Pár postřehů ze života

Tak mám za sebou první měsíc ve Švýcarsku a rád bych vám zde udělal takový menší souhrn toho, jaké to na mě zanechalo “následky”. Omlouvám se, že to nebude souvislý text, ale bodově mi to přijde přehlednější
— na 42 hodinový týden jsem si stále nezvyknul
— nemá smysl jezdit do práce autobusem, jelikož je to rychlejší jen o necelých 10 minut a navíc se za to musí platit
— optimalizací trasy jsem cestu do práce zkrátil na nějakých 27 minut místo původních 30 [chozeno pěšky]
— největší optimalizace je však cesta na bruslích, kdy samotná jízda zabere pouhých 9 minut
— na ceny v místních obchodech se po obdržení výplaty v CHF kouká přeci jen lépe, i když jsou položky, které jsem ještě nestrávil
— asi se začínám dostávat do pozice technicky negramotného seniora [senioři odpustí], ale provedení bankovního převodu v e-bankovnictví mé nové banky mi trvalo asi čtvrt hodiny, ne-li déle
— buď budu muset řádně potrénovat, nebo si koupit novou kazetu na silniční kolo. 25 zubový největší pastorek ve švýcarských horských pasech je v mém podání řádný očistec
— když vám do mírného kopce ujíždějí dva postarší senioři a vy přitom jedete nějakých 30 km/h, tak se vám to nezdá – chce to jet jen nějakých 35 km/h, to už to jejich elektrické kolo většinou moc nedává
— ještě nedávno jsem si myslel, že jsem srdcem i duší biker, ale skladba výletů / tréninků za poslední měsíc hovoří tak nějak jinak
— představa, že když chlap soužije v bytě s dvěma ženami, že bude obskakován, hýčkán a rozmazlován, nějak nefunguje
— zdá se, že předchozí opálení ve dvou tisících nic moc neznamená a pokud se člověk nenapatlá, tak se spálí
— nedávno jsme s kolegy rozebírali, kolik bylo ve Švýcarsku případů šílených krav [debata proběhla nad jedním tatarákem]; prý hodně, stovky případů … no já se nedivým, mít na krku zvonec a poslouchat neustále zvonění jak mého, tak i od okolních krav by mě k šílenství přivedlo hodně rychle
— s tím souvisí ještě jedna poznámka – jestli si budete někdy plánovat dovolenou ve švýcarských horách, tak se několikrát ujistěte, že v okolí několika kilometrů nebudou ŽÁDNÉ krávy ani ovce – poslouchat se to fakt nedá, natož u toho ještě spát [viděli jsme hotel, kde přímo pod okny bylo celé stádo … to bych nepřežil]
— Míša kdysi napsala, že nechápe, jak Švýcaři můžou být tak hubení, když tady mají tolik čokolády a tučných sýrů. To je jednoduché. Švýcaři jsou totiž údajně hrozne tlustí. Pokud se vám to jeví jako paradox, tak vezte, že naopak to podporuje teorii, že žádní skuteční Švýcaři nejsou [viz. Martinova teze]. Tudíž všichni ti hubeňouři jsou jen cizinci a tlustí Švýcaři nejsou venku k vidění 🙂

A to bude asi tak vše. Uvidím, čím mě Švýcarsko za další měsíc překvapí 🙂

5 komentářů

  1. Tatarák jsem měl vždy moc rád. Teď když se objevila ta zmutovaná E-colli, tak mi nějak přešla chuť.

  2. Musim souhlasi, ze ty kravy jsou fakt silene! Kdyz vezmu, ze pri sestupu z Pilatu jsme je slysely cele tri hodiny … a to ty kravy byly az dole v udoli!!! Tady samozrejme deb*** ranni ptaci jsou take … u tojo jejich "zpevu" se s otevrenym oknem spat neda … vecer zase kvakaji zaby (jednou se tam musim jit podivat, protoze takovej randal – to nemuzou byt nromalni zaby) … letadla jsou tady v tom pripade to nejmensi, co by me budilo ze spanku. … Co se jizdy na kole do prace tyce (ve Vladove pripade), tak si nemyslim, ze by to bylo o moc rychlejsi – nez se kolo vynda, pak kam s nim, navic to po te rovine neni ani zadny sportovni vykon – to na bruslich se clovek alespon trosku zahreje, nebo ne?

  3. No jasne, na kole by to trvalo plus minus stejne jako na bruslich, navic bych musel mit kolo s krytem na retez, abych si nezamazal katata a musel bych to kolo nechavat nekde venku u sloupu … To ty brusle z toho vychazeji moc dobre ;-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.