• Můj programovací majstrštych – vytvořila jsem si prográmek , který mi automaticky nahraje data z excelové tabulky na naší půjčovnu na pujcim.to. To je docela úspora času, protože mi už tak zabere dost času si data pěkně v excelu uspořádat, ještě abych to pak musela ručně kopírovat.
• Objevila jsem, že existují Prostředí na tvorbu mobilních aplikací (jde to i bez programování)
• Poprvé jsme se letos dostali na lyže – do Desné v Jizerkách. Maty stál vlastně vůbec poprvé na běžkách a sjezdovkách a oboje na konci těch 4 dnů obstojně zvládnul (na běžkách jsme dali (já na vypůjčených, protože se mi lyže i boty v rámci coronaviru rozpadly) jeden den i 13 km).
• Vůbec poprvé, co jsme zpět v Čechách, jsme si udělali výlet do Jindřichova Hradce za Vláďovou sestřičkou a dětmi.
• Projekt fíky – snaha o zakořenění další várky fíků. Z loňska mi přežily 2 ze 6, tak uvidíme co letos, mám snad 50 klacíků, tak uvidíme.
• Už nám lezou krokusy.
• Eliščiny jablůňky se mají docela k světu.
• Dále nakličujeme 5 pecek z avokád, ze kterých bylo na Matyho narozeninovou oslavu guacamole. Tak malé pecky jsem u avokáda ještě neviděla! 🙂
• Konečně jsem dodělala další kurz – Automating Web Testing with Selenium and Python na Udemy (ten měl tedy jen 4 h 🙂 )
• Vláďa prořezal meruňku. Kdybych viděla jen tu hromadu větví, tak řeknu „řez na pařez“, ale na té meruňce to skoro není vidět 🙂 Maximálně si člověk všimne jedné větší tlusté větve, která rostla hodně nahoru, ale jinak paráda. Tak uvidíme, jestli letos zmrzne nebo ne.
• Vyrostlo nám několik lístků medvědího česneku.
• Eli si z nás užila lyže nejvíce – se školou byli na týden v Krkonoších.

• Pomalu pokračuji v „hobby-práci“ na naší půjčovně deskových her :-). Při té příležitosti jsem objevila fakt dobře vypadající aplikaci půjčím.to. Idea vypadá výborně – máte doma věci, které nevyužíváte? Půjčte je! A najdou se tam i deskovky. Ale asi tam postupně dám i další naše věci :-).
• Na konci ledna jsme konečně vybředli ze 14 denní karantény. To je tak, když vám ze dne na den přestanou akceptovat očkování i prodělanou nemoc a v rodině si to předávají pěkně s rozestupem, takže jsme to měli 3×5 dní.
• V lednu jsme se zúčastnili sčítání ptáků. Bohužel jsme si zrovna vybrali nějakou neaktivní hodinku, takže jsme si mohli zapsat jen nějaké vrabce a kosa. Vcelku pravidelně k nám na krmítko létají i dvě hrdličky, spousta kosů a vrabců, jednou dokonce i sojka a … papoušek! Dle sousedky létá po okolí již od podzimu. Někomu uletěl a zatím se mu daří přežít.
• Opět jsem se (po tříleté pauze) vrátila k objevování Google Analytics a tentokrát to vypadá, že jsem to i snad správně nastavila. Po prvních dvou dnech měření, máme konečně nějaká data. O nastavení více zde.

• Od ledna chodím docela pravidelně s místní Nordic Walking (NW) skupinou na procházky. Pořídila jsem si i NW hole s 80% obsahem carbonu. Takže jsou fakt lehoučké. Jednodílné. Samozřejmě. Protože, jak se dozvíte na FB stránkách českého NW, tak prostě nic jiného, než jednodílné, nejsou košér. Asi se nakonec z této skupiny budu muset odhlásit, protože mě fakt irituje, jak radikální někteří v prosazování NW jsou. On je totiž trochu problém v tom, že NW je u nás pořád dost nová aktivita a troufám si tvrdit, že 80% populaei považuje jakoukoli chůzi s jakýmikoli holemi za NW. Což tak úplně není a zarytí NW jim pak nemůžou přijít na jméno (a nejsou samoyřejmě s to pochopit, jak (si) někdo může dovolit provozovat NW třeba s trekovými holemi). Já jsem tedy pro „volnou chůzi s holemi“. To mi vyhovuje nejvíce. Takže na „tréninky“ se skupinou si beru NW hole, na moje soukromé chození si beru trekové hole, protože mi to je s nimi pohodlnější.
• Konečně jsem se s Vláďou dostala na tréning eskymáků. Vláďa už jednou byl, tak měl náskok. Musím říct, že s oporou velké destičky to jde dobře. Ale s pádlem to je něco úplně jiného. A když navíc čerstvě víte, že máte šoupnutou plotýnku a rotace tomu nedělají úplně dobře, byla to i moje lekce poslední. Byla jsem opatrná, nic jsem si neutrhla, nic nebolelo, ale vím, že víc do toho dát nemůžu.
• Začala jsem pracovat na fotoknize z roku 2020. Ten čas tak letí. Fakt bych dala ruku do ohně, že jsem jí dělala. Ale asi jsem „jen“ vytřídila fotky a pak na to zapomněla.
• Káranský masopust. Bohužel ve stejném termínu, jako Chaberský, takže jsme se toho chaberského opět nezúčastnili. Minule nám to překazila karanténa, nebo rodinná oslava. Ale ten káranský se povedl. Pršelo jen trochu na začátku a trochu na konci. Na vjezdu do Káraného byla celnice, kde se vybíraly příspěvky na kapelu. Letos jsme to dali i s celým průvodem – od káranského městského úřadu k vesteckému.
• Snad poprvé jsme s dětmi byli (já a děda J.) v Národním muzeu! Hlavně kvůli Máťovi jsme šli na dinosaury, což, ne že by to bylo úplně zklamání, ale čekala jsem víc. Ale výstava pěkná. Jen jsme si zvolili pro návštěvu víkend a to byl masakr. Takových lidí pohromadě jsem už dlouho neviděla. Také jsme si vystáli frontu až úplně do kopule, odkud je tedy moc pěkný výhled.

Pár dalších věcí, které mě zaujaly“

• 3D klávesnice. Prý s ní dokážete zvýšit svojí rychlost psaní až o 500%. A zkrátka píšete rychlostí myšlenky.
• Zaujaly nás 3D figurky k deskové hře Karak, ale v Luxoru jsme je viděli snad za 800 (dají se sehnat už kolem 500 Kč), tak jsme koukali, jak by se to dalo nechat vytisknout. Na tvoření 3D figurek je super program Desktop Hero, případně Thinkiverse (tam se dají najít hotové modely). Pak už jen najít někoho, kdo vám to za rozumnou cenu vytiskne. Dále je k dispozici online STL prohlížeč – viewstl. Pro ty, kteří si chtějí „vytesat“ vlastní postavičku od základů, tak je tu třeba Blender, Sculpteo, nebo ZBrushCoreMini a ZBrush. …. Ale myslím, že to nebude nic pro nás.
• Začala jsem novou rubriku „Zdraví“ a první příspěvek je „Bolavá záda„. Abych dokázala nutné cviky do každodenního režimu, musím to mít napsané a odškrtávat si – moje nejkratší cvičební série je na 16 minut, takže k tomu jsem schopná se skoro každý den dokopat.