by ·1 komentář

Nevědomky jsme zdoláním nejvýchodnějšího bodu ČR a nedalekého Trojmezí získali zářez hned do tří Stezek – Jižní, Severní, a Slezské. To se povedlo. V deníku začínáme na poslední straně, protože Severní stezka vede „oficiálně“ od západu na východ. Ale my to stejně půjdeme, jak nám to vyjde. Jinak celá Severní Stezka měří 1058 km, ale je možné, že se od tohoto čísla trochu odchýlíme s ohledem na povahu našich výletů – někdy to bude muset být okruh, takže v rámci stezky to bude třeba jen kousek, ale započítám celý výlet samozřejmě :).

Trocha statistiky

  • Dní na trase: 3 (plus nulté výlety, kdy jsme ještě nevěděli, že jednou Stezku půjdeme. Kilometry, čas i nastoupané metry jsou včetně těchto nultých vějšlapů)
  • Celkem km: 71,98
  • Celkem čas: 28 h 58 min
  • Celkem nastoupáno: 3179 m
DatumOficiální číslo etapyNaše etapaOdkud – kamkm / čas / nastoupánoPozn.
6.7.202424*0Pomezní Boudy – Sněžka a zpět14,7 / 7h 17 min / 776
7.11.202230* / 31*0Luisino údolí – Olešnice v Orlických horách15,63 / 5 h 26 min / 421 mPřes Velkou Deštnou, Šerlich, Vrchmezí. To jsme ještě „nezávodili“
21.7.202644*1Trojanovice (Ráztoka) – Radhošť – Pustevny13 / 5,5 h / 714 mZ Pusteven dolů na koloběžkách (cool)
22.7.202645*2Parkoviště u hotelu Petr Bezruč – Lysá hora a zpět14,10 / 5 h 45 min / 776 mTři dny mě pak bolely nohy
25.7.202647*3Bukovec – Trojmezí – nejvýchodnější bod ČR – Bukovec14,55 / 5 h / 492 m

Etapy označené * nemáme ještě celé.

Zpět na přehled https://umarku.cz/2026/stezka-ceskem-via-czechia/

Nejvýchodnější bod ČR.

by ·Žádné komentáře

Konečně jsem se dočkala a mohla využít můj Vánoční dárek – voucher na tříhodinový kurz přípravy kávy (Baristická akademie na Smíchově). A bylo to super. Letos to byl teprve druhý termín, který vypsali, takže jsem ráda, že jsem se dostala tak brzy.

Celkem nás bylo sedm (nebo osm) účastníků. Pěkně usazeni na baru, za kterým nám barista vyprávěl o jednotlivých metodách přípravy a následně i připravoval. Co jsme všechno ochutnali? A ano, vypít tolik kafe mezi pátou a osmou večer v pracovním týdnu … 😀

  • Aeropress
  • French press
  • V60
  • Chemex
  • Turecká káva – džezva
  • Moka konvička
  • Phin filtr – Vitenamská káva

Jediné, co jsme si nepřipravili na místě, byl Cold brew (příprava něco zabere).

Moje trochu nevýhoda – piji zásadně kafe s mlékem :D, takže muset ochutnávat kávu bez mléka, to byl zážitek. Nedá se ale nic dělat, u mléka ještě nějakou dobu zůstanu. Ale teda první tři kávy připravené z kávy, která se fermentovala s maracujou, to byla síla. Takovou vůni jsem ještě nikdy necítila (velmi příjemná, ovocná). Ale ta ovocná chuť mi ke kafi moc nesedla.

A další nezapomenutelná káva byla ta vietnamská – s kondenzovaným mlékem 😀

Tři hodiny utekly jako voda. Pokud bych si měla vybrat, co bych si domů pořídila, tak Chemex je moc pěkný na výstavku, ale džezva byla za mě top, jak příprava, tak i chuť.

Takže Ježíškovi moc děkuji, tohle bylo super. A věřím, že jsem tam nebyla naposledy, protože Latte
Art, to teprve bude něco pro mě!

by ·Žádné komentáře

K narozeninám jsem, mimo jiné, dostala kurz na pečení makronek – Macarons voilá – v Ola Kala na Žižkově. Na termín jsem si musela asi dva měsíce trpělivě počkat. A až na místě jsem zjistila, kdo to vlastně vede – Míša Landová – ta Míša Landová z Peče celá země, které za 14 dní jde do finále! Takže to byl úžasný bonus navíc. Upřímně – v televizi jí moc nemusím, ale tady to byla bomba – přísná, ale pečlivá a trpělivá.

Po celý večer (kurz trvá 4 h) jsme to navíc měli s bílým vínem a v půlce i večeří ve formě krásně naaranžovaných chlebíčků.

Na začátku jsme se rozdělily (byly jsme jen holky) do dvojic – a koho jsem to neschytala do dvojice – Ivetu z Peče celá země (2023) – tu s těmi fialovými vlasy! No prostě povedený večer 🙂

Dostaly jsme podrobné návody a vše krásně připravené a odměřené (to byla paráda). Nejprve nám bylo vše vysvětleno a pak jsme se do toho mohly pustit. Každá dvojice měla jinou náplň, kterou dostala za úkol připravit. My měly makovou. Další byl slaný karamel, mango, malinová, apod. Celkem nás bylo šest dvojic. Zatímco krémy tuhly, šly jsme na korpusy. Základ je stejný, jen se to pak lišilo opět dvojice od dvojice tak, aby korpusy ladily s náplní. Takže k naší makové šly černé korpusy posypané mákem.

Musí se nechat, že takhle napoprvé se to všem (za mě) povedlo. Ano, všechny jsme si vyslechly nějaké výtky, ale to nám radost nezkazilo. A chuťově to bylo vše výborné 🙂

Od té doby jsem je párkrát opět zkusila. Myslím, že tady prostě platí „Übung macht den Meister“ 🙂

Jo a nejlepší na tom všem bylo, že nádobí za nás bylo myto. To prostě ocení každý. A na závěr, kdo nešel kolem? Roman z Peče celá země – šel venčit psa a stavil se za Ivetou s Míšou 🙂 A nikdo nám neprozradil, jak to dopadne :-).

by ·1 komentář

Navážu tam, kde jsem ve svém posledním článku skončila. Je to rok, co jsem začala pracovat jako (oficiální název pozice) Test Engineer v korporátu. Začala jsem v testerském inkubátoru a teď už se skoro i cítím jako junior. Ačkoli náš programátor byl onehdá překvapený, když slyšel, že jsem z inkubátoru (teda beru to tak, že jsem lepší, než se od inkubátoristů čeká :-)).

Ten rok utekl neuvěřitelně rychle. Na začátku toho chce člověk co nejvíce nasát, tak maká a maká, je toho spousta, co nechápe, nedovede si pospojovat věci, apod. Co se technické stránky týče, to bylo o něco lepší, naplánováno jsme měli spoustu školení (časování by mohlo být lepší, občas ty vědomosti do mě kolega stihnul už narvat, jindy jsem naopak obsah školení v ten moment neužila a když jsem později ty vědomosti potřebovala, tak už se mi to vykouřilo z hlavy).

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Na začátku července jsme oslavili vysvědčení a nesl se ve znamení nemoci. Maty si něco (asi) ze školky přitáhnul, nebyl jediný s teplotami. Takže se nám odjezd na dovču trochu posunul. Ale ne jen kvůli němu, já se také nemohu pořád nějak na 100% dovyléčit. Takže místo v neděli jsme vyrazili v úterý. A kam jsme zamířili? Konečně do Švýcarska, podívat se za kamarády, které jsme neviděli 4 roky. Odtamtud do Francie do Fontainebleau na bouldery. Chtěli jsem stihnout i Paříž, ale velká francouzská města se týden před tím potýkala s nepokoji, tak jsme Paříž raději odsunuli na jindy a užívali si klid v lesích. Cesta zpět byla v plánu přes kemp v Německu, ale trochu jsme se obávali, že bez rezervace se nechytneme, a jet 11 h napřímo do Prahy se mi nechtělo. Tak jsme to vzali zpět do Švýcarska, kde jsme přespali ještě dvě noci u kamaráda, a teprve pak domů (takže časově to nebylo 11 h ale 6+8,5 h). O Švýcarsku se můžete dočíst zde, o Francii snad brzy dopíši později, zatím alespoň fotky (CH, FR).

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Tenhle školní rok ve výsledku utekl zběsile rychle. Na to, že jsem na podzim 22 byla myšlenkami stále v létě, jaro 23 ne a ne přijít a najednou už tu máme skoro léto. To se samozřejmě musí plánovat již v únoru. Po loňských zkušenostech jsme dětem neplánovali tolik táborů, jako loni a spoléháme na babičky a dědy.

Eli si užila oslavu u kamarádky (na Den dětí), s Matym jsem v té době byla na tradičním bourání Májky, ačkoli kvůli lezení jsme vlastní bourání nestihli, stihli jsme cukrovou vatu a jízdu na poníkovi a výrobu oplachtěné lodičky z korků.

Já jsem měla první pracovní teambuildingovou akci s přespávačkou 🙂 a další řadu školení.

Eli kvůli kašli přišla o závěrečné dvě hodiny na zpívání a bohužel i závěrečný školní Schulfest v Divadle pod Palmovou, kde děti hrály Malého prince.

Ale na svoji narozeninovou oslavu už byla zdravá (oslava byla na den přesně o měsíc dřív, než vlastní narozeniny). A počasí nám vyšlo. Slavili jsme na zahradě, koupili jsme kvůli tomu i nový zahraní stůl a slunečník 🙂 Dort byl klasika mrkvový z místní cukrárny. A jako hlavní část programu byl kurz mozaiek u naší sousedky. Holky (a Maty) vytvořili moc pěkné výrobky. Na doma pak už zbylo na rodiče se popatlat se spárovačkou.

Hned den nato jela Eli se školou na tři dny do Ekocentra ve Vlašimi. Maty měl tou dobou být na školce v přírodě, ale pro malý zájem se neuskutečnila (ono Matymu s taky moc nechtělo).

Poslední červnový víkend je tradičně rogaining, kam se Vláďa s kamarádkou vypravili na 12 h verzi, a Prague Ice-cream Festival na Výstavišti, kam jsme vyrazili všichni i s Jirkou. Letos bych jako dva vítěze označila okurkovou zmrzlinu od Zmrzlina Senomaty (jako ano, je to od mé kamarádky, ale je fakt dobrá, jinak měli třeba také výbornou jahodovou s prosecem 🙂 ) a borůvková s levandulí od La Zmrzka.

Poslední červnový týden čekal na Matyho výlet do Mirákula a následně pasování na školáka. Poslední dva dny školky už kvůli nemoci bohužel nebyl, takže přišel o komentovanou večerní procházku po Pražském hradě a hlavně přespávačku ve školce.

A pak už jen vysvědčení a léto!

by ·Žádné komentáře

Když uvážím, že jsem neměla moc času v době, kdy jsem nepracovala, tak teď, když pracuji, nemám čas už vůbec. Myslím, že v dubnu jsem počítač doma nezapnula snad vůbec. Teď jen díky dvěma volným pondělkům. Příspěvky asi nebudou již tak dlouhé a květnaté, jak tomu bývalo, ale trochu přeci. Zatím mám skluz jen 8 dní, tak co se vše událo kromě práce, práce, práce?

Pokračovat ve čtení

by ·Komentáře: 2

Sobota

Ačkoli jsem již od ledna měla v kalendáři na tento víkend tučně zapsané white water SUP závody v Roudnici nad Labem, logistika nám opět zhatila se zúčastnit (ono bychom tam asi moc velkou slávu neudělali, na paddlu jsem letos byla jednou :-D, tak snad za rok), zvolili jsme místo toho jinou akci – Káranského Vodovodníka. Nezávodní závod (chůze, běh, kolo) se startem od káranské vodárny a cílem na hřišti v Káraným. Eli jsme vyšupajdili na školu v přírodě, Maty jel na kole 12 km, Vláďa to samé běžel a já to dala jako Nordic Walking. Počasí ve výsledku dobré, trochu pod mrakem, trochu větrno, ale ve výsledku vlastně teplo. Asi i kvůli mrakům nebylo prý tolik lidí jako loni. Já vlastně cestou skoro nikoho nepotkala, předešla jsem 10 chodců, jakmile jsem dostala razítko U Václava, tak pak už jsem dalších 8 km nikoho nepotkala, takže ticho a klid lesa. Trasa byla, až na jedu křižovatku mezi zahrádkami na Grádu, velmi dobře značená. A ačkoli sem jezdím od mala, šla jsem cestičkami, kterými jsem před tím ještě nešla :-). Vláďa s Matym dali trasu za 1 h 17 min, sotva jim stihli postavit vítězný oblouk. Já měla čas poněkud delší a to 2 h 14 min. Myslím, že dobré. Jo a v cíli jsme dostali dárečky (Pražské vodovody a kanalizace). Takže teď se podle ponožek pozná, kdo závodil a kdo ne :-)-

Po pozdním obědě jsme měli ještě rezervaci na prohlídku do vodárny. Tam jsem také nikdy nebyla. A závěr odpoledne jsme strávili na hřišti, kde si děti mohly vyrobit lodičky, dělaly velké bublifukové bubliny, k dispozici byly balóny na konpání a na závěr Úžasné divadlo fyziky – science show pro děti i dospělé, což bylo fakt dobré.

Původně jsme chtěli v podvečer ještě na kanál do Brandýsa, ale byli jsme nějak unaveni, tak jsme to vzdali (a o to víc si to užili na hřišti).

Pokračovat ve čtení

by ·1 komentář

Listopad začal tradičně Během o koláč Panny z Dívčích hradů, pořádaného SK Zlíchov. Já s Eli jsme pomáhaly s organizací, Maty a Vláďa závodili. Maty je momentálně ve své kategorii nejmladší, ale i tak získal druhé místo (ze dvou :-)). Odměnou pro závodníky je, jak název sám napovídá, koláč. Ale 1. místo získává koláč obřích rozměrů, tak doražte za rok (4. 11. 2023) – to bude navíc jubilejní 40. ročník!

Pokračovat ve čtení

by ·1 komentář

Kdo by si chtěl něco půjčit

  • Čtyřlístek – roční (bez speciálu)
  • HN online, roční
  • Run (roční)
  • Pádler (roční)
  • Svět outdooru (roční)
  • Junior Guru (měsíční dle potřeby, platforma pro programátory, včetně „klubu“ a podcastů, … s ohledem na zdražování v roce 2023 jsem si to na začátku ledna 2023 předplatila na celý rok ještě za starou cenu)
  • medium.com (měsíční, dle potřeby … po měsíci čtení mi to přijde jako zajímavý zdroj informací, takže jsem si to chtěla také předplatit na rok, ale nabízelo mi to jen měsíční předplatné za 5USD/měsíc. Ale co šlo udělat, je koupit dárkový roční voucher, tak jsem sama sebe obdarovala 🙂 25 USD/rok)
  • Netflix 🙂

Na toto téma jsem akorát narazila na tento článek, který je pro vás pravděpodobně v placené sekci, tak shrnutí – Frank Andrade v něm píše o pěti předplatných, která si jako programátor nikdy nepřestane platit. Myslím ale, že se to dá aplikovat skoro na každého (podtitulek je, že pokud si platíte Netflix, tak si můžete dovolit i ty následující)

  • doména a hosting (máme :-))
  • password manager / správce hesel (k tomu jsem se ještě nepropracovala)
  • předplatné online kurzů (to sice nemám, mě vyhovuje si jednotlivé kurzy koupit a kdykoli se k nim opět vrátit, viz Udemy)
  • předplatné eknih – dávám přednost audioknížkám A předplatné na Audiotéka mi nepřijde moc výhodné, takže opět, jako u online kurzů, v období slev nakoupíme zásoby a je to jen naše a ke knížkám se můžeme vracet, vzájemně si je doma „půjčovat“, apod. U předplatného- jakmile skončí, knížky vám nezůstanou)
  • programátorská platforma s prémiovým obsahem (jako platforma autorova článku, medium.com, nebo české Junior Guru).