by ·Žádné komentáře
  • Můj programovací majstrštych – vytvořila jsem si prográmek , který mi automaticky nahraje data z excelové tabulky na naší půjčovnu na pujcim.to. To je docela úspora času, protože mi už tak zabere dost času si data pěkně v excelu uspořádat, ještě abych to pak musela ručně kopírovat.
  • Objevila jsem, že existují Prostředí na tvorbu mobilních aplikací (jde to i bez programování)
  • Poprvé jsme se letos dostali na lyže – do Desné v Jizerkách. Maty stál vlastně vůbec poprvé na běžkách a sjezdovkách a oboje na konci těch 4 dnů obstojně zvládnul (na běžkách jsme dali (já na vypůjčených, protože se mi lyže i boty v rámci coronaviru rozpadly) jeden den i 13 km).
  • Vůbec poprvé, co jsme zpět v Čechách, jsme si udělali výlet do Jindřichova Hradce za Vláďovou sestřičkou a dětmi.
  • Projekt fíky – snaha o zakořenění další várky fíků. Z loňska mi přežily 2 ze 6, tak uvidíme co letos, mám snad 50 klacíků, tak uvidíme.
  • Už nám lezou krokusy.
  • Eliščiny jablůňky se mají docela k světu.
  • Dále nakličujeme 5 pecek z avokád, ze kterých bylo na Matyho narozeninovou oslavu guacamole. Tak malé pecky jsem u avokáda ještě neviděla! 🙂
  • Konečně jsem dodělala další kurz – Automating Web Testing with Selenium and Python na Udemy (ten měl tedy jen 4 h 🙂 )
  • Vláďa prořezal meruňku. Kdybych viděla jen tu hromadu větví, tak řeknu “řez na pařez”, ale na té meruňce to skoro není vidět 🙂 Maximálně si člověk všimne jedné větší tlusté větve, která rostla hodně nahoru, ale jinak paráda. Tak uvidíme, jestli letos zmrzne nebo ne.
  • Vyrostlo nám několik lístků medvědího česneku.
  • Eli si z nás užila lyže nejvíce – se školou byli na týden v Krkonoších.

by ·Komentáře: 2

Začalo to někdy loni v létě, když Maty v rámci konzumace jablka uvnitř narazil na jadérko, kterému již rostl kořínek. Podařilo se nám ho uchovat až domů a zasadili jsme ho. Dopiplali jsme ho až do pár lístečků, ale pak se naše péče nesetkala s jeho potřebami (moc nebo málo vody, kdo ví). Eli to zaujalo a že to taky chce zkusit. A tak jsme v září 2021 uskladnili několik jadérek z dobrého jablka (nevíme jaké, ale tipuji, že něco jako Galla nebo Red Prince, v tomhle je Eli dost vybíravá) v lednici. A úspěšně na ně zapomněli 🙂 Stejně, jako to dělám s mangem a avokádem – zabalila jsem je do vlhké papírové utěrky a uzamkla do pytlíku. A pak na ně fakt zapomněla. Myslím, že jsem je zkoukla někdy kolem Vánoc, když jsem v lednici uklízela. A opět při dalším úklidu na začátku března 2022. A to už byla naklíčená! Jenže nebyl čas je zasadit. Až když Eli odjela na týden na hory jsem je všechnu vyndala. Až na dvě jadérka naklíčila úplně všechna! Bylo jich, myslím, nakonec 12. Takže 03/2022 šla jadérka do hlíny do květináče a zatím zůstávají doma pěkně na světle. A uvidíme, jak se jim bude dařit dál. Je mi jasné, že jestli to někdy bude mít nějaká jablka, tak třeba až za 5-15 let. A třeba to nebude rodit vůbec. Ale je to úžasné pozorovat, jak to roste.

Pokračovat ve čtení

by ·Komentáře: 3
  • Pomalu pokračuji v “hobby-práci” na naší půjčovně deskových her :-). Při té příležitosti jsem objevila fakt dobře vypadající aplikaci půjčím.to. Idea vypadá výborně – máte doma věci, které nevyužíváte? Půjčte je! A najdou se tam i deskovky. Ale asi tam postupně dám i další naše věci :-).
  • Na konci ledna jsme konečně vybředli ze 14 denní karantény. To je tak, když vám ze dne na den přestanou akceptovat očkování i prodělanou nemoc a v rodině si to předávají pěkně s rozestupem, takže jsme to měli 3×5 dní.
  • V lednu jsme se zúčastnili sčítání ptáků. Bohužel jsme si zrovna vybrali nějakou neaktivní hodinku, takže jsme si mohli zapsat jen nějaké vrabce a kosa. Vcelku pravidelně k nám na krmítko létají i dvě hrdličky, spousta kosů a vrabců, jednou dokonce i sojka a … papoušek! Dle sousedky létá po okolí již od podzimu. Někomu uletěl a zatím se mu daří přežít.
  • Opět jsem se (po tříleté pauze) vrátila k objevování Google Analytics a tentokrát to vypadá, že jsem to i snad správně nastavila. Po prvních dvou dnech měření, máme konečně nějaká data. O nastavení více zde.
Hlavní výsledky z Google Analyticks po dvou dnech.
  • Od ledna chodím docela pravidelně s místní Nordic Walking (NW) skupinou na procházky. Pořídila jsem si i NW hole s 80% obsahem carbonu. Takže jsou fakt lehoučké. Jednodílné. Samozřejmě. Protože, jak se dozvíte na FB stránkách českého NW, tak prostě nic jiného, než jednodílné, nejsou košér. Asi se nakonec z této skupiny budu muset odhlásit, protože mě fakt irituje, jak radikální někteří v prosazování NW jsou. On je totiž trochu problém v tom, že NW je u nás pořád dost nová aktivita a troufám si tvrdit, že 80% populaei považuje jakoukoli chůzi s jakýmikoli holemi za NW. Což tak úplně není a zarytí NW jim pak nemůžou přijít na jméno (a nejsou samoyřejmě s to pochopit, jak (si) někdo může dovolit provozovat NW třeba s trekovými holemi). Já jsem tedy pro “volnou chůzi s holemi”. To mi vyhovuje nejvíce. Takže na “tréninky” se skupinou si beru NW hole, na moje soukromé chození si beru trekové hole, protože mi to je s nimi pohodlnější.
  • Konečně jsem se s Vláďou dostala na tréning eskymáků. Vláďa už jednou byl, tak měl náskok. Musím říct, že s oporou velké destičky to jde dobře. Ale s pádlem to je něco úplně jiného. A když navíc čerstvě víte, že máte šoupnutou plotýnku a rotace tomu nedělají úplně dobře, byla to i moje lekce poslední. Byla jsem opatrná, nic jsem si neutrhla, nic nebolelo, ale vím, že víc do toho dát nemůžu.
  • Začala jsem pracovat na fotoknize z roku 2020. Ten čas tak letí. Fakt bych dala ruku do ohně, že jsem jí dělala. Ale asi jsem “jen” vytřídila fotky a pak na to zapomněla.
  • Káranský masopust. Bohužel ve stejném termínu, jako Chaberský, takže jsme se toho chaberského opět nezúčastnili. Minule nám to překazila karanténa, nebo rodinná oslava. Ale ten káranský se povedl. Pršelo jen trochu na začátku a trochu na konci. Na vjezdu do Káraného byla celnice, kde se vybíraly příspěvky na kapelu. Letos jsme to dali i s celým průvodem – od káranského městského úřadu k vesteckému.
  • Snad poprvé jsme s dětmi byli (já a děda J.) v Národním muzeu! Hlavně kvůli Máťovi jsme šli na dinosaury, což, ne že by to bylo úplně zklamání, ale čekala jsem víc. Ale výstava pěkná. Jen jsme si zvolili pro návštěvu víkend a to byl masakr. Takových lidí pohromadě jsem už dlouho neviděla. Také jsme si vystáli frontu až úplně do kopule, odkud je tedy moc pěkný výhled.

Pár dalších věcí, které mě zaujaly”

  • 3D klávesnice. Prý s ní dokážete zvýšit svojí rychlost psaní až o 500%. A zkrátka píšete rychlostí myšlenky.
  • Zaujaly nás 3D figurky k deskové hře Karak, ale v Luxoru jsme je viděli snad za 800 (dají se sehnat už kolem 500 Kč), tak jsme koukali, jak by se to dalo nechat vytisknout. Na tvoření 3D figurek je super program Desktop Hero, případně Thinkiverse (tam se dají najít hotové modely). Pak už jen najít někoho, kdo vám to za rozumnou cenu vytiskne. Dále je k dispozici online STL prohlížeč – viewstl. Pro ty, kteří si chtějí “vytesat” vlastní postavičku od základů, tak je tu třeba Blender, Sculpteo, nebo ZBrushCoreMini a ZBrush. …. Ale myslím, že to nebude nic pro nás.
  • Začala jsem novou rubriku “Zdraví” a první příspěvek je “Bolavá záda“. Abych dokázala nutné cviky do každodenního režimu, musím to mít napsané a odškrtávat si – moje nejkratší cvičební série je na 16 minut, takže k tomu jsem schopná se skoro každý den dokopat.

by ·Komentáře: 2

Jednou za čas musí člověk vyměnit starou matraci za novou. S postupem času si třeba ani neuvědomí, jak se ta jeho původní prolehla, dokud třeba nebolí záda. No jo, jenže jak vybrat tu novou. Já si tedy nikdy nepamatuji, jakou a kde jsem kupovala. Tu poslední tedy ano – ve Švýcarsku – a vzala jsem si tu samou, jako Vláďa, protože jeho matrace je vždy lepší, než ta moje. Poslední nejnovější nákup jsme provedli v říjnu 2021, takže je již čas to trochu ohodnotit … a opět jsem nedala na své zlaté pravidlo “koupit si tu samou jako Vláďa” a opět se potvrdilo, že to je dobré pravidlo. Ta jeho je zase lepší, než ta moje.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře
  • Silvestra jsme, po dvouleté pauze, strávili opět u kamarádů kousek u Úval. Prošli jsme se tradičně ke stužkovému stromu splněných přání a 1.1. v 1 h po obědě už mohl Vláďa lézt s káranskými otužilci do Jizery.
  • Konečně jsem dodělala “30 days of Python” – takovou měsíční Python nalejvárnu. A světe div se – první zmínka zde na blogu byla přesně před rokem! Ale začala jsem až v červenci, takže mi to trvalo jen půl roku :-D.
  • Prosincový Advent of Code jsem zabalila 29.12.21 – chybí mi stále 11 úkolů. A nutno podotknout, že čtyři zadání jsem ani nedočetla.
Advent of Code 2021. Napoprvé to náhodou nedopadlo nejhůře. Jsem jsem kvůli tomu nestihla vlastně napéct žádné cukroví 😀 (nechybělo nám).
  • Ježíšek mi nadělil Garmin Venu 2S místo mých stávajících Samsung Galaxy Watch. Pro Samsung mám slabost, ale poslední půlrok nefungovaly dle mých představ. A to jsem ještě ani nestihla na Samsung sepsat recenzi (a sundat krycí fólii sklíčka!). Úspěšně se mnou prošly migraci z aplikace Endomono na MapMyRun, ale poslední aktualizaci v létě nějak nerozdýchaly a s MapMyRun přestaly fungovat. Navíc jejich výdrž cca jeden den je přeci jenom otravná. A není to tak, že by se jejich výdrž časem snižovala. Takhle to bylo prostě od začátku. Garmin se tváří, že s MapMyRun spolupracovat bude. Prozatím tedy v mílích :-), snad se mi časem podaří najít nastavení a předělat to na kilometry. Jo a taky mě Garmin čas od času nabádá, ať zvednu zadek a jdu se projít – to je tedy trochu otravné :-). Má ale třeba i zabudovaný oxymetr (měření obsahu kyslíku v krvi), což se v dnešní době hodí.
  • Úplně jsem zapomněla vynulovat čítače úspěšných článků. Překvapivě se, stejně jako rok předtím (jen 2x tak velkou návštěvností), stal vítězem článek “Ověření podpisu na cizojazyčném dokumentu“. Evidentně se za ty dva roky nic k lepšímu nezměnilo.
  • Jak si na tom stojí mé Udemy kurzy? Loňský (tedy vlastně předloňský) stav je zde, aktuální níže. Na MySQL jsem vůbec nešáhla, na Python for Financial Analysis také ne, takže je tu ani neuvádím. Můj nejstarší kurz (který jsem začala jako první) 2020 Complete Python Bootcamp: from zero to hero – měl k 11.8.2020 – 37 % a teď (4.1.2022) má 60 % . Od toho jsem si dala pauzu a přešla na kurzy od Jose Salvatiera, což je nesmírně sympatický chlápek (ze Skotska), který navíc vypadá jako Harry Potter 🙂 Jeho kurzy jdou opravdu do hloubky.
Mé rozkoukané kurzy na Udemy.
  • Zjišťuji, že nejenže nemám hotovou fotoknihu za rok 2021, ale asi ani za rok 2020! Minimálně ji nemohu najít :-/ Tak jsme si alespoň při hledání s dětmi prohlédli fotoknihy, které dostaly při odchodu z jeslí :-).
  • Nejen můj stařičký notebook, ale i stolní počítač mají evidentně svá nejlepší léta za sebou. Samovolně se uprostřed pracovního dne vypnou, případně to ráno tvá i několik minut, než naběhnou. Tak mi Vláďa vybral nový, naprosto cool “stolní” mini počítač – je velký 17x17x4 cm!! Mám ho na stole a je jen o něco větší než dva externí disky na sobě 🙂 A Vláďovi zazářila očička, když mu to nabídlo mi tam dát Windows 11. No nevím. Zlatá XPéčka 🙂 Přijde mi to, jako včera, kdy jsem dělala velké promazávání počítače před odjezdem ze Švýcarska. Nejvíc místa mi zabírají fotky, sem tam mám nějaký dokument a programování, jinak vlastně ani nic, takže přenos dat na nový počítač nebyl tak hrozný. Dorazila s tím i nová klávesnice, tak ji testuji. Trochu mi přijde, že mi prsty zakopávají o klávesy, ale dle Vládi je tišší.
  • Už v prosinci (nebo listopadu?) jsem začala šít koníky na tyči. Mé výtvory a postupy můžete “obdivovat” zde a na rajčeti zde. Objednávky neberu, jen do E. třídy jich mám 8 :-).
  • Plánujeme, na jakou vodáckou akci zase letos vyrazíme (Zažij vodu a jejich kajakové kempy, závody ČPV).
  • Plánujeme paddleboardy na Pálavě.
  • Otevírám(e) (Vláďa dělá mrtvého brouka a “jen” kupuje ty deskovky, které nemáme kdy a s kým hrát) Půjčovnu deskových her U Marků (umarku.cz/deskove-hry/). Trochu to je, jako s tou Hospodou na mýtince – otevřeli si půjčovnu, ale chodili jim tam lidi 🙂 No uvidíme (zatím to nehrozí, Google nás neumí vyhledat :-D). Snad z toho nebude moc velký vejvar, ať to ještě nemusím danit! 😀 (rodinní příslušníci mají slevu, případně mohou platit vínem :-)).

Fotky zde (heslo).

by ·Komentáře: 2

Ten vzletný název je momentálně hrozně IN (jak kde samozřejmě). Tato “dětská” zábava se ve Finsku těší ohromné popularitě a ne jen u malých dětí. Pořádají se v tom skutečné závody, ať již překážkové (nevěřili byste, co dokáží přeskočit!) nebo parkur. Případně můžete na svém koni vyjet jen tak na projížďku. A protože u nás doma jsou hry na koně velmi oblíbené, rozhodla jsem se dle dostupných návodů na hobby horsing, jednoho koníka doma ušít. Navíc E. dostala k Vánocům o Hobby horsingu i knížku (v němčině, ať i potrénuje), tak jí tam chodím na návody.

Takže, jedna věc je, se na návod podívat, druhá věc je, to opravdu dotáhnout do konce. Za poslední dva měsíce jsem ušila již sedm koníků. Žádné dva nejsou stejné a dohromady jsou to cca 4 různé postupy. Nejjednodušší koník mi zabere cca 2 h, nejsložitější cca 3,5 h.

Návodů v češtině i angličtině lze najít spousty. Nejtěžší je na začátku vymyslet (stáhnout, koupit) tvar. Ušetříte si práci s knížkou Hobby Horsing. Die Steckenpferdewelt (německy), kde papírová šablona je. Osobně máme tedy koníky o něco větší, než tam uvádějí.

Celá fotodokumentace zde.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Jako každoročně, trocha shrnutí “statistiky” blogu. Srovnání s loňskem – 12/2020.

A nejnovější data k 13.1.2022

Počet návštěvníků za poslední rok je pěkných 6 906! Na to, že to píši jen pro rodinu, to je pěkný výkon.
Použité vyhledávače. Fakt nechápu, že se k nám dostali i ti s Bingem 😀
Nejčtenější články. Jak je vidět, stále se nic nezměnilo a získat ověření podpisu na cizojazyčném dokumentu je stále dost palčivý (neřešitelný) problém.

A abych měla výše uvedené statistiky zase na konci roku aktuální k danému rok, “něco” jsem vymazala a jen doufám, že to byly ty správné čítače. No uvidíme. … Už to vidím, funguje to (načítá znovu od nuly), jen ještě kde se upravuje nadpis … Nakonec se zadařilo. Chyba nebyla tak úplně na mé straně – v létě 2021 proběhly různé aktualizace a ne vše bylo nyní kompatibilní. Ale snad už to funguje ok.

Jinak “all-time-high” nejčtenější články za dobu existence blogu jsou tyto (i když teď jsem na vážkách, jestli to není jen za uplynulý rok):

A pár statistik k vlastnímu blogu:

by ·Žádné komentáře

O botách jsem již něco psala zde. A máme tu pokračování. S příchodem podzimu mi moje tenisky Altra Escalante už nestačily, a tak jsem pohledala v botníku, co na zimu mám. Podzimní nízké Merelly, staré klasické pohorky a zateplené pohorky (Merrell THERMO ADVNT ICE+ 6 WP. Vtipné je, že to jsou pohorky na sněžnice do studených zimních hor a já v tom chodím po Praze, když teplota padne pod +10°C. Na podupávání na hřišti dobrý). Mým klasickým pohorkám, které jsem si kupovala můj první rok ve Švýcarsku a které se něco nachodily i na sněžnicích, už musím dát sbohem – přijdou mi najednou úzké. Tak jsem se zašla podívat do mého oblíbeného obchodu, co nabízejí.

Mají úžasné voděodolné pohorky (ALTRA Lone Peak ALL – WTHR Mid – Black (W)). Mají jen jednu nevýhodu (kromě ceny tedy) – při každém kroku mě v ohybu u prstů ten svrchní materiál tak nějak “stahoval”, ne že by to tlačilo, ale normálně se bota tak nedeformuje, tady je ten svrchní materiál jakoby tuhý nebo jak to popsat. Fakt mě hrozně mrzelo, že mi nesedly (tak jsem alespoň ušetřila). Když jsem pár dní na to šla ve svých zateplených pohorkách, které mi suprově sedí, byla jsem ráda, že jsem je nekoupila. Holt budu nosit zateplené pohory, dokud nepřejdu zpět do tenisek.

Ale protože sníh v Praze už opět opadl a kromě toho mám nyní ty moje super teplé a nepromokavé ponožky, dá se vlastně chodit pořád v teniskách. Altra Escalante jsou přeci jenom spíše letní model, tak jsem si koupila vlajkovou loď (opět) od firmy Altra – ALTRA Lone Peak 5. Už jsem na ně koukala před půl rokem, ale na zimu jsem si je kupovat nechtěla (no a ono je pořád zima a stejně už je mám doma). Na to, že jsem kdysi kdysi kupovala boty velikosti 39 (a to už mi v té době noha nerostla), tak teď si s klidem koupím 41 a je to super.

Jo a do tělocvičny mám Torin 5.

PS.: Většinou jsou ty odkazy nejen na konkrétní typ boty, který jsem si vybrala, ale i na mojí barvu. A kdybyste si ťukali na čelo, co že za barvy jsem si to proboha vybrala – tak v dnešní covidové době jsem ráda, že seženu mojí velikost. Vybrat si ještě k tomu nějakou pěknou barvu, to je už moc velký luxus. Takže beru, co mají. Toť vše.

by ·1 komentář

Co nám letos vyrostlo nejvíce/nejlépe? Určitě ačokča, která se ke konci léta rozmáchala snad do pěti metrů. Elišiny lestní jahody daly též parádní úrodu. Ze zahradních jahod to bylo takové sosolala, nová odrůda Mieze Schindler mě spíš sklamala. Ani barevně, ani chuťovně a tom není nijak poznat, že by to mělo být lízlé malinou. Na druhou stranu Senga sengana, též nově zasazená, byla super šťavnatá. A loňské Mara de Bois rodily sem tam. Ještě jednu novou odrůdu jsme zkusili od Chládba a to je Ariba white (jediná, která k nám neputovala poštou :-)) a té se zakořenily dvě odnože, než jsem si vůbec všimla, co se děje. Většina těchto odrůd by měla být stáleplodící, ale na konci léta se ukázaly nové květy jen u Ariba white (nedozrály a něco je sežralo) a Senga Sengana. U té snad i dvě dozrály. Bohužel jsem je měla dost nahuštěné, takže kvůli ohromným listům, se doprostřed záhonku nedostalo vůbec sluníčko. Musím to příští rok rozsadit. Ale už nevím kam. Z odnoží mám dalších 20 sazeniček, něco jsem rozdala a zbylých 12 jsme s Máťou dali na nově postavený terasovitý záhonek.

Pokračovat ve čtení

by ·Komentáře: 3
  • Na začátku října objednávám ovocné keře z mého oblíbeného zahradnictví Spomyšl. Sice máme zahradu pronajatou a je možné, že tu třeba za 2,5 roku končíme (bude záležet, kam budou děti chodit do školy a jak se s majitelem domluvíme), ale mám chuť si keře vyzkoušet a budu doufat, že případné stěhování přežijí. Takže na cestě jsou Zimolez kamčatský (Leningradský Velikán a Docz Velikana), minikiwi Issai, černá moruše Mojo Berry (keř nikoli strom) a stromkový žlutý (tu prý ptáci nevidí a neožerou to :-)) angrešt Hinnonmaki Green. Jo a medvědí česnek (do stínu prý ok a jinak tam prostě nemám nic moc co dát).
  • Mojí Python challenge jsem nedala. Po dvou měsících jsem u 17. dne, ale pomalu jedu dál.
  • Na své cestě do Švýcarska nás přepadl náš kamarád Jája 🙂 Alespoň, že nám dal vědět hodinu předem; stihla jsem tak alespoň zprůchodnit cestu chodbou a udělat místo u stolu 🙂
  • S mým kamarádem H. se již nějakou dobu snažíme najít společný volný termín alespoň na kafe … skončilo to na 7:30 ráno, jindy jsme se prostě nedokázali sejít.
  • Od dalšího známého jsem získala 14 dřevěných palet! Většina z nich padne na záhonky :-). Jde to ale pomalu. Na konci října mám 4 “truhlíky”. Už mi psali ze zahradnictví, že keře dorazí cobydup, a mě ještě dva truhlíky chybí. … A jen k rozměrům – v Bauhausu/OBI/… prodávají hlínu po 50-80 l pytlích – na jeden vyvýšený záhonek o rozměrech 40x40x40 cm (což není zas až tolik) potřebujete 64 l hlíny. Čím menší záhonek, tím méně hlíny potřebuji, ale tím spíše hlína uvnitř v zimě promrzne a v létě vyschne. V Chabrech jsem ale objevila, že prodávají i hlínu – 500 Kč/tunu. Tuna hlíny je, záleží samozřejmě na tom, jak moc je hlína mokrá, kolem třičtvrtě metru krychlového, což by na mých 6 truhlíků s rozměry 40-60 cm na stranu, mohlo být akorát. Jo a dovoz po Chabrech je za 500 Kč. Tuna hlíny v Bauhausu vychází na 1380 Kč. Sice s těmi koupenými pytli se pracuje o něco lépe, než když mi na zahradu vysypou tunu hlíny, ale myslím, že se to protentokrát vyplatí.
  • Většina zákonů z jara dostala nový nátěr.
  • V mezidobí jsem konečně dodělala “sedací box” na naše venkovní ohniště, aby nemuselo být, chudinka, celou zimu a další sezóny pouze pod ošklivou plachtou. Dřevo jsem na závěr napustila impregnací a natřela lazurou. Co čert ale nechtěl, jak bylo pěkně, tak celá zahrada byla plná malých mušek a ty neměly nic lepšího na práci, než si na krásně nové nalakované dřevo sednout. To byly stovky mušek! Takže jsem to další den všechno zase obrousila a dumám, kdy to tedy nalakovat. Asi mi s tím bude muset Vláďa pomoct do garáže a udělám to tam a snad si jich na to nesedne tolik. Jo a příčné trámky, které měly zaručit vlastní pevnost sedacího boxu tak, aby se na něj dalo opravdu sednout, se i tlakem ruky docela prohýbají, takže musím vymyslet lepší vyztužení.
  • Zazimovali jsme jahody na záhonku (sláma (jo, fakt jsem si na jahody a keříky koupila dva balíky slámy) + bílá netkaná textilie) a všechny jahody v květináčích jsem “zasadila” (i s květináči) na volná místa na záhoncích. Vše ostatní Vláďa zryl a doplnil kompostem. Kompostér skoro celý vybral, přeházel a opět naházel. To byl smrad :-). Ale záhonek je tak doplněn o nové živiny a žížaly.
  • Ačokča se letos povedla. Po prvních mrazících teda už omrzla, takže jsem ji sundávala z plotu. A nejdelší šlahouny měly dobrých pět metrů. Naložené jako nakladačky jsou fajnové.
Sterilizace ačokči a jablek v troubě.
  • Meruňka nemá po vichru na konci října ani lísteček.
  • Testuji voděodolné ponožky. Více zde.
  • Na kanále jsem vyzkoušela svůj “100 let” starý laminátový singl. Po kajaku to byl teda nezvyk. Navíc jsem se fakt bála, že do toho někde udělám díru. Přeci jenom plast versus laminát 🙂 A je to nestabilní a bolí kolena. Takže na zimu skončil opět v loděnici a na jaře ho asi prodám.
Jak vosa na bonbónu, co?
  • 24.10.2021 poslední blbnutí na kanále v Brandýse.
  • 30.10.2021 poslední “divoká” voda – Doubrava
  • Ze sklepa jsme vytáhli a dali do pucu všechna krmítka. Dvě máme na meruňce na zahradě vzadu a jedno naopak vepředu na plotě, na to pěkně vidíme od jídelního stolu. Zatím plníme naší vlastní slunečnicí. Létají nám sem straky, hrdličky a sýkorky. A u hlavní ulice jsem viděla ohromnou žlunu zelenou. To je docela impozantní pták.
  • V koutku zahrady nám roste něco. Myslela jsem, že to bude opět divizna velkokvětá, ale jak to během pár týdnů poporostlo, tak nevím nevím. PlantNet tvrdí, že by to mohla být buď divizna černá, nebo brutnák lékařský (ale ten nám letos rostl a vypadal trochu jinak) nebo mandragora lékařská. Tak to tam nechám a uvidíme :-).
  • Máme super Haloweenskou výzdobu. Maty byl týden nemocný (kašel, rýma), takže jsme společně měli spoustu času na vyrábění. Máme strašidla, hrob i ohromného pavouka s pavučinou. A malilinkatou vyřezanou dýni.
  • V polovině měsíce jsem byla na prvním části “kurzu” bojím se řídit. A bylo to super. Pokud jste někdo měl dlouhou řidičskou pauzu, tak určitě doporučuji. Pokračování bude za 6 týdnů. Do té doby máme trénovat. Buď sami, nebo s doprovodem. Tak jsem začala jezdit po okolí v našich obytných zónách rychlostí 15 km/h 🙂 Pak jsem se odvážila i na hlavní (stejnak tu máme všude třicítku, takže vlastně nikoho moc nezdržuji) a v neděli dopoledne se odvážím třeba až do Čimic a Kobylis. A dokonce, i s Matym, jsem si zajela do Bauhausu pro prkna! Naštěstí tam mají velké parkoviště, takže jsem se vešla. No a naše garáž a příjezdová cesta to je kapitola sama pro sebe. To mi zabere vždy dobrých 10 minut popojíždění, couvání, startování a vystupování (zatím nemám odhad, tak se holt jdu podívat, kolik mám kde ještě místa :-)). Takže zatím dobré. Jo a pomáhá mi i vědomí, že mám vzadu “nalepené” magnetické Zetko (jako Začátečník), takže si mohu v klidu zdržovat.
  • Také jsem se vrátila k Duolingu – ono jak má Eli němčinu ve škole stále těžší a těžší, tak za chvilku už bych ji neporadila vůbec nic. Takže si opakuji. A do toho semo tamo pokračuji i v italštině 🙂 Ale tam to jsou zatím opravdu jen základy.
  • A konečně, snad po 5 letech, jsme vytáhli na světlo světa Vláďovu balanční desku. Problémy, proč se na ní do teď pouze prášilo, byly dva: 1) na čem/kde jezdit, aby nám to neponičilo podlahu/ten válec, 2) průměr válce (16 cm) je pro nás začátečníky tak velký, že nešlo nastoupit, a když už jsme se na to s dopomocí dostali, tak je to prostě moc vysoko. Takže od Huku Balance jsem sehnala nový roler (válec), jehož průměr je pouhých 9,5 cm a na tom to jezdí super. Vláďa na tom teď “surfuje” skoro 30 minut denně před televizí. No a podložka – tu jsem sehnala od Urban Surf. Ta je fajnová, taková gumová, dostatečně velká, ale … smrdí. Takže pro použití doma docela nevhodná. Ale na ven před barák bude super na léto. Na doma Vláďa v našich zásobách objevil tenkou tuhou karimatku a na té to jezdí suprově. Takže už nám nic nebrání trénovat. Zatím se na tom tedy jen houpeme, ale časem určitě něco přidáme, … jinak by to začala být nuda.
  • Konečně jsem si sehnala domácí pantofle, které mi na jaře doporučila fyzioterapeutka – Peter Legwood. Ono jsem je úplně cíleně nesháněla, jak vše bylo zavřené, pak léto, no a najednou jdu v Globusu kolem nich. Měli poslední v mé velikosti a další prý jen tak nebudou. A jsou fakt pohodlné.
  • A po xy letech jsme si koupili nové matrace. Oba z paměťové pěny od firmy Pro Spánek. Vláďa s tvrdším jádrem, já s měkčím. Ten pocit, že se prostě zaboříte a při otáčení nebo vstávání to je jak výstup z hrobu, je teda nepříjemný, ale spí se dobře. I když já si ji musela po týdnu otočit (z druhé strany je trošku tvrdší), protože na té měkké části jsem nemohla vůbec spát na břiše (jak se celí zaboříte, tak krk se dusí). A je to hned lepší. Teď tedy má Vláďa vlastně měkčí postel, než já :-).
  • Eli si užila týden podzimních prázdnin v “izolaci” – tu jsme ji nařídili my u babičky, aby doma od Máti nechytla hnusný kašel a rýmu. Na začátku listopadu jedou se třídou do Německa, tak aby fakt odjela. Ale užila si to. Vystřídala se u obou babiček, odkoukala StarDance (na který se již dva roky těšila), byla v muzeu Karla Zemana, krmila na Vltavě nutrie, přejedla se trdelníku, a tak podobně.
  • Maty se po týdnu doma obstojně naučil hru Azul (prý že od 8 let) a Osadníky z Katanu (od 10 let). Jo, a objevili jsme mé z mládí oblíbené Lovce pokladů (jen v novém kabátě)!
  • Jo a s ohledem na ne moc dobře vypadající rentgen zad (uvidím, co ještě řekne ortoped, ono zase nic se nejí tak horké, jak se to uvaří) jsem opět začala chodit do místní tělocvičny na cvičení SM systém, což si obecně lidé pochvalují, že na záda dobré.