Stejně jako loni, jsme i letos jeli za známým na výpomoc při sázení stromků v nově vznikajícím sadu (ona to je tedy obnova sadu, kdysi kdysi tu nějaký prý již byl). Loni to zkoušel T. zafinancovat na HitHitu, letos na dosadbu cca 80 stromků získal dotaci. Loni bylo hnusně, jílovitá půda, a Eli ani nejela, raději byla doma v teple s babičkou, takže nám pomáhal pouze Máťa. Zasadili jsme tehdy přes deset stromků (nejvíc práce zabralo zahazování děr, které předpřipravil bagr, ale byly moc velké). Letos jsme zvládli stromků 6, samé hrušně (loni jablka a meruňky, jestli si dobře pamatuji). Letos to měly stromky luxusní, pletivo a tři kůly.

Všehovšudy jsme tu na čerstvém vzduchu pobyli tři hodiny a pak jsme popojeli kousek dál a šli na rozhlednu Varhošť. Skoro jsme se lekli, kolik aut tu u lesa bylo zaparkováno. Naštěstí na trase to pak nebylo tak hrozné a žádné zástupy lidí tu nebyly. Eli již skoro bezpečně pozná Říp 🙂 Rozhledna se pěkně kývala. Podzim v lese je krásný.

Eliška měla hned ze v září team builingovou (seznamovací) akci (s přespáním) v Toulcově dvoře. Ze školy jim tam jede přímo bus 177, takže to není žádná divočina bůhvíkde. Sice to jede půl hodiny, ale bez přestupů. No a když jsem dumala, kam bychom za pošmourného počasí vyrazili (s kámoškou ze Zahradního města), tak mi oko padlo právě na Toulcův dvůr. A tak jsme vyrazili. Maty se začal ptát „kdy už tam budem“ po asi až 20 minutách jízdy, takže jsme to dobře zvládli. Toulcův dvůr je přímo u zastávky. V objektu je několik „institucí“, my šli ale pouze po zvířátkách. Ne ke všem se sami dostanete tak blízko, jak když jdete se skupinou v rámci akce pořádanou přímo dvorem. Ale i tak jsme viděli Přeštické prase, králíky, husy, a smradlavé kozy, jedna z nich měla bradku až na zem. Areál to je ohromný.

My to procházkou vzali po cyckostezce a následně červené turistické značce až na Hamerský rybník, kde jsme si v Restauraci Hamr dali oběd. Je tu velká samoobslužná restaurace s pěkným výběrem. Maty cestou na výmolech v bahně usnul, takže oběd pak dojídal již studený. A ještě jsme si dali kafíčko u hracího koutku (vstup 50 Kč, Maty si to evidentně užil) a už jsme jeli pro Eli do školy (cestou jsme ještě krmili kachny našimi kachními granulemi, kupodivu jim to chutnalo, a Maty neodolal klouzačce).