Konečně jsme si našli čas zajet na Mělnické vinobraní. Zaparkovali jsme dostatečně daleko od centra, abychom našli volné místo k parkování. Čím víc jsme se pak pěšky blížili k „zabezpečené“ zóně, tím těžší bylo se mezi zaparkovanými auty proplétat (no dobře, tak hrozné to nebylo, ale byli podél chodníků nahňahňaná pořádně).

No, bylo to velké – hlasitá pouť, davy, … jeden stánek s burčákem vedle druhého … a toho jídla! A samozřejmě i pódia s kapelami různých žánrů, takže si zde opravdu každý přišel na své. Nebudu to asi moc rozebírat, to se musí zažít. Ale kdo si chce udělat malou představu o nabídce stánků, nabízím mu krátký přehled. Říkali jsme si, že tohle by měli Dánové vidět! – za ty čtyři měsíce v Kodani jsem tam nic podobného nezažila. Maximálně když byla „kulturní noc“ – to bylo v ulicích pěkně živo, ale co se týče „doprovodných“ stánků s jídlem a pitím, to jsou amatéři 🙂 … Takže, co jsme ochutnali? Nejprve jsme začali výbornou šunkou na ohni, následovala úžasně smetanová vanilková zmrzlina, s odstupem času pak langoš, další zmrzlina, trdlo (mnohem větší a levnější než na pražských trzích), stánek se staročeským (slovanským) pečivem (sušenky, zákusky, cookies, …) mě naprosto nadchnul (www.slovanskepecivo.cz) a ještě ochutnávka francouzských sušených salámků a klasa medovníku 🙂 A už nám nezbyly síly na halušky, vafle, farmářské brambory, čínské nudle, které byly pomalu na každém rohu, klobásky, apod. No prostě pastva pro oči :-). Burčák jsme samozřejmě také dali – výborný. Tak snad za rok znovu.

Podrobnosti budou co nevidět doplněny.

Zatím jen uvedu, že jsme shlédli úžasné představení – 4 muži ve člunu – Boot&Boat (LV) a Forestillinger – Kasper Daugaard Poulsen / Club Fisk (DK) . Podrobnosti na:

Tak jsme se po dlouhé době dostali do kina. Uznávám, že to, že večer „nemáme“ čas je spíš má vina, protože večerní čas věnuji škole. Ale „pokračování“ dobrodružství profesora Langdona jsem si nemohla nechat ujít (když už jsem si se slzou v oku nechala ujít Báječný svět shopaholiků). A tak jsme se vydali na Anděli a démony, podle předlohy Dana Browna.

Co vám k tomu mám povídat – mě osobně se to moc líbilo. Když odhlédnu od toho, jestli se to zakládá na skutečnosti nebo ne, prostě dobrá podívaná, i když se některé akce daly krásně předvídat (obzvlášť, když jste četli předlohu :-D).

Takže závěr? Vřele doporučuji.

Jestli si myslíte, že se zde dočtete o nějakém našem alkoholickém opojení, tak to jste na omylu. Na Flámu je totiž hra od Toma Stopparda, na které jsme nedávno byli v Disku. Jsem ráda, že jsme po dlouhé odmlce narazili na tak výbornou hru (pozn.: jako, že jsme dlouho v Disku nebyli, ne, že jsme dlouho nenarazili na dobrou hru). Troufám si tvrdit, že to je to nejlepší, co jsem v Disku viděla! Já jsem holt na ty komedie a toho jsem tady měla dosyta. Nevím, jak ostatním, ale mě naprosto dostala Marie Štípková jako služebná, která dokázala publikum dostat už jen tím, jak chodila po jevišti. A její trošku nepřítomné, trošku „jednoduché“
chování, bylo naprosto výborné.

Musím poznamenat, že poté, co jsme v tomto ročníku několik her shlédli, tu jsou opravdu nadaní a zapálení studenti. Jak jsem již zmiňovala dříve – můj oblíbenec Miloslav Tichý, dále Pavel Kryl a Martin Severýn, z těch mě méně známých mě nadchli Ondřej Novák, Ivan Lupták, či výborný krejčí/číšník Tomáš Klus. A aby to nevypadalo, že dámská část zde vůbec nefigurovala, tak zmíním mě nejsympatičtější Lucii Polišenskou.

Takže jestli chcete na výbornou komedii, tak mohu jedině doporučit.