Pondělí – Úterý – odpočinek ještě doma, nabírání sil

Vláďa měl ještě pondělí a úterý pracovní, tak jsme ještě odpočívali a uklízeli. Balili jsme až ve středu ráno.

Středa – příjezd – procházka po okolí kolem obory

Ubytování našel Vláďa U tří koček. Bohužel, majitelé pro rezervace využívají několikero platforem a na všem mají evidentně (ať už úmyslně nebo omylem) inzerovaný jejich dvoupokojový šestilůžkový apartmán v podkroví, ten ale byl v den našeho příjezdu obsazen a dostali jsme tak jednopokojový čtyřlůžkový vejminek, což nám zkazilo plány vzít na přespání na 1-2 noci ještě někoho dalšího (o ceně ani nemluvě). I v těch čtyřech jsme si dost šlapali po hlavách, ještě štěstí, že bylo celou dobu hezky a do pokoje jsme šli vlastně jen na spaní a snídani.

Ani jsme nevybalovali a vyrazili jsme na procházku kolem místní obory. Teda bylo to nahoru … a dolů. kopec. Chvílemi jsme se motali po neznačených cestičkách a houby tam rostly rovnou na cestě.

Ze svého mládí jsme si s Vláďou pamatovali, jak dobře jsme se najedli na nedalekém Malevilu., tak jsme tam s dětmi zajeli na večeř (protože vařit se mi v tom našem minikamrlíku na dvouplotýnce vařit vůbec nechtělo). No … jako nebylo to špatné (Vláďa tedy musel poslat zpět svoje maso, protože mu to vepřové přišlo až moc růžové), ale už sem nepojedeme.

Čtvrtek – Výstup na Hvozd

Hvozd a další kopce jsme v této oblasti museli zdolat hlavně proto, aby Vláďa lépe poznal oblast virtuálního závodu „Prominentní vrcholy Lužických hor“ (takže se sem ještě párkrát vrátíme). Jo a poučení loňským létem, kdy jsme si nejdelší výlet nechali na konec dovči, kdy „už budou děti rozchozené“ (ale pak jsme málem nedošli domů :-)), jsme do toho letos skočili zhurta. Ono prý jsem to naplánovala já, ale nevím o tom, Vláďa chtěl původně popojet autem, já myslela, že půjdeme z chaty … no a šli jsme. Musí se nechat, že to děti ušly pomalu víc v pohodě, než já 🙂 Takže 17 km jen to hvízdlo.

Když jsme tedy včera Malevil pro další návštěvu zavrhli, zavítali jsme dnes do České hospody. A tady jsme byli výrazně spokojenější. Jak cenově, tak nabídkou. A měli tak narváno, že jsme si málem nesedli. Ještě že večeříme brzy.

Jak si v našem kamrlíku topíme v kamnech, tak máme všechno už nasmrádlé kouřem.

Pátek – Pískovcové skály v Německu

V pátek za nám přijeli J+R a Vláďa naplánoval odpočinkové pískovcové skály v Německu. Nutno říct, že to padlo na nejhnusnější den, všechny schody a vůbec byly mokré a pokryté mokrým listím, výhledy žádné, sem tam mrholení, … Ale myslím, že se to nakonec všem líbilo, nikdo se nikam nezřítil, takže dobré. Jo v Čechách byl dnes státní svátek, takže jsme si v klidu nakoupili zásoby v Německu 🙂 Profil byl opět půl výletu nahoru, půl výletu dolů.

Cestou zpět jsme se stavili na jídlo v Krompachu v restauraci Na Hřebenovce, na kterou J+R v dobrém vzpomínali. A dobře jsme se najedli. Padlo nám to na dobu mezi obědem a večeří 🙂

Sobota – Výstup na Luž

V sobotu jsme se naopak sešli s kamarády a vyrazili na vypečený výlet na Luž – jejich klukům je totiž 1 a 4 roky, takže s sebou měli i Chariota (teénní kočárek) … a ne všechny cesty byly úplně pohodlně sjízdné 🙂 Ale i na tu Luž to kluci vytlačili. Několikrát jsme i keškovali a výhledy byly hnedle lepší než včera, ale žádné vedro nebylo. Večeře pak opět v České hospodě.

A protože druhý den po obědě měla Eli pozvánku na narozeninovou oslavu a stejně bychom museli vlastně jen ráno vstát, zabalit a jet, rozhodli jsme se zabalit se rovnou večer a jet domů, do vlastní pohodlné postele.

Celkem jsme s dětmi nachodili necelých 40 km. Já s Vl. ještě o cca 10 km víc, protože jsme si ráno dávali ještě hodinkové kolečko sami (viz Výzva 10 000 kroků).