Eli ve škole skončila již 25.6. v pátek. Hned po vysvědčení jedeme do Žďáských vrchů na Vláďův rogainingový závod (již jsem o tom psala ve shrnutí za červen, zde). V pondělí přebalujeme a hned v úterý jela Eli na 4 dny za kamarádkou do Kašperek. To pro ní byl parádní začátek prázdnin. Maty měl ještě otevřenou školku, takže ještě chodil za kamarády. V sobotu jsme pak vyzvedli Eli a prodloužený víkend strávili v Křemži. Na závěr jsme si vyšlápli i na Kleť (16 km). Z Křemže jsme se přesunuli rovnou do Střešovic za babi s dědou – Eli hned druhý den ráno měla kontrolu na ortodoncii. Myslela jsem, že „otevřený skus“ se týká předních zubů, když zubařka zmiňovala něco v tom smyslu, že si do nich tlačí jazykem. Ale na ortodoncii nám řekli, že jde o čtyřky, které jsou dost zanořené, a pokud neporostou, tak musí ven, jinak hrozí, že se zpětně zanoří do kosti (?) a to by pro druhé zuby, které jsou stále někdo dole v kosti, byl konec. Takže nás čeká každý půl rok kontrola. Čtvrtek – nákup nových bot do terénu pro Eli. Po těch 16 km si stěžovala, že ji bolí nárt. Tak jsme koupili Keeny (pro ty mám slabost), velikost 35. Za chvíli si bude moct Eli půjčovat moje boty. Za to, jak to s Matym dobře zvládli (ehm ehm) jsme byli pro zákusky v cukrárně. A odpoledne – stáčení medu. Večer – já s Vláďou další lekce na kanále v Brandýse. Nejprve jsme měli skluz, protože se nad námi čerti ženili. Nakonec se to někam posunulo a my mohli trénovat. I tak se ale brzy nehorázně setmělo a v půl osmé to začalo na novo. Do kontejneru, kde mají kluci u kanálu základnu, jsme se schovali již za bušivého deště. Myslím, že na střehu dopadly i nějaké větve. Po nějaké době jsme zkonstatovali, že převlékat se, ani čekat na konec deště, nemá cenu a jeli jsme domů já v plavkách a Vláďa v neoprenu. Doma jsme vše propláchli a rozložili v garáži. Po této zkušenosti jsem nám vzápětí koupila nepromokavé kryty na autosedačky (ještě špatně nevypadá tento).