Cesta k Rýnu

3.10.2010
     Tentokrát jsem se vydala na sever. U obou jezer, která mám „na dohled“, jsem již byla, takže tentokrát jsem se vypravila k Rýnu (nakonec není tak daleko, jak se zdá). Plán byl krásně vymyšlený – po značených zpevněných cestách do města Freienstein, když budou síly a čas, tak až k Rýnu a pak hurá domů. Podrobný plán byl následující: Schwamendingenplatz – (cyklo č. 29) Glattbrugg – (cyklo č.5) – Kloten – Lindau – Winterthur – (cyklo č.53) – Pflungen – Dättlikon – Freienstein –
Teufen – Freienstein – (cyklo č.60) Rorbas – Bülach – (po neznačené) Kloten – (cyklo č. 5) Glattbrugg – (cykllo č. 29) Schwamendingenplatz. To byl krásný plán.
     První zádrhel byl hned s napojením se na cyklostezku č 5, tzn. cca 5 km za barákem. Prostě jsem se zamotala a našla jsem se až (poté, co jsem další tak 3 km jela po šotolinové cestě) u hlavní silnice č.1, která ovšem nevede na sever, jako jsem chtěla, ale na výchd (kolem Ikei, díky které jsem se zorientovala), nicméně také směrem na Winterthur (cyklisté tu mají svůj pruh, takže i když šlo o hlavní silnici, nijak jsem se autům nemotala). Hbitě jsem tedy předělal plán – a znovu se napojila na původní trasu v Lindau. Tady bylo krásně! Asfaltka široká tak na jedno auto se proplétala mezi poli kukuřice a zelí, lesem, mezi zoranými poli, nahoru dolu. Na závěr 15% klesání k řece Töss. Podél té jsem se měla držet de facto až k Rýnu. Dorazila jsem do Winterthuru. Místo abych se okamžitě chytla cyklostezky č.53, podlehla jsem touze podívat se do centra (ještě cca 4 km). Tam jsem, myslím, stejně nedorazila. Začala jsem mít hrozný hlad a nakonec sama sebe přesvědčila, že zatím v žádných místních městech a vesnicích nějaké pořádné centrum nebylo. U něčeho, co vypadalo jako technická univerzita, jsem si dala sendwich a rozmýšlela další postup. No, pojedu po svých stopách zpět, dokud nenarazím na tu 53. Jak prosté! Nicméně jsem přecenila své orientační schopnosti. Na jedné křižovatce jsem si řekla, že si to zkrátím, ale ouha. Jak jsem to pak v mapě zpětně kontrolovala, nějak se mi podařilo odbočit o 90° špatně a opět jsem dojela do centra. Nakonec mě směrovky na Basel vyvedly z města a správným směrem.
     Ve městě Pfungen jsem se opět napojila na plánovanou trasu, na cyklostezku č. 53. A opět krásná asfaltka mezi poli (od vody tedy úctyhodné stoupání). Ve Freiensteině jsme si vyfotila zříceninu a pokračovala dál.
Freienstein
Freienstein – zřícenina a biofarma. Kdybych si při focení všímala také cedulí na rozcestí!
A najednou jsem se octila na cyklo č. 2 ve městě Teufen. Ano ano – u té zříceniny, která byla o 4 km zpět, jsem měla odbočit. Nyní jsem už na trase, kterou jsem si připravila pouze pro případ, že se mi pojede dobře. Ale protože jsem v tomhle *** (nevím jak to označit, asi jako tvrdohlavá, pyšná, apod.) – nebudu se přeci vracet stejnou cestou zpět!? Podle mapy stačí, když o kousek sjedu, odbočím mezi pole a obloukem se vrátím. Zajížďka o 5 km. Jenže odbočku jsem přejela a šíleným padákem sjela až do Tösseggu, kde je soutok řeky Töss a Rýna.
soutok
Tössegg – soutok řeky Töss (to průzračně čisté v popředí) a Rýna (v pozadí). Takhle v neděli tu byla spousta lidí na výletě.
Na jednu stranu vedla „wanderweg“ (turistická cesta) na druhou stranu také – ani jedno nebyl povrch vhodný pro silniční kolo. A opět jsem musela udělat rozhodnutí – buď vyšlápnu ten kopec zpět a potupně pojedu stejnou cestou až do Freiensteinu, nebo půjdu nějakých 2-4 km pěšky podél Rýna k nejbližší silnici. Rozhodla jsem se pro pěší výlet. Přeci jen bylo krásně, v místní restauraci, která byla úplně plná, jsem si dotočila vodu, namazala koleno tygří mastí a vydala se na cestu. Nakonec to nebylo tak hrozné. Terénní část, na které se mi opravdu na silničním kole moc jet nechtělo (ani kvůli lidskému provozu), měřila pouhý 1,5 km.  Pak už jsem po silnici přes Bülach zamířila do Klotenu.
opetalpy
Opět krásná ukázka toho, jak to tady mají vše logisticky řešené – v pozadí dálnice, v popředí silnice a já stojím na asfaltové cyklostezce. Úplně vzadu samozřejmě Alpy.
A na posledních 10 km jsem zase bloudila. Vůbec jsem chvílemi netušila, kde jsem. Jen jsem se snažila držet směr na Zürich. Ale jak cyklopruhy ne vždy vedou podél silnice, tak jsem tak různě kličkovala, no hrůza. Až jsem dorazila k mému plaveckému bazénu! To byla úleva :- ). Odtud už podél trasy autobusu domů.
     Shrnuto – cykloGPS bych asi upotřebila. Ale byl to pěkný výlet. Když nepočítám bloudění při výjezdu a příjezdu do města (tedy takových 20 km). Počasí opět krásně vyšlo, a i když jsem ne vždy trefila tu správnou cestu, jelo se velmi příjemně. Kopců také nebylo až tolik, kolik jsem se bála. Trasu je možné si prohlédnout zde http://www.bikemap.net/route/719723 (i s profilem). Celková vzdálenost 71 km.
     Na závěr poznámka ke značeným cyklotrasám – je to s nimi stejné jako u nás – člověk musí být opravdu ostražitý a značky hlídat. Navíc ne vždy jsou to silnice. A ty, které jsou v mapě zeleně – ty použít jen s horským kolem : ), i když někdy také vedou po silnici. Naopak by nebylo špatné mít mapu tras na brusle – to bude zpevněný povrch vždy a jsou to někdy moc pěkné okruhy (viz třeba ta kolem Greifensee).
cedule
Takhle zde vypadá turistické a cyklistické značení. „Wanderweg“ je obecně označení pro turistickou cestu. Na rozcestích pak jsou žluté cedule určující směr na dané město/místo a čas (nikoli kilometry). Piktogram kola pak označuje cyklostezku. Na cyklosměrovkách pak bývá i číslo cyklostezky. A když tam žádné není, tak to podle mě jen značí cestu vhodnou pro cyklisty.

5 komentářů

  1. Vida, vida, kolik radosti nadělá kolo. Se čtením mapy to opravdu není jednoduché, vím, jak jsme se motali v létě.

  2. No zatim jsem mela de facto volno. Ale i na uceni jsem si cas nasla. Tak ted to budu ve skole dohanet. Hlavne chci jezdit, dokud je hezky – ucit dlouho do noci se mohu v zime :D

  3. Hezké povídání a krásné fotky. Jen dva jazykové postřehy: Tip-Ex je česky lepítko.

  4. Tak takovéhle slovo se ani nebudu snažit přečíst :D … Ale "lepítko" je divné. Já bych řekla něco jako korektor. Kamarád ještě přišel s výrazem "korekční myš" :D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.