- 500g polohrubé mouky (vzhledem k tomu, že tu ve Švýcarsku nemají, i s hladkou to je v pohodě)
- 8 dkg cukru
- 12 dkg másla
- 3 žloutky
- půl lžičky soli
- ¼ l mléka
- 3 dkg droždí (když ho bude o trochu méně, tak to nebude ve výsledném koláči tak cítit a nakyne taky pěkně)
Autor: Míša
Life is sport
- optický měřák průtoku krve – měří tepovou frekvenci ve dne, v noci
- trojosý akcelerometr – registruje váš pohyb (kroky, kvalitu spánku)
- na základě měření úrovně pocení zhodnotí náročnost aktivity
- teploměr – porovnáním vaší teploty s okolní vyhodnotí námahu konané aktivity.
- Samozřejmostí je přehled ušlých kroku, spálených kalorií, apod.
- Spánek – jak dlouho, jak kvalitní.
- „Pattern detection“ – dlouhodobě sledujete klidovou tepovou frekvenci a úroveň/kvalitu dýchání
Kváskový chléb
- 150 g žitné chlebové mouky (nebo žitné celozrnné) [my použili to, co je k dispozici, takže buď směs žito-špalda-pšenice, nebo pšeničnou-chlebovou 1050, nebo nějakou směsku na kynutá těsta. Později jsem zavedla: 120 g žitné + 30 g jiné, většinou pohankové mouky]
- 300 g pšeničné chlebové mouky (nebo pšeničné hladké) [opět, co švýcarské obchody daly, takže buď pšeničnou-chlebovou 1050, nebo normální pšeničnou]
- 320 g vody [lepší je prý přefiltrovaná, nebo alespoň odstátá, aby nebyla cítit po chlóru a nebyla ledově studená]
- 1 lžička kvásku (20 g) [jak jsem psala výše – práce s mým tekutým kváskem byla založena na metodě „od oka“ a „pokus-omyl“. Čím víc kvásku, tím bude víc kynout a bude kyselejší]
- 10 g soli (čím míň soli, tím bude chleba nadýchanější, ale také zároveň takový „prázdný“)
- 5 g drceného kmínu [touhle frekvencí pečení mi drcený kmín přivezený z Prahy brzy dojde . Tady jsem ho nikde neviděla]
Vše kromě vody smíchat. Přidat vodu a promíchat. Stačí tak, aby se vše pěkně spojilo, není nutno sáhodlouze hníst. Přikrýt mísu fólií a nechat 10-12 h v pokojové teplotě (18-22°C). Moje spotřeba potravinářské fólie v posledních dnech rapidně vzrostla .
- Na druhý den těsto naroste a budou v něm drobné dírky (tady poznáte, jestli ten váš kvásek zafungoval či ne. Rozdíl mezi mým prvním a druhým chlebem byl enormní).
- Připravte si pomoučenou pracovní plochu a těsto na ni vyklopte. Po vyklopení ho zakryjte igelitovým pytlíkem nebo velkou mísou (aby neoschlo) a nechte ho 20 minut jen tak ležet.
- Po dvaceti minutách se těsto trochu rozteče a na stole budete mít velkou neforemnou placku. Aby nám těsto přeci jen trochu drželo a pěkně vyběhlo, je potřeba ho několikrát přeložit (tohle fakt nechápu – to moje těsto bylo zatím pokaždé tak lepivé, že jsem si musela pomoct několika lžícemi mouky, abych se k němu totálně a vším nepřilepila) – detail, viz originální recept.
- Vyložit mísu či ošatku utěrkou, vysypat moukou a těsto do něj přenést, hladkou plochou dolu, sváry nahoru. A nechat kynout dvě hodiny (20°C). Přišlo mi, že mi těsto moc nenakynulo, ale naděje umírá poslední.
- A pečeme. Rozpálit troubu a s ní i mísu s víkem, ve které pak budeme péct. Mám na to pěknou skleněnou místu se skleněným víkem, takže mohu i během pečení stále sledovat vývoj. A že je někdy na co koukat! 250°C a nechat to pořádně nahřát.
- Chleba vyklopit do mísy a zavřít. Péct 10 minut, teplota zůstává stejná. Během této doby má dojít k zapaření chleba a jeho vyskočení. U prvního chleba se vlastně nic nestalo. Ale u druhého vyskočil snad do trojnásobné výšky! To byl pohled! Po těch 10 minutách odklopit víko a pokračovat 25-35 minut. Nezbytnou dobu posoudit podle barvy kůrky. Já to měla po 25 minutách tmavě hnědé až místy černé, takže déle jsem to nedělala a doufala, že to bude ok. Na závěr nechat chleba vychladnout na mřížce.
Grissini – italské tyčky
- 270 g hladké pšeničné mouky
- 180 g vody
- 1 g instantních kvasnic
- 450 g těsta z předešlého dne
- 280 g hladké pšeničné mouky
- 180 g vody (vlažná až teplá)
- 10 g soli
- 3 g instantních kvasnic
- 15 g olivového oleje
- lžička medu
Tarte Flambée
- 1 kg hladké mouky
- ¾ l vlažné vody
- 3,5 dkg droždí
- 150 g chlebového kvasu
- sůl
Vše smíchat dohromady a hníst 25 minut (není nad služby robota). Těsto se ani nenechává kynout. Vyválí se na tenkou placku (typicky obdélník, ale jakýkoli tvar, který se vejde na plech je ok). A na vrch patří klasicky: vrstva kysané smetany s vajíčkem, kousky šunky/slaniny, strouhaný sýr, cibule (na velké kusy). Ale chutím se meze nekladou. A pak to dát do rozpálené trouby na 230°C na 6 minut.
HD Ghost – video
Drift HD Ghost
Hledá se práce
Já jsem zatím tak někde mezi. Moc nevím, co dál, ale zatím studuji i „pracuji“ (i když tomu našemu „výzkumu“ se „práce“ moc říkat nedá … nebo alespoň pro mě je výzku prostě jen další forma studia). Ale když mám zrovna volné okno (jako třeba když čekáte na výsledky od kolegyně a nechce se vám nic moc dělat, abyste následně měli o víkendu práce nad hlavu, protože v pondělí bude zase ona čekat výsledky od vás) tak někdy dojde i na pročítání „inzerátů“, článků „jak najít práci snů“, … případně článků „neumím jazyk dané země, ale chci tam pracovat“, apod.
- Facebook bych tu asi neměla zmiňovat na prvním místě, ale ruku na srdce – nefunguje někdy doházování práce mezi kamarády dobře? Ano, ne vždy vám asi kamarád nabídne smlouvu na dobu neurčitou. Ale i krátkodobé „akce“ se počítají a mohou zvednout sebevědomí a dodat zkušenosti.
- LinkedIn – velmi zjednodušeně a „ošlivě“ řešeno – něco jako Facebook, jen na profesionální úrovni. Potkali jste někoho zajímavého na konferenci a chcete s ním zůstat v kontaktu – najděte si ho na síti.
- XING – zatím jsem nevyzkoušela, ale co jsem o tom četla, tak by to mělo být obdba LinkedIn, tzn. „professional network“. V jednom článku jednoho švýcarského „job search coaching expert“ bylo zmíněno, že mít německý profil na XINGu výrazně zvedá šance na uplatnění ve Švýcarsku. Osobně tvrdil, že když vidí profil v němščině, tak už se ani nepídí po tom, jeslti daný člověk německy opravdu umí, prostě se to předpokládá. Také trvdil, a co tedy spousta lidí hledající práci ve Švýcarsky vyvrací, že to, že neumíte německy (případně francouzky) vás v hledání práce ve Švýcarsku nediskriminuje. Musí se nechat, že následoval sesnam šesti skupin firem, pro které je spíše výhodou, že mluvíte nějakým jiným jazykme (samozřemostí ale stejně zůstává, že umět německy je výhoda).
- Jobs.cz – nemohu nezmínit jeden z největších portálů nabídek práce na českém trhu. Být v Čechách, tak si určitě vyberu.
- Jobs.ch – obdoba výše uvedeného českého portálu. Tento se ale týká práce ve Švýcarsku.
- Job Scout
- Stellen Zürich – pracovní místa v Curychu
- Biomch-L – stránka sponzorovaná Mezinárodní biomechanickou společností (International Society of Biomechanics) – fórum o volných pracovních a PostDoc pozicích. Jen jsem ještě nepřišla na to, jak šikovně příspěvky ve föru filtrovat. Takže máte hned pod sebou nabídku práce na Novém Zélandu, ve Francii a v UK.
- Odesk – „Get the right freelancer. Get the job done.“ Toto je velmi zajímavá stránka. Ještě nevím, jestli to funguje celosvětově, nebo je to omezené na nějakou zemi či kontinent, ale idea je prostá. Vy něco umíte a někde někdo hledá právě někoho takového jako vy. Vytvořte si profil, zadejte, co umíte a kolik si za to necháte zaplatit. A pak už jen čekáte až si vás někdo vybere. Případně prohledáváte nabídky.
- Jordico – Toto je stránka spíš na okraj, ale dají se na ní najít zajímavé články. Autorem je Daniel Jordi se zkušenostmi v „recruitment industry“ a jeho články jsou povětšinou o hledání práce a jak zvýšit své šance na úspěch. Motem těchto stránek je „Career Excellence through Relationships“. Z těchot stránek je i výše zmíněné povídání o tom, jak najít práci ve Švýcarsku, když neumíte ani zbla německy.
- Expatious – Expat forum. Opět spíše na okraj. Jak se žije ve Švýcarsku anglicky mluvícím lidem. Rady, tipy, apod.
- English forum Switzerland – z obdobného soudku, jako výše uvedený link, ale toto je opravdu jen fórum. Ale najít se zde dá kde co. Tak proč ne i práce.
- Ch.ch – aby byly informace o Švýcarsku úplně. Zde najdete všechno – od studia ve Švýcarsku, přes švýcarské obyčeje, k rozvrhu prázdnin a zákonům.
Jak se čistí Green Pan
Ale. Můj problém s Green Pan je smažení. Samozřejmě – ideou nepřilnavé keramické Green Pan pánve neobsahující PTFE ani PFOA je smažení (obecně příprava jídla) s velmi malým množstvím oleje. Nedá se říct žádným, protože v manuálu se dočtete „nerozpalujte pánev samotnou“. Ale maso musíte hodit až na rozpálenou pánev. Takže šup tam s trochou oleje, másle, sádla ať se tam má co rozehřívat. No a další věc – „maso zprudka opečeme ze všech stran“ … a co potom? Jak docílím, aby bylo pěkně udělané i uvnitř. Obzvlášť teď, když musím mít veškeré maso opravdu skrz naskrz propečené? No ještě to tam čtyři minutky z každé strany nechat. No a co se mi většinou nestane? Ten tuk, na kterém žádný kousek masa neleží, se začne připékat. Takže si říkáte – používám moc (zbytečně) vysokou teplotu. Možná ano. Ale Green Pan se chlubí „High heat resistance“, tedy odolností proti vysokým teplotám. V této pánvi můžete v klidu i flambovat bez obav, že byste si povrch poškodili. Kromě toho, kamarád říkal, že jsou odolné do 250°C (na netu jsem našla až 300°C), zatímco plotýnka dá tak 200°C. Tak v čem je problém?! Kdo ví. Ale na připálený tuk si stěžuje spousta lidí. Jeden pěkně napsaný článek od nespokojeného uživatele najdete třeba zde (AJ).
No a co se mě tedy stalo? Toto:
Takže co s tím? Všude se dočtete, že k čištění Green Pan pánve stačí ve většině případů papírová utěrka, kterou povrch šetrně utřete a je to. Někdo to na internetu vtipně komentoval slovy, že po pár měsících používání to teda musí vypadat. A když přeci jenom utěrátko nestačí, tak měkká houbička a trošku saponátu musí stačit. Samozřejmostí je zákaz používání jakýchkoli abrazivních mycích a čistících prostředků. Ale co s tím připečeným olejem? Stejně jako jiní uživatelé na internetu jsem vyzkoušela kde co – jar a nekonečné drhnutí, čistič sklokeramických desek, převařit vodu s octem, apod. Nic nepomohlo. Pak nějakou dobu pánev jen tak ležela v koutě kuchyně a čekala (asi na to, až už to někdo nevydrží a hodí ji do koše). Pak jsem ale objevila něco, co mě mohlo zachránit. A také že to do jisté míry fungovalo. Posuďte sami:
No ano, není to 100%, ale už se na tom dá zase vařit. A prý vařením se ty připáleniny dále odstraňují. No nevím, ale uvidíme. A co tedy zafungovalo? Posypat povrch jedlou sodou, postříkat octem a nechat nějakou dobu působit (třeba přes noc nebo celé odpoledne). Pak přidat trochu vody a dát to vařit. A pak dřevěnou vařečkou „škrabat a škrabat“. Dřevem povrch nepoškrábete, ale ty přípečky se pomaličku stírají. Je to tedy zábava na nějakou dobu a také doporučuji nemít hlavu nad pánví, protože odpařující se ocet je prostě mazec.
Takže teď zkusím smažit na nižších teplotách, případně na jiné pánvi .