Tak dnesni ranni prochazka do skoly byla velmi prijemna (omluvte absenci diakritiky, pisi tyto radky jeste za tepla hned ve skole, zatimco se mi neco instaluje, takze mam cas, a zde mam jen nemeckou a anglickou klavensici). Prvni pohled z okna vubec prijemny nebyl – 7h, 1 st nad nulou, tma, mlha. No to bude prochazka. Nabalila jsem svuj megabatuzek (proste se mi to obcas sejde a tahnu toho opravdu hodne – veci na prevleceni, sanon s ruznymi skolnimi podklady, desky s nemcinou, snidani, svacinu, druhou svacinu, …). Jeste ranni dzus a vitaminy, natahnout navleky, popadnou hulky (v patek jsem si na ne koupula nove „boticky“, tak ted uz na asfaltu nebudu tukat :D) a vyrazit – na Schwamendingen platz jsem byla v 7:25. Lidi pomalu, tma, para od pusy, jinovatka. Tak jsem nasadila pomalejsi tempo nez obvykle (v tom studenem vzduchu se hrozne spatne dycha). Po prvnim stoupani pauza – napit, rozepnout bundu a tapeme dal. Behem cesty lesem doslo k dalsimu odebirani svrsku (tedy rukavic a cepice).

            Behem cesty se pomalu rozedniva. Az jsem dorazila na horu. Vyjdu z lesa, okolni louky jsou pokryte jinovatkou, v nedaleke ZOO zvirata vitaji novy den, za stromy jsou jiz videt prvni cervene slunecni paprsky, obloha je tmave modra, proste pohodicka. Posledni usek cesty je po asfaltu a jiz jen mirne do kopce. Na mokrem asfaltu maji gumove boticky holi trosku problemy, ale ja usilovne tapu dal. Po 45 minutach dorazim na konecnou tramvaje a usedam do vyhrateho vagonu. Bunda je durch, stejne tak navleky jsou pekne zapocene. Cestou z kopce do skoly akorat docitam knizku s fejetony od Terezy Bouckove, u vchodu do budovy jeste zahlednu, jak mladi zubari jiz trenuji na figurinach, a do meho patra musim vyjet vytahem. Po vcerejsim posilovani a dnesni chuzi uz by me nohy tak vysoko nevynesly .

Tak jsem se včera po dlouhé době uvelebila k televizi. Technicky jsem nemocná (ale není to zas tak vážné, abych, i když doma, nemohla pracovat na svých povinnostech), a tak mě k večeru všechno už tak zmohlo, že jediné, na co jsem ještě měla náladu a síly, byla právě TV. Ale aby to nebyla ztráta času, dívala jsem se na francouzský film (tedy americký, ale francouzsky).

Film je o tom, jak chce americká armáda využít vědecké poznatky k ovládání počasí. Docela by mě zajímalo, jestli už tehdy (film je z roku 1999) režisér/scénárista o něčem takovém věděl, protože loni se prý podařilo pár dešťů opravdu vyvolat (viz.

http://zpravy.idnes.cz/vedci-v-abu-zabi-tajne-vyrabeli-lijaky-loni-zaprselo-padesatkrat-pxe-/zahranicni.asp?c=A110103_114409_zahranicni_stf). Takže doufám, že jsem se nekoukala na to, jak to na Zemi jednou dopadne. Ale nakonec to samozřejmě dopadlo dobře. Další, co mě zaujalo, že již tehdy, nevím tedy do jakého roku byl film zasazen (a opět, že je z roku 1999), ale americký prezident byl Afroameričan 🙂 . Doufám tedy, že ten současný má věci více pod kontrolou.

No a nakonec se dostávám k hercům (kvůli kterým jsem se na celý film vlastně dívala, že :D): James Van Der Beek (Dawsonův svět), David James Elliott (JAG), Patrick Labyorteaux (JAG), Luke Perry (Beverly Hills 90210), Martin Sheen. To jsem se prostě nemohla nekoukat.

Co mi udělalo trochu čáru přes rozpočet, že film nekončil ve 22h, jak jsem si původně myslela, ale ve 23:30, což pro ty, co chodí spát se slepicemi, je dost pozdní hodina. Ale vydržela jsem to : ). Jde o to, že v programu to bylo rozděleno na dvě části. První končila právě ve 22h a ani ve snu by mě nenapadlo se dívat dál, že? Přeci 1,5 h bohatě stačí. A musím sebekriticky říct, že ačkoli se francouzsky již hůře domluvím, tak poslech je stále dobrý. Na druhou polovinu jsem si zapomněla zapnout titulky (francouzské), ale došlo mi to až tak v půlce 😀

Poslední zápis před Vánocemi jsem psala pomalu již obutá a jednou nohou ze dveří (to bylo 23.12.). Až nyní mám konečně čas se trochu poohlédnout, co se za tu dobu událo.

Z Curychu jsme odjížděli za relativního tepla (max. kolem nuly), sníh skoro žádný. Zácpy nás potkaly kolem velkých měst v Německu, s tím se ale dalo počítat. Naštěstí jsme měli zásobu CD (hlavně Cimrman), takže jsme, zdálo by se promarněný čas v zácpách, pěkně využili. Doma to následně vypadalo jako po výbuchu – vtěsnejte do pokoje, který je plný, ještě další dvě tašky a přepravku (jídlo, oblečení, …). Hlavně, že v posteli se vždy místo našlo :).

24.12. jsme si ráno pospali, což se nám pak málem vymstilo, k snídani si dali vánočku a cukroví a dali se do balení dárků, na což jsme v Curychu čas neměli. Jen jsme dobalili (a to ne ještě zdaleka vše), šli jsme na teplý oběd v podobě zelňačky (a vánočky, štoly a cukroví). Malá odbočka – jestli jsem to ještě dostatečně nezdůraznila, tak Vláďa upekl v Curychu výbornou vánočku a linecké cukroví. Po obědě jsme si museli dát malého poledňáčka, protože jinak bychom z tohoto krásného dne (večer) nic neměli. A hned na to už jsme mě a dárky odváželi na Žižkov. Vánoce v kruhu rodinném prostě musí být a to je na nich to nejlepší. Naše večeře začala pomalu už kolem páté hodiny prvním předkrmem (krevetový koktejl/salát). Do toho jsem neustále povídala o Švýcarsku, ale i na ostatní se dostala řeč. Jako druhý předkrm byla šunková rolka s křenem. To už jsme seděli u sváteční tabule. A následovala degustační porce Kuby. Jen co nám trošku slehlo, dostali jsme na výběr ze dvou polévek – „bílé“ tradiční (rybí) a „červené“ rybí, kterou preferuji já. Musím zdůraznit, že toto několikachodové menu, jsme si nedávali v žádné nóbl restauraci, ale to vše bravurně zvládla máma. Jako hlavní chod se podával tradiční bramborový salát s kaprem. A pro nás, co kapra nemusíme, byl i krůtí a vepřový řízek. Na závěr káva a cukroví (cukroví bývá poslední hřebíček do rakvičky. U jídla se člověk hlídá, aby vydržel až do konce, ale pak se na stole objeví hromada cukroví a vy ujídáte a ujídáte, až už je pozdě přestat. A opět se na listu s předsevzetími objeví, že „příští rok se opravdu budu hlídat“ : ) ).

            Když i ti největší jedlíci měli dost, naše vánoční slepička dala cinkotem najevo, že je čas jít zjistit, jestli Ježíšek něco přinesl … Přinesl!!! Zase jsem se cítila, jako malá, před několika lety, když hromada dárků pod stromečkem vlastní stromeček skoro zastiňovala. S postupující věkem jsem i já objevila radost z DÁVÁNÍ dárků, ale stejně je pořád hrozně ráda DOSTÁVÁM :D. K mé radosti v posledních letech dostávám samé krásné praktické dárky, takže já jsem byla u stromečku velice spokojená a doufám, že i ostatní byli mile překvapeni. My s Vláďou jsme samozřejmě ze Švýcarska „propašovali“ několik kilo čokolády a sýrů a několik deci švýcarské pálenky, která se setkala s velmi vřelým přijetím (čoko a sýr samozřejmě také). Na půlnoční jsem jako vždy nešla (je tam zima a tou dobou jsem již unavená 😀 ). Plná zážitků jsem zaplula do postele, což bylo jediné „uklizené“ místo v pokoji.

Další den se nesl v duchu velké rodinné oslavy. Na oběd svíčková (divočák) s knedlíkem a před tím knedlíčková (dva druhy knedlíčků) polévka nás příjemně zaplnili. Odpoledne se začala scházet i širší rodina a tím se zábava pořádně rozpoutala.

Další dny jsme porůznu nakupovali, odpočívali, setkali se s několika kamarády a ve středu už opět zamířili do Curychu. Nutno podotknout, že jsme tak brzy odjížděli i kvůli opravdu příšernému počasí, které v Praze panovalo (pak jsme zjistili, že v Curychu to nebylo o nic moc lepší; o trochu ale jo).

Tak jsem si říkala, jak si dnešek užiji, když už mám konečně ve škole vše vyřízeno, pěkně se vyspím, pojedu nakupovat … Ráno jsem pustila počítač a … ejhle … barvy byly takové jiné, než obvykle. Mělo to takový roztřesený rudý závoj. Hmm, tak zkusíme obnovu systému, to zatím vždy pomohlo … restart, … obnova … nic. Situace stále stejná … Tak ovladače grafické karty … restart … nic … pořád stejné. No tak napojím noťas na monitor a uvidíme … krása … na monitoru obraz jak obvykle, takže je problém v obrazovce noťase. … Supr *grrr* … Den zkažený. … Tyhle věci docela prožívam : ( .. Takže reklamace … hledání záručáku … doma nikde k nalezení .. volám do kanceláře „jestli se tam třeba někde nepovaluje“ … takhle na první pohled ne, ale až přijdou kluci, tak že se ještě pohledá. Sekretářka má fakturu, záručák nikoli … Takže buď je záručák někde šikovně schovaný v kanceláři, nebo ho mám ve Švýcarsku, nebo je v ***. Tak už dvě hodiny alespoň zálohuji data na externí disk. … Chtěla jsem si o této prekérní situaci postěžovat na Facebooku a hle!! … chybí mi tam to okénko, kam mohu psát „co se vám honí hlavou“?!! *grrr* K tomu jsem slíbila jedné Ph.D. studentce v Zurichu, že jí připravím nějaké excelovské funkce … někdy to funguje, ale jindy to najde úplně špatné hodnoty!!?? „Vyhledat – porovnat – vypsa“ Proč si myslí, že 89 = 78 ??!! … Navíc, mé české funkce ji asi budou k ničemu : ( … takže ji budu muset napsat, že holt pomohu až v úterý, kdy mám v práci k dispozici anglicky mluvící počítač … to je den!!. … Takže šopáčování trošku osekám (jen to nejnutnější) a ještě se budu muset v podvečer stavit ve škole a pohledat záručák. … Když se na to ale podívám z té druhé stránky – připojen k externímu monitoru počítač funguje. Monitor mám v Zurichu úžasný 😀 takže prozatím pracovat a fungovat mohu. Jen doufám, že jsem s ním včera při cestování po Praze nikde netřískla, … kdyby se musel třeba měnit celý „monitor“ ?!?!? Ani nevím, jestli ti u notebooků jde L

Tak jsem po dlouhé době pročetla obsahy několika čísel časopisů „Nutrition and diet“ a „Nutrition“. Pár nadpisů mě zaujalo, a protože nevím, kdy se dostanu k tomu si přečíst celé články a do té doby se může stát, že bych na ně úplně zapomněla, podělím se tu o ně s vámi – pak se budu mít alespoň kam/čemu vracet.

Jak si tak čistím počítač a do toho dostávám nové tipy na adresy, začínám postupně na některé, na které momentálně nemám čas, zapomínat, ocž je škoda. Proto opět zde nečekejte zajímavý článek, ale opět půjde jen o souhrn webových adres, na kterých se nalézá obsah, který mě někdy zaujal a doufám, že si najdu čas na bližší prozkoumání.

A kdo byste věděl o nějaké zajímavé aplikaci na 3D modelování nebo simulaci mechanických a dynamických dějů, budu jen ráda, když se o ní podělíte. Trošku hrozí, že od oblíbeného Matlabu budu muset přejít k něčemu jako Java a toho se dost obávám . Přeci jen Matlab není, co se animací týče, ideální.

Ještě jeden restík, než odjedu. Nevím, jak ostatní, ale mám nedobrou zkušenost s online obchodem v Lékárně na Kobližné http://lekkoblizna.cz/. Šlo o to, že nikde jinde jsem nemohla sehnat krém od firmy Santé, až tady. Celá natěšená jsem si objednala ještě další drobnosti, aby, když už mi to posílají, to stálo za to. Speciálně jsem zaškrtla, že chci objednávku pouze celou.

Co se nestalo – přišel mi následně e-mail, že momentálně mají s dodávkou  produktů firmy Santé nějaké problémy, že mi tedy pošlou ten zbytek. Tak jsem jim psala obratem meilíka, že v tom případě nemám o zásilku zájem. No, i tak mi balíček přišel. Fakt nechápu, co je tohle za způsob jednání. A od té doby žádné info, že by třeba již měli na skladě vše. Tato zkušenost mě pak od nákupu přes internet odrazuje. Sice se nic vážného nestalo, takže je k soudu nepoženu, a i když se říká, že „špatná reklama, také reklama“, tak si při případných objednávkách dávejte pozor. Co není z oka do oka, nebo alespoň po telefonu potvrzené, tomu nevěřit.

Už ani nevím, jestli jsem o té jedné jediné návštěvě Farmářských trhů na Kulaťáku psala. Jestli ne, tak o tom samém trefně vypráví jiný bloger.

Jeho názor, jak i v komentářích pod článkem zaznívá, je dost zaujatý (my jsme měli krásné počasí ). Co bych mu především vytkla je mylná doměnka, že to bude na trzích levnější. Samozřejmě, že by se to dalo očekávat, ale jen pod podmínkou, že velké obchodní řetězce vykupují tu samou zeleninu a ovoce od výrobců za férové ceny a že kvalita těchto potravin je v řetězcích srovnatelná. Když už jsme u kvality ovoce a zeleniny – narazila jsem na „krásné“ fotky  – no není lepší si připlatit a mít to čerstvé přímo od výrobce s jistotou, že tyto utracené peníze jdou přímo jemu?

A pokud chcete i v supermarketech kupovat kvalitu, nelze se než spolehnout na značky kvality jako je Klasa (i když jednu dobu zaznívalo, že se tato značka bude dávat nejen českým a moravským výrobkům; pod myšlenkou nediskriminovat jiné evropské kvalitní výrobky), IPZ (svaz pro integrovaný systém produkce zeleniny), či samozřejmě různé BIO a Fairtrade výrobky.

Počasí tomu přálo – vyjeli jsme na Brdy na houby. A rostly!! Po roční pauze konečně pořádná žeň. Vláďa košík na závěr naší tříhodinové procházky po lese skoro neunesl 🙂 Jeli jsme na blint na Brdy a dobře jsme udělali. Tak pěkně jsem si dlouho nezasbírala :-). Navíc jsme našli jednu kešku na pěkném místě, žádní komáři, žádná klíšťata. Jen ta orientace! Posuďte sami (viz. fotoalbum a záznam z GPS) – původně jsme samozřejmě chtěli udělat v lese takové kolečko 😀

Fotky: http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Houby_2010/

Většina mých kamarádů již přesáhla č. 25 (co se věku týče) a někteří šli ještě dál. Oslavu jednoho takového pěkného ročníku dokumentují následující fotky.