Tak jsme se konečně dostali i na tento vzdálenější dětský trail – Obří. Inspiraci jsme opět našli na Swiss family fun. Z Curychu to máme cca 1,5 h autem. Parkovali jsme přímo u lanovky. Posledních několik desítek kilometrů se cesta kroutila malebným údolím.
Hned u spodní stanice lanovky si můžete koupit buď jen obyčejnou zpáteční jízdenku nebo kombi jízdenku na lanovku a buď horskou koloběžku nebo trojkolku. To jsme využili (není problém změnit nahoře, když se rozhodnete).
Pokračovat ve čteníKaždý, kdo jede na dovolenou ven z české nížiny již jistě řešil směnu měn. My to máme tím „zajímavější“, že vyděláváme ve švýcarských francích a ty dále tedy musíme měnit na koruny (nákupy a pobyty v Čechách) i eura (cesta přes Německo, dovolená v Rakousku, …). Pokud máme hotovost, měníme ji ve VIP směnárně eXchange v Praze, pokud pouze online, pak využíváme Revolut, CurrencyFair, či Transferwise.
Ale pak je tu ještě další problém s měnami. A tou je spoření a investice. Účty máme samozřejmě ve všech výše zmíněných měnách. Jednotlivé finanční produkty jsou pak ale stejně nakupovány různě – na účtu v CHF nákupy v USD, na účtě v CZK produkty v EUR, apod. A nyní plánuji druhou spořící šestiletku pro Eli. Když se narodila a neměli jsme moc chuť a čas řešit moc spoření a finance, tak jsme ji založili stavební spoření. Se státní podporou se to na 6 let docela vyplatí. Na delší časové úseky a tím pádem i vyšší objemy peněz už státní podpora nedokáže kompenzovat nízké úroky. Takže co dál?
Pokračovat ve čtení
Tuto trasu jsme měli již delší dobu v plánu (inspirace na Swiss Family Fun). A zrovna se to sešlo, že i Český klub Curych sem vyrážel, takže jsme se k nim přidali a poznali další Čechy. Cesta zase super kids friendly, pro kočárek ok a spousta zvukových zastavení.
Pokračovat ve čteníSem tam narazím na něco, co vypadá zajímavě a chtěla bych se na to podívat podrobněji později. Na to je tato stránka.
Koukám, co se mi ještě neválí v rozepsaných článcích. Tak aby se to někam nezatoulalo. Jsou knížky, které si můžete upravit, dle vlastních požadavků. Ne všechno, třeba hlavní postavičce můžete určit pohlaví, změnit barvu vlasů, atd. Jinde můžete vybírat z přednastavených textů a obrázků a vkládat a připisovat své další nápady. Zatím jsem využila dvě verze: Wonderbly a LoveBook.
Velké srovnání knih se jménem zde (blog supermatka)!
A další, které využijeme třeba někdy v budoucnu:
Aktualizace 19.10.2020
Asi s tím, jak se pomalu opět blíží Vánoce, vyskakují na mě na FB personalizované reklamy a mimo jiné také dětské knížky na míru. Trošku si připadám, že objevuji Ameriku, řekla jsem si, že o tom napíši článek a hle, on už tu je ode mě napsaný. Tak snad jen malé shrnutí. Naše knížka od Wonderbly pro Elišku je vážně krásná. Čas od času se k ní vrátíme, protože ani po roce jsme ještě nenašli vše, co podle zadání máme najít. A čím pečlivěji jednotlivé obrázky a stránky procházíte, tím více žasnete nad propracováním detailů a tajné odkazy (třeba na různé filmy). Pak si třeba všimnete, že tuto postavičku jste již viděli a začnete zjišťovat, jestli ona se náhodou neskrývá na každé stránce. No prostě zábava na dlouho pro všechny.
Nyní jsem opět koukala na nabídku od Modrého slona, vypadá to, že za tu dobu, co je (ne)sleduji, rozšířili nabídku. Pro M. by se mi líbili Loupežníci, případně Snové závody.
Od vydavatelství mojeoblibena kniha jsme už „prošvihli“ tu se začátkem školky, škoda. Pro dva kluky vypadá dobře ta s dinosaury.
Dnes, v pondělí, byl v Curychu státní svátek Pfingsten (Letnice), takže jsme měli volno. Což také znamená, že obchody mají zavřeno. Až na pár výjimek. A těmi jsou obchody na Hlavním nádraží a na letišti. A protože Martin potřeboval sehnat nějaké suvenýry a já s dětmi (Vláďa jel na kolo, aby to stihnul před deštěm, který měl kolem oběda přijít) jsme měli v plánu jít na vyhlídkovou plošinu, kde má být i hřiště. Takže jsme dopoledne vyjeli MHD a aby to bylo dobrodružnější, nejeli jsme tramvají, nýbrž vlakem, který je na letišti o 9 min rychleji než tramvaj 🙂
Pokračovat ve čtení
Dnešní výlet nedaleko Curychu jsme zvolili s ohledem na počasí – relativně brzy mělo začít pršet, takže to chtělo něco blízko a krátkého. Původně jsem se opět nechala inspirovat na stránkách Swiss Familly Fun, který byl ale koncipován se startovním a cílovým místem ve městě Kollbrunn. Vláďa to ale vymyslel ještě jinak. Nelíbilo se mu, a měl v tomhle ohledu pravdu, že strávíme hrozného času ťapáním po silnici, než se vůbec dostaneme do lesa. A pak to samé zpět. A vzhledem k tomu, že jsme měli k dispozici dvě auta, mohli jsme zvolit trasu nikoli jako okruh, ale tak, že se cílové a startovní místo lišily.
Pokračovat ve čtení
Opět inspirace ze stránek Swiss Family fun (mají tady prostě opravdu dobré tipy na výlety). Vláďa vybral tento výlet, kdy jsme si autem vyjeli k horní stanice Zugerberg-bahn (925 m n.m.) a odtud sledovali Zugiblubbi dětský okruh „honba za pokladem“.
Pokračovat ve čtení
Na páteční odpoledne jsme si udělali pěkný výlet na rozhlednu Pfannenstiel. Dopoledne byla Eli ve školce, takže jsme museli počkat, až dorazí domů. Takže jsme mezitím nakoupili (máme totiž návštěvu z Čech 🙂 ) a uvařili oběd, připravili výbavu a odpočívali. Z Curychu to je cca půl hodiny autem. Na to, že je Curyšský kanton taková placka, tak sem jsme od Greifensee pěkně stoupali. Autem jsme se přiblížili skoro nejblíž, jak to šlo – u restaurace Vorderer Pfannenstiel. Takže nikoli u restaurace Hochwacht, od které je rozhledna nějakých 300 m. Takže po urputném stoupání od parkoviště k Hochwacht, kdy se Eli sotva plazila, jsme dorazili k restauraci a pokračovali rovnou ke kovové rozhledně. Zde jsme zdolali 173 schodů a otevřel se nám krásný výhled široko daleko – na jedné straně se lesklo Zurichsee, na druhé straně Greifensee, v dálce Säntis.
Pokračovat ve čtení
V neděli 2.6.19 byl ve Švýcarsku Den otevřených dveří na farmách (Tag der offenen Hoftüren, případně stránky Stallvisite), kdy jste se mohli jet podívat na jednu ze 150 rodinných farem, které se do projektu zapojily. V sobotu večer, kdy jsem nám chtěla vybrat farmu, na kterou bychom se podívali, která by byla na trase Zurich-Basel (jeli bychom společně s babi a dědou, kteří by pak na Basel pokračovali), stránky vůbec nefungovaly – nešlo zobrazit ani mapku, ani žádný seznam s farmami. V neděli ráno to bylo lepší, a tak jsem nám vybrala farmu Eichhof, kde mě hlavně zaujalo spaní ve slámě :-). To jsem prostě musela vidět.
Vyrazili jsme po brunchi směr Baden a Google nás po dvou nepovedených pokusech konečně navedl správnou cestou. Farma to na první pohled není velká, ale na internetových stránkách mají uvedeno 26 krav, 26 telat, 1 býka, 2 osly, kočky, slepice, psa. Vůbec bych neřekla, že mají tolik krav. Překvapilo nás, že jsme se po farmě mohli volně pohybovat bez dozoru. Bylo to takové zvláštní. Prošli jsme si tedy kravín, viděli jsme telátka a okoukli jsme i to spaní na slámě. To si někdy budu muset vyzkoušet. Oslík se schovával, aby na něj nepražilo sluníčko. Děti zaujaly houpačky. Dále k farmě patří rozlehlá louka pro kempování. Ti, co se zdrží přes noc, se ráno mohou těšit na pořádnou farmářskou snídani.
Prohlídka nám nezabrala dlouho, tak jsme se šli ještě na chvilku projít. Ale udělalo se pěkné vedro (bylo dobrých 27°C), takže jsme si akorát snědli chleba a vraceli se zpět k autům. A na téhle cca 300 m dlouhé procházce jsem chytla klíště. Kde byste řekli, že jsem ho měla zakouslé? Na klíční kosti! To se mi ještě nestalo. Asi z toho, jak jsem 50 m nesla Matyho na koni.
Rozloučili jsme se s babi a dědou, kteří pokračovali na svojí dovolenou do Francie a přesunuli se na farmu na druhé straně kopce – Willihof. Ale ani jsme nevystoupili z auta. Farma vypadala obdobně jako předchozí, spousta krav, a děti ze sluníčka celé otravné. Takže jsme pokračovali dál.
Ještě jsme se ani nedostali k dálnici, když si Vláďa všiml cedule „Vogelpark“. Tak jsme tam zkusmo zajeli. A vyklubala se z toho ohromná papouščí „ZOO“ (Vogelpark Ambigua). Začali jsme v bistru zmrzlinou a děti si hrály chvíli na pískovišti. Poté jsme si obešli desítky voliér s různě velkými papoušky od Andulek přes Kakadu k Ara. Nechyběl ani Žako šedý a další. Uličničtí vrabčáci lezli zvenku do voliér většími oky a užívali si luxusu, které některé papouščí voliéry nabízely. Někteří papoušci poklidně seděli jeden vedle druhého, jiní si usilovně stavěli hnízda. Tohle byla dobrá zastávka.
A pak hurá domů. Protože se udělalo fakt vedro, doma jsme nafoukli bazén a děti si ještě užívaly na balkóně a já je zpoza knížky hlídala s ledovou kávou v ruce.
Takže nakonec se den moc povedl. Jen se udělalo větší vedro, než jsme mysleli, že je možné.
Foto zde.