Tohle je kalorická bomba! 200 g másla jen to hvízdne, cukr (klepla se mi ruka, tak to bylo 180 g), mouka. ale jsou tam borůvky! Takže, když je část jídla zdravá, tak je celé zdravé, ne? Hlavně je to jednoduché na přípravu.

Tak další recept do naší receptové rubriky; ať to nemusím příště zase někde hledat a dumat, jak jsem to dělala naposledy. Zdroj zde. Ale příště ještě trochu poupravím. Koneckonců v diskuzi pod originálním receptem je spousta úprav tohoto receptu. Jo, a nejlepší na tomhle je „hrníčková metoda“.

Výsledek? Kromě trochu tmavého vršku a relativně mokré/mastné konzistence, to je dobré. Samozřejmě, že se do jedné části těsta dá přidat kakao – bábovka prostě musí být dvoubarevná. A klidně tedy o něco víc, než jsem dala cca 2 lžičky – ta hnědá část byla pořád dost světlá.

zdroj

Suroviny

Pozn.: My pekli na 160st. asi půl hodiny a potom 10 min na 180st … asi to chce od začátku trošku víc.

Tak toto je další přírůstek do naší nové rubriky „recepty“. Opět relativně krátký recept, který máme schovaný na malém papírku a již několikrát málem zmizel v nenávratnu. Takže zde by to mohlo být v bezpečí.

Rozpustit máslo a smíchat se vším (mouka+cukr+kvásek+žloutky+sůl+máslo).

Péct na 160°C cca 20-25 minut, ale záleží to také na typu ovoce.

Tak no tohle jsem se chystala již nějakou dobu. Zatím jsme za sebou měli několik chlebů z domácí pekárny, kde se používá buď sušené droždí, nebo rovnou chlebová směs, ke které se přidá jen voda, a pak se čeká tři hodiny a chleba je hotový. A většinou se povede. Pak jsem minulý týden dělala chleba ze zbytků po Tarte Flambée. Kdyby bylo těsto víc dochucené, tak by to nebylo marné. … Ale kváskový chleba? Domácí Šumava? To je přeci jenom něco úplně jiného. Přečetla jsem tedy několik chlebových receptů na cuketkovi. Některé byly dost sofistikované, … až jsem narazila na jeden, který by měl zvládnout i naprostý pekařský začátečník. … Jediný problém je s kváskem. Ale ten Vláďa ze své poslední návštěvy Čech přivezl. Nějakou dobu jsme se k němu ale nedostali. Takže asi 14 dní odpočíval v lednici. A to, co z toho pak bylo, mi moc kvásek nepřipomínalo. Ne že bych věděla, jak takový kvásek má vypadat a „vonět“. Zde se oddělila moučná a tekutá složka a „vonělo“ to po kyselém zelí. No ale i tak jsem to s ním zkusila. A výsledek? Nic moc. Tedy co se tvaru týče – nenakynul. Ale Vláďa tvrdil, že co se chuti týče, tak supr.

„Použijete-li zdravý kvásek, dostanete vždy jemně nakyslý chléb s krásnou krémovou střídkou plnou bublinek.“ (cit. Cuketka)

Tak jsem se pokusila milý kvásek nějak resuscitovat. Dva dny jsem ho porůznu přikrmovala vodou a moukou až jsem dostala přijatelnou konzistenci, i s bublinkami (i když stejně to spíš teče, nebo se to táhne, než aby se to dalo odměřit na lžičce). A výsledek? Mnohem lepší, než na poprvé.

Tak uvidíme, jestli se nám kvásek udrží či ne. Příští týden bude pokračování. A recept? Zde je originál. Ale ať to tu mám vše pohromadě (recept je rozložený na dva dny; tyhle recepty začínám mít ráda, nikdo nikam nespěchá :-)):

Postup první den
Vše kromě vody smíchat. Přidat vodu a promíchat. Stačí tak, aby se vše pěkně spojilo, není nutno sáhodlouze hníst. Přikrýt mísu fólií a nechat 10-12 h v pokojové teplotě (18-22°C). Moje spotřeba potravinářské fólie v posledních dnech rapidně vzrostla .

Po chvíli bylo slyšet krásné křupání, jak chleba vychladal. Už se těším, až ho zakrojím a dám si ho se sádlem a s cibulí . Pro ty, co by to chtěli zkusit, ještě jednou odkazuji na původní stránky Pana Cuketky, kde je postup mnohem detailněji vysvětlen a fotozdokumentován.

Na pohled jednoduchý recept, návštěva pomalu za dveřmi, … proč nevyzkoušet? Grissini jsem dělala podle receptu Pana Cuketky a dle italských kamarádů se povedly.

Podrobný recept je na výše uvedených stránkách. Ale ať to tu je vše, ve zkratce:

Nejlépe večer, vše uvedené smíchat. Těsto bude dost lepivé. Zakrýt fólií a nechat přes noc v lednici.

Suroviny druhého dne.

Do mísy dát vodu a do ní vyklopit těsto z předešlého dne. Krátce promíchat (tohle tedy nevím, jak myslel, já prostě honila kouli těsta vařečkou ve vodě, o nějakém smíchání nemohla být řeč). Přidat zbylé ingredience a hníst (s robotem to jde suprově). Nechat nakynout. Poté na pomoučené ploše vyválet na 1cm tlustý plát a nařezat na proužky. Ty pak lehce stočit a dát na plech vyložený pečícím papírem. Jestli jsem to dobře pochopila, tak v originálním receptu vyjde toto množství na jeden plech. Já měla čtyři. Na plechu nechat ještě trochu nakynout.

Péct na 170°C cca 25 minut (zkrátka pomalu) než zezlátnou. Je dobré, když se povedou všude stejně tlusté.

Tak nedá se jinak než založit novou rubriku – recepty. Nejde o to sem začít „cpát“ vše možné. Ale spíš je to na krátké recepty (které se napsané na malých papírcích většinou někde ztratí), recepty založené na jiných stránkách (s poznámkami), apod.

A jako první zde bude Tarte Flambée podle receptu Vladimíra Honzáka.

Recept si musíte z videa „vytáhnout“ a abych vám ušetřila práci, tady je:

Postup
Vše smíchat dohromady a hníst 25 minut (není nad služby robota). Těsto se ani nenechává kynout. Vyválí se na tenkou placku (typicky obdélník, ale jakýkoli tvar, který se vejde na plech je ok). A na vrch patří klasicky: vrstva kysané smetany s vajíčkem, kousky šunky/slaniny, strouhaný sýr, cibule (na velké kusy). Ale chutím se meze nekladou. A pak to dát do rozpálené trouby na 230°C na 6 minut.

Samozřejmě, že z kila mouky máte takového materiálu, že byste milý Tarte Flambée jedli celý týden. Já to udělala z poloviční várky. A kvásek, který jsem měla k dispozici byl nějaký řídký, takže jsem do toho ve výsledku přidala ještě tak 6-8 lžic mouky. Množství sole neříkal, ale dle jiných „chlebových“ receptů je cca 10 g soli na 500 g mouky ok. Proč najednou zmiňuji chleba? Protože zde se vlastně jedná o chlebové těsto. On také na jeden plech Tarte flambée spotřeboval směšně malý kousek z celé té kopy těsta. A říkal, že zbytek se může nechat vykynout , udělat bochánek a máme chleba. Bohužel neřekl, na kolik a jak dlouho se to má péct.

Takže poté, co jsem si dala na oběd výborný Tarte flambée ….

… jsem pokračovala u rozpálené trouby s chlebem. Pro jistotu jsem udělala jeden malý a jeden velký. Z jiného receptu jsem si vytáhla informace, že se má potřít vodou, dělat nejprve 10 minut na 210°C a poté 35-40 minut na 190°C. Tento malý prcek se docela povedl. Jen měl dost tvrdou kůrku, ale střídka je super.

U jeho velkého bratříčka jsem se inspirovala ještě trochu jiným postupem. Opět potřít vodou, ale pak dělat při vyšší teplotě. Takže ten se v troubě ohřál na cca 230°C po dobu 45 minut. A chuť? No mohlo to být víc slané a s kmínem by to také bylo lepší, ale konzistence v rámci možností dobrá.