Listopad začal tradičně Během o koláč Panny z Dívčích hradů, pořádaného SK Zlíchov. Já s Eli jsme pomáhaly s organizací, Maty a Vláďa závodili. Maty je momentálně ve své kategorii nejmladší, ale i tak získal druhé místo (ze dvou :-)). Odměnou pro závodníky je, jak název sám napovídá, koláč. Ale 1. místo získává koláč obřích rozměrů, tak doražte za rok (4. 11. 2023) – to bude navíc jubilejní 40. ročník!

Pokračovat ve čtení

Kdo by si chtěl něco půjčit

  • Čtyřlístek – roční (bez speciálu)
  • HN online, roční
  • Run (roční)
  • Pádler (roční)
  • Svět outdooru (roční)
  • Junior Guru (měsíční dle potřeby, platforma pro programátory, včetně „klubu“ a podcastů, … s ohledem na zdražování v roce 2023 jsem si to na začátku ledna 2023 předplatila na celý rok ještě za starou cenu)
  • medium.com (měsíční, dle potřeby … po měsíci čtení mi to přijde jako zajímavý zdroj informací, takže jsem si to chtěla také předplatit na rok, ale nabízelo mi to jen měsíční předplatné za 5USD/měsíc. Ale co šlo udělat, je koupit dárkový roční voucher, tak jsem sama sebe obdarovala 🙂 25 USD/rok)
  • Netflix 🙂

Na toto téma jsem akorát narazila na tento článek, který je pro vás pravděpodobně v placené sekci, tak shrnutí – Frank Andrade v něm píše o pěti předplatných, která si jako programátor nikdy nepřestane platit. Myslím ale, že se to dá aplikovat skoro na každého (podtitulek je, že pokud si platíte Netflix, tak si můžete dovolit i ty následující)

  • doména a hosting (máme :-))
  • password manager / správce hesel (k tomu jsem se ještě nepropracovala)
  • předplatné online kurzů (to sice nemám, mě vyhovuje si jednotlivé kurzy koupit a kdykoli se k nim opět vrátit, viz Udemy)
  • předplatné eknih – dávám přednost audioknížkám A předplatné na Audiotéka mi nepřijde moc výhodné, takže opět, jako u online kurzů, v období slev nakoupíme zásoby a je to jen naše a ke knížkám se můžeme vracet, vzájemně si je doma „půjčovat“, apod. U předplatného- jakmile skončí, knížky vám nezůstanou)
  • programátorská platforma s prémiovým obsahem (jako platforma autorova článku, medium.com, nebo české Junior Guru).

Koukám, že nějaké letní shrnutí jen tak nebude. Naposledy jsem psala o červnu a pak asi nebyl čas. No v říjnu také moc ne :-). Jak jste se mohli dočíst tady, v říjnu jsme jen chodili. MapMyRun mi naměřil 78,5 h chodeckých aktivit (jen těch, u kterých jsem si zapnula přímo hodinky, jinak kroky se mi do Výzvy měřily celý den, na nohách jsem tak byla mnohem déle 🙂 ), což je 2,5 h aktivního chození denně! Ono se to nasčítá, když mi cesta do školy zabere hodinu 🙂 Takže na nic jiného nebyl čas.

Na druhou stranu bylo dost času na poslouchání, to se při chůzi zvládá. Na Audiotéce (což jsou audioknížky) jsme podchytili slevy a koupili si stovky hodin knih (ono jenom Hra o Trůny má 200 h :-)). Já poslouchala ještě ze zásob 13. díl ze série ze starověkého Říma Bratři ve zbrani (S.Scarrow). A potom podcasty:

Pokračovat ve čtení

Začnu zeširoka. Garmin hodinky umožňují zadat si, v jakých botech chodíte a sleduje vám to jejich životnost. Takže jsem si tam pěkně v lednu (2022) zadala moje nové Altra Lone Peak 5 a sledovala, jak brzy bych si podle Garmina měla koupit nové 🙂 Životnost je přednastavená na 643 km. Ještě v nich nechodím ani rok a už mám 1028 km. A musí se nechat, že na patě uvnitř už jsou úplně prošoupané, ale cítit to na noze ještě není. Nutno podotknout, že v nich chodím pořád. Jak se přehouplo léto do podzimu, tak si do nich vezmu tlusté/nepromokavé ponožky (viz článek zde) a pořád se v nich dá chodit i mokrou trávou a bahnem. O podzimních prázdninách vystoupaly na Hvozd i Luž. Ale pomalu se koukám po nových. Nejhorší je, že nové (nový model) stojí 5 tis.

Vyhlédnuté modely:

Předchozí články o botech:

Obecně

  • V půlce června jsou už letní teploty (a bouřky). Jeden den slejvák, jak hrom, za dva dny 35°C.
  • Zúčastnila jsem se týdenního kurzu na testování softwaru ve firmě Cleverlance (článek viz zde). Spousta věcí se mi propojila dohromady a lekce z mých jiných online kurzů, které jsem jen tak profrčela jako nutné zlo, si teď projíždím znovu a říkám si, jaké tam jsou super informace :-).
  • Vláďa pokračuje v kajaku, snaží se každý týden zajet si na kanál do Brandýsa. A trénuje na kajaku! Nikoli jen na náfučce Packraftu 🙂 Mě to do Brandýsa moc neláká. Ale mám vyhlídlou skupinu paddleboardistů, kteříchodí na kanál do Tróje, tak snad se tam brzy dostanu.
  • Zúčastnila jsem se paddelboardových závodů Probík SUP fest (Technical race, kratší závod kolem 3 bójek) kousek za Brandýsem na Probošťských jezerech. Vzhledem k tomu, že v tom samé termínu probíhaly závody ČFSUP na Mácháči a další závody světového poháru v Rakousku, byla tady účast minimální. V dospělé kategorii jsme startovali všichni najednou (holky/kluci), a díky mé dobré stabilitě v zatáčkách jsem se po druhé bójce ocitla na třetím místě a to si již udržela. Takže celkově třetí, v holkách první. Ale být ta trasa dlouhá jako v propozicích (1 km), tak to nedám (byla, dle mých hodinek, poloviční). Takže to si mohu z mých předsevzetí odškrtnout :-).
  • Jeden víkend jsme si udělali výlet do Jizerek a smočili jsme si nohy v Jizeře – něco tak studeného jsem dlouho neokusila. Jeden výlet byl z Chaty pod Bukovcem přes Jizerku, Pytlácké kameny a Viklan (11 km) a druhý den 10,5 km (Nová Ves nad Nisou, rozhledna Černá Studnice, Čertovy kameny, Terezínka, Tanvald).
  • Byli jsme na tradičním bourání májky v Chabrech. Pro děti největší atrakce – projížďka na konících.
  • V Lysé nad Labem jsme navštívili Výstavu Lega – to byla podívaná. A následný oběd v Daniel´s burger neměl chybu.
  • A zdá se, že jsme děti nadchli pro paddleboardy 🙂
  • A s Matym a dvěma mými bývalými spolužačkami ze ZŠ jsme zašli do pražské ZOO, kde jsme trhli náš rodinný rekord a strávili tam 4,5 h. Nechápu, jak to Maty zvládnul :-).
  • Užili jsme si Zmrzlinový festival na Výstavišti a v mezipřestávce jsme si zašli do planetária na Polaris 2.
  • A po vysvědčení jsme strávili odpoledne v Jungli v Letňanech, kde byly pro děti připravené soutěže.
Pokračovat ve čtení



Co jsme zvládli

  • Koupaliště Petynka – máme za sebou. A teda v letním parnu tam je fakt nával. Šli jsme hned ráno, takže to ještě asi šlo (odcházeli jsme kousek před jednou, kdy bylo 34°C), neumím si to odpoledne vůbec představit.
  • Pražská ZOO (ta nikdy neomrzí) – zvládli jsme na E. narozeniny, jen bohužel ZOO žádnou narozeninovou slevu neposkytuje. No což, užili jsme si to i tak – strávili jsme tam 6,5 h! Náš nový rekord :-). Měli jsme párek v rohlíku, zmrzlinu, lívance, šišky s mákem, … A na závěr jsme zvládli i místní bazén 🙂 To byl zlatý hřeb dne – kdo by chodil do zoo na zvířata, že? :-D.
  • Muzeum smyslů (skoro k nevíře, že v Praze není nic jako IQlandia v Liberci. Toto je snad to jediné, co se k tomu alespoň trochu přiblíží) – máme za sebou a bylo to dobrý, jen to děti proběhly rychleji, než bych si to sama prošla. Určitě doporučuji zkusit sehnat lístky přes Slevomat.
  • Galerie ocelových figurín – máme za sebou a bylo to super. Určitě doporučuji zkusit sehnat lístky přes Slevomat.
  • Rozhledny – Velká Deštná, Feistův kopec, Šibeník (ze staré větrné elektrárny), Vrchmezí (je na polské straně Orlických hor).
  • Únikové hry – Zvládli jsme jednu únikovku od DeCrypt (ne s našimi dětmi, ale se staršími synovci). Za mě to bylo super. Nebudu se tu raději moc rozepisovat, abych něco omylem neprozradila. Ale, jak to některé recenze popisovaly jako „matematickou“ únikovku, tak to v žádném případě. Počítat se tam muselo minimálně. V základu to bylo obdobné jako jiné únikovky, které jsme absolvovali. Takže hledat šifry a klíče, lámat si hlavu, jak by se to dalo vyřešit. Za mě super. Byli jsme necelých 5 minut přes limit a museli jsme si asi třikrát nechat lehce poradit. Třeba nám to příště půjde líp, v hledáčku máme ještě Rychlé Šípy nebo Shreka.

Takže ten batoh, který jsem si koupila na výstavě stanů 2020 (Salewa Alp Trainer 30, recenze zde) stojí za prd. To byla poslední šance, kterou jsem dala prohnutým zádům u batohu. Nikdy víc. Batoh se na zádech blimbá, nesedí, … a to volné víko také nesplnilo mé představy. Takže poté, co jsem ho měla párkrát na sobě, se jen válí ve skříni a nosím stále ten svůj předchozí, který je již slušně roztrhaný. Na té samé výstavě si Vláďa koupil dva batohy od české značky Boll a je s nimi nadmíru spokojený. Tak jsem si ho nedávno vyzkoušela, jak malou, tak větší, verzi a je super. Takže jsem si ten větší (20-24 l) objednala přes Alzu, ale pokukuji ještě po něčem trochu větším. Mají ještě verzi 25-30 l (Boll Raven), tak si ho musím někde vyzkoušet.

Pokračovat ve čtení

  • Sklízíme jahody, jak lesní, tak zahradní.
  • Dozrály tři kousky zimolezu
  • Koukáme, jak rostou angrešty
  • Sázíme slunečnici, ačokču, rajčátka (jak už docela vrostlé sazeničky, které jsem dostala od souseda, tak mé, vypiplané ze semínka, což jsou zatím taková nedochůdčata, jako vždycky) a saláty (též od souseda).
  • Soused si nechává zarůst velkou nadzemní nádrž na dešťovku úžasným popínavým Plamínkem, to si budu muset sehnat.
  • Minikiwi se má docela k světu (a na začátku června i kvete!)
  • Udala jsem 6 vypiplaných řízků z fíků holkám z NW týmu. Málem se mi o to popraly. Tak snad se jim bude dařit a budou z toho časem fíky.
  • Na začátku května proběhla velká zahradní rodinná oslava. Hlavní hřeb dne byly krásné kulatiny, které mě za dva roky také čekají. Počasí nám vyšlo, dort se nám povedl, sešli jsme se v opravdu hojném počtu, takže paráda. A tím, že se slavilo vše v rozmezí plus mínus tři měsíce :-), byla to velká párty.
  • S Vláďou jsme se jeden den zúčastnili kurzu záchrany na divoké vodě. A víkend na to jsme šli, jako loni, na testování packraftů do Tróje. Vyzkoušela jsem si velikost M různé typy, ale asi nejsem správný typ na tento druh lodi. Na závěr jsme si s Vláďou chtěli sjet celý kanál. Nejprve se cvaknul on, ale podařilo se mu zastavit hned ve vracáku a naskočit. Já na něj čekala o kousek níž, abych následně z lodi také „vystoupila“, ale já si na rozdíl od něj zbytek (což byla větší část kanálu) proplavala. A teda ty vlny mi přišly dost velké a vůbec mě nenapadlo se packraftu pustit, držela jsem se ho jako bójky. Naštěstí se nikde nezasekl a v pořádku jsem, nalokaná, splula až dolů.
  • Zároveň tam probíhalo testování Tambo paddleboardů (česká značka) a to mě nadchlo mnohem více než packarft a i mi to na tom víc šlo. Mají novou technologii, kdy jsou paddleboardy ještě o něco lehčí a tužší (a leckdy také o polovinu dražší než konkurence), ale jezdilo se na tom v kanále super. Následně jsme si půjčili i úzké závodní a šli na klidnou vodu nad kanál. Teď už vím, že to, že mi můj paddleboard nejede rovně není tak úplně moje vina – na tom dlouhém paddlboardu to rovně jede skoro samo 🙂 Ale je teda fakt secsakra vratký.
  • Zúčastnila jsem se online Women GoTech webináře. Nejzajímavější na celém bylo, jak z jedné studie vyplývá, že aby žena reagovala na inzerát, tak chce splňovat 100 % požadavků, které jsou v něm uvedeny, zatímco muž se přihlásí, i když splňuje pouze 20 %. A dokola omýlané, že na testovaní SW může jít kdokoli.

Dochází nám místo na serveru, tak nemohu přikládat fotky. Ale Vláďa určitě usilovně hledá nového providera s lepšími podmínkami 🙂

  • V první půlce dubna už kvetou některé lesní jahody
  • Připravujeme jižní záhonky – byly v nich zasazené truhlíky s jahodami, tak ty jdou na přechodné stanoviště (ještě stále občas v noci mrzne).
  • Kvete zimolez (nakonec jsme měli 2 kuličky)
  • Meruňka mrazíky, zdá se, přečkala a v první půlce dubna začíná kvést.
  • 11.4.22 – sázíme první várku hrášku (ten stojí letos zaprd)
  • Dodělala jsem kurz (ani nevím, kdy jsem ho začala, ale možná dokonce až letos v lednu (!)) – The Complete Python Course – Learn Python by Doing in 2022 (ale jak koukám do meilu, koupila jsem si ho již v únoru 2021, to by dávalo větší smysl, přišlo mi, že jsem ho dělala celou věčnost).
  • 11.4.22 – Vláďa poprvé letos na packraftu na kanále
  • Eli měla svůj první větší koncert – v kostele U Salvátora. Byl to moc pěkný zážitek. A víkend na to proběhla i pěvecká soutěž Zahrada písní, kde si Eliščin sbor odvezl stříbro.
  • Velikonoce jsme strávili s kamarády z loděnice v Jeseníkách. Bylo to super do té doby, než tam tříleťák roznesl nějakou střevní virózku. Z 18 lidí, to postihlo cca 15. Od nás to nejlépe prodělala Eli, která si jen jeden večer stěžovala, že jí bolí břicho. No ale my ostatní. Ani o tom nebudu mluvit. Ale s Eli jsme stihly výlet na Dlouhé Stráně po sjezdovce. No to jsme si daly. Takový kopec jsem snad v životě nešla. Eli má můj obdiv, že to dala. Já to skoro nedala. No a večer na mě skočila ta virózka, fakt super. A na Velikonoční pondělí byla jak pomlázka, tak hledání vajíček od Velikonočního zajíčka.
  • Předposlední víkend v dubnu jsme strávili víkend na Vysočině a poslední víkend v dubnu jsem Vláďu přihlásila na packraftový kurz do Brandýsa 🙂
  • Jo a v dubnu proběhla chodecká výzva 10000 kroků. V Chabrech jsem se „soutěže“ zúčastnila v rámci mého Nordic Walkingového týmu. Nějak bylo pořád co dělat, že jsem se za celý duben s nimi nedostala na výlet, takže jsem to vlastně měla celou dobu jako takový virtuální závod. Tím napínavější to ale pro mě bylo. Jak postupně kilometry přibývaly, tak jsem si své cíle posouvala výš a výš, až tedy poslední dubnový den, na Čarodejnice, jsem pokořila můj 500 000. krok, v což už jsme skoro nedoufala. Ačkoli můžu být na svůj chodecký výkon pyšná (tolik km za jeden měsíc jsem v životě nenachodil … já jsem snad v dubnu jenom chodila, na nic jiného nebyl čas, … v průměru to tedy bylo 2 h denně), tak „díky“ přepočtu v závislosti na BMI index a věk jsem za ty své kilometry nedostala tolik bodů, co jiní, a na žádných stupních vítězů jsem se neumístila. Ale zhubla jsem za duben dvě kila :-D. Celkem jsem dala 360 km! Ale nevím, jestli se tomu upíši i v říjnu, kdy jede další kolo.

  • Můj programovací majstrštych – vytvořila jsem si prográmek , který mi automaticky nahraje data z excelové tabulky na naší půjčovnu na pujcim.to. To je docela úspora času, protože mi už tak zabere dost času si data pěkně v excelu uspořádat, ještě abych to pak musela ručně kopírovat.
  • Objevila jsem, že existují Prostředí na tvorbu mobilních aplikací (jde to i bez programování)
  • Poprvé jsme se letos dostali na lyže – do Desné v Jizerkách. Maty stál vlastně vůbec poprvé na běžkách a sjezdovkách a oboje na konci těch 4 dnů obstojně zvládnul (na běžkách jsme dali (já na vypůjčených, protože se mi lyže i boty v rámci coronaviru rozpadly) jeden den i 13 km).
  • Vůbec poprvé, co jsme zpět v Čechách, jsme si udělali výlet do Jindřichova Hradce za Vláďovou sestřičkou a dětmi.
  • Projekt fíky – snaha o zakořenění další várky fíků. Z loňska mi přežily 2 ze 6, tak uvidíme co letos, mám snad 50 klacíků, tak uvidíme.
  • Už nám lezou krokusy.
  • Eliščiny jablůňky se mají docela k světu.
  • Dále nakličujeme 5 pecek z avokád, ze kterých bylo na Matyho narozeninovou oslavu guacamole. Tak malé pecky jsem u avokáda ještě neviděla! 🙂
  • Konečně jsem dodělala další kurz – Automating Web Testing with Selenium and Python na Udemy (ten měl tedy jen 4 h 🙂 )
  • Vláďa prořezal meruňku. Kdybych viděla jen tu hromadu větví, tak řeknu „řez na pařez“, ale na té meruňce to skoro není vidět 🙂 Maximálně si člověk všimne jedné větší tlusté větve, která rostla hodně nahoru, ale jinak paráda. Tak uvidíme, jestli letos zmrzne nebo ne.
  • Vyrostlo nám několik lístků medvědího česneku.
  • Eli si z nás užila lyže nejvíce – se školou byli na týden v Krkonoších.