3. týden (I.)

 Tak konečně mám chvilku čas a chuť zapsat, co se za poslední tři dny událo. Jak to tak budu sepisovat, tak nakonec to třeba pro vás nebudou žádné úžasné novinky, ani to nebude cestopisného rázu, fotky nové také žádné nemám, ale i tak jsem si vždy večer mohla říct, že to byl zase pěkný den, že jsem ledacos stihla (i když, nebo možná právě proto, že jsem byla celý den ve škole), něco nového jsem si vyslechla, apod.
     Už v neděli jsem si pečlivě naplánovala, co kdy v jaký den budu dělat, abych si stihla jak zasportovat (když už mám tu permanentku do bazénu, tak ať ji využiji), ve škole stila něco udělat, do toho musím myslet na nákup (déle jak do sedmi u nás opravdu potraviny otevřeno nemají), vynést tříděný odpad (jen se smějte, ale i toto se musí naplánovat, protože třeba kontejner na PET lahve je jen v obchodě a ten má právě do těch sedmi), vyprat (to totiž také není jen tak – v baráku je ve sklepě v prádelně jedna pračka – slovy jedna. Je nás tu šest domácností, z čehož dvě rodiny, které se v neustálém praní pěkně střídají, takže člověk musí být dobrý stratég, aby pračku urval. Ale to trošku přeháním : )
) a samozřejmě aby mi zbyl ještě čas na nějaký francouzsky namluvený film, případně na četbu spřátelených blogů.
     A to vše pro to, abych měla vše připraveno na Vláďův příjezd, … který, jak jsem se následně v týdnu dozvěděla, se konat nebude, protože auto stávkuje. … Tak mám teď spoustu volného času navíc (doufám, že to nevyznívá, že mi Vláďa zabíjí čas : ) to vůbec ne!).
     Tak to bylo takové shrnutí na úvod a následují již jen chaotické myšlenky ;).
Ještě než jsem odjela z Prahy, přiletěl za námi (tedy za mým školitelem) pan profesor z Curychu, aby se pánové (za mé skoro tiché přítomnosti) domluvili na podrobném plánu, co tam (tedy tady v Curychu) budu dělat. Tento plán mám teď ve škole na stole a snažím se pochopit, co vlastně mám dělat. Zatím si
„hraji“ s programem založeným na metodě konečných prvků, ve kterém budu letos vše modelovat, a se kterým jsem se za to roční působení na Ph.D. na ČVUTu neměla čas pořádně seznámit. K mému milému překvapení jsem ve složce „examples“ našla přehršel vyřešených (namodelovaných) příkladů, na kterých byly předvedeny možnosti programu. Mezi nimi byl i model, se kterým skoro v nezměněné podobě (teda tak si to osobně zatím představuji) budu pracovat. Toto zjištění mi zvedlo moji trochu depresivní náladu z toho, jak já nebohá, programu neznalá, tohle všechno zvládnu.
     Jestli jsem to ještě nezmínila – všichni všude (kromě řidičů osobních automobilů) tu jsou velmi příjemní a vstřícní. Obzvlášť ve škole (nebo ona to je spíš nemocnice, konkrétně tedy Universitätspital) mi všichni nesmírně vycházejí vstříc. Již jen fakt, že jsem pana profesora, který je momentálně na tomto nemocničním oddělení (věda, výzkum, zubaři, …)
nejvýše postavený, vezla (tedy Vláďa řídil) z letiště a chodím s ním na oběd, vypovídá trochu o tom, jaká tady vládne nálada (pohoda). Navíc k tomu přispívá i to, že sekretářka pana profesora mluví česky a stejně tak i jeden můj kolega (pochází sice ze Švýcarska, ale rodiče jsou z Čech a Slovenska). Následuje příjemný rituál chodit v 10 a v 15h do kavárny/menzy na kávu. To nám většinou vydrží tak na 30-45 minut :). Ale i tato posezení beru „vážně“ a snažím se z kolegů tahat rozumy nejen o tom, co se života ve Švýcarsku týče, ale i o tom, na čem oni osobně pracují, co dělají a jak to tady v nemocnici/na universitě funguje.
     Sice jsem věděla, že tady zkouší chrupavku na základě toho, že je zajímá temporomandibulární kloub (čelistní), ale jak to tady mají všechno úžasně propojené a že mě tím vším hned na úvod provedou, to jsem opravdu nečekala!! Jen tak pro upřesnění – osobně říkám, že jsem na Universität Zürich, případně, že patřím na Universitätspital. Ovšem konkrétněji se naše oddělení jmenuje „Zentrum für Zahn-, Mund- und Kieferheilkunde“ a ještě k tomu mohu přidat, co je na oficiální hlavičce od pana profesora: „Klinik für Kaufunktionsstörungen, abnehmbare Rekonstruktionen, Alters- und Behindertenzahnmedizin“ (zatím tomuto názvu rozumím jen přibližně – neměla zatím dost duševní síly se s tím popasovat). Už, doufám, chápete, že si většinou „vystačím“ s UniSpitalem : ). No a protože je zajímá chrupavčitý disk v čelistním kloubu, strávila jsem celý den pročítáním odborných článků o této problematice. Do toho jsem měla tradičně kurz němčiny, pak ty pauzy na kávičku, na oběd, … dny tady zatím docela utíkají.
     Nikoli tak asi mé spolubydlící. Z práce chodí nejdříve po desáté. Dnes počítám, že dorazí tak v půl dvanácté večer. To by mě fakt zajímalo, co tam dělají. Tím, že se moc nevidíme, jsem neměla ještě šanci se ji na to dopodrobna vyptat : ( . Opravdu to je tak, že byt mám skoro sama pro sebe :D.
     A objevila jsem úžasně širokou škálu nabídky sportů pro studenty a zaměstnance university. Mimo jiné pořádají i pěší podvečerní výlety do okolí Curychu. Chtěla jsem s nimi dnes vyrazit, ale pak jsem přes den zjistila, že mě trochu bolí koleno, tak jsem to raději vzdala a šla se projít do města. Při té příležitosti jsem se stavila na hlavním nádraží podívat se, kde je tzv. Treffpunkt, tedy jakési „oficiální místo srazu“. Příští týden tak půjdu na jisto. A zítra to jdu rozhýbat do bazénu. I když takhle v podvečer je tam šílený nával. Hlavně proto, že půl bazénu je zarezervovaná pro tréning dětských oddílů, hasičů, policie, fitness klubů apod. Asi budu chodit plavat ráno. Ale nevím, jak zvládnu být na bazéně v 7 ráno : (.
     A menza je výborná : ) Zatím jsem si vždy moc pochutnala. Sice jsem z ČVUTu zvyklá na lepší logistiku (víc výdejních míst) a větší výběr jídel, ale za tu cenu se jinde lépe, více a levněji opravdu nenajím.
     A co mě čeká dál? Když to dobře dopadne, tak mi zítra udělají MRI hlavy, abych si pak mohla udělat vlastní 3D model čelistního kloubu : ) A také by mě mohl kolega představit studentovi, který pracuje s programem AnyBody, se kterým jsem se (s tím programem) setkala poprvé v únoru
na konferenci ve Valencii, který jsme chtěli do školy koupit, ale daný grant nevyšel a jinde peníze nejsou, a který slouží na modelování kinematiky a dynamiky pohybů, využití nalezne v ortopedii, ergonomice, sportu, apod. A mě osobně by to zajímalo z toho důvodu, že jsme právě o použití tohoto programu uvažovali při žádosti o grant na vytvoření modelu lidského těla pro simulování pádů z výšek, na čemž jsme chtěli spolupracovat s Policejní akademií (ale to také nevyšlo).
     Takže sami vidíte, že ačkoli se nic velkého nestalo, děje se mi tu toho hodně :D. Když jsem o tom teď tak uvažovala, tak za ty tři dny, co tu na škole jsem, jsem se o fungování pracovní skupiny tady a o jednotlivých lidech dověděla mnohem víc, než za celý rok o lidech u nás v laboratoři biomechaniky : (.

3 komentářů

  1. Tak ten tvůj 3D model čelistního kloubu chci vidět. Zajímalo by mě kde tam bydlíš, jak, s kým a proč.

  2. Jestli se model povede, tak ho poslu. Teoreticky bych si mohla od nekud nacist i kinematiku a trosku to rozpohybovat :-)

  3. Tak tohle znám. Musela jsem začít taky plánovat, protože, jako tradičně napodzim, se mi potkávají projekty – letos pro jistotu hned 4, no a pro každého musím odpracovat potřebné a včas – tj. hlídat termíny. Všechno to je nesmírně zajímavé, ale časově náročné. Už taky vypukla Internetová Hra – takže opět krmím databázi a představ si, že pořád do té tabulky, kterou jsi mi vytvořila před třemi léty – takže se mi bodíky samy sčítají. Jupí. Při takovém pohybu člověk na nudu nemá čas, že? Tak držím palce.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.