by ·Žádné komentáře

Při psaní článku o šití rukavic jsem zjistila, že jsem se odklonila od tématu a volně pokračuji svým rozhořčením o nabídce druků a nýtů v českých online obchodech :-). Tak jsem to vyňala a pokračuji s tím zde. Hned, jak jsme se přestěhovali, jsme chtěli ohniště, a s tím je spjato i dřevo a jeho sekání. Tudíž jsme, ještě bez ohniště, koupili sekyru. A protože ji prodávají bez pouzdra, musela jsem jedno vyrobit, abych se nebála nechat sekyrku v zahradním domku jen tak „pohozenou“. Nejjednodušší mi přišlo, prostě kousky kůže secvakat druky a je to. Mám hromadu všeho možného, tak jsem se to jala zase zkoumat.

Pokračovat ve čtení

by ·1 komentář

Po Pramenáči a Nedvězí jsme měli krásně rozjetý náš projekt „Ultrakopce„, a tak, když padl nápad na Bezděz, zkontrolovala jsem seznam, a kývla na to. Trochu smutné na tomto výletu bylo to, že v Praze i Káraným bylo azuro a sluníčko, zato parkoviště pod Bezdězem bylo mlhavé, sychravé, v mracích … a hlavně byla fakt kosa. Na děti jsme nandali vše, co jsme měli, sama jsem si vzala dvoje rukavice a abych je při focení nemusela sundavat, nastavila jsem telefon na ovládání hlasem … tzn. vždy, když jsem řekla „cheese“, pořídila se fotka. Geniální. Občas to mohlo vypadat trochu komicky, když jsem fotila zamrzlou kytku na zídce a do toho na ní „udělej cheese!“. No ale ruce byly v teple.

Jak jsme serpentinkami stoupali, mraky se díkybohu rozestupovaly, až na vrcholku byl krásný výhled do okolí a i to sluníčko nás trochu zahřálo. Ale začalo foukat. Jo a cesta byla pěkně kluzká, takže směr dolů, to byla lahůdka.

Charakteristika kopce a výletu:

  • Název: Velký Bezděz
  • Výška: 604m
  • Prominence: 285m
  • Izolace: 15,2 km
  • Pohoří: Ralská pahorkatina
  • Nastoupáno: 209 m
  • Vzdálenost: 3,69 km
Na vrcholu azuro …
… pak jsme klesali do tohohle. Alespoň jsme nepotkali moc lidí.

by ·Komentáře: 2

Díky loňskému Ježíškovi (nebo narozkám?), kdy jsem dostala předplatné časopisu Forbes, jsem se mohla na sv. Martina zúčastnit (kvůli kovidu online) celodenní konference Next Big Thing. Online verze byla za mě super, protože se nemusím nikam daleko táhnout a také mohu asistovat dětem doma, případně přebírat poštovní balík.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

19.10.2020

S tím, jak se blíží Haloween, přišel Máťa s tím, že chce vyřezávat dýni. No je mi jasné, jak by to opět dopadlo – děti to po půlminutě vzdají a já mám na odpoledne o práci postaráno. Ale oproti loňsku, kdy jsme ještě stále vybalovali po stěhování, jsem už našla rydla, takže vybavení máme. Dýni na zahradě, do které se pustily stonožky a sviňky a která tak asi stejně nebude už k jídlu, máme též. Ale stejně jsem zrovna neměla na vydlabávání dýně chuť.

Tak jsem přišla s „geniálním“ nápadem, že si dýni vyrobíme. Není nic jednoduššího, než nafouknutý balónek polepit novinovým papírem a je to. Uklidila jsem stůl, abychom se tam všichni pěkně vešli, našla lepidlo, škrob, štětce, mističky, natrhali jsme papíry, … nakonec po troše napětí jsem našla i ty nafukovací balónky a mohli jsme začít.

Pokračovat ve čtení

by ·1 komentář

Další ze zdolaných ultrakopců (článek o kopcové výzvě zde). V Praze bylo hnusně a zima. Když jsme projížděli kolem Milešovky, tak na chvliku vykoukla modrá obloha, pak jsme opět sjeli dolů, než jsme následně vystoupali do krásného počasí. Jeden by nevěřil, že jen hodinu jízdy od Prahy bude tak krásně. Nad mraky se dostala jen Milešovka a pár okolních vrcholů, a k tomu kouř z komína nějaké teplické továrny.

Pokračovat ve čtení

by ·1 komentář

Chodím na krav magu a z toho mlácení mě bolí zápěstí. Ostatní svaly také, navíc jak se teď často přesouváme na koloběžce, tak mě pořád bolí i nohy. … Bohužel se po 14 dnech zavírá. Trénuji doma s Eli 🙂 Koupily jsme si k tomu i odrážeč na doma (Mall měl z počátku problémy s doručením, protože uzavřeli mnou vybranou úložkovnu a nějak to nedokázali operativně vyřešit … u mé druhé objednávky zase popletli věci, takže reklamace … díky Jirko!)

Plánovací kalendář Lyonis (recenze zde, oficiální stránky zde). Už ho máme doma. Dva roky jsem nad ním dumala. Nyní jsem objednala magnetickou tabuli a magnetky a dětem vytvářím TODO listy na každý den. Někdy to funguje, jindy ne.

Od středy 14.10. jsou opět zavřené školy. Naše škola byla z jara již připravena, takže hned ráno začala opět online výuka. Tentokrát jim výuku rozšířili, takže mají denně 3×30 min online + samostudium a domácí úkoly. Denně mají češtinu, němčinu a matematiku a 2x týdně prvouku.

V garáži nám asi chtěla přezimovat žába, ale vzhledem k tomu, že tam pořád vjíždíme, to není bezpečné. Tak musela ven. ale přivedlo mě to na myšlenku si na příští rok udělat někde na kraji zahrady minijezírko. Na jedno pěkné, které by člověk mohl mít i na balkóně, jsem narazila zde. Další tip zde.

Hon na lišku – závod nezávod

Zoo běh – panda červená – virtuální běžecký závod. Pro tentokrát jsme přihlásili pouze děti – Maty na 500 m, Eli na 1 km. Trať jsme si vyměřili za barákem a vyběhli. Máťa se se svojí tratí popral pěkně, chvilku jsme šli, ale i tak do pomyslného cíle doběhl ani ne za 5 minut. Eli svoji trasu (2x to, co Maty) napálila, takže ji v půle hrozně pálilo v krku a dál neběžela. Naštěstí to můžeme v daném týdnu kdykoli zopakovat. Což se nestalo. Takže jsem Eli přehlásila na vzdálenost 500 m. . …….. Výsledková listina je zde. Je ta Maty na 500 m (11. z 32), Eli na 500 m (14. z 41) a rodinná na 5 km (187. ze 189 … čas přes 2 h jsme měli jen tři družstva. Ale ti, kteří to měli za půlhodiny, to museli asi běžet.).

Volno na státní svátek jsme využili k výletu na naše, nyní oblíbené, Kokořínsko a Nedvězí.

Sázeli jsme hrušně v Tloučni.

Díky Covidu nepřišli žádní „koledníci“ na Haloween, takže jsme s Vláďou sami zlikvidovali asi 3 krabice Lindt čokokoulí. Je to horší, jak mor, … jakmile se to otevře, tak to prostě mizí.

Původně se po podzimních prázdninách mělo jít zpět do školy … no tak nic no.

Pár fotek zde (snad se mi odteď podaří udělat vždy i malé „open“ album).

by ·1 komentář

Stejně jako loni, jsme i letos jeli za známým na výpomoc při sázení stromků v nově vznikajícím sadu (ona to je tedy obnova sadu, kdysi kdysi tu nějaký prý již byl). Loni to zkoušel T. zafinancovat na HitHitu, letos na dosadbu cca 80 stromků získal dotaci. Loni bylo hnusně, jílovitá půda, a Eli ani nejela, raději byla doma v teple s babičkou, takže nám pomáhal pouze Máťa. Zasadili jsme tehdy přes deset stromků (nejvíc práce zabralo zahazování děr, které předpřipravil bagr, ale byly moc velké). Letos jsme zvládli stromků 6, samé hrušně (loni jablka a meruňky, jestli si dobře pamatuji). Letos to měly stromky luxusní, pletivo a tři kůly.

Všehovšudy jsme tu na čerstvém vzduchu pobyli tři hodiny a pak jsme popojeli kousek dál a šli na rozhlednu Varhošť. Skoro jsme se lekli, kolik aut tu u lesa bylo zaparkováno. Naštěstí na trase to pak nebylo tak hrozné a žádné zástupy lidí tu nebyly. Eli již skoro bezpečně pozná Říp 🙂 Rozhledna se pěkně kývala. Podzim v lese je krásný.

by ·1 komentář

Ne všichni mají to štěstí, že vyrůstají v milující rodině s hromadou hraček. Naštěstí v této době existuje spousta projektů, díky kterým takovýmto lidem/dětem/rodinám může každý jednoduše pomoct.

by ·1 komentář

V době lockdownu, izolace, karantény, prázdnin, apod. na mě na FB vykukují různé výzvy, challenge, virtuální výzvy a běhy a podobně. Jednoho jsme se již zúčastnili – Zoo běhu, kdy děti běžely 500 m u nás za barákem a k tomu jsme si dali 5 km Šmajdu – výlet na Kokořínsku.

No a pak na mě vykoukla tato výzva – během 99 dní zdolat 7 vrcholů sedmi nejvyšších českých pohoří. Kdo již na dané hoře byl a znovu se mu tam nechce, tak může zdolat druhou nejvyšší, ale musí být zachováno pravidlo, že cesta na vrchol musí měřit minimálně 4 km a převýšení být minimálně 500 m. Tato výzva se mi hrozně líbí, ale že bych se na víkend musela táhnout až na Praděd … Takže to asi necháme být …

Pokračovat ve čtení

by ·Komentáře: 3

Na Kokořínsku jsme letos byli již několikrát. Vláďa to tam miluje, není to daleko, teď na podzim jsou tam lesy krásně zbarvené. Vláďa nám připravil 5 km trasu, což je pro děti akorát. Bohužel předpověď počasí trochu nevyšla, takže kvůli dešti předešlého dne a dnešního rána bylo všude bahno. A začali jsme rovnou pořádným stoupáním … a svačinou, to je taková klasika hned po výstupu z auta. Maty toho ve svých 3,5 letech sní leckdy víc, než Vláďa 🙂

Pokračovat ve čtení