Graz (středa)

Středa 10.9.2014
Vzhledem k tomu, že po zbytek týdne už má jen pršet, mám dneska de facto poslední možnost jít si prohlídnout město. Obětovala jsem tak nezáživné ranní přednášky a tím, že jsem vstala brzy a na půl sedmou byla na snídani, jsem měla spoustu času na focení. Na to, že je Graz druhým největším Rakouským městem, je to centrum pěkně malé. Budovy tu jsou maximálně tři patra vysoké.Všude samí cyklisté. Je tu podle mě mnohem víc cyklistů, než v Curychu. V Curychu mají cyklisté vlastní pruhy na silnicích, tady pro sebe mají vlastní pruhy na chodnících a spousta ulic je tak jen jednosměrná. Navíc tu kola stojí úplně všude, úplně pořád. V Curychu si na noc každý své kolo na noc uklidí, tady ani ne. Ale jsou to fakt plečky :-). Po hlavní třídě Herrengasse, což je prý nejluxusnější ulice, asi jako Bahnofstrasse v Curychu, jsem došla až ke schodům vedoucím na Schlossberg. Což je jediný kopec široko daleko. Navíc nahoře stojí hodinová věž. Nahoru se můžete dostat z této strany třemi způsoby – zubačkou po úbočí, výtahem skrz kopec, nebo po schodech. Kvůli focení jsem se samozřejmě vydala po schodech. Takhle ráno tu bylo, až na několik sportovců, prázdno. Využívala jsem zastávky k focení ke krátkým vydýchání. Hodinová věž je pěkná, bohužel nepřístupná (přístupná jen s oficiálním průvodcem).
Pohled na muzeum moderního umění.
Po druhé straně jsem sešla dolů kaštanovou alejí. Ty stromy jsou prý 200 let staré. Což znamená, že musely být součástí prvních plánů zahrad poté, co zbořili (během napoleonských válek) hrad, který tady nahoře stával. A pak jsem v centru začala hledat zastavení, která jsme v pondělí při prohlídce s průvodcem prošli, a která jsem si teď chtěla vyfotit. Naštěstí není centrum tak velké, takže když dostatečně dlouho jdete, vždy to, co hledáte, najdete. Navíc ještě nezačal semestr, takže v ulicích chybí na 50 tis. studentů a tak tu bylo pěkně prázdno. Vše jsem našla. I dvojité točité schodiště. Ale pak jsem chtěla ještě najít sněhuláka. Jo, zní to divně. Ale na jednom nádvoří (největším v Grazu) stojí umělý sněhulák shlížející do louže vody, což byl jeho kamarád. Vše to má symbolizovat, jak je čas pomíjívý. Raději jsem se u onoho schodiště zeptala , kde bych ho našla. „Umělého sněhuláka?“ No, mělo by to být na Grazburgu. „Tady to je Grazburg“. Hmmm, tak nic, já budu ještě chvíli hledat. Podle mapky Grazburgu jsem si tipla, kde to tak vypadalo na velké nádvoří. Ven, doprava, doleva, doprava … a co byste řekli? Byl tam. Sám na celém prostoru. Měla jsem tak klid na focení. I když mé focení není nic moc. Kamínky mi křupaly pod nohama. A mám hotovo. Měla jsem tak i čas dojít do hotelu a nechat tam stativ a foťák. A plná energie jsem akorát dorazila na kávičkovou pauzu. Pak přednášky a pauza na oběd.
Stále nepršelo, i když po noci bylo mokro. Přidala jsem se k jedné skupince na oběd. Nevím, v jakém ročníku studia byly, ale řekla bych, že jsou všichni relativně na začátku, takže o něco mladší než já. A to asi ovlivňuje i výběr toho, kam jdete na jídlo. Zatámco já bych si v klidu někam sedla, oni skončili (a já s nimi) na Jakominiplatz. Tady jsme si každý dle výběru u nějakého stánku něco koupili a šli si to sníst do parku. Bohužel všichni byli opět spíš přes modelování arterií a podobných věcí (plak v cévách, aneurysmata, srdce, apod.), takže jsem nějakou novou pracovní známost nenavázala.
Při odpolední pauze jsem narazila konečně na někoho, kdo je zaměřený obdobně jako já. Na studenta z Holandska, původně z Iráku, Vahida. S sním a ještě s Helenou (z Matfyzu) se vypravili do Grammophonu na véču. Helena nás pak opustila a vydala se do centra, kde se pak přidala k ostatním a kolem osmé šli někam do baru a na šíšu. To už není pro mě :-). My jsme zatím s Vahidem probrali naše úlohy a mohla by z toho nakonec být i nějaké spolupráce. Navíc zjistí, jak jsou na tom u nich s penězmi a možná se uvidíme zase za měsíc na konferenci v Amsterdamu.
Musí se nechat, že nekuřácké restaurace mají něco do sebe. Ačkoli tady mají většinou stavebně oddělené místnosti (dveře), člověk pak stejně smrdí kouřem. Ještě že jsem si na tak málo dní vzala tolik oblečení. Mám teď tedy ještě pár čistých košil. Jo, a ráno při focení mi prdly kalhoty. Vydržely rok intenzivního nošení.

2 komentářů

Napsat komentář: Misa Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *