by ·Žádné komentáře

13.-14.6.2009 – MTBO Volárna (Bruntál)
Trochu se zpožděním, ale zmínka se tu objevit musí. Další závody ČP MTBO se konaly AŽ, pro no nás Pražáky, u dalekého Bruntálu. Více jak pětihodinová cesta byla dost vyčerpávající, ale my neřidiči jsme si mohli pěkně pospat. Já bez závodních ambic jsem si užívala pěkného počasí, trošku se děsila kopců, které na nás na závodní trati číhají, a do toho jsem se učila na poslední zkoušku. To Vláďa byl na závod celý natěšený, protože jemu, na rozdíl ode mě, kopce vyhovují. A tak jsme vyjeli na start. K němu to sice byly 4 km, ale po silnici z kopce, takže žádné dojíždění na poslední chvíli, když neodhadnete, kolik času vám tento úsek zabere, se nekonal :-).
Ještě před postavením na start jsem si naplánovala, že nejedu závodit (to by mě hrozně psychicky otravovalo), ale že jedu na pěkný výlet, v klidu a bez bloudění. S tímto pocitem jsem pak lehce nastoupila na start a po startovním signálu vyrazila do prvního terénního kopce. A pak to začalo. Hned první kontrolu jsem neohroženě přejela a pak chvilku pobíhala s kolem po lese, až jsem narazila na chlapy, kteří ji také hledali a dovedli mě k ní. Takový zážitek mě vždy tak naštve, že mé závodní ambice (pokud nějaké jsou a že jsou vždy pečlivě zasunuté někde dole) nadobro zapadnou do hlubin duše a následuje již jen klidný výlet. Který tedy byl narušen zběsilou jízdou na čtyři kontroly, kde jsem se vehementně snažila uviset jednu holčinu, ale její jízda byla přeci jenom dost rychlá. Ale adrenalin tak za flígr vytáhnul závodnického ducha opět na vzduch a ve zběsilé jízdě jsem pokračovala. V cíli jsem pak po dlouhé době měla pocit dobré jízdy, až tedy na tu první kontrolu 🙁 A co nevidím u auta – povalující se řetěz. … Hádáte správně – Vláďa ho opět přetrhl. Letos již potřetí (z toho dvakrát během závodu)! Takže to zabalil a to znamená jeho první letošní diskvalifikaci.
K nedělnímu závodu už si toho moc nepamatuji. Snad jen to, že jsem opět nemohla najít první kontrolu 🙂 (loni to byla vždycky druhá, letos jsem to povýšila). A Vláďa skončil o pouhých 5 vteřin pod stupni vítězů. To jen dokazuje, že kopce jsou pro něj opravdu
jak dělané.
A pak už jen další pětihodinová jízda domů.
Pár užitečných odkazů:Fotky, Výsledky sobota, Výsledky neděle (Vláďa kategorie H21B, já kategorie D21).

by ·Žádné komentáře
12.-15.6.2009
Tak se mi to všechno chýlí ke konci. A všechno najednou. Nejenom, že musím dělat všechny zkoušky s předstihem (zatímco já jsem plánovala jít na zkoušku z dynamiky hned ten další týden, co nám přednášející „zadal“, ať si mezi sebou domluvíme termíny, ostatní uvažovali rovnou o termínu v září), ale do učení na zkoušky a psaní diplomky jsem se ještě připravovala na přijímací pohovor na doktorské studium (i když to byla spíš psychická příprava, i když se mi po této stránce moc nedařilo – jen jsem na to pomyslela, bylo mi fakt zle, … takhle nervózní jsem byla tak možná u maturity … navíc do toho stále konzultuji diplomku a to mi také na náladě nepřidává … ale abych se vrátila k tématu … ze všech stran jsem slyšela, že přijímací pohovor na doktorské studium je spíš oficiální akce, prostě, aby se něco mohlo napsat do dokumentů :-), ale stejně jsem z toho byla hrozně nesvá) jsem si ještě sem tam zajela na závody MTBO, a tak podobně.
A jak to všechno zatím vypadá? S diplomkou tak střídavě zataženo. Občas mě napadne něco geniálního, abych to vzápětí pohřbila nějakou hloupou chybou, jako že například vykresluji něco jiného, než jsem měla v úmyslu a tato prkotina mi vystačí na tři hodinky, kdy hledám, kde je chyba, když mi to s těmi samými parametry už tolikrát proběhlo v pořádku. Co se textu týče, tak ten mám z velké části hotový, jen vychytat chyby a doplnit nějaké pořádné výsledky :-).
V pátek 12.9.09 nastal ten můj velký stresový den – přijímací pohovor. Ač jsem se sama sebe snažila přesvědčit, že o tolik nejde, mé podvědomí to pořád ne a ne pochopit, takže jsem v noci nemohla pořádně spát a vlastně tak tři dny předem už jsem byla nepoužitelná. Prostě se to na mě všude valilo a teď tohle. No co vás budu napínat – když udělám v pořádku státnice (a odevzdám diplomku), tak od 1.10.2009 nastupuji na doktorské studium na ČVUT FS, obor Biomechanika. Tak uvidíme, jaké to bude.
To byl pátek. … Na víkend jsme jeli na závody MTBO k Bruntálu (o tom se snad dočtete na jiném místě na tomto blogu) a do toho se učila na svojí POSLEDNÍ zkoušku na této škole (tedy na této magisterské úrovni). Ve skrytu duše jsem doufala, že to bude jednoduché a že bych si třeba mohla po dlouhé době z mechaniky odnést A, … Ale učit se před a po závody, … navíc mi spousta zápisů v sešitě nedávala smysl, … nějakou konzultaci bych uvítala, ale na to nebyl čas. Trošku jsem se začala připravovat na fakt, že to asi tak růžové v pondělí nebude. … Nakonc jsme se sešli v počtu tří. Na jeden příklad a pět „otázek“ (které tedy pro mě byly pomalu těžší a záludnější, než vlastní „důležitý“ příklad) jsme dostali pouhých jeden a půl hodiny. Deset minut před vypršením času šel spolužák odevzdat … Zkoušející se na to podíval a když se ujistil, že kolega opravdu příklad nespočítal a z otázek toho také moc nemá, tak se ho otázal, co že tedy po něm chce … Já a druhý spolužák jsme si 45 minutek počkali na výsledky. Spolužák dostal po krátké výměně posledních informací za 16 bodů B. A pak jsem přišla na řadu já se svými 15,5 body a to byl boj. Že mi B bez boje nedá. A tak jsem bojovala. Ale musím sebekriticky říct, že mi to B nakonec dal snad jen za vytrvalost. Když já na všechno potřebuji víc času! 🙂 Takže i tuhle povinnost mám za sebou.
A teď už „jen“ ta diplomka. A abych měla nějaké rozptýlení, tak jedeme v sobotu na další cyklozávody – Ruskou ruletu. Vláďa už mi nastínil své závodnické představy – no nevím, kde si myslí, že na takové výkony mám brát energii.

by ·Žádné komentáře
Tak abyste viděli, zač je toho plavání loket! 😉
Podívejte se, jak se plave na Bohemce – s některými se na bazéně potkávám.
Dokonce jsem při natáčení i byla na bazéně, ale (naštěstí) mě nesnímali 🙂
Doufám, že i já v jejich věku, budu takhle v pohodě.
Video spustit: zde

by ·1 komentář
7.6.2009
Tak jsme po dlouhé době opět zavítali do osvědčené restaurace U Bílého Lva. A stálo to za to.
Ačkoli jsem za sebou měla výlet na kole a měla bych teoreticky mít velký hlad na nějaký pořádný kus masa, zvolila jsem raději dva menší chody a volba to byla více než šťastná. Proto mohu vřele doporučit polévku „Jemný bylinkový krém“ zdobený šlehačkou s lístky čerstvé bazalky – opravdu jemná krémová polévka, kde bylinky dotvářely příjemnou lehkou chuť. A jako „hlavní jídlo“ jsem si vybrala z předkrmů „lososové ragů se špenátem zjemněné smetanou a provoněné česnekovými stroužky“. A to se tedy přesně trefilo do mých chutí – jemný smetanový špenát výborně ladil s kousky měkkého lososa. A mě osobně tato dvě jídla bohatě zasytila.
Vláďa zvolil jako předkrm sice nezdravé, ale dobré (i když jsme shodli se, že jsme již jedli lepší), cibulové kroužky. A jako hlavní jídlo zvolil „lososa plněného špenátem“ se smetanovo-česnekovou omáčkou a jako přílohu si vybral šťouchané brambory. Vypadalo i chutnalo to úžasně. I když porovnáním obou lososů mi chutnaly ty mé měkké kousky více. Ale Vláďa si to pochvaloval. Šťouchané brambory byly také podle jeho gusta a česnekovou omáčku speciálně vyzdvihnul.
A jako desert jsme vybrali (nebo Vláďa si na mé doporučení vybral :-)) „Smaženou skořicovou tortilu s horkými malinami a vanilkovou zmrzlinou ve šlehačkové peřince“. Vtipně to pak komentoval slovy, že tyto „moderní“ deserty prostě nechápe. Šlehačková peřinka se skládala z jednoho malého kopečku šlehačky, k tomu byl jeden kopeček zmrzliny, ale malin bylo podle mě požehnaně a skořicová tortila byla výborná. Ale stejně – není nad pořádný kus domácí bublaniny 🙂
Takže hodnocení vysoké – prostředí příjemné (oddělení kuřáci a nekuřáci), obsluha usměvavá a pozorná.

by ·1 komentář
3.6.2009
Tak je to „konečně“ tady – můj poslední „klasický“ den ve škole – s přednáškami a cvičením. Tento týden je zápočtový, takže nastává období zkoušek, ze kterých mi naštěstí chybí už jen jedna. Dále mě příští týden čekají přijímačky do doktorského studia (obor Biomechanika) a týden na to (19.5.) bych měla odevzdat diplomovou práci, na které usilovně pracuji, mám spoustu stránek (nevím, jak to, ale poté, co jsem se vrhla na sepsání „teorie“, se rozsah mé práce zdvojnásobil, na nynějších 70 🙂 – ale nutno podotknout, že Latex, ve kterém to píši, má své představy o tom, jak má vypadat stránka s obrázky, a tak to většinou dopadne tak, že je jeden (no dobře, občas i dva) obrázek na stránkua když k tomu navíc nepřidá žádný text, … požadavky mi naopak uberou místo (1,5 řádkování, 3,5a 2,5 cm okraje na stranách), tak ono se to zkrátka nasčítá.), ale ještě mi chybí některé výpočty. Do toho mě čekají ještě jedny závody MTBO … a to je zatím z krátkodobého hlediska vše.
Ale co mě na dnešku vlastně tak potěšilo, že jsem se musela vrhnout na psaní – na Vyšší dynamiku bylo podmínkou pro zápočet vypracování referátu. Jen co jsme ho, tak před měsícem dostali, jsem se vrhla na řešení a během 10 dnů ho v elektronické formě odeslala. K dnešnímu dni, tedy poslednímu dni výuky, jsme ho z nějakých 15 lidí, kteří předmět mají zapsaný, odevzdali pouze tři. A to tam byla iholčina, která si šla teprve pro zadání!! Přístup některých ke škole prostě nechápu. Za referát dostáváme body (maximálně tři), které nám mohou zvednou „skóre“ u zkoušky, takže čím více, tím lépe, proto jsem se také s vypracováním snažila. Spolužáci, kteří referát také odevzdali, dostali po jednom a jeden a půl bodu. Já se musím pochlubit za získání plného počtu bodů a poznámky, že „tento referát byl dobrý, bez chyby, … až moc dobrý“. Což na mém líci vyvolalo pomalu ruměnec :-D. Když já jsem ještě asi na vlně z Dánska, kde se opravdu všichni snažili odevzdat práci co nejlepší.
Tak dost povídání, diplomka se sama nenapíše.

by ·Komentáře: 9
31.5.2009 – Sedlčánky
Tak se mezi psaním diplomky, učením na zkoušky a uklízením konečně dostávám k tomu, jak jsem byli na jahodách. Možná si řekněte „no co, byli na jahodách, nuda.“ Ale to neznáte Vláďu a jeho jahodové požadavky. Poté, co jsme loni přivezli snad dvacet kilo ze samosběru v Sedlčánkách, měl letos ohromné plány. „Tak každý dvacet kilo a budu spokojený“. To si pak umíte představit, s jakými smíšenými pocity jsem se na milý samosběr připravovala. Zároveň to je i důvod, proč si jahody jednoduše nekoupíme v obchodě jako spousta jiných Pražáků – při ceně 25 Kč za 250g … A to ještě byla na víkend předpověď déšť a zima. Vláďa se dokonce kvůli počasí odhlásil ze sobotních závodů a Dana se k nám na samosběr kvůli počasí ani nepřidala. Že si prý počká na lepší počasí.
A tak jsme v neděli ráno vyjeli. Obloha zatažená, takže jsme se pořádně vybavili holinkami a pláštěnkami. Příjezd na farmu v Sedlčánkách byl .. no bahnitý. A mohli jsme začít. Na to, že bylo ošklivo, bylo na poli docela dost lidí. Ale velké naděje jsme si nedělali. Při takovém zakaboněném počasí, které poslední dny bylo, toho asi moc nezčervenalo. O pár řádků vedle, než jsem hledala jahody já, byla rodinka s malými dětmi. Klučina baštil jahody rovnou z keříčků, jeho maminka se zmohla jen na to, že mu řekla, aby si jahodu pořádně ofoukal a do toho stále ignorovala svojí dceru, která ji lákala do jejího řádku, kde prý jsou úžasné jahody slovy, že sama neví, co dřív sbírat. Jako v mém řádku také jahody bylo dost, ale uměla jsem si představit i lepší situaci. Holt na volbě záleží. … A kyblíčky se plnily. Asi to bude tím, že má Vláďa o tolik větší ruce než já, protože za stejnou dobu nasbíral pomalu o kyblík více (cca 3 kg). Po nějakých dvou hodinách jsme šli s první várkou na váhu. Pole bylo od vlastní stodoly, kde probíhal prodej, dost daleko, takže jsme museli nasbírat jen tolik, kolik uneseme. Každý jsme šli se dvěma kyblíky v jedné ruce, což nám na váze udělalo příjemných 23 kg. Od toho jsme tedy museli odečíst 4 kg pro mamku a 4 kg pro babičku. Takže k našemu vysněnému cíli pořád ještě něco chybělo. Ale poté, co jsme jahody rozprostřeli do přivezených přepravek, jsme se ještě museli ujistit, že se nám to pak do auta vejde. Vláďa to zkušeným okem ohodnotil na 6 kyblíků. Tak jsme vyrazili na druhou fázi.
Počasí stálo při nás. Pár kapek sice spadlo, ale nic vážného. A nyní jsem i já našla řádek, který stál za to. Už jsem začínala chápat, jak to ta paní před tím myslela. Jenom jste zabořili ruce do vysokých jahodníků a po pár vteřinách jste vyndali plné hrsti jahod. To se to plnilo. Dokonce jsem držela krok s Vláďou. Takže skóre druhé fáze: 50minut – 21 kg. Nemohli jsme si přát větší úspěch. Jak to v autě vonělo! Vyhladovělí jsme dojeli na chatu a předali jahody určené ostatním. Takže jsme byli rázem o 10 kg „chudší“. K tomu jsme ale přidali ještě plnou přepravku třešní, pracně do auta nabalili naše zbylé věci a vyjeli domů.
A doma to začalo – rozmyslet, kolik na co použijeme jahod. Nakonec to dopadlo tak, že 3 kg zůstala na knedlíky a na jídlo a zbytek šel buď do džemu, nebo ty hezčí velké do mrazáku. Nevím přesně kolik kg v džemu nakonec skončilo (Vláďa ještě musel vyběhnout do krámu pro další želírovací cukr), ale myslím, že takových 15 kg určitě. Samotné čištění nám ve třech zabralo dvě hodiny (koho by ještě zajímala cena – za samosběr chtěli 35kč/kg). Očištěné jahody na džem zabraly čtyři ohromné hrnce. Vlastní tvorby marmelády jsem se již nezúčastnila, ale když Vláďa přišel v pozdních večerních hodinách do pokoje, tak mi se zářícími očky oznámil, že máme přes 60 sklenic marmelády. Když jsem mu na to odpověděla otázkou, jestli ví, že rok má jen něco přes 50 týdnů, tak se ocitl v sedmém nebi.
Takže takhle dopadly naše letošní jahody. Zásoba marmelády na celý rok. Knedlíčky byly také výborné. Jen to mělo malou dohru v podobě namožených zadních stehen. Ono když tři hodiny stojíte v předklonu … na to ty nohy opravdu nejsou zvyklé.

by ·Komentáře: 2
5. a 6. kolo ČP MTBO – Voznice, 23.-24.5.09
Tak za sbou máme další dvě kola ČP MTBO. Tentokrát to bylo příjemně blízko Praze, takže jsme ze soboty na neděli spali v klidu domova. Navíc počasí vyšlo naprosto úžasné – skoro azuro, takže ani lesní bahno, ani průjezdy a přechody brodů moc nevadily. Sobotní závod, kdy bylo volné pořadí kontrol, jsem si náramně užila – terén mi po většinu tratě vyhovoval – skoro rovina, široké cesty, jen ke konci tratě se přimotaly hrbolaté, kořenaté, rozbahněné cesty s brody, ale díky pěknému počasí fakt supr zážitek. I když tomu výsledky moc neodpovídaly. Ale nám, co jezdíme pro radost, na nějakém tom bodě moc nezáleží. Hůř na tom byl Vláďa, který je náruživý závodník – zničil si brzdový kotouč, takže ztratil spoustu času jeho nápravou a potom mu ještě šlo blbě řazení, takže ten přijel naštvaný. A aby to v neděli vylepšil, tak si pro změnu zapomněl cyklokraťasy. Alespoň se měl na co vymlouvat, když mu fyzička dobré umístění nezajistila. Neděle byla z mé strany také trochu slabší, protože jsem, klasicky, druhou kontrolu ne a ne najít, a něco podobného se mi stalo ještě dvakrát, ale nálada na konci byla stále veselá.
Koho by zajímaly výsledky, tak zde jsou ze soboty a zde z neděle.

by ·Komentáře: 3
Tak jsme se po dlouhé době dostali do kina. Uznávám, že to, že večer „nemáme“ čas je spíš má vina, protože večerní čas věnuji škole. Ale „pokračování“ dobrodružství profesora Langdona jsem si nemohla nechat ujít (když už jsem si se slzou v oku nechala ujít Báječný svět shopaholiků). A tak jsme se vydali na Anděli a démony, podle předlohy Dana Browna.
Co vám k tomu mám povídat – mě osobně se to moc líbilo. Když odhlédnu od toho, jestli se to zakládá na skutečnosti nebo ne, prostě dobrá podívaná, i když se některé akce daly krásně předvídat (obzvlášť, když jste četli předlohu :-D).
Takže závěr? Vřele doporučuji.

by ·1 komentář
Tak tu máme po dlouhé odmlce další tip na to, kam zajít na nějaký pořádný kulinářský zážitek. Musím upozornit, že to je zatím neozkoušené, ale nerada bych na to zapomněla, tak si tímto způsobem dělám poznámku. A pokud se tam dostanete dřív než já, tak dejte vědět, co jste tam měli a jaké to bylo, ať je zkušeností více. Takže o co jde? Jak název článku napovídá – o Letenské pirožky. Zaujal mě článek o této prodejničce v hospodářských novinách (http://hn.ihned.cz/c1-37187040-letenske-pirozky), a tak jsem si hned vyhledala o co jde. Tak tedy: Vila Baltika, Kostelní 16, 170 00 Praha 7 (http://www.vilabaltika.cz/default.htm). Co vše můžete nalézt v jejich nabídce? To se vám budou sbíhat sliny: Bagety a pečivo, Banánová bábovka, Brownies, Fikový dort, Hruškový koláč s marcipánem, Cheese Cake, Jahodový koláč, Jantarový dort, Nejčokoládovější dort, Ořechový dort, Pirohy, Polévky, Pomerančový dort, Quiche, Saláty, Svatováclavský dort. Nevím tedy, jak to tam mají s cenami, ale myslím, že až se tam jednou vypravím, že tam nechám majland, protože to podle názvu je jedna dobrota vedle druhé. Navíc, alespoň podle zmiňovaného článku, si majitelka zakládá na čerstvých sezónních ingrediencích.
To mi připomíná – Dana mě navnadila na prý nejúžasnější cukrárnu/pekárnu v Říčanech, kde dělají mimojiné pravé kanadské cookies a brownies a dále pak vynikající těstovinový salát. Takže to se těšte, už dlouho se tam chystám a jednou to snad také vyjde a i já ochutnám tyto zámořské mňamky.
Takže pirožkům a cookies zdar!