Můj odjezd se nezadržitelně blíží, tak si nenechám ujít žádnou příležitost se ještě sejít s rodinou u dobrého jídla. A protože ryby všichni mají rádi (já si náhodou také dobrou rybu bez kostí ráda dám), vypravili jsme se do Apetitu v Dlouhé, kde máme dobrou zkušenost z minulých let.

Interiér je laděn do námořnicka – nástěnky s lodními uzly z lan, makety lodí, kotva, apod. Na to, že byl čas večeře, bylo plno tak z poloviny a byl tam tudíž i klid na konverzaci. Nevím, jestli je celá restaurace nekuřácká, ale nekouřilo se tam.

A co jsme si tedy dali za mňamky? Začnu u naší „mladé“ části stolu, protože to jsem měla možnost dobře vidět i ochutnat. Já jsem si dala s Vláďou jako předkrm „Tatarský bifteček z čerstvého norského lososa ochucený bylinkami, toasty“ a „Buffallo onion rings – smažené cibulové kroužky v pivním těstíčku podávané s americkým a dijonským dresinkem a sladkou chilli omáčkou“. Cibulové kroužky si Vláďa ohromně pochvalovat. Na rozdíl od jiných restaurací tady byla opravdu cibule cítit a ne že to je něco jako smažené cibulové těstíčko. Navíc k tomu byly tři „omáčky“, které hodnocení vlastních kroužků body přidá rozhodně víc, než když vám k tomu přinesou pouze zakysanou smetanu, což někde pod heslem zdravého životního stylu také dělají. A tataráček byl moc dobrý, jemný, s lehkou chutí lososa. Poté, co ho Martin ochutnal, se trošku zarazil a optal se, jestli má jen tak špatné chuťové buňky, nebo to je opravdu z ryby :), tak jsem ho mohla uklidnit, že cítí dobře.

Jako hlavní jídlo jsem zvolila „Gratinovaná rybí směs s bylinkami, smetanou a sýrem podávaná přímo v pekáčku“ a k tomu jsem zvolila jako přílohu zapečené toasty s mozzarelou. Někomu by na tomto jídle mohlo vadit množství smetany a ne každý si pochutná na chladnoucím sýru, kterým to bylo zapečené, s tím, že vlastně pak necítí chuť vlastních ryb, ale všechny chutě se od sebe daly krásně odlišit a někdo, kdo se v rybách vyzná více než já, by jednotlivé rybí kousky pravděpodobně poznal (já poznala akorát toho lososa). Vláďa si dal, myslím, pstruha na česneku s něčím jako šťouchané brambory, a navíc si k tomu objednal ještě česnekovou omáčku a nemohl si to celé vynachválit. Nejprve tedy trochu bojoval s otevřením ryby, ale nakonec se povedlo. To je to, co jsem ocenila v restaurantu Como na Václaváku – objednala jsem si rybu, kterou když mi přinesli, tak ji přede mnou otevřeli a bezchybně vykostili. Neměla jsem tam pak opravdu jedinou kůstku. Tím si mě získali, protože kostičky jsou to, co mě od větší konzumace ryb odrazuje.

Další stolovníci si objednali

Ale i když porce byly úctyhodné, přeci jen jsme si malinké místo na zákusek našli. Nás s Vláďou potěšila nabídka zmrzliny od Primy, máma zvolila slaný zákusek ve formě smažených kousků modrého sýra.

Výběr mě opravdu nadchnul (na to, že nemám ráda ryby, jak o mě všichni prohlašují), takže toto rozhodně doporučuji a rádi se sem někdy zase vrátíme.

Chýně. Malá vesnička poblíž Prahy, kousek od Sobína. Kdo je cyklista a bydlí na západní straně Prahy, tak tudy jistě alespoň jednou projel. My tudy projeli už nesčetněkrát … A kdykoliv jsme tudy projížděli, tak mě Miška popichovala, kdy se se konečně vypravíme do zdejšího Pivovarského dvora na nějakou mňamku. Došlo to tak daleko, že jsem pod tréninkovou záminkou raději začal volit jinou, kopcovatější, cestu 🙂

Žel tento rok je cyklisticky povadlý, ale zato hojný na kešky. Alespoň nějaký pohyb, když to cyclovaně nejde. A podobně to bylo i dnes. Ráno azuro, na stole geocoin, co jsme sebrali ještě ve Fontainebleau, a v mysli smutno, že na kole to nepůjde. Tak jsme pohledali příhodnou kešku a hurá autem ke Karlštejnu, abychom si ve zdejších lesích udělali malou procházku, během níž jsme našli i pár keší a nafotili i pěkné obrázky 🙂 Když jsme se dostali zpět k autu, tak jsem zavelel „Na Chýni!“ a Miška mě tam krásně odvezla [o výhodách osobní řidičky třeba někdy jindy :-)].

Pivovarský dvůr z venku nevypadá nijak okázale, zkrátka takový velký barák, ale oč nevýraznější exteriér, o to hezčí interiér. Sedí se v takové velké místnosti s dvěma varnami na pivo, u pěkných dřevěných stolů. Fakt hezký. Navíc nezakouřeno [od 11:00 do 15:00 se nekouří].

Jídelní lístek by se asi Mr. Pohlreichovi nelíbil [příliš bohatý], ale nás na první pohled oslovily dvě věci – cibulové kroužky a sekce česká kuchyně. Zde bylo na výběr asi ze sedmi jídel, přičemž my si vybrali pivovarský guláš s knedlíky [Míša] a svíčkovou. Než jsme se nadáli, tak jsme kroužky měli na stole a musím vám povědět, že byly mňamózní. Bylo jasně poznat, že jsou dělané z celé cibule a ve zlatavém osmaženém provedení zkrátka neměly chybu. Pár minut poté, co jsme dobaštili kroužky, tak nám na stole přistála hlavní krmě a opět bych stěží hledal nějaký zásadní problém. Moje svíčková byla moc dobrá, možná knedlíky bych snesl víc domácí [čti tužší], než nadýchaný, ale rozhodně bych nedokázal říct, zda byly kupované nebo vyráběné přímo na místě. Zkrátka byly dobré 🙂 O guláši by spíše měla básnit Miška, ale z toho, co jsem ochutnal můžu říct, že byl skvělý! Lahodné masíčko a skvostná omáčka skvělé chuti. Žádná planá, nic neříkající UHO. No Miška se olizovala až za ušima 🙂 A dostala toho tolik, že si skoro polovinu musela nechat zabalit na cestu domů 🙂 A jelikož sladkou tečku na závěr jsme tentokrát vynechali, tak nastal čas placení. A zde bych měl asi první a i poslední výhrady. Osobně mi přišlo, že ceny jídel mají posazené hezky vysoko [třeba za hovězí steak si účtují něco kolem 400Kč], ale po chuťovém zážitku mi už těch 149Kč za guláš a stejnou částku i za svíčkovou, nepřišlo zas tolik. Když mi ale přinesli rukou psaný součet cen ala hospodský pajzl, tak mě to trošku zaskočilo. Naštěstí jsme toho zas tolik neměli, takže jsem si domyslel, co je za co, ale doopravdy bych to v takovémto podniku nečekal. Druhá, a menší, výhrada by byla na personál. Celkem se u nás vyskytli tři lidé, přičemž jedna servírka byla vážně divná. Naopak pan vrchní byl vynikající a velice pozorný.

Takže pokud bych to měl všechno shrnout, tak kuchyně i prostředí za návštěvu jistě stojí, ale počítejte s tím, že i na „venkově“ je již v dnešní době draho 😉

PS: Co by to bylo za nedělní výlet, kdybychom se nestavili v shopping centru. Dnes vyhrála Šestka 🙂 Ale nutno říct, že peněženku, kvůli které jsme tam hlavně jeli, jsem si koupil! 🙂