by ·Komentáře: 2
Dnešní ráno bylo opět chladné, ale slunečné. Celý den jsem vlastně strávila zařizováním administrativních věcí a nákupy. Nejprve jsem ráno zašla na obecní úřad zaregistrovat se k pobytu. To byl takový malý výslech, na jehož základě mi za 4-6 týdnů pošlou oficiální kartičku, se kterou pak budu moci všechno . Následovala pošta – koupit si roční kupón na městskou dopravu. Doufám, že se vyplatí.
No a pak, když už jsem měla tu legitku, tak jsem se vydala na okraj mé zóny (ve které legitka platí) a obhlédla jsem místní nákupní centrum. Pak že my jsme konzumní společnost! Tady také! A jak! Ačkoli bylo pondělní dopoledne, tak čtyřpatrový nákupní dům a la Nový Smíchov byl pěkně živý. Nakupování se neslo v duchu „sháním redukci a prodlužovačku“. Z části jsem nakonec uspěla v Ikee a z části pak odpoledne v Coop centru. Coop zde neznamenají jen pouhé potraviny jako u nás, ale přímo celý obchoďák.
Po nákupech jsem se stavila doma na oběd (kus kus bude vděčné jídlo) a zkontrolovat e-maily. Ne že bych na této formě komunikace byla tak závislá, ale domlouvala jsem se se sekretářkou pana profesora, že bych se odpoledne přišla ukázat, tak jsem musela zkontrolovat odpověď. A tak jsem ve dvě hodiny vcházela do budovy s honosným názvem: Zentrum für Zahn-, Mund- und Kieferheilkunde. Přivítal mě pan profesor, opět usměvavý a vstřícný, provedl mě takřka celou budovou a představil mě všem, které jsme potkali (z jeho „pracovní skupiny“). A to tam nebyli přítomní všichni. Následně jsem si popovídala s jeho česky mluvící sekretářkou a to bylo na uvítání vše. Byla jsem tu teď vlastně jen taková návštěva; oficiálně začínám 1.10. Mimo jiné mě paní Regina uklidnila, že i jindy je pan profesor vstřícný lidumil. A pokud člověk dělá, co má, je všude klid.
Uklidněná návštěvou Kliniky jsem se vypravila do centra shánět prodlužovačku. Takhle v pondělí odpoledne člověk teprve poznal, jak je to lidnaté město! Auta tu stála stejně nemohoucně, jako u nás na Barandovském mostě ve špičce J. Ale na rozdíl od mnoha míst v Praze, zde mají tramvaje svůj pruh samy pro sebe. Takže opravdu platí heslo, kterým se české dráhy marně snaží přilákat zákazníky „auta stojí, vlaky jedou“. A už vím, co mi tady přijde takové „divné“. Centrum města je sice z větší části pouze pro pěší, ALE do toho tam jezdí i tramvaje! Takže tramvaj mi posloužila k pěkné vyhlídkové vyjížďce. Až bude ošklivo, tak budu jezdit tramvají v mé zóně sem a tam a koukat, kde je co pěkného a kam se, až bude pěkně, vypravím. Také okouknete, kde jsou jaké obchody, banky, apod.
A na závěr dne, nákup potravin. Už jsem neměla sílu okoukávat, jaké tu mají dobrůtky oproti Čechám, jen jsem si pořád v duchu říkala, že nesmím moc koukat na ty ceny … jinak bych se nenajedla. Ale zkušenosti od spolubydlící – vozit jen to, co tady nesežene. Ale si to vemte – pytlík koření za 3,5 CHF (1 CHF cca 19 Kč)! Naopak balení 8 ks malých Corny sušenek za 3,7, to byl kauf .
Takže celá utahaná jsem ještě pozapojovala prodlužovačku s rozdvojovačem (na pět zdířek), do toho tři redukce, vybalit monitor, zapojit notebook a mohla jsem napsat toto povídání. K večeři – kuskus od oběda, cherry rajčátka ještě ze Střešovické zahrádky, místní chléb a Ementál.
Malá poznámka na závěr – letadla jsou slyšet jen občas, zato večerní pračka z přízemí docela dost, vozík je na 1CHF.

by ·Komentáře: 2
Co jsem vyčetla z curyšských informačních materiálů a kam se možná někdy podívám

by ·Žádné komentáře
Odjezd z Čech byl ve velkém duchu. Balila jsem průběžně celý týden a nechápala, jak jsem mohla do Dánska jet pouze s jedním kufrem (navíc omezení na 20 kg). Nyní se mi ve sklepě hromadily krabice z Ikey, které se postupně plnily knihami, učebnicemi, hudebními a filmovými CD a DVD a na závěr jsem ještě naplnila kufr a tašku oblečením a botami. V sobotu ráno začalo nošení všeho na jednu hromadu (však on Vláďa co nevidět zpřístupní fotky, které během balení nafotil) a rozvaha, jak to vše dostat do jednoho auta. Vláďa to zvládnul bravůrně. Musel sice sklopit zadní sedačky a kolo muselo na střechu, ale odvezli jsme vše. A pobavila mě Vláďova teta, která prohlásila, že si myslela, že jedeme někam na víkend Takže to asi zase nebylo tak hrozné  . Vyjeli jsme nakonec v půl desáté. Kudy jsme se do Curychu dostali, to vám nepovím, ale třeba se Vláďa podělí o zkušenosti z různých tras.
Na mojí novou adresu jsme dorazili kolem půl šesté večer (jestli se nemýlím). Počasí nám přálo, takže jak balení, tak vybalování probíhalo za příjemného slunečného počasí (pravda, ráno bylo docela frišno). Byt jsem našla v pohodě. Spolubydlící je momentálně v Čechách, tak mě nemohla uvítat. Do druhého patra třípatrového baráčku jsme věci nanosili snad na šestkrát. Už je nebylo pomalu kam dávat. Ale co se bydlení týče, tak jsem si polepšila. Však on Vláďa pořídil fotodokumentaci. Jasný velký byt s terasou v klidné čtvrti. Do školy to dle slov spolubydlící (Jana) je tak 20 minut tramvají.
Jen co jsme vybalili, změřili jsme si pokoj a vyrazili do nedaleké Ikey – v pokoji totiž nemám skříň (na knihy; volné skříně na oblečení mám k dispozici v chodbičce) a to by mi trošku chybělo. A protože v neděli se tady nepracuje, musíme tam ještě dnes. A byli jsme úspěšní! Ještě večer mi ji Vláďa složil dohromady a mohla jsem tak vybalovat přímo do poliček. Balení bylo náročné, ale vybalování není o nic jednodušší. Snad jen oblečení – to prostě vyskládáte do skříně (kterou mám mimochodem tak třikrát tak velkou než doma J, takže velká spokojenost), ale pak ty miliony dalších drobností – to chce šikovně uskladnit, aby bylo vše po ruce a logicky pohromadě.
Druhý den, v neděli, jsme vyrazili do centra. Před automatem na lístky jsme chvilku bezradně postávali, až jsme si pro jistotu koupili rovnou celodenní jízdenku. Na hlavním vlakovém nádraží jsme si v infocentru vybrali zajímavé informační materiály a mapku a pokračovali jsme k Curyšskému jezeru. Tam bylo krásně! Obloha vymetená, všude rackové, vrabčáci a holubi. Nedělní pohodička. Pěšky jsme se došli podívat k mé nové škole a pak už tramvají domů. Ještě nás čekal jeden úkol – nafouknout můj gymnastický balon. Redukce, kterou jsem tak pracně v Praze kdysi sháněla, nám nepasovala ani do jedné ze tří pumpiček, které jsme s sebou měli. A tak jsme vyfouklý balon popadli a vyrazili hledat pumpu, kde jsme doufali najít kompresor. Procházka to byla přínosná – obhlédla jsem, kde v okolí co je – pizza, kebab, Lidl, … několik kadeřnictví (ty jsou opravdu na každém rohu; ale od Vládi mám přísně zakázáno se nechat střihat „na kluka“, jak by mi to bylo nejpříjemnější ) … a na konec i ta pumpa. A pak už si jen Vláďa zabalil svých pár věcí a vyrazil na cestu zpět. A já jdu pokračovat ve vybalování.
Zatím jediný poznatek ohledně parkování v Zurichu je, že všude jsou modré zóny, ve kterých je možné zadarmo parkovat s modrými parkovacími hodinami jednu hodinu během dne (od pondělí do soboty), od 18h do 7h a v neděli.
Zítra, až se budu přihlašovat na obecním úřadě k pobytu, tak se jich musím vyptat, jak je to s dlouhodobějším parkováním.
A zítra bude asi výlet do nemocnice. Ne, nic mi není – na „Universitätsklinik“ budu pracovat. A ještě do nějakého elektro obchodu sehnat redukci do zásuvky – to jsem opravdu nečekala, že ve Švýcarsku mají jiné zásuvky . Takže potřebuji redukci, prodlužovačku a rozdvojovač.

by ·Žádné komentáře
Jak si tak čistím počítač a do toho dostávám nové tipy na adresy, začínám postupně na některé, na které momentálně nemám čas, zapomínat, ocž je škoda. Proto opět zde nečekejte zajímavý článek, ale opět půjde jen o souhrn webových adres, na kterých se nalézá obsah, který mě někdy zaujal a doufám, že si najdu čas na bližší prozkoumání.
A kdo byste věděl o nějaké zajímavé aplikaci na 3D modelování nebo simulaci mechanických a dynamických dějů, budu jen ráda, když se o ní podělíte. Trošku hrozí, že od oblíbeného Matlabu budu muset přejít k něčemu jako Java a toho se dost obávám . Přeci jen Matlab není, co se animací týče, ideální.

by ·Komentáře: 2
Tak protože je vlastně první rok studia na Ph.D. za mnou a touto dobou bych měla mít hotovou kritickou rešerši (což mám tak zčásti – ono se to trošku zvrtlo a školiteli jsem odevzdávala text o cca 40 stranách, což asi úplně nesplňuje kritéria krátké a výstižné rešerše. Na druhou stranu to je pěkný teoretický základ vlastní práce a alespoň jsem si sesumarizovala mé poznatky v oblasti, ve které se budu v Curychu pohybovat), je třeba hned takhle ze začátku uvažovat o textovém editoru, ve kterém budu vlastní práci psát. Po zkušenostech z diplomky (zkušenosti dobré i špatné) jsem se (skoro definitivně) rozhodla pro LaTeX. Sice co se týče obrázků a celkové přehlednosti (při vlastním psaní text tak pěkně nevidíte před sebou jako ve Wordu) dávala bych přednsot
Wordu, ALE rovnice ve Wordu už nikdy psát nechci! Navíc se musí nechat, že formátování tak dlouhých textů v LaTeXu to je oproti Wordu nebe a dudy. Takže poté, co jsem s LaTeXem bojovala při psaní projektu na bakalářském studiu, pak v Dánsku a následně při psaní diplomky, je načase, abych si někam šikovně sepsala poznámky, tipy a triky, které vím, že při práci využiji a které si stále nedokáži zapamatovat (půl roku v tom nepracujete a už jednotlivé příkazy zapomínáte).
Samozřejmě, že na internetu existuje nepřeberné množství stránek o LaTeXu (TeXu), ale než člověk najde to jedno jediné slovo, které leckdy potřebuje, může to trvat pěkně dlouho. Každý prostě potřebuje něco jiného, je naučený na jiný způsob práce, má své oblíbené příkazy, apod. Takže toto je MŮJ LaTeX
Pro tentokrát přispěji pouze několika internetovými stránkami, kde se dá najít většina z toho, co je k tvorbě textů v LaTeXu potřeba.

by ·Žádné komentáře
Neboli „Nejpomalejší expres na světě“
Poté, co jsem dneska pročistila počítač, naskládala „domácí drobnosti“, knížky a učebnice do (zatím) tří ikeáckých krabic, upekla jsem cuketovo-rajčatovou pizzu (ano, stále se těmto dvěma potravinám u nás daří J, již dobrých 14 dní) a švestkovo-jablečný koláč (i těchto ingrediencí máme momentálně požehnaně), našla jsem si následující švýcarskou zajímavost (v rámci hledání toho, co ve Švýcarsku opravdu stojí za to).
Mezi zajímavosti, co bych rozhodně chtěla vidět, patří Glacier Express, také označován za „nejpomalejší expres na světě“. Je to vlak,
který trasu z Zermattu přes Brig a Chur do Sv. Mořice urazí za 7,5 hodiny. Tato trasa je nejznámější panoramatickou tratí, která spojuje světoznámá střediska zimních sportů švýcarských Alp. Vede přes 291 mostů, skrz 91 tunelů a přes průsmyk Oberalppass, který leží ve 2.033 m.n.m. Uznejte, že může být opravdu zajímavé.

by ·Komentáře: 2
Lékárna na Kobližné – recenze (mini)
Ještě jeden restík, než odjedu. Nevím, jak ostatní, ale mám nedobrou zkušenost s online obchodem v Lékárně na Kobližné http://lekkoblizna.cz/. Šlo o to, že nikde jinde jsem nemohla sehnat krém od firmy Santé, až tady. Celá natěšená jsem si objednala ještě další drobnosti, aby, když už mi to posílají, to stálo za to. Speciálně jsem zaškrtla, že chci objednávku pouze celou.
Co se nestalo – přišel mi následně e-mail, že momentálně mají s dodávkou  produktů firmy Santé nějaké problémy, že mi tedy pošlou ten zbytek. Tak jsem jim psala obratem meilíka, že v tom případě nemám o zásilku zájem. No, i tak mi balíček přišel. Fakt nechápu, co je tohle za způsob jednání. A od té doby žádné info, že by třeba již měli na skladě vše. Tato zkušenost mě pak od nákupu přes internet odrazuje. Sice se nic vážného nestalo, takže je k soudu nepoženu, a i když se říká, že „špatná reklama, také reklama“, tak si při případných objednávkách dávejte pozor. Co není z oka do oka, nebo alespoň po telefonu potvrzené, tomu nevěřit.

by ·Komentáře: 2
Toto jsou informace především pro ty, kteří by se za mnou chtěli v průběhu roku podívat autem. Hned na začátku zmíním pokuty. První pokuta za parkování je 40 CHF (1CHF je cca 18,5 Kč), další pokuta pak 120 CHF. Také je dobré, a co jsem tak slyšela tak ne-i nutné, koupit si dálniční známku (i v případě, že se nechustáte jezdit po dálnicích, na rok stojí 40 CHF). Na dálnicích se smí jet 120 km/h a za překročení této rychlosti o 20 km/h vám mohou odebrat řidičák.
K vlastnímu parkování – tyto informace jsou zatím pouze z internetu. Z vlastní zkušenosti budu moci mluvit až tak za 14 dní. Snad úplně všude mají parkovací zóny, obdobně jako to známe z Prahy. Barevné (a jiné) rozlišení je následující:
  • Park & Ride: neboli jak známe z Prahy parkoviště P+R na velkých parkovištích na okrajích měst
  • White Zones Pay & Display (bílé zóny): parkování na ulici s platným parkovacím lístkem, časově omezené, na lístku musí být číslo auta. Někde jinde jsem ale zase četla, že jsou zadarmo, tak nevím.
  • Blue Zones (modré zóny): ty jsou v centru snad všude. Residenti si koupí na rok za 240 CHF kupon a mohou v modrých zónách parkovat neomezeně (lze získat na místním obecním úřadě / Kriesbeuro). Pro „krátkodobé stání“ je možné na policii koupit jednodenní kupon (Tageskarten) za 15 CHF. K tomu je nutné zadat číslo auta, je možné koupit i „balíček“ deseti kusů za 150 CHF (a to už se vyplatí :D). ALE pro ostatní (neresidenty) je možnost v těchto zónách parkovat jednu hodinu (čas příjezdu musí být označen na hodinách za sklem). A (!!) modré zóny bývají zadarmo v hodinách mimo špičku. Špička je od rána od 8h do večera do 18 h, platí to navíc jen pondělí až pátek. Jestli jsem to tedy dobře pochopila, víkendové parkování je v pohodě. Ale i tady jsem slyšela, že zadarmo to je jen v neděli a sobota se počítá jako normální den v týdnu. Ale stání v noci (do 8 do rána) je možné.
  • Red Zones (červené zóny): parkování zadarmo je možné až po dobu 15 h s červenými parkovacími hodinami (disc), což je něco jako modré parkovací hodiny do modrých zón.
  • Parking meters (parkovací hodiny): na mnoha parkovacích místech. Někde je parkování zadarmo v noci a během oběda.
  • Yellow Zones (žluté zóny): úplný zákaz parkování
  • Garáže (Parkplätze/Parkhäuser): těch je docela dost, ale parkování v nich je samozřejmě o něco dražší. Nejlepší je, když u vašeho ubytování je i parkovací místo.
Za co můžete dostat pokutu
  • parkovací disk (Parkscheibe) není dobře viditelný
  • čas příjezdu byl nesprávně stanoven
  • byla překročena maximální doba stání
  • čas příjezdu byl posunut/upraven, aniž bylo se s vozidlem hnulo.
Německý koutek (asi tuto kategorii budu pravidelně zařazovat, abych si rozšiřovala slovní zásobu :-))
  • Parkscheibe, die – parkovací kotouč
  • Parkkarte, die – parkovací karta
  • Blaue Zonen – modrá zóna
  • parken – parkovat
  • Stunde, die – hodina
  • Tag, der – den
  • gratis, umsonst, kostenlos- zdarma

by ·Žádné komentáře
Další stádium přípravy na odjezd je zjištění různých užitečných webových stránek. Kdo se tedy chce podíva na zajímavosti o Švýcarsku, nebo se tam přímo chystá, nechť si vybere něco z následujícího
Švýcarsko obecně
Lucern
Zurich