Apetit v Dlouhé

Můj odjezd se nezadržitelně blíží, tak si nenechám ujít žádnou příležitost se ještě sejít s rodinou u dobrého jídla. A protože ryby všichni mají rádi (já si náhodou také dobrou rybu bez kostí ráda dám), vypravili jsme se do Apetitu v Dlouhé, kde máme dobrou zkušenost z minulých let.
Interiér je laděn do námořnicka – nástěnky s lodními uzly z lan, makety lodí, kotva, apod. Na to, že byl čas večeře, bylo plno tak z poloviny a byl tam tudíž i klid na konverzaci. Nevím, jestli je celá restaurace nekuřácká, ale nekouřilo se tam.
A co jsme si tedy dali za mňamky? Začnu u naší „mladé“ části stolu, protože to jsem měla možnost dobře vidět i ochutnat. Já jsem si dala s Vláďou jako předkrm „Tatarský bifteček z čerstvého norského lososa ochucený bylinkami, toasty“ a „Buffallo onion rings – smažené cibulové kroužky v pivním těstíčku podávané s americkým a dijonským dresinkem a sladkou chilli omáčkou“. Cibulové kroužky si Vláďa ohromně pochvalovat. Na rozdíl od jiných restaurací tady byla opravdu cibule cítit a ne že to je něco jako smažené cibulové těstíčko. Navíc k tomu byly tři „omáčky“, které hodnocení vlastních kroužků body přidá rozhodně víc, než když vám k tomu přinesou pouze zakysanou smetanu, což někde pod heslem zdravého životního stylu také dělají. A tataráček byl moc dobrý, jemný, s lehkou chutí lososa. Poté, co ho Martin ochutnal, se trošku zarazil a optal se, jestli má jen tak špatné chuťové buňky, nebo to je opravdu z ryby :), tak jsem ho mohla uklidnit, že cítí dobře.
Jako hlavní jídlo jsem zvolila „Gratinovaná rybí směs s bylinkami, smetanou a sýrem podávaná přímo v pekáčku“ a k tomu jsem zvolila jako přílohu zapečené toasty s mozzarelou. Někomu by na tomto jídle mohlo vadit množství smetany a ne každý si pochutná na chladnoucím sýru, kterým to bylo zapečené, s tím, že vlastně pak necítí chuť vlastních ryb, ale všechny chutě se od sebe daly krásně odlišit a někdo, kdo se v rybách vyzná více než já, by jednotlivé rybí kousky pravděpodobně poznal (já poznala akorát toho lososa). Vláďa si dal, myslím, pstruha na česneku s něčím jako šťouchané brambory, a navíc si k tomu objednal ještě česnekovou omáčku a nemohl si to celé vynachválit. Nejprve tedy trochu bojoval s otevřením ryby, ale nakonec se povedlo. To je to, co jsem ocenila v restaurantu Como na Václaváku – objednala jsem si rybu, kterou když mi přinesli, tak ji přede mnou otevřeli a bezchybně vykostili. Neměla jsem tam pak opravdu jedinou kůstku. Tím si mě získali, protože kostičky jsou to, co mě od větší konzumace ryb odrazuje.
Další stolovníci si objednali
  • smažené kousky modrého sýra podávané s jogurtovým dresingem a brusinkami – takovéhle věci mohu, takže tohle hodnotím kladně. Kdo je spíš menší jedlík a dal by si tento předkrm spolu s velkým hlavním jídlem, tak by už po předkrmu byl docela plný. Ono se to nezdá, ale „smažený sýr“, navíc podávaný s bagetou, docela zaplní.
  • mozzarella s rajčaty a pesto olejem – tak tohle je klasika
  • mušle-slávky na červeném víně s cibulkou a černými olivami – možná se pletu, ale rozhodně nějaké mušle na stole přistály.
  • mořský MIX na grilu podávaný s česnekovým a pesto dresinkem (filet z lososa, tuňáka a žraloka) – na toto jsem si původně také dělala chutě, ale nakonec zvítězila má rybí směs. Toto pak vůbec nevypadalo špatně.
  • kuřecí nudličky s mexickými fazolemi, jalapeňo papričkami a uzenou slaninou zapečené s uzeným sýrem podávané přímo v originálním pekáčku – na horký pekáček si opravdu dávejte pozor, je to pěkná litina, která vydrží dlouho teplá. Dobře to vypadalo a Martin si to pochvalovat. Tady jsme si prostě nic špatného nedali.
  • dále nevím přesně, ale myslím, že si tu pánové dali steak z mečouna
  • rýže s mořskými plody a zeleninou (směs z rýže, kalamár, mušlí, krevetek, chobotnic, krabího masa Surimi, kukuřice, zelených fazolek a papriky) – což byla taková porce, že i máma, která se dokáže s velkou porcí popasovat, s tím musela ke konci trochu bojovat.
Ale i když porce byly úctyhodné, přeci jen jsme si malinké místo na zákusek našli. Nás s Vláďou potěšila nabídka zmrzliny od Primy, máma zvolila slaný zákusek ve formě smažených kousků modrého sýra.
Výběr mě opravdu nadchnul (na to, že nemám ráda ryby, jak o mě všichni prohlašují), takže toto rozhodně doporučuji a rádi se sem někdy zase vrátíme.

4 komentářů

  1. Vzhledem k tomu, že jsem se kulinářské smršti účastnila, tak mohu jen potvrdit chvalozupěvy.

Napsat komentář: Lukas Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *