Graz (úterý)

Úterý 9.9.2014
Ráno se mi fakt nechtělo vstávat. Když jde člověk spát o půlnoci, tak se není čemu divit. Budíka jsem měla sice až na osmou, ale s těmi ranními tramvajemi dlouhé vyspávání moc nefunguje. Po snídani hned na přednášky od devíti. Kávičková pauza v 10:30 nás všechny vždy nakopne na druhou část dopoledne. Také to je příležitost poznat někoho dalšího ze zúčastněných. Jsme tu čtyři ze Švýcarska. Jeden kluk z ETH, jeden z Bernu a jedna holčina z Lugana.A podle seznamu dokonce čtyři z Čech, jeden Slovák a dva lidi z Polska.
V obědové pauze jsem chtěla jet do centra ještě udělat pár fotek, protože druhý den má již prý pršet. No, začalo už dneska. S Mor (studentka z Izraele) jsme se vydaly kolem Opery do centra najít Hofbäckerei, kterou nám včera průvodkyně doporučovala. Po pár nejistých zatočeních jsem ji našla.
Jako dobrůtky měli, ale čekala jsem víc. A teď už fakt pršelo. Tak jsme chtěly zapadnout nějak na oběd. Vzpomněla jsem si, že slečna průvodkyně včera zmiňovala restauraci „Račí sklep“ (Krebsenkeller), což je nejstarší restaurace v Grazu a druhá nejstarší ve Štýrsku (DE: Steiermark, Aj: Styria). Tak to jsem nemohla vynechat. Mor se nelíbilo, že je jídelníček, připevněný u vchodu, pouze v němčině a raději se vydala hledat nějakou pizzerii v okolí university. Já se usadila v poloprázdném lokále a dala si „silný vývar s knedlíčky“ a protože mě to zasytilo až až, zakončila jsem oběd sladkou tečkou: mousse au chocolat (bílá a hořká) v „misce“ z listového křupavého těsta a horkým lesním ovoce. No myslela jsem, že to snad nedojím. A je znát, že si zakládají ne tom, že to je nejstarší restaurace a že je přímo v centru. Za oběd jsem dala kolem 17 Eur. Zpět na univerzitu jsem to vzala tramvají, protože už mě tlačil čas. Máme na oběd sice dvě hodiny, ale když do toho chcete stihnout procházku městem i oběd, tak to je relativně málo.
Takže dnes jsem se po přednáškách, které skončily v 18:15 vydala rovnou do hotelu, kde jsem si na chvíli dala nohy nahoru. A jakmile mi vyhládlo, vydala jsem se na véču do nedaleké restaurace „Pod zlatou střechou“ (Unterm Goldenen Dachl), kde prý mají místní speciality. Neměla jsem zas až tak velký hlad (přeci jen ta kafe a kola člověka tak nějak zasytí), tak jsem si dala štýrský salát s ovčím sýrem a všudypřítomnými dýňovými semínky a dýňovým olejem. Dýňový olej má totiž ve Štýrsku (Štýrsko, také zelené srdce Rakouska, je druhou největší rakouskou spolkovou zemí) 300 let dlouhou tradici. A dýňová semínka vám dají i na zmrzlinu (to jsem, zatím, nevyzkoušela). Salát se skládal ze zahradního salátu, kyselých brambor, fazolí s cibulí, vajíčka, ovčího sýra a dýňových semínek a oleje. Výborné.

1 komentář

  1. Jó, dýňová semínka. Naposledy jsem je měl v brokolicové krémové polévce u stánku restaurace Argument na farmářských trzích na Kulaťáku. Byla lehce opražená.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.