Tak jsem se konečně dostala s Eli i do tohohle „parku„. Je to ohromný. Takový mladý lesík uprostřed Curychu. Jak název napovídá, nachází se v Oerlikonu a jede nám tam přímý autobus, takže cesta příjemná (stihly jsme přečíst jen půlku Čtyřlístku). Hned po vystoupení z autobusu vás musí zaujmout stromy (stín, obzvlášť ve vedru, které dnes bylo, byl příjemný) a následně hned vyhlídková věž, která nad nimi (a nad okolními budovami) trčí. Pokračovat ve čtení
Tak zrovna jsem si toho sama všimla – Vláďovi se zadařilo naimportovat nám sem celý starý blog!!! Všechny příspěvky od roku 2009 tak najdete přímo tady! To je žeňal*! 😀 Všechny zásluhy si může připsat jen a jen Vláďa. palec nahoru
Jak to udělal, to ví jen on sám. Takže případné dotazy na něj.
Možná jen teď bude trochu zmatek v názvech rubrik. Původní články o dětech (jednom) jsou v rubrice „prcek“, zatímco novější v rubrice „děti“.
Obdobně naše původní bezdětné „naše sportování“ přešlo nyní volně v rubriku „výlety“.
(*) převzato z francouzštiny (správně napsáno „génial“, ale čte se, jak jsem to napsala)
Toto hřiště bych zařadila do skupiny „Tour de hřiště“, tj. je dost blízko, abychom jím prošli na krátké ranní procházce.
Není to oficiální hřiště. Nikdy jsem si to pořádně neuvědomila, ale asi patří k (a leží na jejich pozemku) Evangelickému kostelu. Ale nikdy jsem tu skoro nikoho neviděla a rozhodně nás odtud nikdy nikdo nevyháněl. Žádné WC ani stánek s kafem t usamozřejmě nenajdete, ale je tu vysoká i nízká klouzačka, houpací kůň, houpačky, pískoviště, kohoutek s vodou, lavičky se stolem, domeček A dům na stromě! A travnatý plácek. Takže co jen si dítě může přát.
Začalo to již minulou neděli – za Eliškou dorazila na návštěvu Pihu – kamarádka z jeslí, která u nás nebyla již rok. Vláďa byl na lezení, Maty s holkami jsem hlídala já. Ale ony si v pohodě vyhrály sami. Pokračovat ve čtení
V sobotu ráno jel Vláďa, již tradičně, na kolo (jako vždy vyrážel ještě před šestou, než my vstali, a do desíti byl zpět, v nohách 50 km), pak popadl Máťu a šel s ním na 1,5 h procházku, aby se Maty prospal (zatím stále spí 2x denně, před obědem a odpoledne). Takže Vláďa dalších skoro 7 km.
Po obědě jsme pak všichni vyrazili na celo-rodinný odpolední výlet na kopec severně od Curychu – Irchel. Pokračovat ve čtení
Objevila jsem naprosto geniální stránku – přehled všech oficiálních hřišť v Curychu! A že jich je! Navíc to umožňuje i filtraci dle směrovacího čísla, čtvrtě, nebo „okolí“. Takhle jsem našla i hřiště číslo 10 – Hagenbrünneli. A parádní bylo, že nám tam jede autobus přímo od nás. Další překvapení bylo, že to je kousek od další kamarádky. Ani se nepochlubila, že mají skoro za barákem tak pěkné hřiště. Není tu sice WC, ani kafčo, ale což. Eli si s Fabiánem užili klouzačku i houpačku, dvojčata hlavně houpačky.
Je to již tři roky, co jsem četla článek od mého kamaráda, jak mu šla migrace jeho blogu na WordPress. A už tehdy jsem si říkala, že to by bylo parádní a elegantní řešení pro naši spící doménu, kterou jsme naposledy využili před čtyřmi lety na svatbě. No ale po nějakou dobu na to nebyl čas. Čas … to je taková zvláštní veličina, které nikdy není dost. Takže teď jsem řekla, že prostě čas bude … a je to hotové. Během dvou večerů Vláďa zařídil hosting a nainstaloval WordPress (vyhodnotila jsem ho jako nejjednodušší řešení) a já už si pak jen hrála s nastavením a psaním článků. Teď je to tedy v jakéms takéms fungujícím stavu. Něco chci ještě předělat, něco doplnit, ale je vlastně hotovo, funguje to.Pokračovat ve čtení
Ve Wildnisparku Zürich jsme byli naposledy před skoro třemi lety. Teď se tam prý narodilo hodně mláďat, není to daleko od Curychu, takže na příjemný odpolední rodinný výlet, jak dělané. Krokem jsme se po obědě procedily autem skrz centrum Curychu (uzavírky kvůli nějaké akci), pěkně jsme se (kromě Vládi) všichni prospali, opět se podivili nad cenou parkáče (10 CHF na den, jiná volba není), ale vzhledem k tomu, že park/zoo je zadarmo, je to pochopitelné, a mohli jsme vyrazit. Udělali jsme podobné kolečko jako minule, takže kolem bizonů (jeden z nich se tam zrovna sprchoval pod třešní! 🙂 ) a lišek (viděli jsme lišče), kolem losů, které jsme viděli opravdu pěkně zblízka, k srnkám a na kafíčko. Potom ještě hřiště a kolem kozorohů zase k autu. A to už bylo půl šesté večer, snědli jsme veškeré zásoby, sluníčko se sklánělo k obzoru a bylo moc příjemně. Při vjezdu do Curychu klasická zácpa, Maty dojedl druhou housku a konečně usnul (a vydrželo mu to až do rána). Eli hrála celou cestu hry na telefonu. A já v zácpě hodnotila auta, která vedle nás stála – samá BMW a Audi (nic z toho se mi nelíbilo :-D).
Fotky zde.
Už je to pomalu rok, co Eliška začala chodit do švýcarské školky. K tomu jsme ji zařídili (po domluvě s ní) 3-4 kroužky (česká školka, plavání, Musik & Bewegung, sport). Maty chodí 3x týdně do jeslí na celý den, takže s Eli máme dva dny odpoledne úplně volno pro sebe. Často jsme byly na hřišti nebo v knihovně. Jindy jsme ale byly „pecky“ a zůstaly doma. Teď už chápu kolegu, který na můj dotaz „co jste podnikali o víkendu“ odpovídal skoro vždy „byli jsme doma“. Říkala jsem si, jací to jsou peciválové, ale teď to chápu. Ono doma je taky dost zábavy a k tomu pohoda domácího zázemí. Co se budu hodinu vypravovat, dvě hodiny strávím v autě, abychom pak stejně skončili na hřišti a na pískovišti, případně u první kašny s vodou. To máme za barákem. Takže naše Tour de hřiště zakončená pohárem v oblíbené Ziegelhüte má v našem plánování své stálé místo.
Ale onehdá, když byla zase špatná předpověď počasí, jsem večer začala gůglovat, co bych s Eli mohla zase podniknout. A narazila jsem na požehnaně stránek o výletech s dětmi jak za hezkého, tak ošklivého počasí. Než byly Eli tři roky, tak nám stačila ZOO, bazén a hřiště. Pak jsem kvůli břichu s Mátou vzala zavděk jen tím hřištěm za barákem, pak s malým Máťou nám taky hřiště stačilo. Takže teprve teď čerstvě, když Maty v roce začal chodit do jeslí, se nám zase vytvořilo s Eli okno, kdy můžeme něco podnikat. Minule jsme třeba šily závěs (růžová s princeznami). Ale chce to i něco akčnějšího.
Takže k těm stránkám, které jsem našla. Asi budu časem přidávat, takže bych to tady utla a podívejte se na následující seznam: Kam s dětmi (Curych a Švýcarko).
Když měla Eli v dubnu prázdniny, tak jsme vyrazili na chvíli do Čech (není nad to jezdit na dovolenou do Prahy za babičkami). A u té příležitosti jsme si s Vláďou, tradičně, zašli k zubaři (je to levnější než v Curychu. Oboje si stejně musíme platit sami, takže volíme českou „levnou“ variantu). Vláďa v pohodě nic, já dva kazy (taky jsem nebyla 2 roky u zubaře) a ještě nějaké dvě opravy si necháme napříště (srpen). Fajn. Zaplatila jsem pak převodem necelé 2 tis. Kč a připravila se na další návštěvu v srpnu.Pokračovat ve čtení