15.5.2020

S tím, jak Maty oslavil 3. narozeniny, a nám se tak zvyšuje šance, že ho od září vezmou do školky, uvažuji, co dál pracovně. To, s čím jsem na škole začala (chrupavka a její zatěžování, svalové modely, atd.) mě moc neláká. Ale přičichla jsem k jakémusi “programování”, když jsem našim zubařským studentům připravovala krátké (někdy i dlouhé) skripty pro jednoduchou analýzu jejich naměřených dat. Nejsem žádný programátor, a tak jsem na to šla většinou selským rozumem a středoškolskou matematikou. A Matlabem. Kontrola vlastně od nikoho žádná, maximálně si student udělal pár příkladů v Excelu a pokud se nám výsledky shodovaly, tak ok. A na nějaké pořádné samovzdělávání nebyl moc čas. (no když se na to teď zpětně koukám, tak on by čas byl, nebyla ta správná chuť).

Pokračovat ve čtení