Tento zápis bude stručný, ale i tak se v něm slovo „čekání“ objeví 5x. Proč to? No protože tato „akce“ se ve smyslu čekání nesla celá. Nejprve koupit lístky – díky hercům je představení skoro hned vyprodané, a tak se Vláďovi až na podruhé podařilo přes internet lístky zamluvit (takže to žádné čekání nebylo), ale až na dobu za 3 měsíce, takže tady jsme se načekali. Nakonec v den představení Vláďa onemocněl, takže jsem šla s Martinem a jeho kamarádkou.

A vlastní představení? Obsazení úžasné – David Matásek, David Prachař, Ondřej Pavelka, Jan Kačer. Kdo četl „předlohu“, jistě si umí představit scénu, na které jsou maximálně výše uvedení čtyři herci, většinou ale pouze dva a vedou nekonečné rozhovory o čekání, o životě, o minulosti a budoucnosti (i když to jediné, čím všichni byli schopni žít, byla přítomnost), ale to vše ve více či méně absurdní rovině.

Děj rozhodně rozebírat nehodlám, … protože, … no já to klidně přiznám – asi jsem dílo tak úplně nepochopila. A jak to pak někdo shrnul v tramvaji – „první polovinu se čekalo až přijde Godot, druhou půlku na to, až odejdou herci.“ 🙂 Přeci jenom tříhodinové absurdní představení, i v pohodlných křeslech, které v Nové scéně ND jsou, bylo dlouhé. Nejinak tomu bylo při čekání na WC (pouze 4 kabinky !!) a na kapku kofeinového moku na svlažení a zbystření nervů.

Trošku se zpožděním, ale malinká poznámka by se tu objevit mohla. Tři dny před mým odjezdem do Valencie jsem zašla s Pepou, který měl jeden volný lístek, na koncert skupiny Kryštof. Nedá se říct, že bych byla nějaký jejich šílený fanda, spíš mě vlastně zajímalo, jak takový koncert v pořádné hale vypadá. Akce se totiž konala v Tesla Areně, kde jsem ještě nidky nebyla. Počet návštěvníků byl nakonec prý deset tisíc!! Takže atmosféra byla 🙂 Více se dočtete v krátkém povídání od Pepy, kde jsem na závěr v komentáři shrnula i své tři srkomné postřehy.

Tak jsme včera shlédli Alenku v Říši divů 3D od Tima Burtona. Recenze sice nebyly nic moc, ale to hlavní negativum, co z nich zaznělo, patřilo spíše skalním fandům tohoto režiséra, kteří se po jeho filmech Mrtvá nevěsta (2005), Karlík a továrna na čokoládu (2005), Velká ryba (2003) nebo Střihoruký Edward (1990) těšili na další výborný film. Těm, dle recenzí, může tento film a děj připadat plytký a bez nápadu, spíše natočený podle přání společnosti Disney (což je na škodu). Ale pro nás, běžné smrtelníky, kteří navíc Alenku nečetli, to, obzvlášť ve 3D, byla úžasná podívaná. Vizuálně: úžasné, dějově: pěkná pohádka.

Tak opět jsme měli dva kulturní zážitky v jeden týden. Začalo to v neděli (7.2.),
kdy jsme si po sobotních horách chtěli užít trochu relaxace v kině a těšili jsme se na „draky“ 3D (Jak vycvičit draka – měli jsme dojem, že to má mít premiéru 2.2.), ale v programu kin to ne a ne najít. Nakonec se nám podařilo dohledat, že to k nám přijde až 1.4. Tak co teď? Po nějakém tom dohadování jsme se shodli na filmu Morganovi. Vláďa na to tedy šel s mírným sebezapřením, protože od přírody komedie (bláznivé, romantické, apod.) nemá rád, ale nakonec musel uznat, že to nebylo tak hrozné (navíc se mu dostalo „úplatku“ ve formě popcornu, který obvykle v kině nekonzumujeme). Sice mě až překvapilo, jak jsou vlastně Hugh Grant i Jessica Parker již „staří“ (myšleno – zřetelně starší oproti filmům/seriálu, ve kterých zazářili a ze kterých je má člověk v hlavě), ale po tomto počátečním „šoku“ to již byla komedie na jedničku 🙂

Další kultura nás čekala ve středu v divadle Palace Theatre. Již delší dobu jsem si dělala zálusk na představení A do pyžam! s Jiřím Langmajerem, Davidem Suchařípou, Kateřinou Hrachovcovou, Evou Čížkovskou a Zdeňkem Venclem. O tomto představení autora Marca Camolettiho se píše, že se jedná o „brilantní komedii, která si neklade jiný cíl, než pobavit diváka. Kultivovaně oživuje neselhávající principy francouzské bulvární frašky.“ No … nevím. Tedy abyste rozuměli –
byla to slušná komedie s jednouchou zápletkou, ale tím, že jsem od přírody tichý člověk a emocionální výlevy si nechávám spíše pro sebe, tak mě hurónské výbuchy smíchu okolosedících diváků dost rušily. Ne že by mě to uráželo, ale neslyšela jsem potom herce 🙁 a to mi vadilo. Co mi ještě přišlo přehnané, to byl Langmajerův projev. Mě je jasné, že to k té roli patřilo, aby zdůraznil ironický obsah některých svých projevů, ale v mých očích to nebylo úplně ono. Co jsme byli loni také zde na hře, ve které také hrál (Líbánky), tak to bylo jiné kafe. To byla komedie! Ale tady mi to ostatní diváci dost pokazili. Nemluvě o chlápkovi, co seděl vedle nás, o přestávce si koupil pražené mandle a začal je tam chroupat! To už je jako v kině, kde vás ruší ti s popkornem – proto si ho také skoro nekupujeme :-).

Snad jen, abyste si nemysleli, že jen sportujeme, pracujeme a učíme se – na kulturu si, obzvlášť v zimě, čas uděláme. Takže minulou středu jsme zašli na Sherlocka Holmese do Palace Cinemas a tuto středu na Bouři do divadla Disk.

Sherlock byl rozhodně lepší, než jak špatné recenze hlásily. Dobrá podívaná, děj ubíhal, víc jsme od toho stejně nečekali.

A Bouře byla více než dobrá. Nebo jinak – rozhodně to nepatřilo k těm představením v Disku, o kterých se snažím ještě chvíli po představení přemýšlet, ale vzápětí to vzdám z toho důvodu, že mi to prostě hlava nebere. Tohle byla klasika a i díky tomu, že jsme si ještě doma stihla přečíst o čem to je (ano, nikdy jsem Bouři od Shakespeara neviděla), tak jsem byla i docela v obraze a mohla jsem se víc soustředit na výkony mladých, budoucích herců.

Tady k tomu snad nemusím nic říkat. Kdo viděl, ví, kdo neviděl, měl by zajít. A rozhodně doporučuji 3D – vždyť kvůli tomu čekal J.Cameron celých 12 let, než tato technologie zlevnila natolik, aby film nestál nehorázné peníze. A pokud se bojíte, že se vám „3D brýle“ přes vaše dioptrické nevejdou, tak pokud nemáte nějaké ohromné okuláry, buďte v klidu ;-). A jestli jste četli spíše záporné recenze, tak na to také nehleďte – zpracování je špičkové a námět je také zajímavý.

Tak opět jedno rychlé shrnutí posledních událostí. Začala bych Festivalem francouzských filmů. V neděli v podvečer jsme se do Světozoru vydali na film Simon Koniansky. Při čtení popisu děje jsem trochu zapochybovala, zda se na to bude dát koukat, ale vzhledem k tomu, že mé požadavky na film nebyly náročné (aby to bylo v neděli odpoledne a bylo to francouzsky), nechala jsem se překvapit … a to mile. Film byl laděn do humoru, ale objevily se i vážnější pasáže. A ta francouzština! Pořád ji rozumím 🙂 V pondělí nato jsme se vydali na Festival krátkých filmu (opět v rámci FFF), kde jsme ovšem byli „nemile“ překvapeni, že místo námi předpokládaných 90 minut to bude trvat bezmála 4 hodiny i s přestávkou. No což. A tak se na plátně střídal tu vážný, tu odlehčený krátký film za druhým. Celkem jich bylo 14 a musím přiznat, že se mi jich celkově líbilo tak 5 a že většině jsem vůbec nerozuměla. Nešlo o fráninu, ta byla dobrá, ale náplň. … Ale s nepochopením jsem na tom nebyla sama :-). Do druhé poloviny nás alespoň povzbudilo občerstvení od pekárny Paul (mimo jiné mají pobočku na Andělu, jen ty ceny mě trochu odrazují). A to bylo bohužel z FFF vše. Chtěla jsem jít ještě v úterý na JCVD, ale vzhledem k tomu, že nás hned ve středu čekala Carmen v Národním divadle, rozhodla jsem se pro pauzu.

A Carmen byla úžasná. Nedá mi to a musím ještě objasnit, proč jsme se na ni vůbec vydali (kromě toho, že bychom trošku té kultury čas od času prostě mít měli) … to bylo tak. Na koncertě Two voices nám právě zpívaly pasáž z Carmen. A já najednou zjišťuji, že je to francouzsky (ono jak to zpívají vysoko, tak je tomu těžko rozumět 🙂 ). Ale nějak jsme se nemohli shodnout, jestli Carmen jako opera opravdu francouzsky je. Nikdo si není pořádně jistý, jestli byl Bizet opravdu Francouz. A tak nám nezbylo nic jiného než se na Carmen vypravit … Bizet se narodil v Paříži a Carmen je francouzsky. Dokonce tomu bylo i místy rozumět. Jeden by ani neřekl, kolik toho z této opery zná. Hudba je to úžasná. Skoro mě ta jejich, místy nedokonalá, francouzština rušila. Komu bylo opravdu dobře rozumět byl Roman Janál jako toreador Escamillo, ale jinak … jinak bych raději poslouchala pouze tu hudbu. … A ačkoli hudbu jsem měla docela naposlouchanou (jednu dobu jsem si to pouštěla pořád dokola při učení), tak děj mi byl úplně cizí. … Takže myslím, že návštěva Národního splnila svůj účel.

A tím by asi kultura tento týden skončila. Na výstavu Jana Saudka jsem se ještě nedostala, ale v pátek se na ni chystám. Muriel byl prostě výtečný komiks a Kdo chce zabít Jessey zase film, takže si tuto výstavu nechci nechat ujít.

Vlastně ještě něco – v sobotu jsem využila jednu z posledních možností vypravit se zadarmo do nově zrekonstruovaného Vítkova. I když jsme se na vyhlídku úplně navrch památníku nedostali, byla to zajímavá návštěva.

A večer jsme si nenechali ujít rozsvícení vánočního stromku na Staroměstském náměstí. Sice mačkanice šílená, ale pro ten zážitek … A poté jsme šli utišit hlad do Mikulka´s Pizzeria (Benediktská 16), kde jsem si dala výborné noky s hořčičnou omáčkou, kousky vepřové panenky, rajčaty a cuketou. … A v neděli mě čekaly nákupy 🙂

S příchodem podzimu pro nás skončila MTBO sezóna a nadešla sezóna kulturní. Začali jsme dvěma koncerty, o kterých jsem nedávno psala (Two Voices a 4TET) a k tomu jsme si přidali (někdo bude remcat, že to do kultury moc nepatří, ale já to do toho řadím) tři návštěvy kina.

První snímek nás zaujal výbornou 100% recenzí. Navíc jméno Petera Jacksona má docela váhu a upoutávky také stály za to. Ano – District 9 opravdu stojí za zhlédnutí. Film tak plný akcí jsem dlouho neviděla. Když se tvrdilo, že nový HP je celý příšerně temný, tak to bylo velice nadsazeno („milostné“ scény těch pár temných okamžiků převážilo, takže zážitek se temným rozhodně nedal nazvat). To že James Bond je akční je sice pravda, ale zde je i pěkná řádka scén „dialogových“, kdy se prostě musíme prokousat pasážemi, kde se nám vysvětlí, jak to vlastně všechno do sebe pěkně zapadá a kdo za čím stojí. Ale v Districtu 9 jdete z akce do akce. Dokumentárně laděný začátek vás do děje vcucne a následné použití hi-tech zbraní a vybavení zaručuje, že o akci nebude nouze. A opravdu – zběsilé střílečky, honičky, rychlé dialogy, do toho opět dokumentární kamera. Prostě bomba. Vřele doporučuji

Tak tohle je opět důkaz toho, že trailer na film byl lepší než film samotný. Jako myšlenka dobrá (vězni odsouzeni na doživotní mají šanci se „vykoupit“, když přežijí 30 „zápasů“ ve „hře“, kdy jsou ovládání „externím“ hráčem. „Hra“ je samozřejmě o zabíjení, kdy se „vojáci“ musí dostat do „save pointu“). Zahrané to taky bylo výborné, ale pak už to byla samá střílečka. Jako „odpočinková podívaná“ pěkné, adrenalin se vám možná také trochu zvedne, akční to je, ale nic moc vám to nedá. Podruhé bych na to již nešla.

Náhradníci (Surrogates)

A další film, jehož trailer vypadal zajímavě a po dlouhé době se ve filmu objevil Bruce Willis. Opět úžasný námět, podobně jako v Gamerovi mají lidé své „náhradníky“, zde ovšem pro každodenní život. Vy si tak v bezpečí svého domova ležíte v křesle a přes počítač ovládáte náhradníka ve vnějším světě. Když „vás“ přejede auto, prostě si jen koupíte nového náhradníka. Co se ale stane, když je možné skrze náhradníka zabít toho, kdo jej ovládá? A už se rozjíždí pátrací akce v čele s Willisem, jehož mladý náhradník vypadá suprově :-). Opět – myšlenka výborná, provedení supr, ale kromě toho vám toho v paměti moc neutkví. Asi jen ta myšlenka … a pak budete chvíli dumat nad tím, kam se naše společnost ubírá.

Nejlepší kulturní zážitek letošní sezóny!! Jsou to tak dva měsíce, co jsem v novinách četla rozhovor se členkami vokálního dua Two Voices (http://www.twovoices.cz/). Docela mě zaujalo, když psaly, že kombinují operní zpěv, vlastní texty, šansonový zpěv a klasickou hudbu. Na internetu jsem si pak něco poslechla a vzápětí zarezervovala lístky na jejich koncert spojený s křestem jejich nového CD v Semaforu.

To bylo něco neuvěřitelného!! Jedna věc je o tom číst, slyšet to z počítače, …, ale naživo to je něco naprosto unikátního! A ty texty! To musíte slyšet! Snad všechny písně byly právě z nového CD (jehož kmotrou je Eva Holubová), které jsme si hned o přestávce zakoupili. Hned první píseň mě dostala, ale ty další byly ještě o něco lepší. Marně jsem vzpomínala, kdy jsem se naposledy smála, až mi tekly slzy. Navíc jsou obě i dobré herečky, jestli se to tak dá vyjádřit, takže povídání mezi písněmi jejich veselé texty a písně skvěle doplňovaly.

Jestli budou mít zase koncert někde v okolí, tak na něj určitě zamířím!

Malá ukázka, která by vás mohla navnadit: http://www.twovoices.cz/savlovy-tanec

Na závěr pracovního víkendu jsme si vyšli do kina na něco, co mělo slušnou recenzi – na District 9. A povím vám – výborné! Vláďa se na konci přiznal, že se v průběhu bál, aby se mi to alespoň trochu líbilo. Pravda, bylo to trochu … no když se střílí do mimozemšťanů, tak co chcete, že? Ale vážně nepamatuji, kdy bych viděla film, kdy byla akce od začátku do konce. Něco, kde nejsou Ani milostné akce, ani filosofické rozpravy o životě, ani náboženští fanatici (HP, Bond, Bolt) … ale i tak v tom filmu něco bylo 🙂 … DOPORUČUJI!!!