K Rýnu

5.6.2011
Tak jsme měli pět dní na zotavení se z dovolené (zápisky stále nejsou, ale časem opravdu budou!!) a před námi další víkend. Tak co podniknout. Když už jsme tak pěkně rozježdění, tak co třeba objezd jezera? Pravda, je to cca 110-150 km, ale když vyjedeme dostatečně brzy, tak to bude OK. Ale v sobotu to vypadalo na déšť a přeci jenom bychom uvítali ještě chvilku oddych. A tak jsme vyjeli na horská kola do lesů Zurichbergu a okolí. Takhle zpětně nevím, jestli by ten objezd jezera nebyl jednodušší. Tady to byl mazec – pořád nahoru a dolů. A to se moc nedalo. Takže tlačení (i z kopce). Do toho se udělalo pěkné teplo, takže jsme odpoledne dorazili domů pěkně zničení (teda já určitě). Ale mělo to dobrý konec. Vláďa pro nás uvařil tagliatele se zeleninou (lilek, cuketa, cibule, atd.), takže během té doby, co připravoval večeři jsem jen mátožně polehávala. A moc se mu to povedlo.
No a když jsme si tak pěkně zajezdili, tak jsme si říkali, že když bude stejně pěkně i druhý den, takže ten objezd jezera uděláme v neděli. No jo, jenže jak jsme šli spát pozdě (dávali závěrečný díl Pána prstenů, takže do postele jsme se dostali až kolem půlnoci) a byli docela unavení, tak jsme se vzbudili až v deset! A to je na tak dlouhý výlet už dost pozdě. Tak jsme přehodnotili výlet a jeli místo toho k Rýnu na sever na silničkách. Bylo to kolem 60 km. Bouřkové mraky sice Vláďu pořád strašily (mě ne, já se dozadu neohlížím. Takže já před sebou měla celý den jen modrou oblohu), ale nakonec z toho nic nebylo.
Mraky za námi.Zaprší, nezaprší?
Cesta to byla moc pěkná, zvlněná krajina, pole, louky, lesy, … .
I po takových cestičkách se dá na silničním kole jezdit.
.. sem tam tedy pěkně prudké kopce, že jsem to jednou opět musela tlačit. No jo no, chce to trochu tréninku. Měla jsem dnes nějaké ztuhlé nohy, tak to nešlapalo tak svižně. Obvzlášť když Vláďa „výlety“ pod stovku bere stylem „dveře-dveře-co nejrychleji“. Takže jsem vždy já žadonila o pauzu na svačinku a co chvíli zastavovala u kašen pro vodu. Ale opět to mělo dobrý konec. Vláďa opět vařil. Hovězí plátek, rizoto (pravé italské! Budu mu věřit, protože takovou „blemcu“ jsem ještě nikdy neměla. Ono opravdu je prý italské pravé rizoto takové blemcavé) a fazolky se slaninou. A opět to byla dobrůtka. Jestli bude to, že mi Vláďa uvaří večeři, podmíněno tím, že se během dne na kole naprosto zničím, tak to za chvíli budu pěkně namakaná – za takové doborty to stojí 🙂
Výhled na Curych a Alpy.
Celou naší dnešní trasu i s profilem můžete nalézt na následující adrese.
http://www.bikemap.net/route/1022671

1 komentář

  1. Teda ta fotka mraků je opravdu dobrá. A vaše výlety taky dost dobrý, to se s tou výpravou na Milešovku nedá srovnávat :-)

Napsat komentář: Starý bílý otec Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *