Asi to nejdůležitější, co se děti v první třídě naučí.

Jsem taková rozpolcená. Jako ano, říkali, že ta Eliščina bilingvní skupina to bude mít náročné, ale v češtině se učí písmenka, maximálně slabiky, vše tiskacími, a v němčině už mají číst celá slova (!) a navíc rozlišovat velká a malá písmena? Takže zatímco nyní v němčině trochu nestíhá, vzápětí se v češtině bude nudit, protože to už vše bude znát? Takže místo toho, aby se čtení slov naučila ve škole, musíme to udělat my doma a pak bude nuuddááá. A navíc jak na to? Jako běžný čtenář nedokáži tak trochu pochopit v čem je problém – přečte písmena, utvoří slabiky, ale celé slovo nepřečte? He? Asi to není tak jednoduché. Tak jsem se chtěla inspirovat, jak na to, a našla jsem pár zajímavých odkazů. Ono ale stejně není čas něco takového trénovat. Prostě jedeme dokola slova, která měli, a snad se ji to dostane pod kůži. Jasně, že dostane, ale jsou to nervy.

Co jsem od Elišky vyzvěděla (ono to není jen tak dobrat se nějaké kloudné odpovědi – většinou nic neví, či zapomněla, a týká se to všeho, i toho, co měli k obědu), tak v češtině (v němčině prostě čtou, takže tou se nebudu zabývat) asi používají kombinaci metody „sfumato“ (splývavé čtení, dítě „drží“ písmeno, dokud nerozluští další a nepřidá ho k tomu) a klasického čtení po slabikách (analyticko-syntetické metody). Takže když je nějaké složité slovo, zkombinujeme/použijeme všechno – nejprve ať přečte všechna písmenka, pak slabiky, a pak to zkusí přečíst najednou (hlavně pro němčinu je to důležité). Ale jak už tomu bývá – číst seznam slovíček je nuda, takže jsem hledala, jak najít něco zajímavějšího na čtení.

Odbočka – na němčině už mají i diktáty – cíl je, aby byly děti schopné napsat slovo tak, jak ho slyší, tedy nemusí být gramaticky správně, ale co je důležité, že podstatná jména musí být s velkým písmenem na začátku a ostatní musí být malá. To je samozřejmě opět v „rozporu“ s tím, co se učí v češtině – tam se píše vše kapitálkami :-/ No a pro tréning diktátu jsem vytáhla dětský anglicko-německý obrázkový slovník – tam jsou jednoduchá slovíčka a já mohu kontrolovat, jak se to píše. K tomu to někdy nechám přečíst slovnik.seznam :-), ať Eli slyší různou výslovnost. … No a Eli si potom četla v tom slovníčku 🙂 U toho má obrázky, takže ví plus minus co to je.

Tak zpět. Narazila jsem ještě na videa Jak naučit děti číst a, myslím, ve 4. lekci zazněla „genetická metoda“ výuky čtení. Tak jsem si to našla a jde o to, že se dětí učí jen velká písmena slova vyhláskují a přečtou. Tak to mě zaujalo, protože přeci jenom – velká písmena jsou jednoduchá, Eli je vlastně už všechna umí a moci si v tom něco přečíst by mohla být dobrá motivace.
Tak jsem Eli sehnala knížku Do pohádky se zvířátky a je to zajímavě udělané – první kapitola jsou pouze jednoslabičná slova, takže to nejjednodušší na čtení. V dalších kapitolách jsou pak delší a delší slova. Už jsem si v této metodě objednala i německy psané knížky, tak netrpělivě čekám. Jen tedy Eli zatím přečte slova, ale neví, co celá věta znamená. Prostě to přečte a hotovo.

Další čtení, které se mi líbí, a je to podle mě zajímavá interakce, je obrázkové čtení. Toho využívají i v němčině – vždy místo jednoho písmena ve slově je obrázek a dítě má použít první písmeno toho slova. Vláďovi to dělalo trochu problémy, ale Eli to zvládla dobře. Jen takový malý „chyták“, že někdy jde o dvojhlásky. Třeba, když tam je obrázek auta (německy „Auto“), tak mají použít „au“ a ne jen „a“.

Takže tak. Uvidíme, jak to půjde. Ale chce to trpělivost, trpělivost, vytrvalost a trpělivost.

Aktualizace (28.11.2019)

Na mém oblíbeném blogu (MKlife) jsem našla několik článků, které se tomuto tématu také věnují:

• Albi tužka (a O perníkové chaloupce) – máme již několik knížek (i německou verzi) a děti si v tom rády čtou. Není to o tom, že se to jednou přečte a dost. Má to několik módů, kdy v každém módu se k dané věci dozvíte něco jiného a vlastně při každém čtení se najde něco nového.
• Albi tužka logopedie
• Dřevěná písmena a knížky s tiskacími písmeny (genetická metoda)
• Knížka Edison – máme jí v angličtině a mě osobně se velmi líbí vůbec myšlenka celé knížky a poté je krásně ilustrovaná.
• Dřevěné kostky abeceda – my máme ještě po mě takové ty malé plastové, které se nasouvají na drážky :-), snad Eli někdy zaujmou.
• Jo a za mě jsou ještě fajn stíratelné knížky (nebo spíš pracovní sešity), do kterých se píše stíratelnou fixou.