Loni jsme si koupili krásný fialovo-růžový adventní věnec na trzích přímo v Káraným. Po Adventu jsem ho šikovně „oškubala“, takže nám zbyly ozdůbky a bodce na svíčky. Navíc jsem v krabici s vánoční výzdobou našla i dva slaměné věnce. Takže letošní cíl byl si opět po dlouhé době vyrobit věnec svůj. Tavící pistoli máme a ještě jsem našla bílé hvězdičky. Jo a ještě máme nasušená pomerančová kolečka. Na trzích na Ládví bohužel chvojí neměli, takže Vláďa vzal, co bylo v Bauhausu (4 větvičky za 75 Kč). Naštěstí vzal dva svazky, protože jsem spotřebovala větviček pět.

Na chvojí jsem navíc užila i lehce jetý drátek z loňska, mám samozřejmě i krásný jemný zelený vázací drátek, ale kdo ví kde :-/ A pak už pomáhaly i děti. Já vždy dala lepidlo oni lepily. Samozřejmě se to neobešlo bez dvou spálených prstů (od lepidla z tavící pistole). No a během pár minut jsme měli hotovo.

Takže letošní celkové náklady jsou 90 Kč za chvojí a 35 Kč za svíčky (chtěla jsem sice zrecyklovat ty loňské, ale zrovna jsme byli v obchodě, kde měli svíčky tak akorát) = 125 Kč. A toť vše. Jinak v Praze na trzích se věnec z chvojí prodává za 120 Kč, hotový věnec pak za 450 Kč.

Tak na konci roku sportovní aplikace Endomondo končí. Používám ho od roku 2013 a nyní nadešel čas poohlédnout se po něčem novém. Požadavky:

  • Aby to mělo verzi pro PC Win i pro Android
  • Aby to umělo sporty jako: chůze, koloběžku, kolo, posilování (workout), něco jako bojová umění/sebeobrana, plavání, běžky, apod.
  • Aby se dala jednoduše manuálně přidat aktivita, kterou jsem přímo aplikací neměřila – typicky workout – docvičím, zapíši.
  • Aby se dala manuálně přidat odjetá trasa. Občas zapomenu aplikaci spustit, tak to prostě následně „dokreslím“ na mapě a čas odhadnu.
  • Statistiky – Endomondo má krásně dělané statistiky – zvolit si mohu konkrétní sport (nebo několik, či všechny) a časové období den/týden/měsíc/rok.
  • Ideálně zadarmo. Ale pokud by to fungovalo, jak si představuji, tak si za to klidně připlatím.
Pokračovat ve čtení

Většina bude tvrdit, že kupovat si zahradní ohniště na podzim, když už je doba BBQ za námi, je hloupé. Za mě je naopak podzim ideální – počasí je na oheň mnohem příjemnější (kdo chce dělat oheň ve 30°C?!) a tma je už v pět, takže i s dětmi je to paráda, protože co jiného na zahradě v té zimě. Ano, není to na dlouhé romantické sezení u večerního ohně, ale na odpolední pálení dřeva (o co jiného těm dětem jde) ideální. Navíc děti chtějí stejně jen opékat buřty, takže žádné dlouhé pálení nemusíme dělat.

No a nebyli bychom to my, kdybychom si nekoupili něco echt – podporujeme české kováře – ohniště přímo od kováře. A s vidinou grilovačky jsme si k tomu koupili i rošt. Teď už jen sehnat dřevo.

Jaké dřevo mohu brát z lesa zadarmo na otop, je to vůbec možné? (Obecné dotazy čtenářů)


Podle platného lesního zákona má každý občan právo v lese sbírat suchou, na zemi ležící klest. Za klest se považuje přirozený opad větví a zbytky po těžbě, které nemají na silnějším konci větší průměr než 7 cm bez kůry.

LesyCR

No a když už to dřevo budeme mít, kam s ním. Dost na tom, že musíme vymyslet i uskladnění ohniště, aby přes zimu a v dešti zbytečně nerezlo, asi si bude muset zatím vystačit s plachtou z Alzy. … Nakonec to dopadlo tak, že jsem vyrobila stojan na dřevo ze zbytků palet a zakryla částí staré plachty (tu novou z Alzy si šetřím 🙂 ). Takže plachta je na střeše a na bocích, vzadu jsou jen šprušle a je to u stěny garáže. Bohužel mi stříška vyšla krátká, chtělo to o cca 10 cm větší přesah vepředu, aby nepršelo na podlážku ve předu. Nebo tam alespoň udělat větší přesah plachty. Druhý neduh je sklon stříšky – vodorovná je samozřejmě na nic, chce to mírný sklon dopředu. Tedy ideálně dozadu, ale tam je stěna garáže, takže jsem to zezadu podložila cihlami a je to.

Jede návod za všechny: Stojan na dřevo ze starých palet.

Jo a dřevo? To si zatím bereme z chaty 🙂 Díky.

Vzhledem k tomu, že obchodní řetězce a obchody se sportovním zbožím si myslí, že rukavice se nosí pouze na sníh a/nebo že děti pod 6 let si zvládají obléknout sami prstové rukavice, nikde jsem nenašla normální spíše tenčí (zkrátka podzimní) palčáky pro děti. Eli, ta rukavice ani moc nenosí a ruce má teplé, ale Maty, i tím, že jezdíme i v chladu ráno do školky na kole, nějaké potřebuje. Takže jako oko v hlavě střežíme ty jedny jediné suprové tenké fleecové palčáky. Jiné buď nejsme schopni (v klidu) obléknout (prstové) nebo v nich nedošáhne na brzdy (zimní palčáky).

Tak není nic jednoduššího, než je ušít, co? A uvidíme, která látka je vhodná do kterého počasí a hlavně který střih je pro začátečníky jako já :-).

Pokračovat ve čtení

Při psaní článku o šití rukavic jsem zjistila, že jsem se odklonila od tématu a volně pokračuji svým rozhořčením o nabídce druků a nýtů v českých online obchodech :-). Tak jsem to vyňala a pokračuji s tím zde. Hned, jak jsme se přestěhovali, jsme chtěli ohniště, a s tím je spjato i dřevo a jeho sekání. Tudíž jsme, ještě bez ohniště, koupili sekyru. A protože ji prodávají bez pouzdra, musela jsem jedno vyrobit, abych se nebála nechat sekyrku v zahradním domku jen tak „pohozenou“. Nejjednodušší mi přišlo, prostě kousky kůže secvakat druky a je to. Mám hromadu všeho možného, tak jsem se to jala zase zkoumat.

Pokračovat ve čtení

Po Pramenáči a Nedvězí jsme měli krásně rozjetý náš projekt „Ultrakopce„, a tak, když padl nápad na Bezděz, zkontrolovala jsem seznam, a kývla na to. Trochu smutné na tomto výletu bylo to, že v Praze i Káraným bylo azuro a sluníčko, zato parkoviště pod Bezdězem bylo mlhavé, sychravé, v mracích … a hlavně byla fakt kosa. Na děti jsme nandali vše, co jsme měli, sama jsem si vzala dvoje rukavice a abych je při focení nemusela sundavat, nastavila jsem telefon na ovládání hlasem … tzn. vždy, když jsem řekla „cheese“, pořídila se fotka. Geniální. Občas to mohlo vypadat trochu komicky, když jsem fotila zamrzlou kytku na zídce a do toho na ní „udělej cheese!“. No ale ruce byly v teple.

Jak jsme serpentinkami stoupali, mraky se díkybohu rozestupovaly, až na vrcholku byl krásný výhled do okolí a i to sluníčko nás trochu zahřálo. Ale začalo foukat. Jo a cesta byla pěkně kluzká, takže směr dolů, to byla lahůdka.

Charakteristika kopce a výletu:

  • Název: Velký Bezděz
  • Výška: 604m
  • Prominence: 285m
  • Izolace: 15,2 km
  • Pohoří: Ralská pahorkatina
  • Nastoupáno: 209 m
  • Vzdálenost: 3,69 km
Na vrcholu azuro …
… pak jsme klesali do tohohle. Alespoň jsme nepotkali moc lidí.

Díky loňskému Ježíškovi (nebo narozkám?), kdy jsem dostala předplatné časopisu Forbes, jsem se mohla na sv. Martina zúčastnit (kvůli kovidu online) celodenní konference Next Big Thing. Online verze byla za mě super, protože se nemusím nikam daleko táhnout a také mohu asistovat dětem doma, případně přebírat poštovní balík.

Pokračovat ve čtení

19.10.2020

S tím, jak se blíží Haloween, přišel Máťa s tím, že chce vyřezávat dýni. No je mi jasné, jak by to opět dopadlo – děti to po půlminutě vzdají a já mám na odpoledne o práci postaráno. Ale oproti loňsku, kdy jsme ještě stále vybalovali po stěhování, jsem už našla rydla, takže vybavení máme. Dýni na zahradě, do které se pustily stonožky a sviňky a která tak asi stejně nebude už k jídlu, máme též. Ale stejně jsem zrovna neměla na vydlabávání dýně chuť.

Tak jsem přišla s „geniálním“ nápadem, že si dýni vyrobíme. Není nic jednoduššího, než nafouknutý balónek polepit novinovým papírem a je to. Uklidila jsem stůl, abychom se tam všichni pěkně vešli, našla lepidlo, škrob, štětce, mističky, natrhali jsme papíry, … nakonec po troše napětí jsem našla i ty nafukovací balónky a mohli jsme začít.

Pokračovat ve čtení

Další ze zdolaných ultrakopců (článek o kopcové výzvě zde). V Praze bylo hnusně a zima. Když jsme projížděli kolem Milešovky, tak na chvliku vykoukla modrá obloha, pak jsme opět sjeli dolů, než jsme následně vystoupali do krásného počasí. Jeden by nevěřil, že jen hodinu jízdy od Prahy bude tak krásně. Nad mraky se dostala jen Milešovka a pár okolních vrcholů, a k tomu kouř z komína nějaké teplické továrny.

Pokračovat ve čtení