by ·1 komentář

Navážu tam, kde jsem ve svém posledním článku skončila. Je to rok, co jsem začala pracovat jako (oficiální název pozice) Test Engineer v korporátu. Začala jsem v testerském inkubátoru a teď už se skoro i cítím jako junior. Ačkoli náš programátor byl onehdá překvapený, když slyšel, že jsem z inkubátoru (teda beru to tak, že jsem lepší, než se od inkubátoristů čeká :-)).

Ten rok utekl neuvěřitelně rychle. Na začátku toho chce člověk co nejvíce nasát, tak maká a maká, je toho spousta, co nechápe, nedovede si pospojovat věci, apod. Co se technické stránky týče, to bylo o něco lepší, naplánováno jsme měli spoustu školení (časování by mohlo být lepší, občas ty vědomosti do mě kolega stihnul už narvat, jindy jsem naopak obsah školení v ten moment neužila a když jsem později ty vědomosti potřebovala, tak už se mi to vykouřilo z hlavy).

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Tenhle školní rok ve výsledku utekl zběsile rychle. Na to, že jsem na podzim 22 byla myšlenkami stále v létě, jaro 23 ne a ne přijít a najednou už tu máme skoro léto. To se samozřejmě musí plánovat již v únoru. Po loňských zkušenostech jsme dětem neplánovali tolik táborů, jako loni a spoléháme na babičky a dědy.

Eli si užila oslavu u kamarádky (na Den dětí), s Matym jsem v té době byla na tradičním bourání Májky, ačkoli kvůli lezení jsme vlastní bourání nestihli, stihli jsme cukrovou vatu a jízdu na poníkovi a výrobu oplachtěné lodičky z korků.

Já jsem měla první pracovní teambuildingovou akci s přespávačkou 🙂 a další řadu školení.

Eli kvůli kašli přišla o závěrečné dvě hodiny na zpívání a bohužel i závěrečný školní Schulfest v Divadle pod Palmovou, kde děti hrály Malého prince.

Ale na svoji narozeninovou oslavu už byla zdravá (oslava byla na den přesně o měsíc dřív, než vlastní narozeniny). A počasí nám vyšlo. Slavili jsme na zahradě, koupili jsme kvůli tomu i nový zahraní stůl a slunečník 🙂 Dort byl klasika mrkvový z místní cukrárny. A jako hlavní část programu byl kurz mozaiek u naší sousedky. Holky (a Maty) vytvořili moc pěkné výrobky. Na doma pak už zbylo na rodiče se popatlat se spárovačkou.

Hned den nato jela Eli se školou na tři dny do Ekocentra ve Vlašimi. Maty měl tou dobou být na školce v přírodě, ale pro malý zájem se neuskutečnila (ono Matymu s taky moc nechtělo).

Poslední červnový víkend je tradičně rogaining, kam se Vláďa s kamarádkou vypravili na 12 h verzi, a Prague Ice-cream Festival na Výstavišti, kam jsme vyrazili všichni i s Jirkou. Letos bych jako dva vítěze označila okurkovou zmrzlinu od Zmrzlina Senomaty (jako ano, je to od mé kamarádky, ale je fakt dobrá, jinak měli třeba také výbornou jahodovou s prosecem 🙂 ) a borůvková s levandulí od La Zmrzka.

Poslední červnový týden čekal na Matyho výlet do Mirákula a následně pasování na školáka. Poslední dva dny školky už kvůli nemoci bohužel nebyl, takže přišel o komentovanou večerní procházku po Pražském hradě a hlavně přespávačku ve školce.

A pak už jen vysvědčení a léto!

by ·Žádné komentáře

Když uvážím, že jsem neměla moc času v době, kdy jsem nepracovala, tak teď, když pracuji, nemám čas už vůbec. Myslím, že v dubnu jsem počítač doma nezapnula snad vůbec. Teď jen díky dvěma volným pondělkům. Příspěvky asi nebudou již tak dlouhé a květnaté, jak tomu bývalo, ale trochu přeci. Zatím mám skluz jen 8 dní, tak co se vše událo kromě práce, práce, práce?

Pokračovat ve čtení

by ·Komentáře: 2

Sobota

Ačkoli jsem již od ledna měla v kalendáři na tento víkend tučně zapsané white water SUP závody v Roudnici nad Labem, logistika nám opět zhatila se zúčastnit (ono bychom tam asi moc velkou slávu neudělali, na paddlu jsem letos byla jednou :-D, tak snad za rok), zvolili jsme místo toho jinou akci – Káranského Vodovodníka. Nezávodní závod (chůze, běh, kolo) se startem od káranské vodárny a cílem na hřišti v Káraným. Eli jsme vyšupajdili na školu v přírodě, Maty jel na kole 12 km, Vláďa to samé běžel a já to dala jako Nordic Walking. Počasí ve výsledku dobré, trochu pod mrakem, trochu větrno, ale ve výsledku vlastně teplo. Asi i kvůli mrakům nebylo prý tolik lidí jako loni. Já vlastně cestou skoro nikoho nepotkala, předešla jsem 10 chodců, jakmile jsem dostala razítko U Václava, tak pak už jsem dalších 8 km nikoho nepotkala, takže ticho a klid lesa. Trasa byla, až na jedu křižovatku mezi zahrádkami na Grádu, velmi dobře značená. A ačkoli sem jezdím od mala, šla jsem cestičkami, kterými jsem před tím ještě nešla :-). Vláďa s Matym dali trasu za 1 h 17 min, sotva jim stihli postavit vítězný oblouk. Já měla čas poněkud delší a to 2 h 14 min. Myslím, že dobré. Jo a v cíli jsme dostali dárečky (Pražské vodovody a kanalizace). Takže teď se podle ponožek pozná, kdo závodil a kdo ne :-)-

Po pozdním obědě jsme měli ještě rezervaci na prohlídku do vodárny. Tam jsem také nikdy nebyla. A závěr odpoledne jsme strávili na hřišti, kde si děti mohly vyrobit lodičky, dělaly velké bublifukové bubliny, k dispozici byly balóny na konpání a na závěr Úžasné divadlo fyziky – science show pro děti i dospělé, což bylo fakt dobré.

Původně jsme chtěli v podvečer ještě na kanál do Brandýsa, ale byli jsme nějak unaveni, tak jsme to vzdali (a o to víc si to užili na hřišti).

Pokračovat ve čtení

by ·1 komentář

Listopad začal tradičně Během o koláč Panny z Dívčích hradů, pořádaného SK Zlíchov. Já s Eli jsme pomáhaly s organizací, Maty a Vláďa závodili. Maty je momentálně ve své kategorii nejmladší, ale i tak získal druhé místo (ze dvou :-)). Odměnou pro závodníky je, jak název sám napovídá, koláč. Ale 1. místo získává koláč obřích rozměrů, tak doražte za rok (4. 11. 2023) – to bude navíc jubilejní 40. ročník!

Pokračovat ve čtení

by ·1 komentář

Kdo by si chtěl něco půjčit

  • Čtyřlístek – roční (bez speciálu)
  • HN online, roční
  • Run (roční)
  • Pádler (roční)
  • Svět outdooru (roční)
  • Junior Guru (měsíční dle potřeby, platforma pro programátory, včetně „klubu“ a podcastů, … s ohledem na zdražování v roce 2023 jsem si to na začátku ledna 2023 předplatila na celý rok ještě za starou cenu)
  • medium.com (měsíční, dle potřeby … po měsíci čtení mi to přijde jako zajímavý zdroj informací, takže jsem si to chtěla také předplatit na rok, ale nabízelo mi to jen měsíční předplatné za 5USD/měsíc. Ale co šlo udělat, je koupit dárkový roční voucher, tak jsem sama sebe obdarovala 🙂 25 USD/rok)
  • Netflix 🙂

Na toto téma jsem akorát narazila na tento článek, který je pro vás pravděpodobně v placené sekci, tak shrnutí – Frank Andrade v něm píše o pěti předplatných, která si jako programátor nikdy nepřestane platit. Myslím ale, že se to dá aplikovat skoro na každého (podtitulek je, že pokud si platíte Netflix, tak si můžete dovolit i ty následující)

  • doména a hosting (máme :-))
  • password manager / správce hesel (k tomu jsem se ještě nepropracovala)
  • předplatné online kurzů (to sice nemám, mě vyhovuje si jednotlivé kurzy koupit a kdykoli se k nim opět vrátit, viz Udemy)
  • předplatné eknih – dávám přednost audioknížkám A předplatné na Audiotéka mi nepřijde moc výhodné, takže opět, jako u online kurzů, v období slev nakoupíme zásoby a je to jen naše a ke knížkám se můžeme vracet, vzájemně si je doma „půjčovat“, apod. U předplatného- jakmile skončí, knížky vám nezůstanou)
  • programátorská platforma s prémiovým obsahem (jako platforma autorova článku, medium.com, nebo české Junior Guru).

by ·Komentáře: 2

Koukám, že nějaké letní shrnutí jen tak nebude. Naposledy jsem psala o červnu a pak asi nebyl čas. No v říjnu také moc ne :-). Jak jste se mohli dočíst tady, v říjnu jsme jen chodili. MapMyRun mi naměřil 78,5 h chodeckých aktivit (jen těch, u kterých jsem si zapnula přímo hodinky, jinak kroky se mi do Výzvy měřily celý den, na nohách jsem tak byla mnohem déle 🙂 ), což je 2,5 h aktivního chození denně! Ono se to nasčítá, když mi cesta do školy zabere hodinu 🙂 Takže na nic jiného nebyl čas.

Na druhou stranu bylo dost času na poslouchání, to se při chůzi zvládá. Na Audiotéce (což jsou audioknížky) jsme podchytili slevy a koupili si stovky hodin knih (ono jenom Hra o Trůny má 200 h :-)). Já poslouchala ještě ze zásob 13. díl ze série ze starověkého Říma Bratři ve zbrani (S.Scarrow). A potom podcasty:

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Začnu zeširoka. Garmin hodinky umožňují zadat si, v jakých botech chodíte a sleduje vám to jejich životnost. Takže jsem si tam pěkně v lednu (2022) zadala moje nové Altra Lone Peak 5 a sledovala, jak brzy bych si podle Garmina měla koupit nové 🙂 Životnost je přednastavená na 643 km. Ještě v nich nechodím ani rok a už mám 1028 km. A musí se nechat, že na patě uvnitř už jsou úplně prošoupané, ale cítit to na noze ještě není. Nutno podotknout, že v nich chodím pořád. Jak se přehouplo léto do podzimu, tak si do nich vezmu tlusté/nepromokavé ponožky (viz článek zde) a pořád se v nich dá chodit i mokrou trávou a bahnem. O podzimních prázdninách vystoupaly na Hvozd i Luž. Ale pomalu se koukám po nových. Nejhorší je, že nové (nový model) stojí 5 tis.

Vyhlédnuté modely:

Předchozí články o botech:

by ·Komentáře: 2

Obecně

  • V půlce června jsou už letní teploty (a bouřky). Jeden den slejvák, jak hrom, za dva dny 35°C.
  • Zúčastnila jsem se týdenního kurzu na testování softwaru ve firmě Cleverlance (článek viz zde). Spousta věcí se mi propojila dohromady a lekce z mých jiných online kurzů, které jsem jen tak profrčela jako nutné zlo, si teď projíždím znovu a říkám si, jaké tam jsou super informace :-).
  • Vláďa pokračuje v kajaku, snaží se každý týden zajet si na kanál do Brandýsa. A trénuje na kajaku! Nikoli jen na náfučce Packraftu 🙂 Mě to do Brandýsa moc neláká. Ale mám vyhlídlou skupinu paddleboardistů, kteříchodí na kanál do Tróje, tak snad se tam brzy dostanu.
  • Zúčastnila jsem se paddelboardových závodů Probík SUP fest (Technical race, kratší závod kolem 3 bójek) kousek za Brandýsem na Probošťských jezerech. Vzhledem k tomu, že v tom samé termínu probíhaly závody ČFSUP na Mácháči a další závody světového poháru v Rakousku, byla tady účast minimální. V dospělé kategorii jsme startovali všichni najednou (holky/kluci), a díky mé dobré stabilitě v zatáčkách jsem se po druhé bójce ocitla na třetím místě a to si již udržela. Takže celkově třetí, v holkách první. Ale být ta trasa dlouhá jako v propozicích (1 km), tak to nedám (byla, dle mých hodinek, poloviční). Takže to si mohu z mých předsevzetí odškrtnout :-).
  • Jeden víkend jsme si udělali výlet do Jizerek a smočili jsme si nohy v Jizeře – něco tak studeného jsem dlouho neokusila. Jeden výlet byl z Chaty pod Bukovcem přes Jizerku, Pytlácké kameny a Viklan (11 km) a druhý den 10,5 km (Nová Ves nad Nisou, rozhledna Černá Studnice, Čertovy kameny, Terezínka, Tanvald).
  • Byli jsme na tradičním bourání májky v Chabrech. Pro děti největší atrakce – projížďka na konících.
  • V Lysé nad Labem jsme navštívili Výstavu Lega – to byla podívaná. A následný oběd v Daniel´s burger neměl chybu.
  • A zdá se, že jsme děti nadchli pro paddleboardy 🙂
  • A s Matym a dvěma mými bývalými spolužačkami ze ZŠ jsme zašli do pražské ZOO, kde jsme trhli náš rodinný rekord a strávili tam 4,5 h. Nechápu, jak to Maty zvládnul :-).
  • Užili jsme si Zmrzlinový festival na Výstavišti a v mezipřestávce jsme si zašli do planetária na Polaris 2.
  • A po vysvědčení jsme strávili odpoledne v Jungli v Letňanech, kde byly pro děti připravené soutěže.
Pokračovat ve čtení

by ·Komentáře: 3

Co jsme zvládli

  • Koupaliště Petynka – máme za sebou. A teda v letním parnu tam je fakt nával. Šli jsme hned ráno, takže to ještě asi šlo (odcházeli jsme kousek před jednou, kdy bylo 34°C), neumím si to odpoledne vůbec představit.
  • Pražská ZOO (ta nikdy neomrzí) – zvládli jsme na E. narozeniny, jen bohužel ZOO žádnou narozeninovou slevu neposkytuje. No což, užili jsme si to i tak – strávili jsme tam 6,5 h! Náš nový rekord :-). Měli jsme párek v rohlíku, zmrzlinu, lívance, šišky s mákem, … A na závěr jsme zvládli i místní bazén 🙂 To byl zlatý hřeb dne – kdo by chodil do zoo na zvířata, že? :-D.
  • Muzeum smyslů (skoro k nevíře, že v Praze není nic jako IQlandia v Liberci. Toto je snad to jediné, co se k tomu alespoň trochu přiblíží) – máme za sebou a bylo to dobrý, jen to děti proběhly rychleji, než bych si to sama prošla. Určitě doporučuji zkusit sehnat lístky přes Slevomat.
  • Galerie ocelových figurín – máme za sebou a bylo to super. Určitě doporučuji zkusit sehnat lístky přes Slevomat.
  • Rozhledny – Velká Deštná, Feistův kopec, Šibeník (ze staré větrné elektrárny), Vrchmezí (je na polské straně Orlických hor).
  • Únikové hry – Zvládli jsme jednu únikovku od DeCrypt (ne s našimi dětmi, ale se staršími synovci). Za mě to bylo super. Nebudu se tu raději moc rozepisovat, abych něco omylem neprozradila. Ale, jak to některé recenze popisovaly jako „matematickou“ únikovku, tak to v žádném případě. Počítat se tam muselo minimálně. V základu to bylo obdobné jako jiné únikovky, které jsme absolvovali. Takže hledat šifry a klíče, lámat si hlavu, jak by se to dalo vyřešit. Za mě super. Byli jsme necelých 5 minut přes limit a museli jsme si asi třikrát nechat lehce poradit. Třeba nám to příště půjde líp, v hledáčku máme ještě Rychlé Šípy nebo Shreka.