Po dlouhé době jsme si udělali výlet nikoli do lesa, ale do „muzea“. Vodní dům v Hulicích u vodní nádrže Švihov je celý věnován vodě. První a nejdůležitější předpoklad, pokud sem míříte, je, že je pěkné počasí a máte s sebou komplet věci na převlečení (ručník se hodí též). Začali jsme venkovní expozicí, která je věnována zadržování vody v přírodě, dešťovce a lokální raritě kytičce kuřičce hadcové, která pamatuje ještě mamuty a která roste jen na hadcích (na to, jak se hadce vyskytují řídce, jsme na ně letos narazili již podruhé. Poprvé v okolí Křemže). Mají tu krásné přírodní jezírko, které zapadá do výkladu o koloběhu vody.

A pak jsme šli do té nejlepší části – vodní čerpadla a kanály, které si děti mohly vyzkoušet, a tedy se celé namočit. Byly tu „obyčejné“ pumpy i třeba Archimedův šroub, vodotrysky, apod. Díky pěknému počasí super. Skončilo to až tehdy, když Maty na kluzkých prknech uklouzl a svalil se do jednoho z kanálků, kde si narazil bok. Naštěstí z toho nic horšího nebylo. Takže převléknout do suchého a mohli jsme jít konečně do vnitřní expozice. Děti to proběhly docela rychle, takže ne vše jsem si stihla přečíst. Začínali jsme u jednobuněčných organismů, které ve vodě žijí, přes místní dravou rybu bolena, koukli jsme se, jak se čistí voda ve vodárně, studovali na interaktivní tabuli koloběh vody a jednotlivé mraky a Eli s Vláďou odkoukali film o vzniku místní přehrady.

Výukové cedulky nechyběly ani na záchodě a u umyvadel, kde byly k dispozici čtyři různé typy kohoutků a vysvětlení, který je nejvíce šetřivý (pákový s perlátorem. Naopak nejhůře na tom je kohoutkový bez perlátoru).

Takže ve výsledku spokojenost. Příště v Hulicích navštívíme obdobně interaktivní Včelí svět.

Fotky (s heslem) zde.

Povídání na Kudy z nudy je zde.

Tak začínáme objevovat co vše je možné dělat v Praze a okolí. Jako první přichází na řadu oblast kolem tratě tramvaje číslo 1 – jednoduché spojení se světem 🙂 U Letné je nejen Technické muzeum, ale také Zemědělské, ve kterém jsem nikdy nebyla, a tak jsme tam s příbuznými holkami a jejich dětmi vyrazili (šest dětí to už je jak malá školka, slyšet byly po celém muzeu). K vidění je kde co a něco si tu najde každá věková kategorie, jen ti malí se musí hlídat, aby si nic neodnášeli a nelezli, kam nemají (některé exponáty jsou na ohmatání, u jiných to je zakázané a paní hlídačky to bedlivě kontrolují). Malé traktůrky v -1 patře nechaly Máťu kupodivu v klidu. Zato Eli se na velkém traktoru ráda nechala vyfotit. Pokračovali jsme postupně patry nahoru, lesem, vodou a rybníkářstvím, přes gastronomii, kde si děti na tabletech mohou jakože vařit, až na střechu, kde jsou zasazeny různé plodiny včetně konopí, k dispozici je trávníček na piknik a hlavně tu je úžasný 360° výhled na Prahu. Strávili jsme tu bezmála tři hodiny. Z popisků jsem si díky dětem nepřečetla vůbec nic, ale zážitek pěkný a určitě se sem zase někdy vypravíme. Na rozloučenou jsme v kiosku zakoupili Turistický deník a hned první nálepku (oficiálně tomu říkají vizitka). A máme o zábavu na výletech postaráno. Jinak vstupné dospělí 150 Kč, děti do 18 let zadarmo.

Díky ubytování „all inclusive“ u babičky jsme si zajeli domů na guláš, odpočinuli si a odpolední program absolvovali v nezměněné skupině ve Hvězdě. Děda to s Matym v kočárku vzal pěšky, takže se Maty vyspal. Nejprve jsme začali na novém hřišti u Libocké brány. To praskalo ve švech. K dispozici jsou i pěkné kovové záchodky. A ostraha (?) Dále jsme pokračovali k Letohrádku na další hřiště. Zatímco maminy seděly a povídaly si, děti prošmejdily okolní keře a stále nosily další a další modráky 🙂 Myslím, že večer bude smaženice. Zašli jsme i ke kiosku v Letohrádku pro další vizitku do Turistického deníčku. Tímhle tempem to budeme mít za chvíli plné :-). Čas se nachýlil k večeru, a tak jsme se pomalu vydali zpět na tramvaj. Děti cestou nepřetržitě nacházely další a další houby, dokonce i jednu bedlu 🙂 Domů jsme dorazili jen tak tak na Večerníček.