Tak opět jeden článek „o ničem“. Dnes bych zde ráda poznamenala dvě věci – plavání a geocaching.

To první asi nikoho, kdo mě zná, nepřekvapí – plavu odmalička a pravidelně pořád, takže co nového bych tu asi tak mohla psát. Na facebooku jsem se dočetla, že můj bývalý spolužák docela pravidelně začal plavat a shání se po nějakém dobrém bazénu, kde by si mohl ráno v klidu, a žádným plaveckým výcvikem nerušen, zaplavat. A tak mu na to hned kamarád reagoval tím, že bazén na Vinohradech docela ujde (http://www.sokolvinohrady.cz/Bazen). Tak jsem nemohla můj domovský bazén nepochválit a nedoporučit. Zároveň bych tedy na tomto místě ráda všem připomněla, že plavání je výborný otužovací aerobní sport, který díky krytým prostorům je vhodný celoročně. Zároveň to má také uklidňující a antistresové účinky :-). ALE! – plavat se musí umět! Jinak vám vaše krční páteř nepoděkuje. A jestli máte nějaký svůj oblíbený bazén, nebo jste se někde naopak setkali s příšernými podmínkami, tak to sem určitě napište, ať se mohou ostatní poučit či nechat inspirovat.

A další věc se týká článku z přílohy pátečního Práva – geocachingu. Již dříve jsem o tom četla, ale nyní zaujal článek nejen mě, ale i Vláďu, a vzhledem k tomu, že počasí venku kolu už moc nepřeje a na lyže je ještě brzy, tak se tematické procházky „za pokladem“ zdají být výbornou náplní sychravých víkendů. Kdo neví, o co jde, tak přikládám několik šikovných odkazů, kterými bych se sama ráda časem prokousala. „Nejlepší“ na tom je, že GPS navigaci nevlastníme a kvůli tomuhle si ji asi kupovat nebudeme, takže naše hledání bude o to zajímavější. Navíc ale se kolem našeho bydliště, jak Vláďa již zjistil, vyskytuje tak 20 schránek, takže první pokusné výpravy nebudou nikam daleko. A uvidíme, jestli to za to stojí :-).

Geocaching – the official GPS cache hunt site: http://www.geocaching.com/

Definice na Wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Geocaching

Vše o geocachingu – lovení pokladů (výbava, nejlepší cache, apod.): http://www.poklady.com/

Minulý víkend při návštěvě Bio Stylu v Letňanech mě nadchly vystavované masážní židle (bohužel jedna stojí kolem 10 000 Kč) a po dlouhé době mě to zase „donutilo“ zamyslet se nad mojí „masérskou“ kariérou. Přiznám to dobrovolně – flákám to. Ale mám dobrou výmluvu – na posteli se fakt masíruje blbě. A tak jsem zase jednou zavítala na stránky Dexter Academy (http://www.masaze-kurzy.cz/index.php), kde nabízejí prý kolem 500 kurzů (nepočítala jsem je :-)) různých typů masáží. A jak jsem je tak procházela, tak některé mě opravdu zaujaly. Jako první samozřejmě „Masáž vsedě na masážní židli“ (na internetu jsem ty židle našla i za docela slušnou cenu), tak začínám uvažovat, že bych na to šla (termín mají 23.12.). Takže kdyby to někoho zaujalo také, budu jedině ráda, když tam nebudu muset jít sama. Dále mě zaujalo „Čínská masáž – uvolňování blokád“, na což jsem chtěla jít už tak před 4 lety, hned poté, co jsem dokončila základní masérský kurz, ale nakonec z toho nějak sešlo. A samozřejmě „Baňkování“.

Některé kurzy jsou pro laiky, u některých je dobré znát základy anatomie, případně základy čínské masáže, ale všechno to vypadá velmi lákavě. A vzhledem k tomu, že se často jedná o „pouhé“ osmihodinové kurzy, nejsou ani tak časově náročné. Prostě jsem se poohlížela po něčem, co by mě zase pro masáže zapálilo. A tak, abych to pořád neoddalovala, jak je mým dobrým zvykem (nakonec jsem si to musela dát jednou jako předsevzetí, že rozhodování všeho druhu nebudu odkládat a budu jednat :-)) jsem se rovnou přihlásila na kurz „Úvod do čínské masáže + Medová detoxikační masáž + Ušní svíce“ – to mi přišlo jako nejlepší, protože – získám základy čínské masáže, které jsou podmínkou pro jiné kurzy, které mě zaujaly (již třeba zmiňované baňkování), medová masáž mě zaujala svoji „exotikou“ a o ušních svících uvažuji tak tři roky, že je vyzkouším, tak konečně o tom budu vědět něco víc. Takže kdybyste se někdo ke mně chtěl přidat, tak neváhejte a přihlaste se na http://www.masaze-kurzy.cz/cinska.php (termín 18. -19.11.).

Tak jsem udělala Dexter Academy pěknou reklamu zadarmo 🙂 a teď zpět do práce.

Tak se nám (tedy mě a dalším školákům) rozjíždí pomalu nový školní rok, ale s ním i nové aktivity a akce, od kterých jsme si přes léto dali pokoj. Proto, koho by zajímal „kalendář akcí Míša&Vláďa“, nechť se mrkne na:http://cadovi.webpark.cz/michala/chysta_se.html, kde se snažím, minimálně chystané, akce aktualizovat.

Naopak „Stalo se“ se snažím držet aktuální na tomto blogu.

Tohle není žádný veřejný článek, ale jen taková kamarádská reakce na jednu kratičkou debatu s mojí kamarádkou :-).

Tak konečně jsem se dostala k tomu, zajít se podívat do čerstvě otevřené Národní technické knihovny v Dejvicích, na jejíž stavbu jsme se mohli z oken naší školy během několika uplynulých měsíců dívat. Pocity při vlastní stavbě byly smíšené (ať již mé nebo mých spolužáků) – někomu vadilo zrušené parkoviště, někdo si pochvaloval vznikající podzemní garáže, někomu se (ne)líbil oválný tvar vlastní knihovny, o betonovém placu před knihovnou se toho také řeklo již hodně a vlastní vnější opláštění? Nejprve mi to přišlo hodně divné, ale teď, když je vše hotovo, musím říct – vypadá to fakt dobře.

Když vejdete do budovy jedním ze čtyř, nebo kolik jich to má, vchodů, dostanete se do otevřeného „atria“, které je přístupné všem. V tomto přízemí najdete nově otevřenou pobočku městské knihovny, kavárnu, šatnu, uzamykatelné skříňky, přednáškový a výstavní sál a samoobslužný pultík na vracení knih. Přes turnikety se dostanete do vlastní knihovnické části – ta je přístupná jen zapsaným čtenářům. Ačkoli jsme jako studenti ČVUT mohli používat školní studentskou kartu i jako legitimaci do STK, zdejší turnikety na to moc dobře nereagovaly. Takže je třeba s tím počítat a něco s tím udělat. Já využila mé čerstvě vydané OpenCard a jako legitku nyní používám tuto kartu (lze využít i ISIC). Pokud si chcete budovu jen prohlédnout, můžete si za vratnou zálohu půjčit návštěvnickou kartu.

A pak už můžete brouzdat některým z pěti podlaží knihovny. Regály ještě z větší části zejí prázdnotou, … o to silnější to je ale pocit, když si představíte, jak to tady za čas bude vypadat, až vše bude zaplněno a bude to pulzovat životem. Na každém podlaží nechybí informační kout, záchody ani koutek s občerstvením, které ovšem z tohoto prostoru vynášet nesmíte. V každém patře najdete nějakou „specialitku“ – oddělení knihovny CVUT, VŠCHT, kout s technickými časopisy, apod. Nechybí kopírovací služby, počítače, wifi, individuální studovny ani konferenční salonky.

A vlastní budova? Musím říct, že se mi to nakonec líbí. Takové originální 🙂 Schodiště, stropy a stěny z neupravovaného betonu kontrastují s lesklou a sytě barevnou podlahou. A (ne)libě komentované „primitivní“ kresby na vnitřním obvodu knihovny? Zabere vám to pěknou hromadu času, než si všechny malby prohlédnete a objevíte jejich skrytý smysl.

Takže celkové hodnocení? Výborné. Navíc teď, když je zatím knihovna relativně prázdná, není problém zalézt si s vybranou knihou do tichého kouta na pohodlné sedačky a ponořit se do klidné četby.

Tak jsem měla dnes na plánu oběhat si potřebné věci ve škole a zajít se podívat na první přednášku na biochemii na VŠCHT. Nebojte se, nezměnila jsem školu. Jen v rámci mého individuálního studijního plánu využívám i předměty na jiných školách. Kromě VŠCHT budu trávit nějaký ten čas i na MFF UK na biotermodynamice.

A tak jsem ráno začala u mého bývalého tutora, nyní je to pro mě již „jen“ asistent proděkana pro pedagogickou činnost, od něhož jsem potřebovala získat potvrzení pro VŠCHT, že u nich zmiňovanou biochemii mám opravdu studovat. Jde o to, že oni mají vstup do školy na studentskou kartu, kterou si od nich budu muset nechat vystavit, … tak aby mi věřili. Potvrzení jsem dostala a na chemickém děkanátu také byli vstřícní, takže jsem tam mohla hned v 15h naběhnout na první přednášku. Takhle nabitý přednáškový sál se u nás nevidí! Nutno tedy podotknout, že to byl jeden z menších sálů, takže proto to vypadalo tak narvaně. Ale co bylo výborné – narazila jsem zde na kamaráda, původně z Jižních Čech, který zde studuje druhý ročník. Jak je ta republika malá :-). Takže mám od koho sbírat moudra :-).

Ještě před obědem jsem si došla k zápisu, kde nás seznámili se všemi povinnostmi doktorandů a trošinku nás připravili na to, co nás čeká (ale opravdu jen trošilinku). A když jsem pak chvátala do suterénu za Karlem na smluvený oběd, málem jsem vrazila do mého bývalého školitele. Tak jsem s ním ještě probrala mé předměty (individuální studijní plán mám odevzdat tak do týdne, takže musím rychle zjistit, co se kdy učí, abych si mohla rozvrh dobře připravit) a další studijní záležitosti a hurá na oběd. Bylo znát, že škola již začala – fronty hrozné, a tak jsme se vypravili do vegetariánské jídelny, kde je fronta o poznání kratší. Ale výběr byl bídný, a tak jsem na konec skončila u svíčkové s knedlíky 🙂

Tím vlastně mé školní obíhání skončilo. Teď jen dořešit předměty a začít něco dělat.

Každý jistě v nějaké studii zveřejněné v novinách či zábavném časopise četl, kolik času v průměru strávíme třeba spánkem, nakupováním, nebo stáním v různých frontách. Sama za sebe vím, že spánek mi zabere třetinu života, ale kolik času můžu za jeden jediný den prostát ve frontách je až neuvěřitelné. Středeční cíl byl jednoduchý – koupit si legitku a ve škole získat tři razítka na dokument ohledně ukončení studia – knihovna, vedoucí katedry a studijní oddělení (ještě nesmím zapomenout na zaplacení poplatku spojeného s promocí). Když jsem ráno odcházela, tak jsem si optimisticky myslela, že za hodinku, maximálně za dvě, to budu mít vyřízené a ještě se odpoledne stihnu projet na kole. Začali jsme v 9:00 v knihovně, kde se ještě nestihla vytvořit fronta, takže nám to zabralo tak 10 minut, super. Dále jsme pokračovali na katedru „Pan docent tu ještě není“ … „zkuste to v jedenáct“ (bylo 9:15). Tak si mezitím dojdeme na pokladnu, abychom přispěli 240 Kč na přípravu promoce – jeden chce ukončit školu a ještě za to musí platit, no což. A tady to začalo – normálně mají mít otevřeno od 9h, ale z nějakého podivného důvodu, dnes až od 9:30. Když jsme dorazili, byla před námi fronta tak 20 lidí. „To půjde rychle. Vejdu, zaplatím, dostanu potvrzení, odejdu“. Sice to vypadá jednoduše, ale i tak jsme zde strávili cca 45 minut. A kam dál? Tak zkusím vydavatelství průkazů ČVUT, jestli mi prodají kupón. Vzala jsem si pořadové číslo a čekali jsme. Asi po deseti minutách jsem se šla ujistit, že tady opravdu kupony prodávají (i když jsem na svém pořadovém lístku měla „hromadná doprava“, tak jistota je jistota). Z vyvěšeného seznamu poskytovaných služeb ale vyznělo, že asi prodávají jen ty klouzavé. A vzhledem k tomu, že už mám neaktivní studentskou kartu, tak mi ji neprodají. Tak nic no, jdeme zkusit znovu katedru. Tentokrát (v 11h) jsme již byli úspěšní. Dostali jsme další razítko, probrali ještě pár organizačních věcí a šli si stoupnout do fronty na studijní. Před námi bylo tak 10 lidí, ale zároveň i 10 minut do začátku polední přestávky. Ale musím říct, že paní referentka byla výborná, protože nás všechny vyřídila. A tak jsme něco kolem 11:45 odcházeli a měli vše vyřízeno. Mě teď čekala fronta na kupón na legitku, ale ještě jsem si předtím zaskočila nakoupit do Billy. Ačkoli nebyly k dispozici žádné košíky, což mě trošku vyděsilo, protože při představě, že všechny košíky jsou používané, tak je tu tedy požehnaně lidí, fronty nebyly tak enormní. Po 20 minutách jsem vycházela obtěžkána taškami a mířila na Dejvickou. U okénka jsem si na velké tabuli zkontrolovala, že mají otevřeno od osmi do osmi a stoupla si na konec fronty tak 30 lidí. Vypadalo to, že to postupuje docela rychle. Přeci jenom Pražáci vědí, co si jdou koupit a mají to připraveno. Horší to je s cizinci, ti zdržují 🙂 Ve 12:45 přede mnou byli poslední 4 lidé. … Samozřejmě!! POLEDNÍ PAUZA. Až tady jsem si všimla, že pod onou cedulí hlásající velkými písmeny, že mají od 8 do 20, bylo připsáno, že mezi 12:45 a 13:15 mají polední pauzu. Takže po minimálně 25 minutách stání v pohybující se frontě jsem měla před sebou ještě 30 minut čekání jen tak na nic. K vzteku, že? Ale nakonec jsem byla obdařena zářijovým kuponem a mohla se nechat pěkně tramvají odvézt domů. Takže dnešní den od 9h do 14h jsme z větší části pročekala. Kdyby to takhle bylo i v jiné dny, to bych za týden moc věcí nestihla :-D.

Tak včera se můj vytyčený cíl stal skutečností! Obhajoba diplomky i vlastní státnice (pružnost a pevnost, mechanika tuhých těles, biomechanika) se zdařily. A to k mému velkému překvapení a uspokojení za samá Áčka :-).

Takže teď si mohu na chvilku užívat krátkých prázdnin než se vrhnu do nového víru čtyřlétého studia na postgraduálním stupni – zůstávám věrná škole i fakultě.

Ne, nelekejte se! Nezapomněli jste mi držet palce ;-). To teprve přijde. Státnice jsou nyní tím důvodem, proč vůbec nemám náladu a čas na zápisky z víkendových výletů na kola. Když už jsem z Vláďi vydobila výškové profily našich výletů, a že jsou některé uctyhodné, tak nemám kdy k tomu připsat pár slov. Ale trpělivost přináší růže. Za týden už bude po všem a když vše dobře dopadne, tak si budu moci před jméno psát pořádný titul, než jen pouhé „Bc.“ :-). Takže mi všichni ve čtvrtek 27.8. od 12h tak na hodinku a půl držte palce!! A pak se tu objeví všechny ty zmeškané články. Sice to bude u některých i 1,5 měsíce zpět, ale, jak jsem již říkala, některé výlety byly opravdu povedené a byla by škoda se o nich alespoň nezmínit.