by ·Žádné komentáře
Los

Ve Wildnisparku Zürich jsme byli naposledy před skoro třemi lety. Teď se tam prý narodilo hodně mláďat, není to daleko od Curychu, takže na příjemný odpolední rodinný výlet, jak dělané. Krokem jsme se po obědě procedily autem skrz centrum Curychu (uzavírky kvůli nějaké akci), pěkně jsme se (kromě Vládi) všichni prospali, opět se podivili nad cenou parkáče (10 CHF na den, jiná volba není), ale vzhledem k tomu, že park/zoo je zadarmo, je to pochopitelné, a mohli jsme vyrazit. Udělali jsme podobné kolečko jako minule, takže kolem bizonů (jeden z nich se tam zrovna sprchoval pod třešní! 🙂 ) a lišek (viděli jsme lišče), kolem losů, které jsme viděli opravdu pěkně zblízka, k srnkám a na kafíčko. Potom ještě hřiště a kolem kozorohů zase k autu. A to už bylo půl šesté večer, snědli jsme veškeré zásoby, sluníčko se sklánělo k obzoru a bylo moc příjemně. Při vjezdu do Curychu klasická zácpa, Maty dojedl druhou housku a konečně usnul (a vydrželo mu to až do rána). Eli hrála celou cestu hry na telefonu. A já v zácpě hodnotila auta, která vedle nás stála – samá BMW a Audi (nic z toho se mi nelíbilo :-D).

Fotky zde.

by ·Žádné komentáře

Už je to pomalu rok, co Eliška začala chodit do švýcarské školky. K tomu jsme ji zařídili (po domluvě s ní) 3-4 kroužky (česká školka, plavání, Musik & Bewegung, sport). Maty chodí 3x týdně do jeslí na celý den, takže s Eli máme dva dny odpoledne úplně volno pro sebe. Často jsme byly na hřišti nebo v knihovně. Jindy jsme ale byly „pecky“ a zůstaly doma. Teď už chápu kolegu, který na můj dotaz „co jste podnikali o víkendu“ odpovídal skoro vždy „byli jsme doma“. Říkala jsem si, jací to jsou peciválové, ale teď to chápu. Ono doma je taky dost zábavy a k tomu pohoda domácího zázemí. Co se budu hodinu vypravovat, dvě hodiny strávím v autě, abychom pak stejně skončili na hřišti a na pískovišti, případně u první kašny s vodou. To máme za barákem. Takže naše Tour de hřiště zakončená pohárem v oblíbené Ziegelhüte má v našem plánování své stálé místo.

Ale onehdá, když byla zase špatná předpověď počasí, jsem večer začala gůglovat, co bych s Eli mohla zase podniknout. A narazila jsem na požehnaně stránek o výletech s dětmi jak za hezkého, tak ošklivého počasí. Než byly Eli tři roky, tak nám stačila ZOO, bazén a hřiště. Pak jsem kvůli břichu s Mátou vzala zavděk jen tím hřištěm za barákem, pak s malým Máťou nám taky hřiště stačilo. Takže teprve teď čerstvě, když Maty v roce začal chodit do jeslí, se nám zase vytvořilo s Eli okno, kdy můžeme něco podnikat. Minule jsme třeba šily závěs (růžová s princeznami). Ale chce to i něco akčnějšího.

Takže k těm stránkám, které jsem našla. Asi budu časem přidávat, takže bych to tady utla a podívejte se na následující seznam: Kam s dětmi (Curych a Švýcarko).

by ·Komentáře: 2

Když měla Eli v dubnu prázdniny, tak jsme vyrazili na chvíli do Čech (není nad to jezdit na dovolenou do Prahy za babičkami). A u té příležitosti jsme si s Vláďou, tradičně, zašli k zubaři (je to levnější než v Curychu. Oboje si stejně musíme platit sami, takže volíme českou „levnou“ variantu). Vláďa v pohodě nic, já dva kazy (taky jsem nebyla 2 roky u zubaře) a ještě nějaké dvě opravy si necháme napříště (srpen). Fajn. Zaplatila jsem pak převodem necelé 2 tis. Kč a připravila se na další návštěvu v srpnu.Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře
Ještě když jsem byla těhotná s Máťou, tzn. pomalu před dvěma lety (to už jsem měla po obhajobě disertačky a v klidu čekala na promoci), jsem se začala systematicky věnovat studiu o tradingu a následně i investicím. Prošla jsem si mnoha knihami (někdy sem dám seznam … řekla bych, že k mému výzkumnému zaměření jsem nikdy tolik knih nepřečetla 8-0 ), pár kurzy, začala zakládat demo (na tréning s virtuálními penězi) i reálné (s reálnými penězi!) účty. Momentálně jsem zakotvila u dvou brokerů (tedy ono jich je víc, ale poslední týdny se zabývám těmito dvěma, seznam těch dalších následuje též), které mají každá své výhody. Tak ve zkratce. I pro mě, abych později věděla, proč jsem se rozhodla, jak jsem se rozhodla (co se dalšího postupu týče).
Bossa.cz a jejich verze Metatrader4 (BossaFX)
Mají verzi jak na PC, tak na telefon, což je super. Instalace na PC je otrava, obzvlášť, když máte tři různé účty s různými přihlašovacími ID (demo účet reálný účet, kde je minimální objem 0,1 lotu; a mikroúčet, kde je minimální objem 0,01 lotu, tedy fajn pro „trénování“ s reálnými penězi). Ale aplikaci na telefon je dobrá. Jednoduše se přepíná mezi krafy, časovými rámci, zadávání příkazů taky ok. Jen to zadávání stop losů a profit targetů by mohlo být lepší. A byl trochu bordel v přihlašovacích heslech. Než jsem to rozlouskla, tak jsem myslela, že snad raději peníze vyberu a půjdu jinam. Jo, a vedení účtu je zdarma. Mají spoustu výukových programů a českou podporu (telefon, meil). Obchodovat se dá „jen“ forex, komodity a snad pár indexů, ani nevím.
XTB.cz
Taky mají vedení účtu zdarma. Obchodovat se dá jak na Metatraderu, tak na jejich xStation, která funguje na webovém rozhraní, což je paráda. Nemusíte (ale můžete) nic instalovat. Prostě si grafy otevřete kdekoli na jakémkoli počítači. PC rozhraní je parádní. Líbí se mi mnohem víc, než BossaFX. Obchodovat se dá ledacos: forex, komodity, akcie, kryptoměny, ETF. ETF mě zajímají nejvíce. Momentálně (a snad to vydrží) lez koupit 5 ETF/akcií měsíčně bez poplatku, což je paráda. Nová verze má mít i ETF skener, ale ten jsem ještě neobjevila. Akciový skener, kalendář, market analysis, education – to vše má člověk k dispozici. Zadávání příkazů je jednoduché, stop loss i profit target se zadávají jasně, je vidět, kolik pipů a Kč to je (což u Bossa není a musím si to vždy předem dopočítat). Pozice na forexu a CFD se mohou držet otevřené maximálně rok. Stejně jako u Bossa nelze jít s účtem do mínusu (nejnovější regulace, teď už je to tak u všech brokerů). Zato mobilní aplikace pokulhává. Přepínání mezi grafy a časovými rámci je otrava a zdržuje. Ale zadávání příkazů je fajn. Jo a v jejich nejnovějším eBooku jsem četla, že si člověk může vytvořit i vlastní ETF z vlastnoručně vybraných titulů. To by mě zajímalo, jak to pak mají s poplatky.
XTB má, jako pár jiných platforem, „doporuč přítele“. Ale podmínky, které musíte splnit, abyste na bonus dosáhli, jsou docela vysoké. Ale pokud si myslíte, že to půjde, ráda vám můj kód pošlu.
12/2018 – xtb ruší ETF/akcie zadarmo. Od nynějška jsou zpoplatněny 4,99 EUR za nákup/prodej, takže mi nezbývá nic jiného než ty již nakoupené držet tak sto let, aby mi těch pár akcií na poplatky vydělalo :-/.
Jinak jsem vyzkoušela i brokera u FIO banky. To je příšernost. Nejen, že webové rozhraní funguje jen pro IE a za posledních 10 let se nijak nezměnilo (Vláďa potvrdí, protěže už v té době u nich byl) a práce v něm je prostě otrava. A pak ty poplatky. Ve srovnání s degiro jsou třeba i trojnásobné.
Letos (2018) snad mají i českou verzi a jsou registrovaní u ČNB. Mě se líbilo to, že mají webové rozhraní, takže mohu na účet všude (kdybych narazila už předtím na xtb, tak bych asi eToro nechala plavat). Tady jsou akorát poplatky za držení pozic přes noc (v mém objemu to není mnoho), ale jinak se „platí jen“ spready, což zrovna u forexu mají hodně, takže tady se koukám akorát na akcie. A jen co se akcie Tesly zase (jestli vůbec) vzpamatují, zruším účet u FIO banky a peníze převedu buď sem nebo k XTB.
Nově (07/2018) zavedlo eToro akci „doporuč přítele“, kdy, pokud si založíte účet přes můj kód, https://etoro.tw/2L2kGIc, tak vy i já bychom měli dostat 100 USD.
Zatím ho vedu v patrnosti. Mají verzi jak pro Švýcarsko, tak pro Česko. Mají též seznam ETF, které člověk může (jedno z nich) jednou měsíčně koupit bez poplatků. Mají mnohem větší výběr než XTB, takže tam bych si chtěla najít nějaké asi technologické či s obnovitelnými zdroji energie. A vedení účtu zdarma.
20.7.19 – na Degiro.ch již nějaký pátek obchoduji. Zpočátku byla platforma dtrochu nepřehledná, ale už se rozkoukávám. Poplatky (ETF) bývají většinou kolem 2,5 CHF za nákup (a dalších 2,5 za prodej), za USA akcie to je ale třeba jen 0,5 CHF. Některé ETF může člověk koupit 1x měsíčně zadarmo (třeba zlato, S&P500). Ovšem poplatky to chce vždy pořádně kontrolovat, než nákup opravdu odkliknete. Nešťastný příklad vysokých poplatků u Degiro naleznete například zde.

by ·Žádné komentáře
Přísahala bych, že jsem to tu už psala, ale nemohu to dohledat. Každý má věci, které si v euforii koupil a pak nikdy nepoužil, nebo to bylo ve slevě, nebo mu to někdo doporučil. Těch mám spoustu a pomalu (ale jistě) se mi je daří odprodávat / darovat. Co pak ale ty věc, u kterých si pokaždé, když je vezmete do ruky, řeknete „tohle byl opravdu dobrý Kauf!“. Mám jich pár a o ty se s vám chci podělit. Abych nebyla jen jako ta bába na protějším balkóně, která jen (pořád) nespokojeně huláká (italsky?). Abyste ode mně neslyšeli jen stěžování si na nějaký výrobek, ale i chválu. Jinak zatím nejpodobnější článek, který jsem na toto téma napsala (už jsem si vzpomněla a dohledala) je o miminkovských věcech – které se nám osvědčily a které ne (zde).
  • Úplně nejnovější věc, kterou vyzdvihuji (bože, jak já těm „i“/“y“ odvykám … že mi nějakou tu chybku odpustíte?) do nebes, je „bug“ (v angličtině to zní lépe, než v češtině „brouk“), nebo-li asi správněji „hands-free“. Prostě něco, z čeho můžete poslouchat audioknihy a nemusíte pokaždé strávit pět minut rozmotáváním kabelů!! No není to geniální? Pokaždé, když tuhle malou potvůrku vytáhnu z kapsičky, tak nechápu, že jsem si to nekoupila už před lety :-). Mám od Sony model MBH20 a stálo to ani ne 20 CHF. Navíc se tím dá i telefonovat (zatím tedy ještě nevím, zda tím nějak mohu hovor i zvednout/utnout, nezkoušela jsem). Takže top top top 1 🙂
  • Další věc, u které mě vždy překvapí, jak dobře to funguje, je ve výše uvedeném článku také zmíněná – termoska Primus se šroubovacím uzávěrem (ne tím vyskakovacím, ten stojí zaprd). Voda si udrží po celý den teplotu, kterou tam nalijete.
  • Další věc ani nevím, jak se jmenuje, ale je to cool. Jak jsem psala, že se zbavuji a prodávám nepotřebné věci, tak to většinou posílám poštou. Což znamená většinou balík. A to často znamená krabice a lepenka. Mám výbornou lepenku, která parádně drží. Nevýhoda – parádně drží … na všechno. Jak já s tím vždy bojovala! No a konečně jsem si koupila „tape dispenser“ (česky asi dávkovač pásky). Ne ten na kancelářskou malou lepenku (ten je mimochodem taky fajn … postupně se probojovávám k neustále robustnějšímu provedení. Eli se mě jednou ptala, na co to je dobré – tak jsem říkala, že pak můžeš lepit lepenkou jen jednou rukou – odmotáš a utrhneš o zoubky jednou rukou, nepotřebuješ nůžky … tak mě opravila, že i na tohle potřebuješ dvě ruce – jednou rukou držíš lepenku, druhou ten dávkovač – a měla naprostou pravdu!), ale pořádnou (bez rukojeti), asi něco jako toto. K tomu v akci tři role lepenky. Chvíli mi trvalo, než jsem chytla ten správný grif (svědkem budiž řádek malých vpichů na noze), ale nedám na to dopustit.
  • Pak v běžném životě užijeme různé krabice a krabičky na hračky. Jsou všude (ty hračky)! Asi se nějak tajně v noci množí, či co, fakt to nechápu, kde se všechny vzaly.
  • Cestovní hrnek na kafe. Mám ho teprve chvilku, zatím jen jedno použití, ale je to cool a hned si s tím připadám „zelenější“. Teď jen doufat, že až si jednou zase budu objednávat kafe s sebou, bubu ho mít u sebe. Hrnek Stojo.
  • Externí disk WD 1T – jak částečně pracuji z domova a částečně v práci, tak potřebuji vždy pracovat na poslední verzi toho, na čem zrovna pracuji. Cloudům moc nevěřím (a zapomínám hesla … ano můžete si nechat vygenerovat nové, které vám pošlou na meil – a co když si zrovna nevzpomenu ani na to?), takže to tahám všechno v téhle malé krabičce, i se všemi fotkami, které každý měsíc „zálohuji“ na rajče (výběr cca 100 fotek) a jednou za rok na náš externí záložní úložiště dat.
  • Samouzaviratelný (autoseal) termohrnek značky Contigo. Něco na tento způsob, ale asi starší verze.
  • Smoothiemaker, aneb malý, ale účinný mixér na ovocné koktejly. Značka Trisa. I na české poměry (kupované ve Švýcarsku, dostala jsem od kámošky) vyšel levně (cca 1000 Kč, což je polovic, tedy podle varianty, ve srovnání s všude inzerovaným Nutribulet). Navíc nádoba, ve které se to mixuje je zároveň lahví, ve které si smoothie můžete vzít s sebou. Víčko se trochu blbě čistí, ale smí do myčky. A mixovací nádoby jsou k tomu tři. Takže s Máťou si občas uděláme ovocný mix na sváču.
  • Ruční mixér ErgoMixx Bosch. S metlou, sekáčkem a malou nádobou, štelovatelná rychlost (1-12+trubo). Cenově super, malý, ale výkonný. A jedna metla je akorát na vyšlehání sněhu jen z pár bílků. Když mám dělat sníh z 12 bílků, tak na to mám jiný kalibr (Kenwood Chef Titan s různými nástavci).
  • Univerzální cedník od Tescomy. Je to „blbost“, ale mě to šetří nervy – často boj s pokličkou při cezení těstovin a jiného prohrávám. A tohle funguje výborně a na různé velikosti hrnců.
  • „Škrabka“ na sklokeramickou desku. De facto břitva s rukojetí. Kolikrát mi muselo přetéct ohřívané mléko, než jsem se naučila, že od plotny opravdu nesmím odejít ani na minutku. Tímhle se to nejhorší připečené seškrabe, aniž bychom poničili desku. Paráda.
  • Batoh salomon sky 21 – každodenní používání na něm za posledních  pět let (možná trochu víc) nechalo viditelné rány 🙂 Tohle je opravdu nejlepší batoh na denní použití. Nechybí kapsička ve víku, vnější šikmá kapsa na drobnosti, které mají být po ruce, neocenitelné dvě kapsičky v bederním pásu (bohužel malé na můj nový velký telefon, ale na klíče dobré), dvě boční kapsy na lahve, kam se v klidu vejdou tři půllitrové lahve, poutka na hole. Jako základní výbavu v něm stále nosím pěknou hromadu věcí, takže i „prázdný“ váží alespoň tři kila :-). Záda jsou lehce vlnitá pokrytá síťkou, ne prohnuté. A samozřejmostí je oddělení na vak s vývodem, což ve městě používám spíš na A4 dokumenty.
  • Tyčový lux bez kabelu, bez pytlíku. Kabely mě jednou zabijí. Ale tohle, tohle je pomocník na každý den – Samsung PowerStick. Navíc vyhrál Design Award 2018. Cenově srovnatelný s luxy Dyson (takže drahý), ale vždy po ruce, výkonný, ale relativně tichý.
  • Audio kabel do auta na propojení auto repráčků a chytrého telefonu – k poslouchání audioknih, pohádek a písniček, které má člověk díky chytrému telefonu stále u sebe.
  • DripIt kafe. Snad od všech, komu jsem tenhle malý „zázrak“ na cesty (či jen tak do kanclu) dala, si je pochvaluje. Chytré a chutné.
  • Wimmelbuch. Toto patří spíš do kategorie „pro děti“, ale na cestách (i doma) jsou tyhle leporela k nezaplacení.
  • Apka My Groceries – na tvoření sdílených seznamů. Používáme to již několik let na všechno možné. Takže jsem „zainvestovala“ (5 CHF) do placené verze bez reklam, protože jsem často kvůli vyskočivší reklamě omylem smazala položku ze seznamu a nebylo jak si vybavit, co to bylo.

Toť prozatím vše. Určitě budu věci dodávat. Nebo se můžete podělit vy se mnou o vaši nejoblíbenější / nejpraktičtější věc.

by ·Žádné komentáře
Takové klasické pondělní dopoledne. Ráno mě ptáci vzbudili v pět ráno. Zavřela jsem okno a ještě hodinku polehávala, než se přihlásil Maty o svoje ranní mléko. V půl sedmé jsme vylezli z postele, pozdravili jsme se s Vláďou, který už byl pomalu na odchodu. Za chvilku se vzbudila i Eli. Zeptala jsem se, co chce ke snídani a podle toho to připravila. Ale i tak nebylo nic v pořádku – mléko moc horké a jednoho typu snídaňových cereálií moc. Takže scéna. Maty se pořád hlásil o další a další kousky butterzopfu. Měl k tomu ještě jahody a mozzarelu. Vyčistit všem zuby a pomalu vyrazit s Eli do školky. Tam jsme byli docela brzy. Prohlédli jsme si alespoň kartonový autobus, který děti minulý týden vyráběly. Eli jsme v 8:10 zanechali před školkou a s Matym vyrazili k doktorovi na očkování. Byli jsme tam brzy, tak si mohl Maty ještě hrát v čekárně – mají tam velkou garáž a houpací koně. Kontrola byla rychlá – šlo o poslední očkování proti pneumokokům. Maty chvilku brečel, ale s mašinkou Tomášem a hrací skříňkou, kterou mu pan doktor pustil, se rychle uklidnil. Další kontrola za 5 měsíců. Další zastávka byla v lékárně (hořčík a kapky do očí), pak Coop – koupit nový Butterzopf (vypadá to jako vánočka, ale je to spíš taková houska). Potom cestou domů ještě objednat se k zubaři – před dvěma týdny mi vypadla plomba. Myslela jsem, že to vydržím na další kontrolu v Praze, ale je to ještě 1.5 měsíce, tak si holt zaplatím drahou švýcarskou plombu (nějaký bílý kompozit, amalgám tady de facto už nepoužívají. Ačkoli, jak říkala kolegyně, ten amalgám na stoličky je lepší, ale problematicky se likviduje). A hurá domů s nákupem. Kafíčko (Maty si zatím pochutnává na hroznovém víně) a napsat tohle rychlé shrnutí. Je 9:15 a já mám za sebou pocitově už půlden 🙂 Za chvíli vyrazíme na hřiště, pak spací procházku a vyzvednout Eli. Odpoledne „budem pecky“ a budeme do 16 h doma. Pak má Eli sport a Maty druhou spací procházku. Domů dorazíme tak v 17:15. Možná s Vláďou dáme naši cvičební Tabatu (jestli nebude moc vedro, 20 minut posilování). A pak klasická večerní dvouhodinovka – večeře, vše po jídle uklidit a umýt (vytřít pod stolem napadané jídlo), umýt děti, uklidit kuchyň, uložit … a hotovo. Padnout za vlast :-). A to je teprve pondělí.

by ·Žádné komentáře

Po tohmle trailu Vláďa jel již několikrát na kole, tak nás sem teď vzal na rodinný výlet pěšky. S kočárkem se to dalo vesměs dobře projet. Trošku byl problém s parkováním. Vzhledem k tomu, že to je stále v Curychu, tak všude jsou modré zóny, tedy buď parkování s platnou parkovací kartou (rezidenti), nebo na hodinu s parkovacími hodinami. Parkoviště, které měl Vláďa vyhlídnuté, bylo jen na dvě hodiny. Nakonec našel jedno na šest hodin u tenisového kulbu. A mohli jsme vyrazit. Cesta podél potoka byla pohodlná a ve stínu, což bylo v pařáku, jako dnes, fajn. A pak přišla nejlepší část výletu – slon. Velký kamenný slon uprostřed potoka. Dalo se u něj i dobře cachtat (koupat úplně ne, tolik vody tam nebylo). A pak už jen nahoru nahoru zpět k autu. Celkem 5,8 km, dvě hodiny.

Jinak další povídání se spoustou pěkných informačních fotek najdete na mém oblíbeném blogu zde. A oficiální stránky zde.

Fotky zde.

by ·Žádné komentáře
Přísahala bych, že jsem to tu už psala, ale nemohu to dohledat. Každý má věci, které si v euforii koupil a pak nikdy nepoužil, nebo to bylo ve slevě, nebo mu to někdo doporučil. Těch mám spoustu a pomalu (ale jistě) se mi je daří odprodávat / darovat. Co pak ale ty věc, u kterých si pokaždé, když je vezmete do ruky, řeknete „tohle byl opravdu dobrý Kauf!“. Mám jich pár a o ty se s vám chci podělit. Abych nebyla jen jako ta bába na protějším balkóně, která jen (pořád) nespokojeně huláká (italsky?). Abyste ode mně neslyšeli jen stěžování si na nějaký výrobek, ale i chválu. Jinak zatím nejpodobnější článek, který jsem na toto téma napsala (už jsem si vzpomněla a dohledala) je o miminkovských věcech – které se nám osvědčily a které ne (zde).
  • Úplně nejnovější věc, kterou vyzdvihuji (bože, jak já těm „i“/“y“ odvykám … že mi nějakou tu chybku odpustíte?) do nebes, je „bug“ (v angličtině to zní lépe, než v češtině „brouk“), nebo-li asi správněji „hands-free“. Prostě něco, z čeho můžete poslouchat audioknihy a nemusíte pokaždé strávit pět minut rozmotáváním kabelů!! No není to geniální? Pokaždé, když tuhle malou potvůrku vytáhnu z kapsičky, tak nechápu, že jsem si to nekoupila už před lety :-). Mám od Sony model MBH20 a stálo to ani ne 20 CHF. Navíc se tím dá i telefonovat (zatím tedy ještě nevím, zda tím nějak mohu hovor i zvednout/utnout, nezkoušela jsem). Takže top top top 1 🙂
  • Další věc, u které mě vždy překvapí, jak dobře to funguje, je ve výše uvedeném článku také zmíněná – termoska Primus se šroubovacím uzávěrem (ne tím vyskakovacím, ten stojí zaprd). Voda si udrží po celý den teplotu, kterou tam nalijete.
  • Další věc ani nevím, jak se jmenuje, ale je to cool. Jak jsem psala, že se zbavuji a prodávám nepotřebné věci, tak to většinou posílám poštou. Což znamená většinou balík. A to často znamená krabice a lepenka. Mám výbornou lepenku, která parádně drží. Nevýhoda – parádně drží … na všechno. Jak já s tím vždy bojovala! No a konečně jsem si koupila „tape dispenser“ (česky asi dávkovač pásky). Ne ten na kancelářskou malou lepenku (ten je mimochodem taky fajn … postupně se probojovávám k neustále robustnějšímu provedení. Eli se mě jednou ptala, na co to je dobré – tak jsem říkala, že pak můžeš lepit lepenkou jen jednou rukou – odmotáš a utrhneš o zoubky jednou rukou, nepotřebuješ nůžky … tak mě opravila, že i na tohle potřebuješ dvě ruce – jednou rukou držíš lepenku, druhou ten dávkovač – a měla naprostou pravdu!), ale pořádnou (bez rukojeti), asi něco jako toto. K tomu v akci tři role lepenky. Chvíli mi trvalo, než jsem chytla ten správný grif (svědkem budiž řádek malých vpichů na noze), ale nedám na to dopustit.
  • Pak v běžném životě užijeme různé krabice a krabičky na hračky. Jsou všude (ty hračky)! Asi se nějak tajně v noci množí, či co, fakt to nechápu, kde se všechny vzaly.
  • Cestovní hrnek na kafe. Mám ho teprve chvilku, zatím jen jedno použití, ale je to cool a hned si s tím připadám „zelenější“. Teď jen doufat, že až si jednou zase budu objednávat kafe s sebou, bubu ho mít u sebe. Hrnek Stojo.
Toť prozatím vše. Určitě budu věci dodávat. Nebo se můžete podělit vy se mnou o vaši nejoblíbenější / nejpraktičtější věc.