Rubrika: Míšiny všednosti

Tyčový lux SAMSUNG POWERstick

28. 11. 2018 by Míša·Komentáře: 2

28.11.2018

Tak jsem si udělala radost a konečně vybrala a koupila nový lux. Náš stávající velký Dyson si samozřejmě necháváme na velký úklid, ale tohle bude na takové rychlé přejetí chodby, či drobků pod stolem, na pavučiny a těžko dostupná místa. Při výběru jsem si dokonce na měsíc předplatila anglickou verzi dTest (Which), abych pročetla recenze. Samozřejmě, že když jsem hodila na papír všechny své požadavky, tak mi jako nejlíp vyšel Dyson V8 Absolute, designově se mi naopak líbil Leifheit Regulus PowerVac. Pokračovat ve čtení

Týden 46. – 47.

25. 11. 2018 by Míša·1 komentář

Neděle 18.11. – v jedenáct jsme si dali sraz s kolegyní a jejím přítelem na vánočních trzích v Schiblis Hofladen v Otelfingenu. Vánoce se blíží, tak ať chytíme tu správnou náladu. Dali jsme si punč a malý trh si pěkně prošli. Eli si ozdobila velký perník a než stačil zaschnout, tak ho i snědla. U ohně jsme se ohřáli (kosa byla) a asi po dvou hodinách zase jeli. Maty už byl celý unavený a otravný. Jen jsme ale popojeli kousek autem a šli na keškovací výlet. (Hüttikerberg) Maty se tak trochu vyspal v kočáře a my se provětrali. Nakonec to bylo cca 3,5 km za 1 h. A co se nestalo – skoro mrzne a Vláďa i tak chytne klíště!Pokračovat ve čtení

Konečně volno

24. 8. 2018 by Míša·1 komentář

Jo jo, člověk by řekl, že když jedno dítě chodí do školky každé dopoledne (a 2x odpo na 1,5 h) a druhé 3x týdně na celý den do jeslí, že budu mít hafo volného času pro sebe, že? No tak to úplně ne. Maty celý den v jeslích to jo, to si od něj odpočinu. Vláďa ho v sedm ráno odvede a mezi pátou šestou přivede. Ale „dopoledne“ ve školce znamená, že tam je Eli od půl deváté do dvanácti. Tedy 3,5 h. Během kterých musím uklidit celý byt (dnes tedy bez luxování, které jsem stihla již ve středu. Víckrát než 1x týdně to teď nestíhám), zacvičit si sérii cviků na záda, podívat se, co dělají trhy, odpracovat nějaké věci do práce, prát, věšet a sbírat prádlo, umýt nádobí od snídaně. Jo a ještě bych měla uvařit oběd, to už asi nestihnu, takže ho pak uvařím, až bude Eli doma. Plný program na tři hodiny, co? Po noční bouřce se trochu ochladilo, ale ze mě stále leje, jak tady pobíhám z je jedné místnosti do druhé, sem tam si dám dvě patra schodů na pračku (a pár dřepů při čekání, než dopere :D), apod.

A co ta další volná dopoledne? Dvě z nich je doma Máťa, takže to nějaký čas strávíme na hřišti (nejlepší jsou ta celooplocená, kdy vím, že Maty nikam nezdrhne a mohu si odcvičit povinnou sestavu), v obchodě a doma pak poklizením, sváčou, … A pak jsem byla dvakrát v práci – vždy 7-11:15, parádní pracovní doba, co? do devíti jsem v kanceláři většinou sama, takže se mohu pěkně soustředit, pak už tam je mumraj a schůzky.

Odpoledne nejsem sama nikdy, buď s oběma, nebo s Eli. Tento týden jsem byla třikrát v bazénu – jednou sama si zaplavat během Eličiny úterní odpoledky, v pondělí odpo s Matym, během Eliščiny pondělní odpoledky, a ve středu s oběma. Zvládli jsme to dobře. I když voda i v tom parnu se Máťovi zdála spíš vlažná/studená a dával to vědět hlasitým a vysokým pískotem.

Včera jsme byly s Eli v ZOO podívat se na želvy, orangutany a krokodýla. Pak ještě sehnat nové boty na cvičení (překvapivě ji za rok vyrostla noha) a stavily jsme se i u mě v práci na kafíčko a popřát Ole k narozeninám. A pak rychle domů (kam jsme dorazily až v šest) vařit véču.

Takže takhle vypadá volný týden. O víkendu asi budu pecka sedět doma.

Přechod na WordPress

17. 6. 2018 by Míša·1 komentář

Je to již tři roky, co jsem četla článek od mého kamaráda, jak mu šla migrace jeho blogu na WordPress. A už tehdy jsem si říkala, že to by bylo parádní a elegantní řešení pro naši spící doménu, kterou jsme naposledy využili před čtyřmi lety na svatbě. No ale po nějakou dobu na to nebyl čas. Čas … to je taková zvláštní veličina, které nikdy není dost. Takže teď jsem řekla, že prostě čas bude … a je to hotové. Během dvou večerů Vláďa zařídil hosting a nainstaloval WordPress (vyhodnotila jsem ho jako nejjednodušší řešení) a já už si pak jen hrála s nastavením a psaním článků. Teď je to tedy v jakéms takéms fungujícím stavu. Něco chci ještě předělat, něco doplnit, ale je vlastně hotovo, funguje to.Pokračovat ve čtení

Zubař

14. 6. 2018 by Míša·Komentáře: 2

Když měla Eli v dubnu prázdniny, tak jsme vyrazili na chvíli do Čech (není nad to jezdit na dovolenou do Prahy za babičkami). A u té příležitosti jsme si s Vláďou, tradičně, zašli k zubaři (je to levnější než v Curychu. Oboje si stejně musíme platit sami, takže volíme českou „levnou“ variantu). Vláďa v pohodě nic, já dva kazy (taky jsem nebyla 2 roky u zubaře) a ještě nějaké dvě opravy si necháme napříště (srpen). Fajn. Zaplatila jsem pak převodem necelé 2 tis. Kč a připravila se na další návštěvu v srpnu.Pokračovat ve čtení

Nej nej věci

14. 6. 2018 by Míša·Žádné komentáře

Přísahala bych, že jsem to tu už psala, ale nemohu to dohledat. Každý má věci, které si v euforii koupil a pak nikdy nepoužil, nebo to bylo ve slevě, nebo mu to někdo doporučil. Těch mám spoustu a pomalu (ale jistě) se mi je daří odprodávat / darovat. Co pak ale ty věc, u kterých si pokaždé, když je vezmete do ruky, řeknete „tohle byl opravdu dobrý Kauf!“. Mám jich pár a o ty se s vám chci podělit. Abych nebyla jen jako ta bába na protějším balkóně, která jen (pořád) nespokojeně huláká (italsky?). Abyste ode mně neslyšeli jen stěžování si na nějaký výrobek, ale i chválu. Jinak zatím nejpodobnější článek, který jsem na toto téma napsala (už jsem si vzpomněla a dohledala) je o miminkovských věcech – které se nám osvědčily a které ne (zde).

Úplně nejnovější věc, kterou vyzdvihuji (bože, jak já těm „i“/“y“ odvykám … že mi nějakou tu chybku odpustíte?) do nebes, je „bug“ (v angličtině to zní lépe, než v češtině „brouk“), nebo-li asi správněji „hands-free“. Prostě něco, z čeho můžete poslouchat audioknihy a nemusíte pokaždé strávit pět minut rozmotáváním kabelů!! No není to geniální? Pokaždé, když tuhle malou potvůrku vytáhnu z kapsičky, tak nechápu, že jsem si to nekoupila už před lety :-). Mám od Sony model MBH20 a stálo to ani ne 20 CHF. Navíc se tím dá i telefonovat (zatím tedy ještě nevím, zda tím nějak mohu hovor i zvednout/utnout, nezkoušela jsem). Takže top top top 1 🙂
Další věc, u které mě vždy překvapí, jak dobře to funguje, je ve výše uvedeném článku také zmíněná – termoska Primus se šroubovacím uzávěrem (ne tím vyskakovacím, ten stojí zaprd). Voda si udrží po celý den teplotu, kterou tam nalijete.
Další věc ani nevím, jak se jmenuje, ale je to cool. Jak jsem psala, že se zbavuji a prodávám nepotřebné věci, tak to většinou posílám poštou. Což znamená většinou balík. A to často znamená krabice a lepenka. Mám výbornou lepenku, která parádně drží. Nevýhoda – parádně drží … na všechno. Jak já s tím vždy bojovala! No a konečně jsem si koupila „tape dispenser“ (česky asi dávkovač pásky). Ne ten na kancelářskou malou lepenku (ten je mimochodem taky fajn … postupně se probojovávám k neustále robustnějšímu provedení. Eli se mě jednou ptala, na co to je dobré – tak jsem říkala, že pak můžeš lepit lepenkou jen jednou rukou – odmotáš a utrhneš o zoubky jednou rukou, nepotřebuješ nůžky … tak mě opravila, že i na tohle potřebuješ dvě ruce – jednou rukou držíš lepenku, druhou ten dávkovač – a měla naprostou pravdu!), ale pořádnou (bez rukojeti), asi něco jako toto. K tomu v akci tři role lepenky. Chvíli mi trvalo, než jsem chytla ten správný grif (svědkem budiž řádek malých vpichů na noze), ale nedám na to dopustit.
Pak v běžném životě užijeme různé krabice a krabičky na hračky. Jsou všude (ty hračky)! Asi se nějak tajně v noci množí, či co, fakt to nechápu, kde se všechny vzaly.
Cestovní hrnek na kafe. Mám ho teprve chvilku, zatím jen jedno použití, ale je to cool a hned si s tím připadám „zelenější“. Teď jen doufat, že až si jednou zase budu objednávat kafe s sebou, bubu ho mít u sebe. Hrnek Stojo.
Externí disk WD 1T – jak částečně pracuji z domova a částečně v práci, tak potřebuji vždy pracovat na poslední verzi toho, na čem zrovna pracuji. Cloudům moc nevěřím (a zapomínám hesla … ano můžete si nechat vygenerovat nové, které vám pošlou na meil – a co když si zrovna nevzpomenu ani na to?), takže to tahám všechno v téhle malé krabičce, i se všemi fotkami, které každý měsíc „zálohuji“ na rajče (výběr cca 100 fotek) a jednou za rok na náš externí záložní úložiště dat.
Samouzaviratelný (autoseal) termohrnek značky Contigo. Něco na tento způsob, ale asi starší verze.
Smoothiemaker, aneb malý, ale účinný mixér na ovocné koktejly. Značka Trisa. I na české poměry (kupované ve Švýcarsku, dostala jsem od kámošky) vyšel levně (cca 1000 Kč, což je polovic, tedy podle varianty, ve srovnání s všude inzerovaným Nutribulet). Navíc nádoba, ve které se to mixuje je zároveň lahví, ve které si smoothie můžete vzít s sebou. Víčko se trochu blbě čistí, ale smí do myčky. A mixovací nádoby jsou k tomu tři. Takže s Máťou si občas uděláme ovocný mix na sváču.
Ruční mixér ErgoMixx Bosch. S metlou, sekáčkem a malou nádobou, štelovatelná rychlost (1-12+trubo). Cenově super, malý, ale výkonný. A jedna metla je akorát na vyšlehání sněhu jen z pár bílků. Když mám dělat sníh z 12 bílků, tak na to mám jiný kalibr (Kenwood Chef Titan s různými nástavci).
Univerzální cedník od Tescomy. Je to „blbost“, ale mě to šetří nervy – často boj s pokličkou při cezení těstovin a jiného prohrávám. A tohle funguje výborně a na různé velikosti hrnců.
„Škrabka“ na sklokeramickou desku. De facto břitva s rukojetí. Kolikrát mi muselo přetéct ohřívané mléko, než jsem se naučila, že od plotny opravdu nesmím odejít ani na minutku. Tímhle se to nejhorší připečené seškrabe, aniž bychom poničili desku. Paráda.
Batoh salomon sky 21 – každodenní používání na něm za posledních pět let (možná trochu víc) nechalo viditelné rány 🙂 Tohle je opravdu nejlepší batoh na denní použití. Nechybí kapsička ve víku, vnější šikmá kapsa na drobnosti, které mají být po ruce, neocenitelné dvě kapsičky v bederním pásu (bohužel malé na můj nový velký telefon, ale na klíče dobré), dvě boční kapsy na lahve, kam se v klidu vejdou tři půllitrové lahve, poutka na hole. Jako základní výbavu v něm stále nosím pěknou hromadu věcí, takže i „prázdný“ váží alespoň tři kila :-). Záda jsou lehce vlnitá pokrytá síťkou, ne prohnuté. A samozřejmostí je oddělení na vak s vývodem, což ve městě používám spíš na A4 dokumenty.
Tyčový lux bez kabelu, bez pytlíku. Kabely mě jednou zabijí. Ale tohle, tohle je pomocník na každý den – Samsung PowerStick. Navíc vyhrál Design Award 2018. Cenově srovnatelný s luxy Dyson (takže drahý), ale vždy po ruce, výkonný, ale relativně tichý.
Audio kabel do auta na propojení auto repráčků a chytrého telefonu – k poslouchání audioknih, pohádek a písniček, které má člověk díky chytrému telefonu stále u sebe.
DripIt kafe. Snad od všech, komu jsem tenhle malý „zázrak“ na cesty (či jen tak do kanclu) dala, si je pochvaluje. Chytré a chutné.
Wimmelbuch. Toto patří spíš do kategorie „pro děti“, ale na cestách (i doma) jsou tyhle leporela k nezaplacení.
Apka My Groceries – na tvoření sdílených seznamů. Používáme to již několik let na všechno možné. Takže jsem „zainvestovala“ (5 CHF) do placené verze bez reklam, protože jsem často kvůli vyskočivší reklamě omylem smazala položku ze seznamu a nebylo jak si vybavit, co to bylo.

Toť prozatím vše. Určitě budu věci dodávat. Nebo se můžete podělit vy se mnou o vaši nejoblíbenější / nejpraktičtější věc.

Takové klasické pondělní dopoledne

11. 6. 2018 by Míša·Žádné komentáře

Takové klasické pondělní dopoledne. Ráno mě ptáci vzbudili v pět ráno. Zavřela jsem okno a ještě hodinku polehávala, než se přihlásil Maty o svoje ranní mléko. V půl sedmé jsme vylezli z postele, pozdravili jsme se s Vláďou, který už byl pomalu na odchodu. Za chvilku se vzbudila i Eli. Zeptala jsem se, co chce ke snídani a podle toho to připravila. Ale i tak nebylo nic v pořádku – mléko moc horké a jednoho typu snídaňových cereálií moc. Takže scéna. Maty se pořád hlásil o další a další kousky butterzopfu. Měl k tomu ještě jahody a mozzarelu. Vyčistit všem zuby a pomalu vyrazit s Eli do školky. Tam jsme byli docela brzy. Prohlédli jsme si alespoň kartonový autobus, který děti minulý týden vyráběly. Eli jsme v 8:10 zanechali před školkou a s Matym vyrazili k doktorovi na očkování. Byli jsme tam brzy, tak si mohl Maty ještě hrát v čekárně – mají tam velkou garáž a houpací koně. Kontrola byla rychlá – šlo o poslední očkování proti pneumokokům. Maty chvilku brečel, ale s mašinkou Tomášem a hrací skříňkou, kterou mu pan doktor pustil, se rychle uklidnil. Další kontrola za 5 měsíců. Další zastávka byla v lékárně (hořčík a kapky do očí), pak Coop – koupit nový Butterzopf (vypadá to jako vánočka, ale je to spíš taková houska). Potom cestou domů ještě objednat se k zubaři – před dvěma týdny mi vypadla plomba. Myslela jsem, že to vydržím na další kontrolu v Praze, ale je to ještě 1.5 měsíce, tak si holt zaplatím drahou švýcarskou plombu (nějaký bílý kompozit, amalgám tady de facto už nepoužívají. Ačkoli, jak říkala kolegyně, ten amalgám na stoličky je lepší, ale problematicky se likviduje). A hurá domů s nákupem. Kafíčko (Maty si zatím pochutnává na hroznovém víně) a napsat tohle rychlé shrnutí. Je 9:15 a já mám za sebou pocitově už půlden 🙂 Za chvíli vyrazíme na hřiště, pak spací procházku a vyzvednout Eli. Odpoledne „budem pecky“ a budeme do 16 h doma. Pak má Eli sport a Maty druhou spací procházku. Domů dorazíme tak v 17:15. Možná s Vláďou dáme naši cvičební Tabatu (jestli nebude moc vedro, 20 minut posilování). A pak klasická večerní dvouhodinovka – večeře, vše po jídle uklidit a umýt (vytřít pod stolem napadané jídlo), umýt děti, uklidit kuchyň, uložit … a hotovo. Padnout za vlast :-). A to je teprve pondělí.

Nej nej věci

8. 6. 2018 by Míša·Žádné komentáře

Úplně nejnovější věc, kterou vyzdvihuji (bože, jak já těm „i“/“y“ odvykám … že mi nějakou tu chybku odpustíte?) do nebes, je „bug“ (v angličtině to zní lépe, než v češtině „brouk“), nebo-li asi správněji „hands-free“. Prostě něco, z čeho můžete poslouchat audioknihy a nemusíte pokaždé strávit pět minut rozmotáváním kabelů!! No není to geniální? Pokaždé, když tuhle malou potvůrku vytáhnu z kapsičky, tak nechápu, že jsem si to nekoupila už před lety :-). Mám od Sony model MBH20 a stálo to ani ne 20 CHF. Navíc se tím dá i telefonovat (zatím tedy ještě nevím, zda tím nějak mohu hovor i zvednout/utnout, nezkoušela jsem). Takže top top top 1 🙂
Další věc, u které mě vždy překvapí, jak dobře to funguje, je ve výše uvedeném článku také zmíněná – termoska Primus se šroubovacím uzávěrem (ne tím vyskakovacím, ten stojí zaprd). Voda si udrží po celý den teplotu, kterou tam nalijete.
Další věc ani nevím, jak se jmenuje, ale je to cool. Jak jsem psala, že se zbavuji a prodávám nepotřebné věci, tak to většinou posílám poštou. Což znamená většinou balík. A to často znamená krabice a lepenka. Mám výbornou lepenku, která parádně drží. Nevýhoda – parádně drží … na všechno. Jak já s tím vždy bojovala! No a konečně jsem si koupila „tape dispenser“ (česky asi dávkovač pásky). Ne ten na kancelářskou malou lepenku (ten je mimochodem taky fajn … postupně se probojovávám k neustále robustnějšímu provedení. Eli se mě jednou ptala, na co to je dobré – tak jsem říkala, že pak můžeš lepit lepenkou jen jednou rukou – odmotáš a utrhneš o zoubky jednou rukou, nepotřebuješ nůžky … tak mě opravila, že i na tohle potřebuješ dvě ruce – jednou rukou držíš lepenku, druhou ten dávkovač – a měla naprostou pravdu!), ale pořádnou (bez rukojeti), asi něco jako toto. K tomu v akci tři role lepenky. Chvíli mi trvalo, než jsem chytla ten správný grif (svědkem budiž řádek malých vpichů na noze), ale nedám na to dopustit.
Pak v běžném životě užijeme různé krabice a krabičky na hračky. Jsou všude (ty hračky)! Asi se nějak tajně v noci množí, či co, fakt to nechápu, kde se všechny vzaly.
Cestovní hrnek na kafe. Mám ho teprve chvilku, zatím jen jedno použití, ale je to cool a hned si s tím připadám „zelenější“. Teď jen doufat, že až si jednou zase budu objednávat kafe s sebou, bubu ho mít u sebe. Hrnek Stojo.

Toť prozatím vše. Určitě budu věci dodávat. Nebo se můžete podělit vy se mnou o vaši nejoblíbenější / nejpraktičtější věc.

Leden 2018

14. 1. 2018 by Míša·Žádné komentáře

4.1.18 – Tak jsem dnes dostala od blog.cz e-mail, že jsem se již tři měsíce nepřihlásila na blog. Toliko asi k loňskému předsevzetí psát příspěvky každý měsíc.

Teď (dnes, zítra, pozítří) to na nějaký delší příspěvek nevypadá. Včera v osm večer jsme dorazili po osmihodinové jízdě zpět do Curychu (z Prahy). Mě osobně přišlo, že snad celou cestu pršelo. Jednou jsme se stavili na wc na odpočívadle a jednou na tankování s KFC, kde sloužili nějací dva nováčci a člověk čekal na objednávku celou věčnost. Jejich „hot cookie“ u Vládi úplně propadl, „hot brownie“ docela ušlo, ale netuším, co jim na tom trvalo těch 10 minut. No a teď mě čeká vybalování. Celý den dnes přeskakuji můj kufr a Eliščinu tašku. Ne že bych ostatní věci již vybalila, ale část jsem přesunula do kuchyně a zbytek do pracovny (uklizeno :D). Za půl hodiny nám začíná blok v prádelně u pračky, takže vybalit něco musím (najít špinavé prádlo).

Vzhledem k tomu, že jsme šli spát až kolem desáté (večer), tak Máťa spal až do desíti !! A já s ním. Takže jsem se vlastně jen nasnídala a vyrazila do školky, kde jsem měla v 10:45 naplánovanou schůzku s paní učitelkou (taková třídní schůzka 1:1). Eli si vede dobře. Mohla jsem položit všechny svoje dotazy a paní učitelka mi pověděla, jak to s Eli vidí (až na to, že ve čtvrtek a pátek je víc unavená, tak si vede dobře).

Už jsem pověsila obraz mořského koníka a Perutýna, který jsme si objednali z výstavy ve Střešovickém Oříšku (Podmořský Svět, Dr. Dupal). Sádlo je v lednici, cukroví v chladu.

Maty již 2x vyházel věci z přebalováku a teď všechny kolíčky, taky vytahal celý balík tahacích kapesníčků. Eli vysypala rozložený dřevěný domeček při snaze ho odnést do pokoje. Globus blokuje vchod do pokoje. Objednala jsem „mříže“ do Eliščina pokoje, aby tam Maty pořád nelezl. Taky jsem přidala pár „zámků“ na dvířka – to abych nemusela pořád uklízet ty věci z přebalováku. Vykartáčovaly jsme „morče“ (plyšové, které hrozně moc pouští chlupy). Nepomohlo to. Tak ho Eli vzala hadrem a pak ho vyfénovala. Zatím nevím, zda to pomohlo. Eli chce kreslit krokodýla. Nenašly jsme předlohu, tak kreslí ptáky. Sváča – „pohár“ z ricoty a piškotů. Prvotní „palec nahoru“ se změnil v „mě to nechutná, chci housku“. Jdu nakrmit Máťu, ten bude mít normální jogurt a ovoce, tak snad mu to bude po chuti.

Eli hlásí, že Maty smrdí. Nechci pořád dokola přebalovat. Jdu na to.

Jo a přišlo mi vyúčtování od očaře. Než jsme jeli do Čech na Vánoce, tak jsem chytla zánět spojivek (asi od Matyho nudlí, mám je furt všude). Byla jsem na třech kontrolách, z toho dvě s dětmi. Celkem nám to vyúčtoval na cca 1440 CHF!! Dětem to naštěstí z větší části proplatila pojišťovna, takže na mě zůstalo kolem 600 CHF. Zatím jsme za nejdražší považovali zubaře (jedna plomba, 45 minut, 400 chf) a fyzioterapii (9×30 min cca 550 chf). Ale očař je trumfnul. Ta jedna kontrola, kdy se mrkne do očí všemi těmi jeho přístroji je za 15 minut hotová. A u Matyho? Nasadil si rukavice, kouknul do očí … za dvě minuty hotovo. 400 chf. To je fakt mazec.

Věci na prodej

4. 1. 2018 by Míša·Žádné komentáře

Obzvlášť s prívalem nových vánočních dárků jsem musela probrat různá zákoutí po bytě a vyřadit věci, které nepoužívám(e). Kdybyste tedy někdo měl zájem (rodina, kamarádi), dejte vědět a v dubnu přivezu. Cena dohodou.

Lustr v černé barvě.

„Aromalampa“ na jablíčko. Výborný vynález, ale dostaneme se k němu bohužel jen tak jednou za rok. Funfuje jako normální aromalampa – dole dáte svíčku a nahoru nikoli jen vodu a esenci, ale vodu/džus a celé nebo nakrájené například jablko nebo hrušku, hřebíček apod. a časem máte krásně měkký kompot, který vám navíc provoní celý byt.