Původně jsem o tomto chtěla napsat jen pár řádek do pravidelného měsíčního shrnutí, ale najednou koukám, jak se to rozrostlo.
Vánoce jsou takové klasické období, kdy se, na rozdíl od zbytku roku, ve větším množství posílají pohlednice, přání, apod. … klasicky poštou. Já posílala bývalým kolegům do Curychu.
Pokračovat ve čtení
Jsme již doma, Vláďa ohřívá večeři a já jsem se zašila k počítači. Přeci jenom mi ten kopec a studený vzduch dal zabrat. A jen slyším, jak se Vláďa ptá skotačících dětí: „A vy jako nejste unavení?“ … Eli: „Ani ne … ty snad jo?“. Tož to mluví za vše. A to jsem si myslela, že jim tímto široko daleko nejvyšším kopcem dáme zabrat.
Pokračovat ve čtení
Propršený a ke konci i velmi chladný listopad je za námi. Již od 22. máme v pokoji u dětí vánoční stromeček (klasicky umělý) se světýlky a ozdobený dětskými papírovými ozdobami.
Pokračovat ve čteníJe tomu cca rok, co jsem začala sledovat návštěvnost blogu. O různých nástrojích jsem psala zde.
Jak v článku zmiňuji, nejprve jsem našla statistiky ve smyslu kolik článků a komentářů na blogu je. Srovnat se s loňskem nemohu, protože ten kód, který to generuje, se neustále aktualizuje, takže ačkoli je zmíněný článek loňský, zobrazovaná data jsou aktuální. Takže dnes udělám printscreen a za rok budu mít opět srovnání 🙂
A pro srovnání aktuální statistiky (aktualizované opravdu k dnešnímu dni, nikoli ke dni zveřejnění článku):
Pak bylo zajímavé sledovat nejčtenější článek. A je vidět, po čem lidé jdou – po penězích. Ale i peníze byly krátké na takovou banalitu jako je ověření podpisu u cizojazyčného dokumentu. To byl bezkonkurenčně nejnavštěvovanější článek na blogu :-).
Takže to teď vynuluji a uvidíme za rok.
Navíc by mě ale zajímalo, odkud se na tyto stránky lidé dostanou, co hledají, takže to si ještě s nastavením hrát budu.
Jo, tak teď už tomu budou dva roky, co jsme prožili podzimní prázdniny na Kypru (článek zde). Sliby, chyby … ještě že jsem tehdy napsala alespoň to krátké shrnutí, protože k dlouhému vyprávění jsem se nedostala. Fotokniha z fotek také zatím není, jen pár fotek v klasické každoroční fotoknize. No ale teď jsem se při třídění věcí ve sklepě (není nad to vytřídit si vše pěkně PŘED stěhováním … my to děláme až rok PO, že ano) našla desky se „suvenýry“ a účtenkami právě z Kypru. Takže než to skončí ve sběru či skartovačce, to zajímavější vyberu.
No tak to ani tak dlouhý seznam není a to jsem si myslela, jaké to nemám schované poklady.
Loni jsme si koupili krásný fialovo-růžový adventní věnec na trzích přímo v Káraným. Po Adventu jsem ho šikovně „oškubala“, takže nám zbyly ozdůbky a bodce na svíčky. Navíc jsem v krabici s vánoční výzdobou našla i dva slaměné věnce. Takže letošní cíl byl si opět po dlouhé době vyrobit věnec svůj. Tavící pistoli máme a ještě jsem našla bílé hvězdičky. Jo a ještě máme nasušená pomerančová kolečka. Na trzích na Ládví bohužel chvojí neměli, takže Vláďa vzal, co bylo v Bauhausu (4 větvičky za 75 Kč). Naštěstí vzal dva svazky, protože jsem spotřebovala větviček pět.
Na chvojí jsem navíc užila i lehce jetý drátek z loňska, mám samozřejmě i krásný jemný zelený vázací drátek, ale kdo ví kde :-/ A pak už pomáhaly i děti. Já vždy dala lepidlo oni lepily. Samozřejmě se to neobešlo bez dvou spálených prstů (od lepidla z tavící pistole). No a během pár minut jsme měli hotovo.
Takže letošní celkové náklady jsou 90 Kč za chvojí a 35 Kč za svíčky (chtěla jsem sice zrecyklovat ty loňské, ale zrovna jsme byli v obchodě, kde měli svíčky tak akorát) = 125 Kč. A toť vše. Jinak v Praze na trzích se věnec z chvojí prodává za 120 Kč, hotový věnec pak za 450 Kč.
Tak na konci roku sportovní aplikace Endomondo končí. Používám ho od roku 2013 a nyní nadešel čas poohlédnout se po něčem novém. Požadavky:
19.9.2020
Eli by ráda něco ušila. U babi N skoro sama ušila povlak na polštář. Vyhodnotila jsem, že pytlíčky se užijí. Ale který postup je ten nejjednodušší? No vyzkoušela jsem kde co a ještě mi minimálně jeden návod zbývá … a to jsme zatím u pytlíčků bez podšívky.
Pokračovat ve čtení
Většina bude tvrdit, že kupovat si zahradní ohniště na podzim, když už je doba BBQ za námi, je hloupé. Za mě je naopak podzim ideální – počasí je na oheň mnohem příjemnější (kdo chce dělat oheň ve 30°C?!) a tma je už v pět, takže i s dětmi je to paráda, protože co jiného na zahradě v té zimě. Ano, není to na dlouhé romantické sezení u večerního ohně, ale na odpolední pálení dřeva (o co jiného těm dětem jde) ideální. Navíc děti chtějí stejně jen opékat buřty, takže žádné dlouhé pálení nemusíme dělat.
No a nebyli bychom to my, kdybychom si nekoupili něco echt – podporujeme české kováře – ohniště přímo od kováře. A s vidinou grilovačky jsme si k tomu koupili i rošt. Teď už jen sehnat dřevo.
Jaké dřevo mohu brát z lesa zadarmo na otop, je to vůbec možné? (Obecné dotazy čtenářů)
LesyCR
Podle platného lesního zákona má každý občan právo v lese sbírat suchou, na zemi ležící klest. Za klest se považuje přirozený opad větví a zbytky po těžbě, které nemají na silnějším konci větší průměr než 7 cm bez kůry.
No a když už to dřevo budeme mít, kam s ním. Dost na tom, že musíme vymyslet i uskladnění ohniště, aby přes zimu a v dešti zbytečně nerezlo, asi si bude muset zatím vystačit s plachtou z Alzy. … Nakonec to dopadlo tak, že jsem vyrobila stojan na dřevo ze zbytků palet a zakryla částí staré plachty (tu novou z Alzy si šetřím 🙂 ). Takže plachta je na střeše a na bocích, vzadu jsou jen šprušle a je to u stěny garáže. Bohužel mi stříška vyšla krátká, chtělo to o cca 10 cm větší přesah vepředu, aby nepršelo na podlážku ve předu. Nebo tam alespoň udělat větší přesah plachty. Druhý neduh je sklon stříšky – vodorovná je samozřejmě na nic, chce to mírný sklon dopředu. Tedy ideálně dozadu, ale tam je stěna garáže, takže jsem to zezadu podložila cihlami a je to.
Jede návod za všechny: Stojan na dřevo ze starých palet.
Jo a dřevo? To si zatím bereme z chaty 🙂 Díky.
Vzhledem k tomu, že obchodní řetězce a obchody se sportovním zbožím si myslí, že rukavice se nosí pouze na sníh a/nebo že děti pod 6 let si zvládají obléknout sami prstové rukavice, nikde jsem nenašla normální spíše tenčí (zkrátka podzimní) palčáky pro děti. Eli, ta rukavice ani moc nenosí a ruce má teplé, ale Maty, i tím, že jezdíme i v chladu ráno do školky na kole, nějaké potřebuje. Takže jako oko v hlavě střežíme ty jedny jediné suprové tenké fleecové palčáky. Jiné buď nejsme schopni (v klidu) obléknout (prstové) nebo v nich nedošáhne na brzdy (zimní palčáky).
Tak není nic jednoduššího, než je ušít, co? A uvidíme, která látka je vhodná do kterého počasí a hlavně který střih je pro začátečníky jako já :-).
Pokračovat ve čtení