by ·Komentáře: 3

Srpen tohoto roku byl pro nás opravdu přelomový. Největší akce bylo stěhování se ze Švýcarska, po 9 letech. Akcí tudíž moc nebylo, odvezli jsme děti do Čech, balili, přestěhovali, já pak pokračovala ve vybalování v Praze, Vláďa dokončoval vyklizení a předání bytu v Curychu. Nakonec jsme pár akcí podnikli ke konci srpna v Čechách.

  • Stěhování (dva dny neúnavného nošení krabic a 800 km sem a tam)
  • Návrat do Čech (podrobný popis od ledna, kdy jsme se rozhodli se přestěhovat, až do srpna, kdy byl den S).
  • Umrail pas (Vláďův cyklovýlet)
  • Co mi nebude chybět
  • Cestování MHD
  • Zemědělské muzeum a výlet do obory Hvězda
  • Grosser Sankt Bernard (Vláďův cyklovýlet)
  • ZOO Praha (ofic.web)
  • Kukuřičáci – bludiště v kukuřičném poli (ofic.web)
  • Výstava stanů v Letňanech (žádný stan nesplňoval dokonale všechny mé požadavky, ale jeden od firmy Vargo bych asi byla ochotná zkusit, za tu cenu ano).
  • Objíždíme s Vláďou nábytkářské obchody, přeměřujem, dohadujem, nenacházíme.
  • Eli měla příměstský tábor ve střešovickém Oříšku. Moc se líbil.
  • Velmi úspěšné a povedené divadlo v Káraným – Účastníci zájezdu.
  • Pár schůzek v pojišťovnách
  • Přihlásit a zaplatit Elišce školní obědy
  • Bonanza – rýžování zlata na Bojovském potoce. Organizované mým vodáckým oddílem (SK Zlíchov), jehož jsem stále členem (nějak jsem se za těch 10 let nestihla odhlásit a každoročně platila nejen členské příspěvky, ale i penále za neodpracované brigádnické hodiny).

by ·Žádné komentáře

O téhle akci jsem viděla pár příspěvků asi na Facebooku. A hnedka mě to nadchlo! Jde o bludiště v kukuřičném poli! A ne jen tak ledajaké. Pro děti, ale i dospělé je připravená hra – různě po bludišti jsou tabulky s písmeny. Ty musíte všechny najít, zapsat si a vyluštit tajenku. U dospělé verze jsem se docela zapotila 🙂 Bludišť je hned 12 po celé ČR. My zvolili to nejbližší v Líbeznici u Prahy. Prozíravě jsme jeli hned ráno a byli jsme tam první (a to jsme náš plán přijet hned na otvíračku v 9 h nestihli o půl hodiny). Nebylo ještě vedro a bylo dost místa na parkování (parkoviště je tak na max 20 aut). Maty kupodivu běhal a chodil hodně dlouho, jen když už začalo být teplo, tak šel na koně. Pro něj se tak výhled rapidně změnil. Ono choďte v dvoumetrové kukuřici jako metrový trpaslík 🙂 Písmenka jsme našli, střed bludiště také, východ také, vyluštili jsme hádanky a děti dostaly malé dárečky – magnetky a odznáčky. Zkrátka parádní zábava na nedělní dopoledne.

Jinak oficiální stránky jsou zde. Vstupné děti od 3 let 60 Kč, dospělí 85, důchodci 60 Kč. Parkování zdarma. K dispozici byly i záchody. A dalo se platit kartou (takový stánek v kukuřici a ono to fungovalo :-)).

Obrázek zdroj zde.

by ·Žádné komentáře

Naposledy jsme tady byli loni a užili jsme si to. Poprvé s malou Eli jsem tu byla asi před dvěma let (?) a musela jsem tehdy uznat, že je asi i lepší než ta curyšská ZOO. A vzhledem k tomu, že nebudeme bydlet zas až tak daleko, bylo jasné, že si koupím celoroční permici. Na rozdíl od Curychu, tady musí děti platit už od tří let (v Curychu až od 6 let), takže s Matym mám už jen půl roku zadarmo. Ale mají levné pondělky, děti jen za 50. Takže Eli jsem permici zatím nekupovala a uvidíme.

V sobotu jsem se domluvili s Helčou a vyrazili jsme. Sraz jsme si dali v deset u severní brány (pro příště nesmím zapomenout, že je otevřená jen o víkendu a prázdninách, to by mohlo být někdy nemilé překvapení, dnes ok). Na Eličin lístek jsem ještě díky své Lítačce dostala 5% slevu.

Ani snad nebudu popisovat, co vše jsme viděli, protože jsme viděli vše. Mile nás překvapili aktivní hroši kousek od severního vstupu. To byla podívaná na dlouhé minuty. Koupi mapy jsem tentokrát vzdala – většinou ji po prohlídce stejně někam zahrabeme a do další návštěvy nevydrží, takže jsem ji měla staženou v mobilu a stačilo. A nejvíc času nám zabraly sloni, žirafy a přilehlé hřiště. Pak jsme šli až dozááádu kolem Gobčárových domů (tady vzadu jsem nikdy nebyla, hned vedle byla expozice malinkatých žabiček), zastávka na párek v rohlíku a zmrzlinu v kiosku u trilobita, dál kolem lvů (neviděli jsme je), goril (také nebyly) do dětské zoo k bazénku. Tam bylo příjemné svlažení, začalo se dělat vedro a dusno. Následně jsme ještě nemohli vynechat projížďku malou „tramvají“ a návštěvu jsme završili u tučňáků a lachtanů. A loučili jsme se u spící pandy červené. Naťapáno hnedle 8tis. kroků 🙂

Příště začneme u gaviálů a třeba se také konečně svezeme lanovkou.

O náš odvoz se opět postaral děda Jirka, který na nás čekal u hlavního vchodu. Jo a máme další „vizitku“ do Turistického deníku.

Obrázek zdroj zde.

by ·Komentáře: 2

Tak začínáme objevovat co vše je možné dělat v Praze a okolí. Jako první přichází na řadu oblast kolem tratě tramvaje číslo 1 – jednoduché spojení se světem 🙂 U Letné je nejen Technické muzeum, ale také Zemědělské, ve kterém jsem nikdy nebyla, a tak jsme tam s příbuznými holkami a jejich dětmi vyrazili (šest dětí to už je jak malá školka, slyšet byly po celém muzeu). K vidění je kde co a něco si tu najde každá věková kategorie, jen ti malí se musí hlídat, aby si nic neodnášeli a nelezli, kam nemají (některé exponáty jsou na ohmatání, u jiných to je zakázané a paní hlídačky to bedlivě kontrolují). Malé traktůrky v -1 patře nechaly Máťu kupodivu v klidu. Zato Eli se na velkém traktoru ráda nechala vyfotit. Pokračovali jsme postupně patry nahoru, lesem, vodou a rybníkářstvím, přes gastronomii, kde si děti na tabletech mohou jakože vařit, až na střechu, kde jsou zasazeny různé plodiny včetně konopí, k dispozici je trávníček na piknik a hlavně tu je úžasný 360° výhled na Prahu. Strávili jsme tu bezmála tři hodiny. Z popisků jsem si díky dětem nepřečetla vůbec nic, ale zážitek pěkný a určitě se sem zase někdy vypravíme. Na rozloučenou jsme v kiosku zakoupili Turistický deník a hned první nálepku (oficiálně tomu říkají vizitka). A máme o zábavu na výletech postaráno. Jinak vstupné dospělí 150 Kč, děti do 18 let zadarmo.

Díky ubytování „all inclusive“ u babičky jsme si zajeli domů na guláš, odpočinuli si a odpolední program absolvovali v nezměněné skupině ve Hvězdě. Děda to s Matym v kočárku vzal pěšky, takže se Maty vyspal. Nejprve jsme začali na novém hřišti u Libocké brány. To praskalo ve švech. K dispozici jsou i pěkné kovové záchodky. A ostraha (?) Dále jsme pokračovali k Letohrádku na další hřiště. Zatímco maminy seděly a povídaly si, děti prošmejdily okolní keře a stále nosily další a další modráky 🙂 Myslím, že večer bude smaženice. Zašli jsme i ke kiosku v Letohrádku pro další vizitku do Turistického deníčku. Tímhle tempem to budeme mít za chvíli plné :-). Čas se nachýlil k večeru, a tak jsme se pomalu vydali zpět na tramvaj. Děti cestou nepřetržitě nacházely další a další houby, dokonce i jednu bedlu 🙂 Domů jsme dorazili jen tak tak na Večerníček.

by ·Žádné komentáře

Jedna kolegyně pořád tak trochu nemůže pochopit, proč chceme pryč. „A proč tu jako nechcete zůstat?“ Protože vlastně nemám žádný důvod zůstat. Ano, jistě, Švýcarsko má o něco vyšší životní úroveň (ano, platy také, ale ty jdou ruku v ruce s tím, jak vysoké jsou tady i výdaje, ledacos mi v Praze přijde dražší, třeba bydlení, a to je bydlení v Curychu drahé, ale Praha?!), ale tím to tak hasne. Ano, mají tu „přímou“ demokracii, ale účast leckdy pod 50%?! Takže to, co tu je třeba lepší než v Čechách samozřejmě již člověk nevnímá, zato vnímá ty každodenní drobnosti. A těch je dost na to, aby mi to každodenní život otrávilo. Ani nevím, jestli je tu mám vyjmenovávat, protože si řeknete, že to jsou malichernosti, ale ano, i taková blbost, jako že i ve Švýcarsku hází lidi odpadky, žvejky a nedopalky na zem, mě štve. A nevidím důvod, proč bych měla vychovávat Švýcary a přistěhovalce ve Švýcarsku, to to klidně mohu dělat i doma, a hezky česky :-). Takže ano, jakožto turisti možná vidíte uklizené Švýcarsko, ale to jste se nebyli projít v pondělí ráno – toho bordelu všude, plechovky od Redbulů a piva, nedopalky, zátky od piva. Jo, mají peníze na to, aby každý druhý den, ne- li každý den všude projíždělo čistící autíčko. Ale, aby Švýcaři (a ti ostatním kteří tu žijí) byli natolik čistotní? To nikoli.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

29.1.19 (7 měsíců před plánovaným stěhováním)

Jak to vlastně začalo. Ne, nemyslím, jak to s námi začalo ve Švýcarsku, ale jak se to stalo, že se vracíme. Kdysi kdysi kdysi bylo mojí podmínkou setrvání v CH dodělat Ph.D. v Praze a v Curychu k tomu byly ideální podmínky. Pak přišla Eli, nebo spíš, ta přišla ještě před koncem mého Ph.D., takže vlastně pak přišel Máťa. To byla moje druhá a poslední podmínka – aby se Maty narodil v Curychu, když už vím, jak to tu funguje (nikoli kvůli občanství, to se ve Švýcarsku nedává na základě místa narození, ale s ohledem na předky. Takže i když se dítě narodí ve Švýcarsku, není automaticky Švýcar). A pak mě tu už nic nedrží. No a hle, utekly další dva roky a jsme tu pořád. Takže jsem to loni začala u Vládi sondovat, jak to s námi bude. Protože vlastně moje třetí podmínka, nebo spíš moje jedno přání, byla, že Eli začne chodit do školy v Čechách. Ale Vláďa, kromě toho, že si tu užíval hory, chtěl, aby Eli v Curychu odchodila ještě třeba 2-3 roky, aby si zažila němčinu.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Musí se nechat, že koupě Lítačky a MHD celoročního kupónu online je pohodička. A zafungovalo to – na Masaryčce nás hned po rozjezdu vlaku kontrolovala paní průvodčí. A hned na mé první trase jsem se přesvědčila, jaký je rozdíl v cenách, když kupujete lístek přes české dráhy (počítají cenu dle kilometrů) a MHD (počítají zóny). Praha – Čelákovice Jiřina 30 Kč u okénka, online mi to ale přes lítačku ukazovalo 24 Kč (a paní průvodčí mi pak i cenu potvrdila). Tak pro příště. Za kočár a Matyho nic. Vlak super, jen trochu zima. Jo, a Čelákovice jsou ve 2. pásmu.

Zpět jsme jeli busem přímo z Káranýho (pásmo 3). 24 Kč. Tak já vám nevím, jak to počítají. U pana řidiče jsem nahlásila Prahu (a po očku sledovala, kam se Maty v autobuse řítí), tak prý kam že (co já vím, kam to vlastně jede, mobil se mi vybil, Prosek/Letňany) a že mám lítačku. Chvilka trapného ticha … musím tu Lítačku naskenovat a on tak uvidí, co že to mám za kupón. Tak jo, pro příště. Asi to je nejen autobusy, ale i kvalitou silnic – myslela jsem, že už se mi v autobuse nedělá špatně, ale asi to bylo jen tou hladkou jízdou autobusů v Curychu 🙂 Jo a v Káraným neseděl vytištěný a online jízdní řád. Naštěstí jsem se i já, i pan řidič řídili tím online 🙂 My byli včas na zastávce (i když stejně mě trochu překvapil, že přijel „na čas“, čekala jsem ho až o 7 min později, dle toho tištěného) a stihli jsme tak i přípoj v Boleslavi.

Zastávka Vltavská (moje nynější „nejoblíbenější“ přestupní stanice“) teda stojí za to. Hned první den to znělo tak (na vlastní oči jsem nic neviděla), že někdo něco ukradl z trafiky. Ale metro má neuvěřitelnou frekvenci. Kam se hrabou autobusy v Curychu každých 10 minut. A vzhledem k tomu, že Maty teď trénuje na stav bez plín, vyzkoušeli jsme i veřejná WC v Letňanech a dobrý, za 10 Kč. Jen jsem si samozřejmě nezkušeně u vchodu neutrhla toaleťák.

by ·Komentáře: 2

Curych (Švýcarsko) – Praha

10.8.19 (sobota)

Skoro nespím. O každém šramotu venku si myslím, že už to jsou naši „stěhováci“. Nakonec spali nějakých 5 h někde na parkovišti a dorazili v devět ráno. Vláďa jel kupovat další stahovací fólii a ještě deset krabic. Od rána balím kuchyň. Sklep je plný krabic. V bytě je také ještě požehnaně krabic.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Náš poslední měsíc ve Švýcarsku. Trošku se měníme v „prachobyčejné“ turisty a snažíme se ještě vidět co se dá. Sháníme suvenýry. K zařizování toho tolik nemáme – stále čekáme až bude měsíc před stěhováním, abychom se mohli jít odhlásit. A teprve s tím papírem můžeme začít odhlašovat vše, co lze běžně odhlásit pouze ke konce roku, jako třeba zdravotní pojištění a další typy pojištění a spoření.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

26.7.19

Dávno bych už měla/chtěla spát, ale řeším další položku na svém TODO listu – MHD v Praze. Z webu se dočítám, že OpenCard odzvonilo, ať žije Lítačka. Když ale čtu dál, tak koukám, že je jednak Lítačka karta a jednak Lítačka aplikace (nebo to pletu?). A že tu aplikaci (jako tedy třeba ten roční kupón MHD) si můžete nahrát na jakoukoli (skoro) kartu – ať už to je zelená plastová Lítačka, nebo In Karta českých drah, či třeba kreditka (nebo Revolut karta). In Karta nezní špatně – mohla bych to později využít pro slevové aplikace ČD. Jak lítačka, tak In Karta jdou sjednat online, výroba trvá až 30 dní.

Takže když jsem se po několika dnech rozhodování dopídila toho, že chci In Kartu, pouštím se do toho. Založit rychle účet u ČD a jdu na vyplňování údajů. Nevím jak to, ale třikrát jsem skončila na kroku „Kde si vyzvednu In Kartu“ (pominu fakt, že jsem myslela, že je možné ji obdržet i poštou jako Lítačku) – v seznamu stanic se mi objeví pouze abecedně stanice od A do Bílovice n.Svitavou, dál se mi nic nezobrazí. Zkoušela jsem to v Mozile a IE, oboje stejné. Takže tady končím a asi je pro mě jediná možnost na přepážce klasicky s papírovým formulářem a fotkou. Výhoda online objednávky by byla, že by na mě karta již třeba čekala, až bych se do Čech dostala, takhle budu já čekat na kartu. Jo, a tato karta stojí 100 Kč.

No což. Ještě je tu Lítačka. A ne, nechci si mhd kupon nahrávat na kreditku. Pak si jednou nevezmu peněženku a bude to (lístky většino vozím v telefonu, takže je menší nebezpečí, že si je zapomenu). Účet mám u Lítačky založený od včera, takže tady jsem o krok napřed. Vyplnit základní údaje, zvolit typ platby (karta stojí 50 Kč), platím Revolut kartou 🙂 (momentálně na ní mám pár CHF, CZK a EUR) a je to. Výroba může trvat až 30 dní, ale prý se to do 14 dní většinou stihne. Tak a budu čekat.

Jinak jsem došla k závěru, že celoroční jízdenka na MHD v Praze se vyplatí. Cena 3650 sice zní jako hodně, ale je to přeci jen „jen“ 10 Kč denně. A kdybych jela, byť jen jednou v týdnu, „tam a zpět“, tak už za to dám minimálně 48 Kč (2×24 za krátký lístek) a to je vlastně jak 5 dní v tom celoročním kupónu. A to se vyplatí. V Curychu jsem to takto také počítala a tam se to nevyplatí, člověk by musel jezdit alespoň 3-3,5x týdně, aby se mu celoroční vyplatila. A to u mě bylo dost na hraně, takže jsem si kupovala jednotlivé celodenní jízdné. Zároveň jsem se dočetla, že je MHD pro děti od 6-10 let zdarma, pokud prokáží věk (máme pas, ne?), takže tohle ještě 4 roky řešit nemusím. V Curychu si takhle malé děti mohou pořídit Junior kartu za 30 CHF na rok platnou po celém Švýcarsku a pak jezdí již zadarmo. 30 CHF = 680 Kč, ale také to je cena odpovídající masitému obědu v restauraci, takže vlastně jako nic. Eli jsem ji pořídila, ačkoli jsme před sebou měli poslední dva týdny ve Švýcarsku a vyplatilo se to. Stačila jedna jízda vlakem a dvě tramvají a je to zpět.

5.8.2019

Lítačka mi dorazila na českou adresu asi za týden (proti podpisu). Následně jsem si ji chtěla v rozhraní přidat jako „nosič“, ale evidentně je něco spatně s mojí Mozillou (inkognito tab) – 2x mě to na konci registrace vyhodilo a nic.

Koukala jsem, jak by to šlo, kdybych chtěla Lítačku pro Eli (jako prokázání věku, jinak jezdí zadarmo) a to bohužel lze pouze ve Škodově paláci a „Je třeba, abyste měli dítě uvedeno v občanském průkazu“ – to jsem ani nevěděla, že jde (?!) Nebylo to tak, že do pasu už vám dítě nezapíší, ale nově na občanku ano ? No to jsou fakt parádní změny. Takže prostě ať jdu kam jdu, musím s sebou tahat její rodný list nebo pas.

Nový pokus Chrome inkognito tab – tady už to vypadá nadějněji. A dobrý. Teď už jen zvolit správný kupón a zaplatit Revolut kartou 🙂 A hotovo. Samozřejmě se dá zvolit start platnosti. A už se nemusí nic nikde v metru validovat (tahle etapa OpenCard mě naštěstí uplně minula) a mohu jezdit.

Uvidíme, jestli časem pořídím i In Kartu.