Tak letos to máme ve velkém. Začínáme tradičně 1.12., protože už se nemůžeme dočkat odpočítávání na Vánoce.

Děti mají tradičně nástěnné pytlíčky. Eli má na každý den čokoládku (protože nějaké alternativy jako “aktivity”, příběhy, ani hračky to prostě není ono) a zpět (ze zabavených věcí) jednu malou hračku (těch mám na skříni pytel, takže bylo z čeho vybírat). Maty tam má zásobu DUPLO figurek a pár zvířátek. Takže já jsem se vydala z nejlepšího. Mikuláše zařizoval Vláďa (a prasklo, že to byl on, protože on jako jediný na polštáři nic neměl … a když na něj Eli vytasila “musíme si říkat pravdu”, protože chtěla Mikuláši či kdo to byl, kdo sláďurky připravil, poděkovat, tak se přiznal) a ještě nás čeká v sobotu Mikulášský orienťák s nadílkou.

Já jsem si sehnala úžasný čajový kalendář … a pak jsem objevila ještě úžasnější … a nakonec jsem ještě jeden dostala 🙂 Takže jeden si nechám na odpočítávání narozek na leden a o ten první nejmenší projevila zájem kolegyně.

A Vláďa dostal Ritter čokoládičkový (nikoli Ritter jako rytíř, ale Ritter jako ta značka německých čokolád).



23-24.3.2013
Myslím, že ani tady v Curychu, ani v Praze to na jaro nevypadalo. V Praze prý bylo až mínus šest, tady těsně nad nulou. V sobotu jsem ještě dodělávala fotoalbum, abych konečně mohla po týdnu uklidit velký jídelní stůl, aby až se Vláďa večer vrátí z Francie, měl kam vybalovat věci. Do toho jsem v ležící poloze koukala na TV (a ujídala rebarborový koláč, který jsem včera vyzkoušela, aby měl Vláďa nějaké sladké přivítání) a v tom už byl večer a Vláďa doma. A začal vybalovat dobrůtky z cesty, zážitky a ukazoval fotky. Jistě o tom časem přijde samostatný článek.
V neděli jsme si pěkně pospali, i když říkal, že na ten klid, co byl ve Francii, to tady samozřejmě nemá. A kousek po desáté jsme se vypravili na Výstaviště v Oerlikonu, kde se opět konal veletrh čokolády. A opět bylo na co koukat a co ochutnávat. U nejednoho stánku nám zachutnalo natolik, že jsme si museli koupit i něco na doma. Největší úspěch u nás měla “ledová” čokoláda, nebo zkrátka něco v tom smyslu (více mléčná byla od firmy Goufrais; více hořká pak od firmy Stettler. Ale myslím, že všechno bylo zkrátka výborné – pralinky, pralinky, čokozajícové, horká čokoláda, čoko “Tete de moine”, horká čokoláda, roastbeef s čokoládou, atd. Jen, ze zvědavosti, jestli mi to pořád nechutná, jsem vyzkoušela čokoládu s pepřem – pořád nic moc (Vláďa zase ohrnoval nos nad mentolovou). Novinkou oproti loňsku byla čokoláda se zeleným čajem. Případně čokodortík se zapečeným malým čokodortíkem se zeleným čajem (ještě teplý).
Čokodortík se zeleným čajem.
A pak, co nám tu oproti loňsku přišlo zastoupeno mnohem víc byl turecký med. Ale trošku jiný, než jak ho známe z Matějské. Ani tvrdý, ani ten měkký. Oni tomu říkají “nougat aux amandes”, takže “mandlový nugát”, který můžete mít se všemi možnými příchutěmi.
A na co jsem se těšila, a bylo to tu (bohužel sídlí v Paříži), La gazelle d´or – marocké sláďury. Měli tam minimálně dvacet druhů různých medovo-mandlových dobrůtek, ze kterých jsem si cca osm kousků vybrala na doma.
Marocké sladkosti.
Další novinkou, kterou si z loňska rozhodně nepamatuji, bylo Jogurtini, které, jak to výrobce popisuje na svých stránkách, spojuje sladkost čokolády a lehkost jogurtu.
Další zajímavostí, která upoutala naši pozornost, byla společnost “say chocolate” (mimochodem – na stránkách mají supr motto “Give up smoking, eat more chocolate” – přestaňte kouřit, jezte víc čokolády), kteří vám na jednotlivé pralinky v krabičce napíší písmena dle volby a ve výsledku to pro obdarovaného tvoří krásný vzkaz.
A, což tu loni také, myslím, nebylo, byl stánek s kuchařkami a knihami o jídle (nejen čokoládě). Vláďa mi sice zakázal koupit si knížku “Jamieho patnáctiminutovky“, s tím, že to je stejně v němčině a že bychom podle toho nic neuvařili, ale “pro sebe” si koupil ohromnou bichli s tisícovkou receptů – Indická kuchyně.
A tím naše dvouhodinová návštěva “výstavy” skončila.
Japonská stavba z čokolády.
Doma jsme pak chvíli trávili veškerou čokoládu, kterou jsme spucovali, a vrhli jsme se, na co jiného, než první recept z naší nové kuchařky – kuřecí curry. A bylo výborné. Uvidím, co bude následovat. Vláďa si dělá zálusk na “naan”, tak uvidíme, kdy se k němu dostaneme.
A v neděli večer jsme byli v centru na filmu sportovních dokumentů “Banff mountain film festival – world tour“. To je vždy na co se dívat. Některé dokumenty byly krátké (slackline, 4 minuty), některé delší (skoro půlhodinový dokument o dvou chlápcích, kteří šli pěšky na jižní pól a zpět). Podívaná supr. Domů jsme tedy dorazili až kolem půl dvanácté, ale bylo to fajn.

Výstava čokolády
1.4.2012
Tomu říkám krásný plán na víkend – navštívit výstavu čokolády … a měli jsme to pomalu hned za barákem. V pátek ani sobotu nám na to nezbyl čas, ale neděle dopoledne byla jasná.
V Curyšském výstavišti v Oerlikonu probíhala přehlídka různých výrobců čokolády nejen ze Švýcarska – osobně bych teda řekla, že byly zastoupeni jen ti ze Švýcarska a z Francie.
Skoro u všech stánků bylo možné něco ochutnat. Já jsem tedy byla o něco méně průbojná než Vláďa, takže já jsem si po skončení přehlídky nestěžovala na přejedení se čokoládou 😀
Kromě jednotlivých výrobců, ke kterým se ještě dostanu, bylo k vidění i výstava fotek z Mexika, týkajících se kakaa. Dále nemohla chybět historie čokolády, promítaly se nějaké tematické dokumenty (ty jsme nějak promeškali), děti si mohly vyzkoušet výrobu pralinek, apod.
A co tedy vlastní stánky s čokoládou? To, co jsme až doteď považovali za luxusní (a drahou) čokoládu, se zde jevilo jako “ubohý” průměr. S některými pralinkami si výrobci opravdu vyhráli. To je nepopsatelné. Na závěr uvedu několik odkazů na výrobce, u nichž jsem získala vizitku. K vidění byla i 1,5 m vysoká čokoládová fontánka. Za 5 CHF vám zalili malý kalíšek se dvěma jahodami a marshmallow troškou čokolády … To zajímavější byla výstava čokoládových šatů. Opravdu to na přehlídce, jejíž záznam běžel na plátně, měl někdo na sobě.
Některé čokoládové kreace byly dost výstřední (nebo vůbec jejich prezentace), jiné byly prostě božské … i s tou cenou. Překvapilo mě, kolik vystavovatelů bylo z Ženevy a okolí Paříže. Při příštím plánování dovolené to vezmu v potaz :D.
Tahle adresa byla u čokoládové horské kozy. Podle jejich stránek mi to přijde, že nabízejí různé čokoládové kurzy
  • Just Chocolate
http://www.justchocolate.eu/ENG/Brusel, Belgie
Tady jsme tedy nic nechutnali, ale zaujalo mě, jak mají čokoládou balenou – žádné tabulky, ale tuby.
  • Maison Martel
Ženeva, Švýcarsko
Mají úžasný výběr čokopralinek, ty jsme tedy neochutnali, zato jsme ochutnali a pak i zakoupili 10 ks Macaronů, nebo jak se v Zurichu říka Luxemburgli. Kdo nezná, může najít na wikipedii – jde o sladkost, jejímž základem je de facto pěnová pusinka (různých barev a příchutí) ve tvaru piškoty a jejich dvě půlky jsou spojené krémem. Prostě dobrota. Tedy jen ty čerstvé. To je další důvod, proč se to moc nevyváží – snad se to pořád dělá ručně (nevím, ale tohle je, co jsem slyšela) a trvanlivost je velmi omezená. Když jsme si to koupili v normálním supermarketu, tak nic moc. Musí to prostě být čerstvé. Chtěla jsem je vyfotit, ty, co jsme zakoupili, ale snědli jsme je dřív, než jsem si na foťák vzpomněla.
  • Du Rhone Chocolatier
http://www.du-rhone.ch/Ženeva, Švýcarsko
Opět čokoládové pralinky. Poté, co Vláďa u několika stánků ochutnal čokoládu s 75 % procenty kakaa a více, tak prohlásil, že se asi přeorientuje na pralinky 😀
  • Nobile – artisti del cioccolato
http://nobile-cioccolato.ch/de/webshop/Bätterkinden, Švýcarsko
další čokopralinky
  • La Cuillere Suisse
http://www.lacuilleresuisse.ch/Vevey, Švýcarsko
Ti, co umějí francouzsky, si rychle přeložili: “švýcarská lžička”. Toto se dá sehnat i v Čechách (Mark and Spencer). Jde o čokoládovou kuličku na špejli …. ohřejete si dvě deci mléka a mícháte a míchate, až máte kakao. Zakoupila jsem set se třemi různými druhy čokolády – od mléčné a ž po silně hořkou.
  • Laduree
http://laduree.com/Tak tihle taky měli výborné Macaroni
  • Honold
http://honold.ch/home.php?c=687Tady mě zaujaly jejich čtvercové čokolády a příchuť se zázvorem a nugátem, kterou jsme ale bohužel neochutnali, páč tam byl nával. Ale zní to dobře.

Ano, téma, o kterém se vždy dá něco napsat.
Tentokrát o dalším čokoládovém festivalu, který mi utekl. Ale vzhledem k tomu, že je v Anglii, asi bych na něj nejela, i kdybych o něm věděla. Ale pro mlsné jazýčky, kteří by chtěli vidět, jak to vypadá … http://www.festivalchocolate.co.uk/
Pak jsem v jedné diskuzi narazila na dotaz, proč Milka, ačkoli to je úplně původně švýcarská čokoláda, je tady tak těžko k sehnání (ale dá se tu koupit). Například v Německu tvoří Milka, dle mých zkušeností s jízdou Curych-Praha, základ čokoládového sortimentu na benzínkách.
“What the Swiss regard as the best Swiss chocolate is different to what the rest of the world thinks is the best Swiss chocolate.” Volný překlad do češtiny: To, co si Švýcaři myslí, že je nejlepší švýcarská čokoláda, se většinou liší od toho, co si okolní svět myslí, že je nejlepší švýcarská čokoláda. … Musí se přiznat, že Milka neurazí, ale mají tady opravdu spoustu jiných lepších čokolád. Obzvlášť v Čechách mi přijde, že se Milka převážně soustředí na mléčnou čokoládu s různými druhy náplní. Tady mi přijde, že hodně kombinují čokoládu s čokoládou.
A ještě z jiného soudku, ale je to jen anglicky. Narazila jsem na jeden blog , kde popisovali své zážitky s nakupováním v Migrosu (obchodní řetězec). Já měla na začátku obdobné zkušenosti, i když já mám tu výhodu, že francouzským popiskům více méně rozumím 🙂 Takže se mi ještě (až na jednu výjimku, ale to bylo v indickém obchodě a měla jsem a priori špatnou představu o tom, co to je :D) nestalo, že bych si domu přinesla něco absolutně “mimo mísu”. Pěkné jsou fotky s čokoládovým zátiším.

Tak jsem právě zjistila, že tím, že na přelomu února a března pojedu kvůli STČ na ČVUTu (studentská tvůrčí činnost) do Prahy, přijdu o festival čokolády u Ženevy, na který se chci dostat poslední tři roky :(. Tak jsem se opět vrhla na prohledávání internetu, jestli nenajdu nějakou další alternativu. Tak jestli se také chcete nechat inspirovat nějakými čokotipy, tak čtěte dál.

Vláďův odjezd se nezadržitelně blíží, tak dnes byl poslední den, kdy jsme mohli zajít tam, kam by měl být vstup pro čokoholiky zakázán. Nejedná se o nic velkého, ale strávili jsme tam dobrou půl hodinu a jen myšlenka na to, že to všechno pak sníme, nás uchránila od toho, abychom nákupní košík naplnili po okraj. Jak jsem psala, myslím, v prvním článku o čokoládě, skoro za rohem (cca 15 minut chůze) mám House of chocolate (Dům čokolády, chocolates Halba), kde je možné si koupit čokoládu přímo z továrny. Jednoduše jde o to, že si tu můžete koupit čokoládu za o něco lepší ceny než v obchodech (jejich čokoláda se mimo jiné dodává do řetězce Coop). Také tu můžete koupit tabulky čokolády, které se jim polámaly, tak je jednoduše zabalili do kilových balení (5CHF). A samozřejmě zde nechyběli ani vánoční kolekce, plněné čokofigurky, bonboniéry, apod. Na následující fotce můžete vidět, že jsme se opravdu drželi při zemi.
A musím říct, že to mají opravdu moc dobré.

Vím, že je těch čokoládových informací najednou moc, ale jak jsem včera hledala informace pro svůj první článek o švýcarské čokoládě, tak se mi nahromadila spousta dalších zajímavostí nejen o čokoládě a nejen o Švýcarsku (ale spojitost buď se Švýcarsek nebo Zürichem nebo čokoládou nebo sladkostmi tu je ).
Když jsem včera tak psala o té švýcarské čokoládě a nyní bych byla schopná několik švýcarských značek vyjmenovat i s tím, kde je množné se jít podívat do továrny na čokoládu nebo kde jsou velké čokoládové obchody, najednou jsem si uvědomila, že o české čokoládě, případně značkách, které jsou v Čechách prodávány, bych toho tolik neřekla . A tak jsou následující řádky věnovány české čokoládě a čokoládě v Česku.
Rovnou na začátek bych uvedla přehled značek “českých” cukrovinek, které ale spadají pod Nestlé, což je v dnešní době mezinárodní firma s hlavním sídlem ve Švýcarsku: Orion, Studentská pečeť, Delissa, Modré z nebe, Milena, KitKat, Aero, Lion, Ledové kaštany, Deli, Kofila, Margot, Zora.
A hned budu pokračovat první položkou na výše uvedeném seznamu: značkou Orion. Tato značka byla zaregistrována v roce 1890 panem Františkem Maršnerem a firma nesla název “První česká továrna na orientálské cukrovinky na Královských Vinohradech, A. Maršner”. Čtyřcípá hvězda na obalech je jako symbol výrobků Orion od r. 1921 (malíř Zdeněk Rykra). Dnes je závod ORION nejen největším tuzemským výrobcem čokoládových hmot, ale jedná se také o výrobce čokoládových polotovarů pro celý středoevropský region.
Vlastní výrobna je nyní v Modřanech, ale domovem finální výroby je Zora v Olomouci. Je to totiž hrozně všechno propojené. Ono “mezi” Nestlé a Orionem jsou ještě Čokoládovny a.s., pod které spadá Orion, Sfinx a Opavia.
To je vlastně z české čokolády vše . Ještě ale zmíním dvě muzea čokolády, kde by snad milovníci této lahůdky mohli ukojit své chutě
  • Čokoládový dům v Praze (od 1.11. nová adresa: Oldřichova 20/225).
    O tomto jsem se nyní dozvěděla poprvé a minimálně nabídka na internetu vypadá zajímavě
  • Choco story – muzeum čokolády – Tady jsem se byla kouknout a přišlo mi to jen jako obchod s čokoládou, ale možná jsem si spletla vchod a opravdu to je spojené i s dalšími prostory
Když už jsme probrali švýcarskou a českou čokoládu, tak by bylo záhodno se podívat i na jiné, celosvětově známé, značky. Na internetu jsem našla Top 10, tak se ukažte – kolik jich opravdu znáte? Jak uvidíte, já jsem na tom dost bídně (možná jsem ty značky někdy měla, ale tjen takhle podle jména mi to nic moc neříká).
  • Lindt & Sprüngli Chocolates – Švýcarsko (znám)
  • Ghirardelli – odnož Lindt & Sprüngli v USA (neznám)
  • Ferrero Rocher – italský výrobce čokolády Ferrero Spa (znám)
  • Thorntons – UK značka (neznám, ale prý se v Čechách začíná prodávat)
  • Hershey’s – jedna z nejstarších čokofirem v USA (znám – Vláďa mi z USA přivezl výběr – dobrota)
  • Guylian – Belgie (neznám)
  • Godiva – Belgie (neznám)
  • Neuhaus – Belgie (neznám)
  • Richart – Francie (neznám)
  • NOKA – USA (neznám)
Z dalších značek bych uvedla ještě některé, které tak v různých čokodiskuzích zaznívají
A ještě z jiného soudku – Chocolate train (Montreaux (Swiss Riviera) – Gruyeres (cheesemaking factory then go to Gruyeres Castle) – Broc (Cailler-Nestle chocolate factory whe)
A čokofestivaly !! Sedmý ročník Festival du Chocolat – 2.4.2011 Versoix (Genève-Suisse). Další festival bývá v Ženvevě v říjnu.

Tak se pomalu začínám rozkoukávat v místní nabídce čokolád a je na čase trošku si v tom udělat pořádek : ) Má první volba nebyla ani Milka, ani Lindt, ale mléčná čokoláda od značky Frey. Přišlo mi, že od této značky je v regálech široká nabídka, a tak je velká pravděpodobnost, že se jedná o švýcarskou značku. Uznáte, že by bylo faux pas kupovat si v Zürichu jinou, než švýcarskou čokoládu. Ale pro jistotu jsem se ještě na internetu ujistila, že tomu opravdu tak je. Koho zajímá čokoláda trošku víc než že je proklatě dobrá a dá se toho sníst neuvěřitelné množství najednou, tak nechť pokračuje dalšími řádky
Swiss chocolate
Na této stránce lze nalézt obecný přehled značek výrobců čokolády, které byly založeny ve Švýcarsku, z nichž některé si švýcarskou příslušnost zachovaly, jiné byly pohlceny konkurencí, a z dalších vznikly světoví giganti.
Jde o švýcarského výrobce čokolády a žvýkaček se sídlem ve městě Buchs ve švýcarském kantonu Aargau. Produkty této značky se prodávají nejen ve Švýcarsku, ale i v zahraničí.
Tato firma byla založena v roce 1887 (zakladatelé získali čokovzdělání v Paříži a sbírali zkušenosti v Brazílii). Znakem této značky je hlava jednorožce a text ‘CHOCOLAT SUISSE DEPUIS 1887’ (‘SWISS CHOCOLATE SINCE 1887’) na červeném pozadí. V současné době je tato značka součástí skupiny Migros (od r. 1950), což je jedn z největších švýcarských podniků, pod nějž spadá i největší obchodní řetězec supermarketů ve Švýcarsku.
Zatím jsem ochutnala mléčnou čokoládu s pistáciovou náplní. Kvalitativně bych si troufla ji přiřadit k ochuceným čokoládám, které u nás prodává Milka, ale tato byla o něco jemnější, navíc s kousky pistácií. Zmizla během dvou dnů 🙂 .
Lindt & Sprüngli
Název společnosti bývá obecně zkracován na pouhé
Lindt“. A je to švýcarská čokoládová společnost založená 1845 bratry Spüngli.
Pokud někomu vrtá hlavou, jestli má Lindor spojitost s Lindtem, tak vězte, že to je typ čokolády od společnosti Lindt (takové čokoládové kuličky, jejich obálku tvoří pevná čokoládová krusta a uvnitř jsou plněné jemnou čokoládovou náplní).
Co jsem si tak zatím všimla, tak tato čokoláda zde patří k těm dražším. Holt je to zavedená, troufnu si říct světoznámá, značka s luxusně vypadajícími obaly. A protože je dostupná i v Čechách, zatím se poohlížím po jiných značkách, které neznám.
Camille Bloch
Další ze švýcarských značek čokolády. Tato společnost byla založena v roce 1929 panem Camille Blochem. Nyní je v jejím vedení již třetí generace tohoto jména. Jestli jsem to dobře pochopila, tak pod označením Ragusa se prodává výběrová čokoládová tyčinka (tabulka, tyčinka, kostka) plněná jemnou čokoořechovou náplní a celými lískovými ořechy (praline filling). Ačkoli jsem si tento popis (ve francouzštině) přečetla, tak teprve když ochutnáte … tak teprve poznáte, jak chutná kombinace tuhé tmavé čokolády a jemného oříškového krému, který se na jazyku jen rozplyne (upřímně, oříšku tam moc není :- ), ale to mě osobně nevadí). Takže poté, co jsem tuto čokoládu ochutnala, jistě ji i pro příště zařadím do svého hledáčku.
K dalším produktům této značky patří Torino, Liqueur Chocolate, Mousse (to musím určitě ochutnat; čtyři druhy – Chocolat Lait, Lait Extra, Chocolat Noir, Praliné chocolat lait), Napolitains (balení několika druhů minikousků mléčné a tmavé čokolády, švýcarského původu samozřejmě).
Tato čokoláda je vyvářena do mnoha států Evropy a do Ameriky. České republice se bohužel zatím vyhýbají.
Chocolats Halba
Společnost se švýcarskou čokoládou založená v roce 1933. Od roku 1960 vyrábějí čokoládu pro obchodní řetězec Coop, se kterou se v roce 2004 spojili. V House of Chocolate si můžete koupit čokoládu přímo od výrobce (jestli jsem to dobře pochopila, tak jednu pobočku mám v docházkové vzdálenosti: Chocolats Halba, Schoggihüsli Wallisellen, Alte Winterthurerstrasse 7, 8304 Wallisellen).
Od této značky jsem prozatím ochutnala “Branche”, což jsou 22,7 g čokoládové tyčinky – měkká čokoládová hmota uvnitř, čokoládová tmavá vrstva zvenku, zasypáno oříšky (Filled with the finest hazelnut crème and coated with chocolate containing small pieces of hazelnut). Jak to se rozplývalo na jazyku!
Toblerone
K dalším jménům, která jsou se Švýcarskem spojená, patří jistojistě i pan Theodor Tobler, který založil vlastní fabriku na čokoládu v roce 1899. Značka Toblerone dnes spadá pod Kraft foods.
Peter
Tuto čokoládu jsem zde ještě nezaregistrovala, ale když už jsem se o ní dočetla, tak se o ní zmíním a zkusím se po ní i poohlédnout. Daniel Peter byl cukrář, který kolem roku 1867 přišel na to, jak udělat mléčnou čokoládu. Samozřejmě nebyl první, ale v této době si každý musel vyšlapat cestu k čokoládové lahůdce, té kterou známe v dnešní podobě, sám. V rozjezdu mu pomohl soused, Henri Nestlé. Od roku 2002 Spadá tato značka pod Americkou soukromou firmu Cargill.
Na závěr nemohu nezmínit švýcarský národní nápoj, jak ho někteří propagují, Ovomaltina. Asi se to prodává v různých variantách, ale to, co jsem ochutnala já, tak bylo takové nesladké kakao . Hlavními složkami je slad, sacharóza, sušené mléko, vejce, pivní kvasinky a med. Ale jak říkám, to, co jsem pila, mě moc neoslovilo. Pod touto značkou se prodává i něco jako čokoládové sušenky, což ale prý (ještě jsem neměla možnost to ochutnat) je jako když vezmete ten práše a do tvaru sušenky ho slisujete – taková lepivá hmota, ani čokoláda ani karamel.
Aby byl výčet víceméně kompletní, musím zmínit samozřejmě i Milku. Ale s tou to není tak jednoduché. V roce 1826 zakládá švýcarský výrobce čokolády Philippe Suchard firmu Chocolat Suchard ve městě Serrières (kanton Neuchâtel, Švýcarsko). Sedmnáct let po Suchardově smrti vyrobila tato firma čokoládu Milku (fialový obal byl Suchardovým nápadem) určenou pro švýcarský trh. Momentálně značka Milka spadá pod Kraft Foods.
Předchozí řádky jsou z wikipedie z hesla “Philippe Suchard”. Ovšem pod heslem “Milka” se dočtete, že sice Milka byla založena Philippem Schuradem, ale až v roce 1901 a nikoli ve Švýcarsku, nýbrž v Rakousku. Navíc před Kraft Foods přišlo spojení s Toblerem v roce 1970 a v roce 1982 s Jacobs. Pod Kraft Foods spadá Milka od roku 1990. Takže z tohoto je původ Milky nejasný.
Na oficiálních stránkách Milky si například můžete vybrat Českou republiku, ale Švýcarsko nikoli (zvláštní). A potom se na českých stránkách Milky dočtete, že Philippe Suchard zakládá svoji cukrárnu v roce 1825 a v roce 1901 bylo zaregistrováno obchodní jméno Milka.
Co ovšem je všude stejné, je název Milky, vzniklý ze spojení slov “Milch” a “Kakao”. A spolu s typickou fialovou krávou se na obalech objevuje i alpské panorama (už se ale neříká, jestli švýcarské nebo rakouské : ) ).
Ještě se zmíním o dvou potravinových gigantech, jejichž jména ve výše uvedeném textu zazněla.
  • Nestlé založeno 1866 ve Švýcarsku Henrim Nestlé (a stále ve Švýcarsku sídlí). V současné době je tato společnost aktivní v 86 zemích světa a spadají po ní značky jako je Magi, KitKat, Nescafé, Nesquick, Mövenpick, Cailler (švýcarská čokoláda) nebo Fitness (cereálie).
  • Kraft Foods založená 19003 v Chicago. Americká největší společnost s potravinami, sladkostmi a nápoji. Aktivní ve 155 zemích světa. Mimo jiné pod tohoto giganta spadají značky jako Kraft, Cadbury (UK cukrovinky) a Milka.
A kdo by chtěl o čokoládě vědět ještě víc, doporučuji následující blogy o čokoládě
A opravdu na závěr jedna perlička – Museum obalů od čokolády– The Chocolate Wrappers Museum (česky, je i na facebooku).