Srpen 2019

Srpen tohoto roku byl pro nás opravdu přelomový. Největší akce bylo stěhování se ze Švýcarska, po 9 letech. Akcí tudíž moc nebylo, odvezli jsme děti do Čech, balili, přestěhovali, já pak pokračovala ve vybalování v Praze, Vláďa dokončoval vyklizení a předání bytu v Curychu. Nakonec jsme pár akcí podnikli ke konci srpna v Čechách.

  • Stěhování (dva dny neúnavného nošení krabic a 800 km sem a tam)
  • Návrat do Čech (podrobný popis od ledna, kdy jsme se rozhodli se přestěhovat, až do srpna, kdy byl den S).
  • Umrail pas (Vláďův cyklovýlet)
  • Co mi nebude chybět
  • Cestování MHD
  • Zemědělské muzeum a výlet do obory Hvězda
  • Grosser Sankt Bernard (Vláďův cyklovýlet)
  • ZOO Praha (ofic.web)
  • Kukuřičáci – bludiště v kukuřičném poli (ofic.web)
  • Výstava stanů v Letňanech (žádný stan nesplňoval dokonale všechny mé požadavky, ale jeden od firmy Vargo bych asi byla ochotná zkusit, za tu cenu ano).
  • Objíždíme s Vláďou nábytkářské obchody, přeměřujem, dohadujem, nenacházíme.
  • Eli měla příměstský tábor ve střešovickém Oříšku. Moc se líbil.
  • Velmi úspěšné a povedené divadlo v Káraným – Účastníci zájezdu.
  • Pár schůzek v pojišťovnách
  • Přihlásit a zaplatit Elišce školní obědy
  • Bonanza – rýžování zlata na Bojovském potoce. Organizované mým vodáckým oddílem (SK Zlíchov), jehož jsem stále členem (nějak jsem se za těch 10 let nestihla odhlásit a každoročně platila nejen členské příspěvky, ale i penále za neodpracované brigádnické hodiny).

3 komentářů

  1. Nina
    7. 9. 2019 (19:17)

    Pohled na stěhování rodiny z Curychu do Prahy ze strany rodičů Markových
    Sobota 7.9.19. Dnes se uskutečnilo definitivní stěhování dětí z Baterií do nového bytu v Chabrech. SLÁVA!!!
    Sedím v pokoji obklopená chaosem hraček – stavebnic, panenek, knih, plyšáků, nespočtem různě pospojovaných šátků a šálů, stojí zde houpací kůň, kocour na kolečkách….A teď nastane likvidace „následků“ po šestitýdenní „okupaci“ dětí našeho bytu.
    Ale nyní od začátku….
    31.7. (středa) dorazila na Baterie rodina z Curychu a na pohled uklizený byt se rázem stal skladištěm – batohů, batůžků, kufru, krabic a různých tašek s různým obsahem.
    Koncem týdne odcestovaly rodiče zpět do Curychu balit věci a chystat stěhování.
    V pondělí 5.8. přicestovala Káťa (Vláďova sestra) se svými 4 veselými dětmi a nastalo v našem bytě „ródeo“, kdy upadla i jedna noha naší postele. Myslím, že přítomnost dětí velmi pomohla překlenout Elišce a Máťovi první týden bez rodičů. Eli se také moc hezky starala Máťu. V neděli 11.8. děti z Jindřichova Hradce odcestovaly domů a Eli odjela na týden do Káranýho.
    11.8. se rodiče vrátili do Prahy, přičemž Vláďa v pondělí odcestoval zpět do Curychu a Míša začala vybalovat v novém bytě. S Matýskem jsme na týden přes den osaměli, ale snášel to dobře. Z počátku se ptal po Kristýnce, ale velmi rychle pochopil, že děti z Jindřichova Hradce odjely domů a zde jsme zůstali sami. Také rychle pochopil, že táta odjel zpět do Curychu balit a Eli je v Káraným a vůbec nesmutněl. Nastalo období, kdy Míša usilovně pracovala v bytě v Chabrech a na noc se vracela na Baterie za Matýskem. Po návratu Vládi z Curychu nastalo období vyřizování různých úředních záležitostí, shánění vhodného nábytku apod. Většinou přespávali na Bateriích a my jsme se starali o Matýska a Eli. Obdobě to probíhalo i v prvním týdnu září.
    26.8.-30.8. chodila Eli do příměstského tábora Oříšku a moc se jí tam líbilo.
    Pro nás to bylo 6 náročných týdnů. Jirka zajišťoval každodenní zásobování ( nákupy mléka, mléčných výrobků, masa, zeleniny, brambor, pečiva, koláčů apod.) Kromě toho většinou po obědě vyjel s Matýskem v kočáru s cílem ho uspat, což se většinou povedlo, ale poslední týden Matýsek odmítal v kočáru spát. Jirka také organizoval pobyt dětí na zahradě, abych mohla v klidu připravit večeři. No a mně připadlo starat se o plánování a přípravu jídla (vaření), úklid, ukládání dětí ke spánku včetně večerních slovních her „na školu“ a případnou útěchu smutnících (uta, uta).
    Bylo to pro nás 6 dosti náročných týdnů po stránce fyzické, ale i psychické (byli jsme dva týdny obklopeni častým silným hlukem ze stavby – vedle bagrovali terén pro bazén, naproti rekonstruovali velkou vilu, v domě bratranec rekonstruoval podkroví). Ale přesto všechno jsme byli rádi, že jsme si mohli užít naplno našich milovaných vnoučat. Udělalo nám velkou radost, jakých pokroků za to období dosáhl Matýsek – naučil se některé texty z knížek ( např. umí přeříkat celou knížku „Polámal se mraveneček“, i části jiných knížek, pěkně si notuje některé písničky, pěkně srozumitelně říká některé věty. Podařilo se nám odstranit používání plínek v průběhu dne. Jme také velmi vděčni pejskovi Samovi, že nám často zabavil děti na zahradě v podvečerních hodinách.
    Tak to je náš pohled na stěhování z Curychu do Prahy a zážitky z uplynulých týdnů.
    Nina a Jirka Markovi

  2. K tomu jen dodávám, že v druhé polovině srpna byla Ninuška nucena znovu užívat antibiotika (10 dní 3x denně). Prostě letos jí nějaký zánět cestoval po celém těle. Zvládla to dobře a doufáme, že ten prokletý zánět už definitivně zmizel. Klepu na dřevo!
    Jinak znovu dodávám, že nás s Ninuškou překvapilo, jak střídavé odloučení od rodičů obě děti, Eliška i Máťa, zvládaly. Žádné plačtivé stýskání se nekonalo.
    Obě děti, překvapivě i Máťa jsou schopny během dne si dopoledne i odpoledne hrát 30 – 45 minut sami a to jak každý zvlášť, tak oba dohromady. Předpokladem je, že jsou odpočaté a najedené.
    Pokud nepršelo, tak je oba moc bavila zahrada – házení míčku a kroužku pejskovi Samovi a zalévání zahrady. Přitom byl zejména Máťa dost mokrý, ale naštěstí bylo teplo až vedro. Cachtání ve vodě v maltovníku zejména Máťu taky dost bavilo. Máťa taky má rád dětské hřiště + pískoviště, tam vydrží klidně hodinu. Doma k největším zábavám patří hra na školku, zkoušení Eliščiných módních kreací z šátků, pro Elišku její domeček (problém jak uchránit domeček před Máťou), pro Máťu pak stavebnice z duplo lega a pod. Oba hodně též baví kreslení a Máťu samozřejmě čtení na klíně.
    Jinak si myslím, že Máťa je dost zralý na školku (jesle pro starší) a že ho to tam bude dost bavit. Snad se tam opět naučí odpočívat (spát) po obědě. Pokud totiž brzo odpoledne nespí (něco lehce přes jednu hodinu je ideální) je večer už dost unavený a částečně protivný (rozmrzelý).
    Eliška je myslím dost dobře připravená na školu. Přejeme jí ať ji v pohodě zvládá, včetně odpoledních kroužků.

  3. Jak se ukazuje z pohledu babičky v pracovním procesu, tak u nás pobyly děti mnohem méně. Pracovní týden nám všem známé Seči jsem nastavila 5 dny na kole s kamarádkou Hankou a když jsem opálená dorazila na chatu, první Eliščin dotaz zněl, jestli budeme spát spolu nahoře na letišti. Dobře si pamatovala, že jsem jí to loni slíbila. Na zábradlí zřejmě nikdy nedojde, tak je prima, že v noci nechodí na záchod a nezeru nad schody jsem zalehla já. S ohledem na počasí to byl týden snů, protože nás stačily plavky a jedny šatičky. V neděli jsme vyrazili i s dědou do Jizery – Eli hned předvedla jak umí plavat a dokonce do podběráku chytila živou rybu. Večer nás čekala zkouška divadla, z toho jsem měla obavy, protože to znamenalo, že se Eli musí zabavit sama a to dost dlouho do noci, zkouška začínala až po 7 hod. Ale hned se zkamarádila s Emičkou Bulovou a hřiště jim bylo malé. Co bylo vtipné, tak na jednom místě zpíváme ukolébavku, o kterou se vedla bitva, která to bude. Nakonec jsem prosadila – Slunce šlo spát … a jak to Eli slyšela, hned nás začala dirigovat a zpívat s námi. Takže jsem ji prosadila. Děda a babi Dáša pak vyrazili na Prahu a my jsme osaměly. Co čert nechtěl, hned z neděle na pondělí nás přepadla ukrutná buřina, kdy jsem byla vzhůru snad půl noci, ale Eli spala jak dudek. Druhý den se ukázalo, že bouřka probudila všechny ženy v okolí, ale žádného mužského. Vichr a déšť naštěstí nenadělaly žádnou škodu. Ráno jsme vylezly až v 8hod. Ukázalo se, že u sousedů tráví prázdniny Kačenka (5let), které zavřely školku, holky si naštěstí padly do oka, takže bazén a trampolína byly náležitě využity. Na zahradě byl i Ráďa (1.5), tak Eli nevyšla ze cviku, jak na malé kluky. V úterý jsme si došly hned po ránu pro houstičky, pěšky, takže hned odpoledne jsme vytáhly kolo, protože tohle je na chůzi přeci jenom daleko. Dny pěkně plynuly, ve čtvrtek přivezl Ríša babi Dášu, dorazili Jirka, Jana, Jakub a Johanka, takže zahrada patřičně ožila. Hned se také ukázalo, že holčičky musí být v sudém počtu, takže ke sledování páteční pohádky jsme přibrali ještě Štěpánku, aby se síly vyrovnaly. Jízdu na kole Eli zvládá senzačně, nakonec jsme celkem najeli k 70km, přestože se to nezdá, ale do Oddechoffa to je přes čelakovickou lávku skoro 22 tam a zpátky. Zvládli jsme i Sojovickou pouť, kde nechyběl řetízák, lízátko a vůbec všechny nezdoby, které k pouti patří. Eli všechno ujela bez ztráty květinky, ale Kačka sebou žuchla na rovině a Johanka si při pádu odřela ruku. Když ji potom její děda Jirka Horák ukázal svoji pohmožděninu, patřičně to ohodnotila, protože si už uměla představit, jak to bolelo. Týden utekl jako voda a Eli mi zase ze zahrady odvezli. Už je to velká holka. Je s ní super pořízení. Těšíme se na další prááázdniny!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.