Nedělní výlet do kopečků

Jelikož Míša trápí Matlab a Excel a na pořádnou práci typu psaní zápisků na blog nemá čas, tak bych udělal krátký zápisek z dnešního cyklo výletu sám. Nejprve to vypadalo, že Míša bude chtít trénovat triatlon (jakože by se jela krátce projet, pak proběhnout a nakonec zaplavat), ale když viděla, jakou pěknou trasu jsem si vymyslel, tak se ke mě přidala, i když toho asi nakonec trošku litovala 🙂
Naplánoval jsem nám něco kolem 83km a to částečně v kopcovatém terénu (nakonec jsem nastoupal 1080m). Přeci jen na místní hory člověk na rovině nenatrénuje, že? Ale bohužel se ke kopečkům musíme nejprve vždy přiblížit, což dneska znamenalo cca 20km po totální rovinně kolem Greifensee. Pak už to začalo být zajímavější a dvěma prudšími kopci jsme se vyhoupli až do cca 870m n.m. Odtama byl úžasný výhled na Zürichsee a Rappeswil. Postupem času se ale do výhledu vloudily i stěny deště, mezi kterými jsme někdy vice, někdy méně úspěšně kličkovali.
Bohužel Míša dneska neměla dobré nohy a ani zadek a tak jsme se na 50km rozhodli rozdělit. Její cesta směřovala z kopců dolu do Pfäffikonu a kolem jezera zpět domů. Já jsem vytrval a pokračoval jsem přes pár kopečků až na Kyburg a odtama až více méně z kopce až domů. Doma mě pak Míša trošku vyděsila, jelikož ještě nebyla doma, ale naštěstí dorazila asi 5 minut po mě. Uff 🙂 Nutno ještě dodat, že cestou zpět domů foukalo hrozně proti nám, až jsme se někdy báli, že nás to sfoukne z kola. A zmokli jsme jen dvakrát, což považuji za hodně dobré skóre z hlediska dnešních podmínek.
A příští týden Míšu čeká první ostrý triathlon, tak se můžeme nechat překvapit, jak ji to půjde.
Mapa a profil dnešní trati
Stoupáme idilickou krajinou po super cestě s téměř nulovým provozem.
Výhled na Zürichsee a Rappeswil. Zatím bez deště.

2 komentářů

  1. Vzhledem k tomu, že mi Vláďa zakázal psát podbarvené vsuvky do textu komentující dnešní trasu z mého pohledu a ani jsem si tuto reakci na jeho článek nemohla dát jako nový článek, protože by to ten jeho odsunulo mimo hlavní pozici na obrazovce, byla jsem nucena zapsat to vše jako poznámku. Takže zde to je. Budu to psát asi jen útržkovitě, protože jinak by to opravdu vydalo na vlastní článek (velmi dlouhý). To, že SE trápím s Matlabem a Excelem je pravda – v bláhové naději jsem si myslela, že bude jednodušší dělat grafy v Excelu z Office 2010 (ty nové), než v Open Office, …. to jsem se mýlila. … To, že jsem si pak půl cesty vyčítala, proč já hlupoň jsem nejela na ten svůj 3 h triatlon, je pravda. Ve výsledku by to asi časově nebylo o moc kratší, ale nebyla bych tak vyřízená, naštvaná, že mi to vlastně vůbec nejezdí a vyzkoušela bych si onen kritický přechod z kola na běh. No holt si to vyzkouším až při vlastním závodě, který je již za týden. … Jak jsem minule psala, že Vláďa jezdí stylem „dveře-dveře“, tak je to pravda – na prvních 20 km (dle jeho slov “ta otravná rovina, která se musí vždy překonat, aby se člověk dostal k těm pořádným kopcům“) mě natolik strhal, že jakmile jsme se dostali k pahorkatině a kopcům, tak mé nohy už prostě nešlapaly tak svižně a sině jako po rovině, ale přešly do klasického výletnického tempa. Což ovšem bylo na našeho závodníka pomalé a nechápal, že i z kopce jsem zůstala daleko vzadu – ono když mi na prvních pár metrech sjezdu ujede a do mě se plnou silou opře ten protivichr, tak fakt nemám žádnou šanci ho dohnat, když on do toho šlape jak divý! Přece si musím alespoň z toho kopce odpočinout, ne! …. Musím uznat, že ten jeden výhled na Rapperswill, kdy jsem na krátko vzhlédla od silnice, stál za to … jinak si pamatuji akorát Vláďovu galusku. … A když jsem podruhé vzhlédla a uviděla ceduli na Pfäffikon a spojila si to s informací, že jedeme přes Kyburg (což bylo ještě slušné stoupání před námi), okamžitě jsem využila situaci a od Vládi jsem se odtrhla. Ten tuto informaci přijal s ledovým klidem, stoupnul si do pedálů a odfrčel do kopce. Já byla ponechána sama napospas větru, dešti a dvojímu bloudění. Vážně nevím, co je na kole horší – jestli kopce, déšť, vítr, kopce, kostky, bahno …  A poznámka na závěr ohledně triatlonu příští týden – bude to mazec – naplaváno sice mám, ale trénuji spíš na vytrvalost, na cyklo sílu na to, abych 20 km sprintovala nemám, a běhat jsem letos byla tak třikrát, ale vždy to byl pouze indiánský běh s tím, že v kuse vydržím běžet cca 5 minut. Bude to bolet.

  2. Tak tomu docela rozumím. Myslím, že se letos docela začíná ozývat věk, takže jsem využila pravděpodobně poslední možnost jít zdarma na preventivní prohlídku a hezky jsem si s paní lékařkou poštěbetala. Je ochotná a nejspíš i schopná mne poslat na slušná pracoviště odborných lékařů, nehodlá zbytečně vyšetřovat věci, ze kterých mám výsledky, takže je stačí dodat v kopii. Pikantní bylo, že jsem doktora nepotřebovala tak dlouho, že mi u ní propadla registrace, ale to jsme hbitě vyřešili. Výsledek: musím o sebe začít víc pečovat!!! jen mne děsí, aby mi kvůli zádům nezakázali kolo!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.