3. týden (II.)

            To byl zase pěkný týden! Tady to tak rychle utíká! I když po dnešním obědě na mě padla taková únava, že jsem co chvíli koukala na hodinky, kdy nadejde naše kávová hodinka. Ale po pořádku.
            Asi začnu středou, kdy jsme odpoledne opravdu šli na MRI (magnetická rezonance). Je to v hlavní nemocniční budově, takže jsme museli přejít celý nemocniční/školní pozemek a že jsme se prošli! Ještě mě Stefan vzal na terasu, aby mi ukázal výhled na kampus, podívali jsme se na přistávající helikoptéru a ještě mi stihnul slíbit, že až bude hezky, tak mě vezme až na střechu, abych měla opravdovu pořádný rozhled po Zürichu. Na oběd jsme se stavili v místní menze – jídlo nebylo špatné (dokonce, což jsem menze v naší budově vyčítala, mají placení přes zaměstnaneckou kartu), ale tak 2-3x tak drahé.
            Po dobrém obědě jsem se před MRI celá převlékla do nemocničního, sundala vše kovové, za asistence vyplnila formulář, že nemám kardiostimulátor, naslouchátko, umělé zuby a u dalších položek jen říkali, ať zaškrtám “ne”. Ještě špunty do uší (dělá to totiž pěkný hluk. A nyní poprvé se mi tu neforemnou pěnu podařilo dát do ucha tak, že to opravdu fungovalo, tj. drželo na místě a tlumilo zvuk) a ulehnout. Málem jsem jim tam usnula! No po dobrém obědě, když vás jen tak někdo nechá netknutě ležet … ze začátku jsem se cítila trochu stísněně – vší silou jsem se snažila nehýbat a protože mi snímali hlavu, tak ani nepolykat, což není jen tak. Když na mě Stefan promluvil, že přecházíme do dynamické fáze, tak jsem s sebou pěkně škubla : ). Ještě jsme totiž udělali záznam při otevírání úst a s otevřenými ústy – aby bylo všechno pěkně vidět. Takže jsem tam ležela dobro hodinu. Pak jsem se ještě podívala, jak snímá kolegyni a šli jsme zpět. Teď už mám doma CD se všemi záběry. Jeden z nich můžete vidět níže. Jedná se o boční pohled. A to co tady všechny zajímá, je čelistní kloub, který je zde prý velmi dobře patrný. No posuďte sami!
TMJ
Můj temporomandibulární kloub.
     Počasí je tady přes den takové nic moc, ale k večeru nebo odpoledne se to většinou vyčasí. Bylo mi dáno pár tipů, jak s ošklivým počasím bojovat. Že prý v novinách, které jsou vždy ráno v tramvaji k dispozici, uvádějí, kam až ona nepříjemná mlha sahá – že když to je např. do 700 m.n.m., tak musím jet tam a tam, když to je výš, tak musím zase tam – tím se dostanu nad tuto nízkou oblačnost/vysokou mlhu a budu na sluníčku : ). Také jsme probírali švýcarské sýry, čokoládu a fondue (chinoise – s vývarem, bourguignonne – s olejem, sýrové, čokoládové).
            A dneska se na nás přišla podívat poslední členka této laboratoře, kterou jsem ještě neviděla -vzhledem k pokročilému stádiu těhotenství je většinou doma v posteli. Tak jsme hromadně zašli na dopolední kávu (ona samozřejmě čaj : )) a probrali jsme kde co. V kanceláři mi poté popsala experimenty, které provádějí a zadala mi číselné hodnoty, abych mohla pokročit se svým modelem.
            Z kanceláře jsme “utekla” kolem půl páté (jako poslední) a zamířila do jednoho z největších (možná toho největšího) knihkupectví v Zürichu shánět mapu. Po dobré půlhodině prohlížení map jsem dospěla k závěru, že jsme na začátku mého pobytu měla na mapu opravdu štěstí – ta, kterou jsem si koupila, je prostě nejlepší. Jak to tak vypadá, letos si s ní ještě vystačím.
            Pokračovala jsem kolem dalších obchodů, nakoukla do všech slev, co kde měli, koupila si výborný “butter bretzel” a v sedm dorazila domů. Od šesti jsem měla zarezervovanou pračku, tak jsem tam hned vtrhla a měla hodinu na to zajít si nakoupit do Lidlu. To je příjemná půlhodinová procházka (15 min tam a 15 zpět).
Po prosezeném dni jsem si říkala, že mi takovýto pohyb jen prospěje. Navíc nikde jinde takhle pozdě již nemají otevřeno : ).
            A ve schránce jsem konečně objevila svoji “povolenku k pobytu” (něco jako občanka).
Takže pořád se něco děje. Na zítra jsem si naplánovala výlet na opačnou stranu od Zürichsee, než jsem doposud jezdila, tak doufám, že bude dobré počasí.
Jak jsem zmiňovala, že nejlepší a nejlevnější ovoce a zeleninu mají Turci – tak to není pravda – levnou tedy ano, ale včera jsem si tam stěží vybrala pár banánů. A v Lidlu zase neměli skoro žádnou zeleninu. Tak jsem vzala zavděk mraženou, k tomu jsem si koupila lososa (jak jsem zjistila, tak v menze dělají ryby výhradně obalované :(. Taková je zatím moje zkušenost) a čerstvé vitamíny si koupím v pondělí.

3 komentářů

  1. A při rozebírání výsledků se Stefan podivil, jak mám "plný" mozek :D. Třeba nějaký pěkný dokumentární obrázek najdu.

  2. Ty asi nemas ucet na facebooku, vid? Jsem tam dala dokumentarni video, jak ten muj "plny" mozek vypada 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.