Chodím na krav magu a z toho mlácení mě bolí zápěstí. Ostatní svaly také, navíc jak se teď často přesouváme na koloběžce, tak mě pořád bolí i nohy. … Bohužel se po 14 dnech zavírá. Trénuji doma s Eli 🙂 Koupily jsme si k tomu i odrážeč na doma (Mall měl z počátku problémy s doručením, protože uzavřeli mnou vybranou úložkovnu a nějak to nedokázali operativně vyřešit … u mé druhé objednávky zase popletli věci, takže reklamace … díky Jirko!)

Plánovací kalendář Lyonis (recenze zde, oficiální stránky zde). Už ho máme doma. Dva roky jsem nad ním dumala. Nyní jsem objednala magnetickou tabuli a magnetky a dětem vytvářím TODO listy na každý den. Někdy to funguje, jindy ne.

Od středy 14.10. jsou opět zavřené školy. Naše škola byla z jara již připravena, takže hned ráno začala opět online výuka. Tentokrát jim výuku rozšířili, takže mají denně 3×30 min online + samostudium a domácí úkoly. Denně mají češtinu, němčinu a matematiku a 2x týdně prvouku.

V garáži nám asi chtěla přezimovat žába, ale vzhledem k tomu, že tam pořád vjíždíme, to není bezpečné. Tak musela ven. ale přivedlo mě to na myšlenku si na příští rok udělat někde na kraji zahrady minijezírko. Na jedno pěkné, které by člověk mohl mít i na balkóně, jsem narazila zde. Další tip zde.

Hon na lišku – závod nezávod

Zoo běh – panda červená – virtuální běžecký závod. Pro tentokrát jsme přihlásili pouze děti – Maty na 500 m, Eli na 1 km. Trať jsme si vyměřili za barákem a vyběhli. Máťa se se svojí tratí popral pěkně, chvilku jsme šli, ale i tak do pomyslného cíle doběhl ani ne za 5 minut. Eli svoji trasu (2x to, co Maty) napálila, takže ji v půle hrozně pálilo v krku a dál neběžela. Naštěstí to můžeme v daném týdnu kdykoli zopakovat. Což se nestalo. Takže jsem Eli přehlásila na vzdálenost 500 m. . …….. Výsledková listina je zde. Je ta Maty na 500 m (11. z 32), Eli na 500 m (14. z 41) a rodinná na 5 km (187. ze 189 … čas přes 2 h jsme měli jen tři družstva. Ale ti, kteří to měli za půlhodiny, to museli asi běžet.).

Volno na státní svátek jsme využili k výletu na naše, nyní oblíbené, Kokořínsko a Nedvězí.

Sázeli jsme hrušně v Tloučni.

Díky Covidu nepřišli žádní „koledníci“ na Haloween, takže jsme s Vláďou sami zlikvidovali asi 3 krabice Lindt čokokoulí. Je to horší, jak mor, … jakmile se to otevře, tak to prostě mizí.

Původně se po podzimních prázdninách mělo jít zpět do školy … no tak nic no.

Pár fotek zde (snad se mi odteď podaří udělat vždy i malé „open“ album).

Stejně jako loni, jsme i letos jeli za známým na výpomoc při sázení stromků v nově vznikajícím sadu (ona to je tedy obnova sadu, kdysi kdysi tu nějaký prý již byl). Loni to zkoušel T. zafinancovat na HitHitu, letos na dosadbu cca 80 stromků získal dotaci. Loni bylo hnusně, jílovitá půda, a Eli ani nejela, raději byla doma v teple s babičkou, takže nám pomáhal pouze Máťa. Zasadili jsme tehdy přes deset stromků (nejvíc práce zabralo zahazování děr, které předpřipravil bagr, ale byly moc velké). Letos jsme zvládli stromků 6, samé hrušně (loni jablka a meruňky, jestli si dobře pamatuji). Letos to měly stromky luxusní, pletivo a tři kůly.

Všehovšudy jsme tu na čerstvém vzduchu pobyli tři hodiny a pak jsme popojeli kousek dál a šli na rozhlednu Varhošť. Skoro jsme se lekli, kolik aut tu u lesa bylo zaparkováno. Naštěstí na trase to pak nebylo tak hrozné a žádné zástupy lidí tu nebyly. Eli již skoro bezpečně pozná Říp 🙂 Rozhledna se pěkně kývala. Podzim v lese je krásný.

Ne všichni mají to štěstí, že vyrůstají v milující rodině s hromadou hraček. Naštěstí v této době existuje spousta projektů, díky kterým takovýmto lidem/dětem/rodinám může každý jednoduše pomoct.