U Marků

Takové klasické pondělní dopoledne. Ráno mě ptáci vzbudili v pět ráno. Zavřela jsem okno a ještě hodinku polehávala, než se přihlásil Maty o svoje ranní mléko. V půl sedmé jsme vylezli z postele, pozdravili jsme se s Vláďou, který už byl pomalu na odchodu. Za chvilku se vzbudila i Eli. Zeptala jsem se, co chce ke snídani a podle toho to připravila. Ale i tak nebylo nic v pořádku – mléko moc horké a jednoho typu snídaňových cereálií moc. Takže scéna. Maty se pořád hlásil o další a další kousky butterzopfu. Měl k tomu ještě jahody a mozzarelu. Vyčistit všem zuby a pomalu vyrazit s Eli do školky. Tam jsme byli docela brzy. Prohlédli jsme si alespoň kartonový autobus, který děti minulý týden vyráběly. Eli jsme v 8:10 zanechali před školkou a s Matym vyrazili k doktorovi na očkování. Byli jsme tam brzy, tak si mohl Maty ještě hrát v čekárně – mají tam velkou garáž a houpací koně. Kontrola byla rychlá – šlo o poslední očkování proti pneumokokům. Maty chvilku brečel, ale s mašinkou Tomášem a hrací skříňkou, kterou mu pan doktor pustil, se rychle uklidnil. Další kontrola za 5 měsíců. Další zastávka byla v lékárně (hořčík a kapky do očí), pak Coop – koupit nový Butterzopf (vypadá to jako vánočka, ale je to spíš taková houska). Potom cestou domů ještě objednat se k zubaři – před dvěma týdny mi vypadla plomba. Myslela jsem, že to vydržím na další kontrolu v Praze, ale je to ještě 1.5 měsíce, tak si holt zaplatím drahou švýcarskou plombu (nějaký bílý kompozit, amalgám tady de facto už nepoužívají. Ačkoli, jak říkala kolegyně, ten amalgám na stoličky je lepší, ale problematicky se likviduje). A hurá domů s nákupem. Kafíčko (Maty si zatím pochutnává na hroznovém víně) a napsat tohle rychlé shrnutí. Je 9:15 a já mám za sebou pocitově už půlden 🙂 Za chvíli vyrazíme na hřiště, pak spací procházku a vyzvednout Eli. Odpoledne „budem pecky“ a budeme do 16 h doma. Pak má Eli sport a Maty druhou spací procházku. Domů dorazíme tak v 17:15. Možná s Vláďou dáme naši cvičební Tabatu (jestli nebude moc vedro, 20 minut posilování). A pak klasická večerní dvouhodinovka – večeře, vše po jídle uklidit a umýt (vytřít pod stolem napadané jídlo), umýt děti, uklidit kuchyň, uložit … a hotovo. Padnout za vlast :-). A to je teprve pondělí.

Přísahala bych, že jsem to tu už psala, ale nemohu to dohledat. Každý má věci, které si v euforii koupil a pak nikdy nepoužil, nebo to bylo ve slevě, nebo mu to někdo doporučil. Těch mám spoustu a pomalu (ale jistě) se mi je daří odprodávat / darovat. Co pak ale ty věc, u kterých si pokaždé, když je vezmete do ruky, řeknete „tohle byl opravdu dobrý Kauf!“. Mám jich pár a o ty se s vám chci podělit. Abych nebyla jen jako ta bába na protějším balkóně, která jen (pořád) nespokojeně huláká (italsky?). Abyste ode mně neslyšeli jen stěžování si na nějaký výrobek, ale i chválu. Jinak zatím nejpodobnější článek, který jsem na toto téma napsala (už jsem si vzpomněla a dohledala) je o miminkovských věcech – které se nám osvědčily a které ne (zde).

Toť prozatím vše. Určitě budu věci dodávat. Nebo se můžete podělit vy se mnou o vaši nejoblíbenější / nejpraktičtější věc.

Obzvlášť s prívalem nových vánočních dárků jsem musela probrat různá zákoutí po bytě a vyřadit věci, které nepoužívám(e). Kdybyste tedy někdo měl zájem (rodina, kamarádi), dejte vědět a v dubnu přivezu. Cena dohodou.

Lustr v černé barvě.

„Aromalampa“ na jablíčko. Výborný vynález, ale dostaneme se k němu bohužel jen tak jednou za rok. Funfuje jako normální aromalampa – dole dáte svíčku a nahoru nikoli jen vodu a esenci, ale vodu/džus a celé nebo nakrájené například jablko nebo hrušku, hřebíček apod. a časem máte krásně měkký kompot, který vám navíc provoní celý byt.

Chopper. Měl by zvládat i oříšky. Momentálně používám raději ruční mixér.

Koš na ledacos, fixuje se pomocí přísavek. Na našich dlaždičkách to bohužel nedrží.

Sekáček na bylinky s prkýnkem.

Čajový set. Konvička obsah 250 ml, hrneček každý 70 ml.

Formičky na čokoládu či jiné pochutiny. Za poslední roky se mi jich nahromadilo až až.

Další věci na prodej jsou k nalezení zde:

Tak jsem dnes dostala od blog.cz e-mail, že jsem se již tři měsíce nepřihlásila na blog. Toliko asi k loňskému předsevzetí psát příspěvky každý měsíc.

Teď (dnes, zítra, pozítří) to na nějaký delší příspěvek nevypadá. Včera v osm večer jsme dorazili po osmihodinové jízdě zpět do Curychu (z Prahy). Mě osobně přišlo, že snad celou cestu pršelo. Jednou jsme se stavili na wc na odpočívadle a jednou na tankování s KFC, kde sloužili nějací dva nováčci a člověk čekal na objednávku celou věčnost. Jejich „hot cookie“ u Vládi úplně propadl, „hot brownie“ docela ušlo, ale netuším, co jim na tom trvalo těch 10 minut.

No a teď mě čeká vybalování. Celý den dnes přeskakuji můj kufr a Eliščinu tašku. Ne že bych ostatní věci již vybalila, ale část jsem přesunula do kuchyně a zbytek do pracovny (uklizeno :D). Za půl hodiny nám začíná blok v prádelně u pračky, takže vybalit něco musím (najít špinavé prádlo).

Vzhledem k tomu, že jsme šli spát až kolem desáté, tak Máťa spal až do desíti !! A já s ním. Takže jsem se vlastně jen nasnídala a vyrazila do školky, kde jsem měla v 10:45 naplánovanou schůzku s paní učitelkou (taková třídní schůzka 1:1). Eli si vede dobře. Mohla jsem položit všechny svoje dotazy a paní učitelka mi pověděla, jak to s Eli vidí (až na to, že ve čtvrtek a pátek je víc unavená, tak si vede dobře).

Už jsem pověsila obraz mořského koníka a Perutýna, který jsme si objednali z výstavy ve Střešovickém Oříšku (Podmořský Svět, Dr. Dupal). Sádlo je v lednici, cukroví v chladu.

Maty již 2x vyházel věci z přebalováku a teď všechny kolíčky, taky vytahal celý balík tahacích kapesníčků. Eli vysypala rozložený dřevěný domeček při snaze ho odnést do pokoje. Globus blokuje vchod do pokoje. Objednala jsem „mříže“ do Eliščina pokoje, aby tam Maty pořád nelezl. Taky jsem přidala pár „zámků“ na dvířka – to abych nemusela pořád uklízet ty věci z přebalováku. Vykartáčovaly jsme „morče“ (plyšové, které hrozně moc pouští chlupy). Nepomohlo to. Tak ho Eli zvala hadrem a pak ho vyfénovala. Zatím nevím, zda to pomohlo. Eli chce kreslit krokodýla. Nenašly jsme předlohu, tak kreslí ptáky. Sváča – „pohár“ z ricoty a piškotů. Prvotní „palec nahoru“ se změnil v „mě to nechutná, chci housku“. Jdu nakrmit Máťu, ten bude mít normální jogurt a ovoce, tak snad mu to bude po chuti.

Eli hlásí, že Maty smrdí. Nechci pořád dokola přebalovat. Jdu na to.

Jo a přišlo mi vyúčtování od očaře. Než jsme jeli do Čech na Vánoce, tak jsem chytla zánět spojivek. Byla jsem na třech kontrolách, z toho dvě s dětmi. Celkem nám to vyúčtoval na cca 1440 CHF!! Dětem to naštěstí z větší části proplatila pojišťovna, takže na mě zůstalo kolem 600 chf. Zatím jsme za nejdražší považovali zubaře (jedna plomba, 45 minut, 400 chf) a fyzioterapii (9×30 min cca 550 chf). Ale očař je trumfnul. Ta jedna kontrola, kdy se mrkne do očí všemi těmi jeho přístroji je za 15 minut hotová. A u Matyho? Nasadil si rukavice, kouknul do očí … za dvě minuty hotovo. 400 chf. To je fakt mazec.

Červen byl opět nabitý. Mě pomalu končí švýcarská čtyřměsíční mateřská, a tak zařizuji neplacené volno. Eli nadešel poslední den v jeslích. Od srpna nastupuje do regulérní školky, která je ve Švýcarsku od 4 let povinná. Takže jsme pro její kamarády v jeslích pekli buchty a připravovali dárečky (bublifuky, autíčka a čokoládky). Připravili jsme i pár dárků pro učitelky. Ono za třičtvrtě roku se s nimi zase uvidíme, až k nim v březnu 2018 nastoupí Maty. Eli dostala nové kolo, které neváží 10 kilo, jako to menší, a už na něm parádně drandí. Oslavili jsme Den otců (s Matym a Eli jsme vytvořili přáníčka s otisky nohou). Našli jsme nové kamarády (Eliščina kamarádka Pihu ze školky u nás byla na odpoledne na návštěvě. Fabi a jeho dvě sestřičky jsou na návštěvu zoo také dobrá společnost). Měli jsme den deskových her s Honzou (to když Norové předpovídají déšť a klukům se tak nechce na hory … nakonec bylo hezky, ale i tak jsme si pěkně zahráli tři různé deskovky). Byla tropická vedra, že i Maty spal v noci jen v plíně. Když i po večerním vyvětrání je v ložnici 27°C, tak se nic jiného nedá dělat. Alespoň se přes den ohřála voda v našem mini bazénku na balkóně (i když tomu mohu pomoct troškou vařicí vody z konvice). Přesunuli jsme se do Prahy. Já s prcakama tu zůstanu bezmála 2 měsíce. V sobotu 24.6. měl Martin s Evou svatbu v Červeném Újezdě s následnou oslavou v Chýni. Moc se to povedlo a bylo fajn všechny zase vidět. A třešnička na dortu – promoce a následný oběd ve Sklepě. I Honza to stihnul, takže jsme se v Betlémské kapli sešli. Pan rektor měl moc pěkný proslov. Že si z promoce do dalšího života máme odnést hlavně tři věci – být pyšní na své vzdělání, ale pokorní; svým dětem dopřát dobré vzdělání; a nebýt neteční k dění kolem sebe, ať už ve své práci nebo politice. A přesun z Baterií do Káranýho.