“ 3.1. místo plánovaného 2.1. a to kvůli virové indispozici našeho řidiče 🙂 Vybalování věcí a dárků zabralo pár dní.
V sobotu vyrazil Vláďa s Honzou a Eli na Uetliberg sáňkovat. Dole nasednete na vlak, vyveze vás nahoru a pak vás čeká dlouhatánská jízda na saních dolů. Prý jak jeli s větrem o závod, tak Eli docela vymrzla a ani podmínky nebyly nejlepší, takže to sjeli jen jednou. I tak trvala jízda dolů kolem půl hodiny a zabili tím vlastně celé dopoledne. Pak jsem je měla doma všechny na oběd. A vzápětí si jeli Honza s Vláďou zaběžkovat (dokud je sníh).
V neděli dopo vyrazil Vláďa s Eli na jednu Boulder stěnu, kdy je jednou za měsíc v neděli dopoledne prostor vyhrazen pro tatínky s dětmi. Vypadalo to, že si to oba pěkně užili. A odpoledne jsem jela já s Eli na narozeninovou oslavu za Clemi. Vláďa se vymluvil a věnoval se domácím pracem. Oslava byla fajn, byly tam celkem 4 holčičky a 2 kluci (mladší bráškové), takže to byla poklidná oslava, když pominu, že si Eli zabrala celý ohromný Playmobil zámek s princeznami pro sebe a nikoho k tomou nechtěla pustit, ani Clemi, které zámek patří. Ale po několika slzách si to sedlo a holky byly schopné si hrát spolu.