Když jsme Eli vyzvedávali v sobotu na začátku léta v Kašperkách u kamarádky, měli jsme před sebou další tři dny volna. Tak kam? Napadli mě kamarádi v Křemži (kousek od Budějovic). Vtipné na tom bylo, že oni zrovna v neděli odjíždí na týden pryč. To prý ale neva. Nechají nám k dispozici celý dům i s bazénem. Jen jim budeme zalévat zahradu a krmit kocoura. Paráda. Ještě v sobotu jsme si stihli zakeškovat v okolí (4,5 km).
V neděli jsme si popojeli autem do Hluboké nad Vltavou. To jsme nemohli vynechat. Dovnitř jsme nešli, děti byly otravné i tak. Zajímala je pouze zmrzlina. Ale musí se nechat, že Eli neomylně poznala, že se na Hluboké točila Pyšná princezna. Cestou podél Vltavy jsme se dosali až do adrenalinového parku. A s ohledem na věk našich dětí jsme šli rovnou do Špuntária. Což je oddělený menší areál, kde si menší děti vyhrají až až – hopsací polštáře a hrad, prolejzka, šlapací autíčka, ohromná klouzačka, … pro rodiče pak relax zóna s pohodlnými sedacími polštáři. Kafe tedy nic moc, ale na sluníčku (pod ochranou sítí, aby to tak nepralo) se i tak krásně usínalo (v hlídání dětí jsme se střídali :-)). Děti tam řádily dvě hodiny. Pak jsme si ještě dali super bosonohou stezku a pokračovali jsme kolem rybníků Naděje, Velký Zvolenov a Munický až zpět k autu. V autě v tyhle horké dny nechávám záchranou lahev s vodou, byli jsme už úplně na dně našich lahví. Studená sice nebyla, ale vařicí také ne. Dnes to bylo 6,5 km.
Pondělí. Projevila jsem přání nikam daleko nejezdti autem. Takže jsme vyráželi rovnou od baráku podél Křemežského potoka až na nejzachovalejší zříceninu v Čechách – Dívčí kámen. Následně stoupák ke keltskému opidu (tahle cesta Matyho bavila, protože byla přes kameny). Následně jsme si smočili nohy v Třísovském rybníku a pokračovali liduprázdnou lesní cestou podél lesa až do Křemže, kde jsme si opět dali točenou opočenskou zmrzlinu. Tady jsme za těch pár dní ochutnali všechno, co měli – vanilkovou, jahodovou, mangoou, máslovou sušenku, grepovou a melounovou. Všechny výborné. Dnes to bylo 13 km, Maty se nesl snad až posledních pár set metrů.
Úterý. Den odjezdu. Konečně se udělalo azuro (což tedy nebylo zas až tak ideální), tak jsme vyrazili na Kleť (1087 m n.m.), přímo z Křemže. Vzhledem k tomu, že to včera daly děti docela v pohodě, dnes jsme ještě přitvrdili (16 km) a to už bylo dost, ale zvládly to ve výsledku dobře. Závěrečný úsek pod lanovkou vyběhly (jakože fakt!). Vystoupali jsme i na rozhlednu a vidět byly dokonce i Alpy. Cestou dolů jsme pili z pramene Chlumeckého potoka a v Křemži se prošli brodem (osvěžující) přes Křemežský potok. Pak jsme pobalili, vykoupali se v bazénu, zalili zahradu a v půl osmé vyrazili domů, kam jsme dorazili v půl desáté večer. Maty usnul hned na začátku cesty, ale Eli (a my také) s napětím a pobavením poslouchala audioknížku Projekt pes (Lucie Hlavinková), takže cesta v klidu utekla. Jinak Kleť je snad naše první česká tisícovka, kterou jsme po návratu ze Švýcarska zdolali, zatím jsme se soustředili na ultrakopce (což jsou kopce DO 1000 m n.m.).
Takže za tyhle 3,5 dny jsme ušli 40 km. Jen Eli jsme šli sehnat lepší boty, vzhledem k tomu, že si poslední den stěžovala na bolest nártu. Snad ji budou outdoor Keen boty vyhovovat (za poslední léta nejdražší boty, které jsem ji kupovala. Ne že bychom na nich nějak šetřili, ale ne každé boty má supr čupr hogo fogo barefoot značkové).