Tierpark Goldau

Neděle 14.8.2016
Po společném včerejším rodiném výletě (dopíši později) dostal dnes Vláďa “propustku”, aby se zase mohl vypravit do hor s kamarádem. A my jsme tak s Eli měly celý den pro sebe. Ačkoli Eliščina nejoblíbenější činnost poslední doby je být doma a hrát si, tak jsem nám naplánovala výlet do ZOO. Ale ne tak ledajaké. Tato se nachází dobrých 45 minut vlakem od Zurichu. Jak již název sám napovídá, nejedná se jen o zoo. Tento park se vyznačuje třemi věcmi (po celém dni tam stráveném to z mého pohledu takto je): 1) evropská zvířata, 2) volný pohyb mnoha druhů mezi lidmi, možnost krmení a hlazení, 3) odpočívadla, hřiště a jiná zábava pro děti. Těm zkušenějším už jistě dojde, že den to byl náročný, obzvlášť, když bylo celý den azuro.
Ale vezmněme to od začátku.
Vstávání klasicky v 7 h. Kdo by se chtěl v neděli válet, že? Vláďa už byl od pěti hodin ráno pryč. V klidu jsme si daly snídani – domácí kynutý koláč se švestkami (od Vládi) a makové kynuté motánky (má práce).
Nabalily jsme věci a protože jsme byly rychlé, rozhodla jsem se, že chytneme dřívější vlak, což bylo de facto první spojení, kterým se dalo ten den jet (9:09 z Hlavního nádraží). Tramvaj jsme doběhly. Na nádraží jsme byly s dostatečným předstihem, abych v klidu vybrala jednu ze dvou možností lístku. No a pak jsme zjistily, že náš vlak má 25 minut zpoždění. Tak jsme měly dost času projít se po nádraží a pro jistotu jsme nasedly do jiného spoje, který odjížděl na čas v 9:32. Jen jsem trochu nepochopila jejich značení, jestli je místo s místenkou nebo ne. No až do Zugu jsme v klidu seděly, pak jsme si musely přesednout, protože na naše místa si dělala nárok indická rodinka a nějaká protivná Italka. To už nám ale chybělo jen asi 15 minut cesty.
Z nádraží Arth-Goldau je cesta do zoo značená moc dobře – celou dobu jsou na zemi výrazné kočičí (hodně velké) stopy. U vstupu jsem vyměnila voucher (od Domi k mým narozeninám) za účtenku a už jsme byly vevnitř. Jsou tu značené tři okruhy – ryby a kachny (1,5 h), vlci a medvědi (1,5 h) a pak ještě něco (1 h). Začaly jsme rybami a kachnami. Koupily jsme v automatu granule, a tak měla Eli první velký zážitek – krmení kachen a kaprů. Musela jsem pak ještě s jednou paní rozměnit peníze, abych měla na druhý balíčk. Voda se kolem kaprů doslova vařila, jak se o granule rvali. Myslím, že jednou kousli i nějakou kachnu, která se k nim do toho připletla 🙂
Pak následovala bistro. Už byl čas oběda, ale Eli chtěla jen zmrzlinu. Vyžádala si čokoládové korneto, neprojedla se ani ke kornoutku a že už to stačí. Tak jsme dostala zmrzlinu. Ona zatím zkoušela všechna zvířátka na kolotoči. A pak objevila obří klouzačku. Šlo se nahoru takovou kamenitou cestou, kam jsem ji musela pomoct, no a když už jsem byla nahoře, tak jsem se svezla s ní … a to byl hukot. A pak ještě dvakrát. A dále jsme pokračovaly na jeleny a srnky.
Ty byly ve speciální části, kde právě měli volný výběh mezi lidi a bylo možné je krmit (zase jiné granule) a hladit. Na to se Eli těšila celou dobu a dočkala se.
Další zastavení a piknikování u horských koz a další u muflonů. Pak jsme měly ještě pěknou vyhlídku na Rigi Kulm (hrozný kopec) a já už myslela, že se den chýlí ke konci (bylo tak půl druhé).
Rigi Kulm
Jenže pak se objevil plácek s “fontánou” plnou koupajících se dětí. A Eli, že také musí do vody. Sundala boty a kraťasy a já ji do vody musela samozřejmě doprovodit. Přesly jsme to sem a tam. Pak šla sama, uklouzla a už byla mokrá až po krk. Takže triko mokré dolů a tam blba dalších půl hodiny … a já tam musela být s ní (a uhýbat cákajícím dětem).
Musí se nechat, že sem tam mě nechala si sednout.
Nakonec jsem ji navnadila na čokoládovou palačinku. Převlékla se, daly jsme si palačinku … a pak objevila kamenitý plácek s bagrem (na 2 CHF), tak ten jsme musely samozřejmě také vyzkoušet. Ti bagristi náhodou musí být docela dobří – byly tad 4 páčky a naberte a vysypte s tím to kamení. Dalo nám to zabrat.
A pak jsme kolem žab a bizonů a dalších kachen pokračovaly ke vstupu. A já si uvědomila, že bychom mohly stihnout dřívější vlak (přímy) a ne se courat na ten, kdy budeme muset přestupovat. Naložila jsem Eli na kolečka a pelášily jsme.
Stihly jsme ho (měl 3 min zpoždění) a dokonce jsme si našly i místo k sezení (vlak jel z Itálie do Curychu a cestou přistupovali i další výletníci). Pak se Eli ještě proběhla na tramvaj (mě stačila svižná chůze) a jely jsme domů. To už na ní byla vidět totální únava. A 5 zastávek před cílem usnula. Tak mi nezbývalo nic jiého než ji domů odnést. Zatímco doma spala, tak jsem si dala sprchu a večeři a pak se mi ji v sedm podařilo vzbudit, umýt, dostat do ní dva hrnky kakaa a zase uložit. Před osmou už zase zařezávala. A já půjdu brzy za ní.
Máme ještě jeden voucher a myslím, že Eli se na velkou klouzačku a krmení kaprů a srnek už teď těší.
Co se nevešlo – Eli v soví voliéře:
Dudlíkový strom:
Na příští víkend plánuji sea life (máme 2 lístky za cenu 1) a dopravní muzeum v Lucernu.

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *