Léto je již vlastně za námi, ale teprve nyní mám trochu času podělit se s vámi o několik cyklovýletů, na jejichž projetí jsem si během učení na státnice našla čas. Vezmu to tady všechno najednou chronologicky, ať to je pěkně pohromadě. Pro zajímavost uvádím i odkazy na výškové profily tratí, ať si můžete udělat představu jak (ne)náročné ty které výlety byly (jen upozorňuji, že vlastní nadmořská výška možná úplně nesouhlasí, ale jde tu hlavně o převýšení).
Ještě celou první polovinu července jsem věnovala usilovné práci na diplomce a shodou dalších okolností nám sešlo z plánované dovolené ve Francii (druhá polovina července). A tak jeden z víkendů v tomto období (24.-26.7.) jsme vyrazili alespoň na Lipno. Konkrétně do Dolní Vltavice, kde náš dobrý kamarád měl zrovinka službu u zdejší vodní záchranné služby, a my tak mohli využít travnatý plácek za jejich základnou k postavení stanu. Někteří využili i postavené tee-pee. Sobotní počasí na Lipně stálo za prd. Tak jsme hned přišli s náhradním plánem (místo výletu na kola) – udělat si pěší výlet do Českého Krumlova a následně pěšky na Kleť. A protože jsme toto všechno stihli relativně rychle, ještě nám zbyl čas na krátkou odpolední projížďku (31 km). Trasa to byla vcelku jednoduchá – do blízkého okolí: Dolní Vltavice – Černá v Pošumaví – Milní – odtud jsme to vzali po turistické značce – Světlík – a po cyklo zpět do Černé v Pošumaví a domů. Profil této tratě naleznete zde.
V neděli už bylo počasí o poznání lepší, a tak jsme vyrazili na „flákací“ výlet – podél Schwarzenberského kanálu s odbočkou na Plešné jezero. Trasa: Dolní Vltavice (přívozem přes Lipno) – Bližší Lhota – vyjet ke kanálu a pak podél něj až k turistické odbočce k Plešnému jezeru. Zde musím upozornit, že od rozcestí Pod Kamenným mořem k Plešnému jezeru je zákaz jízdy cyklistů. Cestou nahoru se pořádně ani jet nedá, takže nebyl problém tento zákaz dodržet, ale našli se neukáznění cyklisté, kteří to tudy sjížděli :-(. Naopak z druhé strany je možné až k jezeru vyjet po asfaltu, tudy jsme to my naopak sjížděli dolů – to jsme to sfrčeli do Stožce, a pak po supr rovince stále podél Vltavy až do Nové Pece – Horní Planá – Černá v Pošumaví – Dolní Vltavice. Vzdálenost: 90 km. Profil tratě naleznete zde. To, že to bylo podél kanálu pořád po rovině dokazuje i průměrná rychlost 20 km/h (na horských kolech).
A když už jsme byli y víkendu tak pěkně rozježdění, tak jsme si ve středu (29.7.09) po práci vyjeli na silničkách na výletík za Prahu. Kudy jsme ale jeli, to netuším 🙂 Při takovýhle „výletech“ prostě visím za Vláďou 10-20 cm a snažím se zuby nehty, aby mi neujel 🙂 Ale bylo to směrem přes Sobín, Břve, Červený Újezd, Újezd a Podkozí. Celkem 67 km. Profil naleznete zde.
Následující víkend jsme strávili v Káraným. Kde, ačkoli Vláďa stále remcá, jaká to je placka, se dají dělat pěkné výlety. V sobotu (1.8.09) jsme vyrazili k Sázavě. Opět vám přesnou trasu nepovím (však on to Vláďa doplní :-)), ale přibližný směr byl následující: Káraný – Čelákovice – Český Brod – Kostelec nad Černými lesy – kolem Jevan – Stříbrná Skalice (zde byla pauza na obídek a byl to nejvzdálenější bod naší trasy) – Vlkančice – Výžerky – Kouřim – Chrášťany – Chrást – Lysá nad Labem (zmrzlina) – Káraný. Celkem: 113 km. Profil.

A protože po takovémhle výletě člověka bolí nohy, nejlepší lék na unavené nohy je … ano – trochu to na kole rozjezdit. Naším dnešním (2.8.09) cílem byla zmrzlina v Loučni. Trasa: Káraný – Přerov nad Labem – Semice – Hradišťko – Sadská – Nymburk – Bobnice – Jíkev – Loučeň (zmrzlina a čokoládový dort *mňam*) – Vlkava – Benátky nad Jizerou – Brandýs nad Labem – Káraný. Celkem: 88 km. Ale na silnici to odcejpá ;-). Profil.

A opět středa (5.8.09) a opět silniční trénink. Ve zkratce: Sobín – Břve – Ořech – Loděnice a zpět. Celkem: 70 km. Průměrná rychlost: 24,6 km/h. Profil.
A opět víkend v Káraným (8.-.9.8.2009). Protože na sobotu na večer byla naplánovaná oslava dědových narozenin, museli jsme dnešní cyklovýlet stihnout rychle, abych mohla odpoledne pomáhat s přípravami. Přemluvili jsme i tátu, který tedy naplánoval trasu, a kolem deváté jsme vyjeli. Když jsme minule jeli na jih, tak prý tentokrát pojedeme na sever. Když jsme ale v okolí Mnělnického Vtelna byli za nějakou hodinku a kousek … původně táta plánoval, že to tady točíme a jedeme zpět, tak jsme se rozhodli, že ještě pojedeme dál, když se tak pěkně jede. Takže jsme to přes Mšeno namířili do Kokořínského dolu. Ten nás vlastně stále mírně z kopce dovedl až do Mělníka. A odtud už přímo do Brandýsa. Vláďa nasadil brutální tempo. Myslel si, že my za ním v háku pojedeme v pohodě, ale vzhledem k tomu, že vítr foukal tak všelijak, tak jsem za ním div nevypustila duši. Kousek za Mělníkem (Záboří) jsem nesměle „jestli můžeme zastavit na sváču“. Táta to myslím také uvítal :-). Během těch deseti kilometrů, nebo kolik to odtud do Brandýsa bylo, jsem si vyžádala ještě jednu zastávku, protože jsem si nebyla jistá, jestli kvůli nasazenému tempu neomdlím. No výlet to byl úctyhodný 🙂 Vláďa se sice následně snažil za své přehnané tempo omluvit, ale i tak táta mluvil o svalové horečce (nakonec to nebylo tak vážné).
Celkem: 98 km. Průměrná rychlost: 28 km/h. Profil.
Z neznámých důvodů s námi táta druhý den už odmítnul jet 🙂 (i přes mé ujišťování, že umíme jezdit i pomalu). Vláďa už si delší dobu dělá zálusk na trasu „Káraný – Ještěd – Káraný“, ale ještě nenastala ta správná kombinace počasí, nálady a připravenosti. A tak jsme dneska jeli jen na kousek této trasy. Autem jsme se popovezli do Bakova nad Jizerou a odtud teprve na silničkách vyrazili směr ten vysoký kopec s vysílačem. Trasa: Bakov nad Jizerou – Český Dub – Světlá pod Ještědem – Křížany (oběd) – Hamr na Jezeře – Noviny pod Ralskem – Mimoň (cukrárna) – Bakov. Celkem: 98 km, průměrná rychlost: 25,5 km/h. Profil.
Po skoro měsíci pouze na silničních kolech jsme vyrazili na víkend 15.-16.8.09 do Jizerek do Desné. O tomhle by opravdu mohl víc povědět Vláďa, protože jestli na silnici sleduji sem tam vesnice, kterými projíždíme, tak v terénu jsem ztracená úplně. Takže jen orientačně: Desná – Jizerka – do Polska – lom – po hřebeni na Smrk – Klínový Vrch – Předěl – Desná. Vzdálenost: 68 km, profil.
V neděli jsme tedy byla pěkně vyřízená. Alespoň si Vláďa pěkně zatrénoval, protože velkou část kopců jsem se pěkně nechala táhnout (ale jen trošku) na našem novém tahacím zařízení :-). Trasa: Desná – Protržená přehrada – sedlo Holubníku – kiosek – Viniční cesta – Hejnice – Smědava – Desná. Celkem: 65 km, profil.

3.9.2009
Každý jistě v nějaké studii zveřejněné v novinách či zábavném časopise četl, kolik času v průměru strávíme třeba spánkem, nakupováním, nebo stáním v různých frontách. Sama za sebe vím, že spánek mi zabere třetinu života, ale kolik času můžu za jeden jediný den prostát ve frontách je až neuvěřitelné. Středeční cíl byl jednoduchý – koupit si legitku a ve škole získat tři razítka na dokument ohledně ukončení studia – knihovna, vedoucí katedry a studijní oddělení (ještě nesmím zapomenout na zaplacení poplatku spojeného s promocí). Když jsem ráno odcházela, tak jsem si optimisticky myslela, že za hodinku, maximálně za dvě, to budu mít vyřízené a ještě se odpoledne stihnu projet na kole. Začali jsme v 9:00 v knihovně, kde se ještě nestihla vytvořit fronta, takže nám to zabralo tak 10 minut, super. Dále jsme pokračovali na katedru „Pan docent tu ještě není“ … „zkuste to v jedenáct“ (bylo 9:15). Tak si mezitím dojdeme na pokladnu, abychom přispěli 240 Kč na přípravu promoce – jeden chce ukončit školu a ještě za to musí platit, no což. A tady to začalo – normálně mají mít otevřeno od 9h, ale z nějakého podivného důvodu, dnes až od 9:30. Když jsme dorazili, byla před námi fronta tak 20 lidí. „To půjde rychle. Vejdu, zaplatím, dostanu potvrzení, odejdu“. Sice to vypadá jednoduše, ale i tak jsme zde strávili cca 45 minut. A kam dál? Tak zkusím vydavatelství průkazů ČVUT, jestli mi prodají kupón. Vzala jsem si pořadové číslo a čekali jsme. Asi po deseti minutách jsem se šla ujistit, že tady opravdu kupony prodávají (i když jsem na svém pořadovém lístku měla „hromadná doprava“, tak jistota je jistota). Z vyvěšeného seznamu poskytovaných služeb ale vyznělo, že asi prodávají jen ty klouzavé. A vzhledem k tomu, že už mám neaktivní studentskou kartu, tak mi ji neprodají. Tak nic no, jdeme zkusit znovu katedru. Tentokrát (v 11h) jsme již byli úspěšní. Dostali jsme další razítko, probrali ještě pár organizačních věcí a šli si stoupnout do fronty na studijní. Před námi bylo tak 10 lidí, ale zároveň i 10 minut do začátku polední přestávky. Ale musím říct, že paní referentka byla výborná, protože nás všechny vyřídila. A tak jsme něco kolem 11:45 odcházeli a měli vše vyřízeno. Mě teď čekala fronta na kupón na legitku, ale ještě jsem si předtím zaskočila nakoupit do Billy. Ačkoli nebyly k dispozici žádné košíky, což mě trošku vyděsilo, protože při představě, že všechny košíky jsou používané, tak je tu tedy požehnaně lidí, fronty nebyly tak enormní. Po 20 minutách jsem vycházela obtěžkána taškami a mířila na Dejvickou. U okénka jsem si na velké tabuli zkontrolovala, že mají otevřeno od osmi do osmi a stoupla si na konec fronty tak 30 lidí. Vypadalo to, že to postupuje docela rychle. Přeci jenom Pražáci vědí, co si jdou koupit a mají to připraveno. Horší to je s cizinci, ti zdržují 🙂 Ve 12:45 přede mnou byli poslední 4 lidé. … Samozřejmě!! POLEDNÍ PAUZA. Až tady jsem si všimla, že pod onou cedulí hlásající velkými písmeny, že mají od 8 do 20, bylo připsáno, že mezi 12:45 a 13:15 mají polední pauzu. Takže po minimálně 25 minutách stání v pohybující se frontě jsem měla před sebou ještě 30 minut čekání jen tak na nic. K vzteku, že? Ale nakonec jsem byla obdařena zářijovým kuponem a mohla se nechat pěkně tramvají odvézt domů. Takže dnešní den od 9h do 14h jsme z větší části pročekala. Kdyby to takhle bylo i v jiné dny, to bych za týden moc věcí nestihla :-D.