by ·Žádné komentáře
Tak jsem dnes dostala od blog.cz e-mail, že jsem se již tři měsíce nepřihlásila na blog. Toliko asi k loňskému předsevzetí psát příspěvky každý měsíc.
Teď (dnes, zítra, pozítří) to na nějaký delší příspěvek nevypadá. Včera v osm večer jsme dorazili po osmihodinové jízdě zpět do Curychu (z Prahy). Mě osobně přišlo, že snad celou cestu pršelo. Jednou jsme se stavili na wc na odpočívadle a jednou na tankování s KFC, kde sloužili nějací dva nováčci a člověk čekal na objednávku celou věčnost. Jejich „hot cookie“ u Vládi úplně propadl, „hot brownie“ docela ušlo, ale netuším, co jim na tom trvalo těch 10 minut.
No a teď mě čeká vybalování. Celý den dnes přeskakuji můj kufr a Eliščinu tašku. Ne že bych ostatní věci již vybalila, ale část jsem přesunula do kuchyně a zbytek do pracovny (uklizeno :D). Za půl hodiny nám začíná blok v prádelně u pračky, takže vybalit něco musím (najít špinavé prádlo).
Vzhledem k tomu, že jsme šli spát až kolem desáté, tak Máťa spal až do desíti !! A já s ním. Takže jsem se vlastně jen nasnídala a vyrazila do školky, kde jsem měla v 10:45 naplánovanou schůzku s paní učitelkou (taková třídní schůzka 1:1). Eli si vede dobře. Mohla jsem položit všechny svoje dotazy a paní učitelka mi pověděla, jak to s Eli vidí (až na to, že ve čtvrtek a pátek je víc unavená, tak si vede dobře).
Už jsem pověsila obraz mořského koníka a Perutýna, který jsme si objednali z výstavy ve Střešovickém Oříšku (Podmořský Svět, Dr. Dupal). Sádlo je v lednici, cukroví v chladu.
Maty již 2x vyházel věci z přebalováku a teď všechny kolíčky, taky vytahal celý balík tahacích kapesníčků. Eli vysypala rozložený dřevěný domeček při snaze ho odnést do pokoje. Globus blokuje vchod do pokoje. Objednala jsem „mříže“ do Eliščina pokoje, aby tam Maty pořád nelezl. Taky jsem přidala pár „zámků“ na dvířka – to abych nemusela pořád uklízet ty věci z přebalováku. Vykartáčovaly jsme „morče“ (plyšové, které hrozně moc pouští chlupy). Nepomohlo to. Tak ho Eli zvala hadrem a pak ho vyfénovala. Zatím nevím, zda to pomohlo. Eli chce kreslit krokodýla. Nenašly jsme předlohu, tak kreslí ptáky. Sváča – „pohár“ z ricoty a piškotů. Prvotní „palec nahoru“ se změnil v „mě to nechutná, chci housku“. Jdu nakrmit Máťu, ten bude mít normální jogurt a ovoce, tak snad mu to bude po chuti.
Eli hlásí, že Maty smrdí. Nechci pořád dokola přebalovat. Jdu na to.
Jo a přišlo mi vyúčtování od očaře. Než jsme jeli do Čech na Vánoce, tak jsem chytla zánět spojivek. Byla jsem na třech kontrolách, z toho dvě s dětmi. Celkem nám to vyúčtoval na cca 1440 CHF!! Dětem to naštěstí z větší části proplatila pojišťovna, takže na mě zůstalo kolem 600 chf. Zatím jsme za nejdražší považovali zubaře (jedna plomba, 45 minut, 400 chf) a fyzioterapii (9×30 min cca 550 chf). Ale očař je trumfnul. Ta jedna kontrola, kdy se mrkne do očí všemi těmi jeho přístroji je za 15 minut hotová. A u Matyho? Nasadil si rukavice, kouknul do očí … za dvě minuty hotovo. 400 chf. To je fakt mazec.

by ·Žádné komentáře
Koukám, že mám v rozepsaných článcích ještě jeden červnový, tak opožděně ho sem dávám. Jen tak shrnutí předletních událostí.
Červen byl opět nabitý. Mě pomalu končí švýcarská čtyřměsíční mateřská, a tak zařizuji neplacené volno. Eli nadešel poslední den v jeslích. Od srpna nastupuje do regulérní školky, která je ve Švýcarsku od 4 let povinná. Takže jsme pro její kamarády v jeslích pekli buchty a připravovali dárečky (bublifuky, autíčka a čokoládky). Připravili jsme i pár dárků pro učitelky. Ono za třičtvrtě roku se s nimi zase uvidíme, až k nim v březnu 2018 nastoupí Maty. Eli dostala nové kolo, které neváží 10 kilo, jako to menší, a už na něm parádně drandí. Oslavili jsme Den otců (s Matym a Eli jsme vytvořili přáníčka s otisky nohou). Našli jsme nové kamarády (Eliščina kamarádka Pihu ze školky u nás byla na odpoledne na návštěvě. Fabi a jeho dvě sestřičky jsou na návštěvu zoo také dobrá společnost). Měli jsme den deskových her s Honzou (to když Norové předpovídají déšť a klukům se tak nechce na hory … nakonec bylo hezky, ale i tak jsme si pěkně zahráli tři různé deskovky). Byla tropická vedra, že i Maty spal v noci jen v plíně. Když i po večerním vyvětrání je v ložnici 27°C, tak se nic jiného nedá dělat. Alespoň se přes den ohřála voda v našem mini bazénku na balkóně (i když tomu mohu pomoct troškou vařicí vody z konvice). Přesunuli jsme se do Prahy. Já s prcakama tu zůstanu bezmála 2 měsíce. V sobotu 24.6. měl Martin s Evou svatbu v Červeném Újezdě s následnou oslavou v Chýni. Moc se to povedlo a bylo fajn všechny zase vidět. A třešnička na dortu – promoce a následný oběd ve Sklepě. I Honza to stihnul, takže jsme se v Betlémské kapli sešli. Pan rektor měl moc pěkný proslov. Že si z promoce do dalšího života máme odnést hlavně tři věci – být pyšní na své vzdělání, ale pokorní; svým dětem dopřát dobré vzdělání; a nebýt neteční k dění kolem sebe, ať už ve své práci nebo politice. A přesun z Baterií do Káranýho.

by ·Žádné komentáře
Je to již tak rok, co jsem se nechala nalákat na prý úžasnou výukovou metodu (italštiny). „Easy phrases“ – nebylo nikde moc dobře popsané, ale tu akční cenu jsem byla ochotná risknout a třeba se fakt naučím italsky. Možná to někomu funguje. Mě ale Duolingo (zadarmo) přijde mnohem lepší a účinější. Navíc jsem za tu uvedenou cenu dostala jen jednu úroveň, ale co jsem mohla čekat.Takže jsem to po úvodním ozkoušení nechala rok ležet ladem.
Jedna část výuky je přiřazování obrázků. Dostanete vždy 4 obrázky a máte ho (bez předešlých znalostí) přiřadit k uvedenému slovu. U jednoduchých slov jako třeba „jablko“, to je v pohodě, ale třeba u záporného slovíčka „no“ musíte zvolit symbol jako pro zákaz vjezdu (prostě takový červený kříž v červeném kruhu) a pro „secondo“ (což bych jako začátečník řekla, pomocí slovníku, že je „druhý“) musím vybrat notový zápis. Jako začátečník taky jistě budu potřebovat slovíčko „lakomý“ (přiřaďte ho ke správnému obrázku!).
Druhá část kurzu jsou kartičky. Na kartičce se vám ukáže slovo a vy si ji můžete otočit a tam vidíte překlad. Pak máte zakliknout, jestli jste to věděli, nevěděli, nebo si nebyli jistí. Takže bez předchozí znalosti italštiny asi těžko budete znát slovíčka jako „úschovna zavazadel“.
Třeba až to všechno projdu nakonec v tom najdu zalíbení a něco mi to dá, ale nepředpokládám, že by to byla nějaká jó zábava. Prostě jen biflování slovíček, což jistě je u nového jazyka důležité, ale například Duolingo to má alespoň rozdělené podle různých kategorií a jde se od nejjednoduššího k nejtěžšímu.
http://easy-phrases.com/LandingPage/
Na internetu je podvodných stránek k výuce jazyků více: simple words, fast phrases, quick speak, atd.
Tohle tedy není vyloženě podvod, ale zázračného na tom není nic 🙂

by ·Komentáře: 2
Zde opravdu nečekejte nějakou hlubokou a odbornou recenzi. Ale podívám se na tento nový telefon z pohledu běžného (ženského) uživatele. Vláďu už asi nějak štvalo, že občas na svůj „starý“ (3 roky) telefon (Samsung Galaxy S4 mini) remcám, tak se rozhodl mi koupit něco nového. Nutno podotknout, že jsem s koupí souhlasila. Technické specifikace můžete najít kdekoli na internetu. Vyzvihuje se design, voděodolnost, … a Edge. Mě je jasné (a to i co se týče mého starého telefonu), že na to, na co to potřebuji to je až moc. Před třemi lety jsem vlastně ani netušila, na co je takový chytrý telefon dobrý. Musí se nechat, že na brouzdání na internetu (a facebooku) a čtení e-mailů kdekoli, jsem si rychle zvykla. Sdílený nákupní seznam (Our Groceries) a sportovní tracker (Endomondo), stejně jako knihovna na audioknihy (Audioteka,cz) se staly též mými deními společníky. Samozřejmě, že tam mám i dvě (výukové) hry pro Eli.
No ale zpět k tomu novému. Musí se nechat, že přenost dat mezi starou a novou verzí telefonu byl v pohodě. Propojit kabelem a vybrat, jaká data chci do nového telefonu nahrát (v mém případě šlo de fakto pouze o seznam kontaktů). No a ať to dále neprotahujeme:
Výhody
  • ohromný displej se skvělým obrazem (což byl můj jediný nový požadavek na nový telefon – aby se mi na tom dobře brouzdalo na netu – ať už na videa, či články)
  • voděodolnost – tohle jsem nezkoušela a zkoušet nehodlám (někdo si třeba užívá telefon ve vaně, ale kdy já se dostanu k tomu, napustit si vanu? Což o to, vanu klidně napusítm, ale ležet v ní nebudu 🙂 ). Ale dobrý, že to snad bude fungovat i na dešti.
  • (doufám, že bude i trochu nárazuvzdorný, nerada bych dopadla, jako Vláďa, který během 10 dnů rozbil dva pracovní telefony)
  • vstup na jack – je zespodu! Konečně někdo přišel na to, že když je na horní straně telefonu (jako u S4 mini), tak ať jsem dělala, co jsem dělala, kabel ke sluchátkům mi vždy vedlo přes displej. Teď to je konečně vyřešeno. Musím říct, že když jsem telefon v obchodě viděla, tak tohle bylo to jediné, co mě na celém designu telefonu zaujalo a potěšilo.
  • Kamera – zatím to vypadá, že má světelnost lepší než starý S4 mini, takže by fotky mohly být kvalitnější. Zatím jsem nestahovala do počítače, takže nevím, jestli jen tak pěkně nevypadají díky displeji.
Nevýhody (jak to bývá – něco za něco)
  • ohromný (displej) telefon – není v mém podání možno držet jednou rukou. Tedy, držet ano, ale to je tak všechno. Pokud potřebuji cokoli na telefonu zmáčnout, nebo nastavit či napsat, tak musím použít ruce obě, takže třeba v tramvaji, nebo při tlačení kočáru bude telefon nepoužitlený. Zároveň se mi to asi nevejde do žádné kapsy. Takže se bude nosit jen někde na dně batohu.
  • váha – koupila jsem si (Vláďa koupil) i zaklapovací obal, obdobný tomu, který jsem měla před tím. Všechny telefony mi přijdou hrozně kluzké, takže aby mi nevypadl, většinou držím telefon za odklapovací křidélko obalu. No a to vše dohromady je tak dvakrát tak těžké, než S4 mini. Což zase jde ruku v ruce s tím, že to pak musím držet v obou rukách 🙂
  • Edge – tohle je ten největší přínos, který je v recenzích oproti ostatním telefonům a předchozím Samsung verzím vyzvihován jako úžasná hi-tech inovace. Vůbec nechápu, na co to je dobré. Jako chápu, co to má dělat, ale nechápu, k čemu to je dobré. Mělo by to fungovat jako „lišta“, kde můžete mít rychle dostupné různé aplikace. To já mám na hlavní ploše, která je vždy po ruce, takže tahle výhoda padá a o jiné nevím. Naopak – text na krajích je „ohlý“ a to působí dost nepříjemně. Stejně tak klávesy na okraji klávesnice mi přijdou hůře dostupné (především backspace a pak umisťování kurzoru na levou stranu obrazovky). Zároveň vlastně vůbec nechápu, jak lidi tenhle telefon, když ho mají bez obalu, drží a jak na něm pracují. Ať ho chytnu jak ho chytnu, tak hrozí, že někde něco blbě zmáčknu, nebo na Edge odroluji webovou stránku někam pryč.
  • Repráčky (zvukový vývod) – v recenzích se píše, že jsou výkonější než u předešlých verzí, což je asi i pravda. Ale jsou umístěné na pravé strané spodní hrany, tedy tam, kde si vždy opírám palec. A pak se dívím, že nic neslyším.
  • microSIM karta – vše jde samozřejmě směrem k menším a menším rozměrům (tedy větší telefony a menší simky), takže musím opět řešit výměnu SIM karty za její menší verzi.
  • výdrž baterie – jeden den. Což někdo v jedné recenzi vyzvihoval jako plus, tak asi mám být ráda.
Shrnutí
Jako malé multimediální zařízení na doma či parku dobré. Pro použití v běžném provozu to vidím trošku problematicky.
Dodatky
(10/2018) Tak mi konečně prasknul displej. Spadnul mi už milionkrát a v poho (v obalu ho mám), tentokrát ne (a to spadnul pouze z výšky nočního stolku). Ale ještě to nevypadá tak hrozně. Edge ani po 1,5 roce nepoužívám. Mám tam nastavené rychlé vytáčení čtyř telefonních čísel (to aby mohla Eliška v případě nouze rychle někomu zavolat), jinak nic. Displej zatím měnit nehodlám. Momentálně jsem si na to „nalepila“ ochrannou fólii (Smart Engineered. Naprostá spokojenost – jednoduchá aplikace, drží, žádné bubliny, relativně levná. Příště to chce něco podobného nalepit rovnou) a vše funguje, fólie není vůbec cítit a prasklina by se neměla rozrůstat.

12.12.2020

Displej s fólií stále drží, Edge je furt nah*** a psát se na tomhle velkém displeji nedá jednou rukou :-/. Disk je furt plný a již trochu pomalý, ale na Netflix, Audiotéku, FB, meil, apod. to je dobré.

by ·Žádné komentáře
11.11.2016
Trochu se zpožděním, ale přece – na Sv. Martina jsem v Praze úspěšně zvládla obhajobu disertační práce! Takže teď jsem volná! Nervy to byly, ale kupodivu jen v den obhajoby. Do té doby mě znervózňovalo jen to, že nejsem nervozní. Takže v pátek 11.11. jsem už od 4 h nemohla spát. Naštěstí byla obhajoba naplánovaná již na 9 h, takže jsem nemusela být vynervovaná celý den. Na půl osmou jsme s Vláďou (velká opora a pomocník během celého dne) zajeli pro chlebíčky a na osmou do školy, aby by byl čas přichystat občerstvení pro komisi (bohužel zbylí dva spolužáci to nestihli dopsat … a to to měli mít už v červnu hotové 🙁 ). Vyzkoušela jsem, že vše funguje a mohla jsem „odpočívat“. V komisi jsem pár lidí znala, pak se přišlo podívat pár kolegů a samozřejmě tam byl i Vláďa s tátou. Hned na začátku mě uklidnilo, když mi předseda řekl, ať to hlavně stihnu odvykládat do 30 min (oficiálně na prezentaci mám 20 minut). No a asi za 17 minut jsem to měla hotové. Pak se četly posudky (to vydalo na dlouho). V některých pasážích jsem si říkala, že to je snad práce někoho jiného, jak ji vynášeli do nebes. Pak přišly dotazy. Ty od oponentů jsem věděla dopředu, takže jsem k tomu měla připravené krátké prezentace. Dále se ale mohli ptát členové komise a další přítomní. Některé dotazy byly klasické, u jiných jsem moc nevěděla. Vláďa to ošklivě pak komentoval tím, že to vypadalo, že buď mi po chvíli řekli, že jim tato odpověď stačí, nebo to dozodpověděli za mě. Pak jsem šla za dveře (spolu s hosty) a komise hlasovala (ne)projití. Chvilka napětí … jednohlasně úspěšná obhajoba. Následovalo (ne)alko šampáňo a já si konečně dala chlebíček. Docela mě ta 1,5 h nebo jak dlouho to trvalo, vyčerpala. Ještě jsem předala dárky školiteli a panu profesorovi z Curychu, který byl členem komise a který si udělal na mě čas (a moc z toho všeho neměl, protože obhajoba byla v češtině, ale mojí prezentaci měl v anglické verzi). A pak už jen zase vše sbalit a domů … si lehnout. Večer jsme pak měli oslavu obhajoby spojenou s Martinovým svátkem … a svatomartinskou husou.
Hned v sobotu byla pak narozeninová oslava na Žižkově a v neděli zase hurá zpět „domů“.

198 stran + asi 40 stran příloh (kde tedy byly i všechny mé publikované články, kterých za těch 7 let bylo 7.

by ·1 komentář
No je to k nevíře, ale i bez práce mám doma práce až nad hlavu a stále jsem se nedostala k věcem, na které mi, jsem myslela, zbude spousta času právě v tomto období (třeba umýt okna, žaluzky a balkon). Tak kupříkladu dneska. Eli si mě zavolala v 5:45 h, že nechce být v pokoji sama (klasika). No a protože dnes jde do školky a školka otevírá v sedm, nebyl důvod jí nutit dále spát a vstaly jsme. Eli teď bere kapky na rýmu, které se dávkují 30 min před jídlem, takže obzvlášť ráno to je trochu nahraně. No ale naštěstí je ochotná je vůbec vypít. Pak se koukla na dva díly šmoulů, já se zatím nasnídala a připravila věci. To vstal už i Vláďa a s Eli se nasnídal. A kolem sedmé už oba vyráželi do školky. Já pak uklidila kuchyň, prošla e-maily a studovala pár stránek o investování. V devět jsem vyrazila na poštu a do obchodu a do toho s Vláďou řešila rušení naší kreditky (za kterou chtějí nehorázné poplatky, takže přejdem na jinou). A pak jsem se zase ponořila do stránek o tradeování/investování. Když v tom na mě v e-mailu vykoukla zpráva, že tento meil někdo používá po celé Evropě a že doporučují změnit heslo. No hesla jsem si pro jistotu změnila i u dalších stránek a e-meilů, což zabralo dobrých 30 minut. A když už jsem byla u té „bezpečnosti“, tak kontroluji ještě aktuálnost antivirů jak na počítači, tak mobilu.
Po obědě se snad dostanu na chvíli do postele. A pak … balení dvou kufrů na zítra … letíme s Eli do Prahy. Pak asi ještě něco vyprat a vyluxovat a pak už bude čas vyrazit pro Eli do školky. Takže čas letí.

by ·Žádné komentáře
Tak aby si H. nestěžoval, že sem moc nepíši a že se nedostane na fotky na rajčeti – sraz s klukama byl super. Viděli jsme se tak po roce. A jsou pořád stejní 🙂 Byli jsme malý kruh, takže nás i na srazu bylo málo. Na Vyšehradě jsme poseděli, já se po dlouhé době mohla kochat výhledem na Prahu a pak už jen s Honzou jsme to prošli po větrné náplavce na Staromák (ve výsledku přes 4,5 km). Tak zase příště!

by ·1 komentář
Už asi stárnu. Byly doby, kdy Nordic walking (NW) nikdo neznal. Teď nejenže to je IN, ale člověk vidí často i důchodce s NW holemi, kteří rázem vypadají víc cool, než kdyby měli v rukou hole či berle. Stejně tak nákupní tašky na kolečkách. Nevím, jak v Čechách, ale v Curychu s tím chodí nakupovat kde kdo. Nejen důchodci, ale i dobře stavění čtyřicátníci. A typů, barev a materiálů můžete najít spousty.
I já jsem si kdysi říkala, že to bude super, že malou Elišku vezmu do nosítka a s nějakou takovouhle taškou půjdu na nákup. Ale Eli se nosítko moc nezamlouvalo a na nákupy chodil Vláďa. Takže nic.
Teď už Eliška sama chodí, ale kočár s sebou povětšinou také vezmeme. Může si v tom v klidu pospat. Uvažovali jsme samozřejmě i o golfkách, ale nejenže ty lepší typy jsou nehorázně drahé, ale myslím si, že ta malá kolečka by nějaký větší terén nezvládla a že to je spíš jen do města. A na cestu do města nepotřebuji kočár, když si mohu na každém kroku vlézt do tramvaje. Ale začíná mi vrtat hlavou, jak s Eliškou výlet naplánovat, a jaké „zavazadlo“ si vzít, abych to všechno unesla. Jak jistě tušíte, když já se s Eli balím třeba jen na celodenní výlet do ZOO, tak to je krámů. Takže pak ráda vezmu velký bytelný kočár a naložím ho, co se do toho vejde. No jo, ale co když fakt budu chtít jít někam víc do terénu? Máme samozřejmě nosítko (dokonce dvě, jednou opravdové outdoorové a to druhé menší, taková light city verze), ale ani jedno nemá integrovaný batoh. Takže co pak? – na zádech máte 13 kg dítě a kam s batohem? A zde se dostávám zpět k těm taškám/batohům na kolečkách – nebylo by to řešením? Prohledala jsem kde co a povím vám, že mi spadal čelist, když jsem viděla, co všechno se vyrábí. Zatím tedy nechávám otázku otevřenou,ale posuďte sami, co se všechno vyrábí za super kousky!
  • Když už uvažuji spíš o outdoorových taškách, tak to musí mít samozřejmě pořádná kola a musí to být nepromokavé. „Go outdoor“ taška se dá použít i jako batoh a ta kolečka (spíš už takový malý rudlík) se dají použít na převoz kde čeho.
  • Jinou možností by samozřejmě bylo nosítko i s batohem. Pak ale při všech těch věcech, které s sebou tahám, bych se ztrhala.
  • A pak jsou geniální tašky na kolečkách s integrovanou židličkou 😀 (třeba zde, zde nebo zde).
Nějaké rady / zkušenosti / tipy?

by ·1 komentář
(2015) Myslím, že rubriku na tyhle věci ještě nemám. Naše osobní WIKI také moc nefunguje, o blogu běžícím na našem serveru ani nemluvě. No což. Není čas a pořádná motivace. Ale jsou věci, které u nás omíláme pořád dokola a občas se do toho i pustíme. Nebo jen skončíme u zkoušení a nic z toho není. O těch prográmcích a aplikacích, které ale naším sítem úspěšně prošly je tento zápis. Nečekejte nic vyčerpávajícího a zasahujícího do všech oblastí našeho života. Jsou to spíš vychytávky, které nás v poslední době zaujaly (nebo stálice, které používám(e) denně). Aktualizace 2019: Na další oblíbené aplikace a odkazy jsem nám založila speciální stránku.

Mobilní aplikace (Android)

  • Již pár let hledáme šikovnou aplikaci na uchování naší sbírky DVD a BlueRay. Znáte to, stojíte v Bontonlandu, v ruce hromadu DVD a dumáte, jestli to doma máte, či ne. Aplikace v telefonu by byla ideálním řešením. Zatím jsme jich vyzkoušeli několik a dost bezúspěšně. Tedy, zkoušení proběhlo v pohodě, jen ta aplikace nesplňovala všechny naše požadavky. Především se v nich nedaly dohledat naše filmy. Vždy jsme jich několik namátkou zadali a nic. Barcode reader je šikovná věc, ale když vám to napopáté v řadě ohlásí, že tenhle film v databázi nemají a že byste si ho museli naťukat ručně, tak vás to přejde. No, a teď jsem našla jednu online stránku, která k tomuto je také určená. Ano, není to aplikace do telefonu, ale lepší nějaký seznam, než žádný. Ještě pořádně neodzkoušeno: DVDcorral. Btw, ty, co jsem zkusila jsou třeba: My Movies Free, Movie Collection, My Movies. (Aktualizace 2019): nic nám moc dobře nefungovalo, takže to skončilo u sdílené excelovské tabulky.
  • To samé se týká knížek. Zatím jsem začala s Goodreads a nemám moc čas to aktualizovat. Abych si tam ukládala přečtené knihy, tak na to mám excelovou tabulku 😀 Aktualizace: I v roce 2019 stále používám svoji excelovskou tabulku, kde mi to i graficky zobrazí množství přečtených knížek a dlouhodobý průměr.
  • Airbnb – stránky a aplikace na hledání ubytování. Přes Airbnb jsem byla v Aalborgu a Amsterodamu a docela dobrý. Cena ubytování rozhodně nižší než v hotelu a i lokalitu můžete lépe vybírat než jen s hotely.
  • Pinterest – nejprve jsem byla zásadně proti, ale pak jsem „krásy“ této služby objevila. Je to jakási online sbírka vašich „nástěnek“, kam si můžete „špendlit“ různé nápady z internetu. Tak mám nástěnku „jídlo a recepty“, „tvoření s dětmi“, atd. Je to elegantněšjí řešení než si třeba do Wordu ukládat obrázky či odkazy nebo přepisovat recepty.
  • IKEA – jo vím, asi vám to přijde divné, že to sem nepatří a tak. Ale. Máme s Vláďou IKEA kartu, nevím vlastně na co je úplně dobrá, ale sbíráte body, máte slevy, atd. No a protože v IKEA se kupují těžké věci, mimojiné, pro které jezdí Vláďa, tak kartu má on. A několikrát se nám samozřejmě stalo, že já jele s Eli do IKEi a kartu neměla a bylo mi líto ušlých bodů (samozřejmě vám pak chodí nabídky „šité na míru“, atd.). Až jsem si onehdá ve výtahu všimla, že mají aplikaci. Teď mám tu naší kartu v telefonu a je to.
  • BillionGraves – tohle má co do činění s mojí „aktivitou“ s naším rodokmenem. Je to sbírka fotek hrobů a náhrobků. Z těch občas genealogové čerpají důležité informace. A pomocí této aplikace se každý může zapojit. Nainstalovat, spustit GPS, najde vám to hřbitov, na kterém se pravděpodobně nacházíte a pak už jen fotíte náhrobky. Druhým krokem je pak ještě skutečně z té fotky opsat data, aby to bylo vyhledatelné na internetu. Databáze tak sahá, jak název napovídá, k milionům náhrobků.
  • Audioteka. To používám denně. Na klasické čtení nemám čas a přijde mi, že mám často unavené oči a nemám tak chuť číst. Ale s tímhle? Pohoda – sluchátka do uší a poslouchám. Mohu tak „číst“ i na procházce s kočárem, při mytí nádobí či oken, v autě (ne každý čtení v autě může). Dá se říct, že mě tato apliakce vrátila ke čtení. A můžete si jakoukoli (jasně, ne jakoukoli, ale sbírka je ohromná a najdete tam i jazykové učebnice, osobní rozvoj, cizojazyčné, atd.) knížku hned z pohodlí domova sehnat – koupíte si ji během pár minut přes internet, stáhnete a můžete se ponořit do poslechu. Za poslední dva roky jsem odposlouchala několik dlouhých románů či ság a občas to je šok, když vidíte, že kniha má třeba 27 hodin 🙂 To vám pak tříhodonová knížka uteče jak nic.
  • Coursera – Online platforma pro e-learning. Všechny možné (i věhlasné) university zde dávají zadarmo k dispozici spoustu svých online kurzů. A opět není nic jednoduššího, než poslouchat přednášky ze statistiky cestou do práce v tramvaji.
  • MyEnigma, WhatsApp, Messenger (FB), Hangouts (G-talk), Skype – chatovací či volací aplikace. Každý používá něco jiného, tak já musím používat vše :D. Jen s Viber nemám dobrou zkušenost. Aktualizace 2019: Nyní převažuje WhatsApp a občas FB messanger.
  • Dropbox. Osobně mám svá data roztahaná na dvou počítačích, dvou fleškách a jednom externím disku. Do toho máme v práci backup server, máme domácí server, mám dropbox a googledrive. Najít občas poslední verzi daného dokumentu není úplně jednoduché. Dropbox zatím využívám na sdílení fotek a vydeí a pro ukládání menších dokumentů, které vím, že chci mít přístupné odevšaď. A na zálohování disertačky. Kdyby se mi teď ten 220 stránkový dokument ztratil, tak končím.
  • Endomondo – sportovní aplikace, která sleduje vaši sportovní aktivitu. Nejen, že vás doslova sleduje a trekuje vás pomocí GPS, ale můžete tam ručně aktivitu zadat. Třeba plavíní, které si asi trekovat nebudete, nebo opakující se cestu do práce na kole si můžete uložit a pak vždy jen načíst s novým datem.
  • c:geo – geocaching
  • Duolingo – už mě přestalo bavit, ale stále ho v telefonu mám. Online platforma na učení jazyků.
  • ZVV Fahrplan – app pro curyškou MHD
  • MyHeritage.cz – rodokmen
  • eat.ch – platforma pro všechny možné jídlo-donáškové služby ve Švýcarsku. Zatím jsme to využili jen jednou.
  • PhotoChrom – aplikace na time-lap photography – na internetu se to teď jen hemží takovými „fotkami“. V pravidelných intervalech objekt vašeho zájmu vyfotíte a na závěr z toho uděláte video.

Aplikace pro děti

App pro děti. Jasně, že jsme si říkali, že Eli nebude televizní, internetový, atd. závislák. Ale občas je nějaká dětská aplikace na telefonu to nejrychleji fungující řešení vzteku v tramvaji. Tak mám v telefonu:

  • Animal for Kids, což je soubor zvířátek a když se na ně klikne, tak vydají příslušný zvuk.
  • Paint Pro – kreslení.
  • Ale nejoblíbenější je bezesporu LEGO Juniors. Zde se Eli během pár týdnů naučila používat několik základních prvků pro pohyb na mém telefonu (odemknout klávesy, listovat mezi plochy, najít si aplikaci a pustit ji). Jde zde o to, že si z lega postavíte panáčka a auto a pak jedete pro dané trase, sbíráte body a za ty pak dostanete nové kalhoty, tričko, hlavu, díl auta, atd. Postavíte nového panáčka, nové auto, znovu jedete (skoro to samé), a tak pořád dokola do zblbnutí. Strašně se ji to líbí. Aktualizace: A drží ji to i v šesti letech
  • Pro trošku starší (od cca 5 let) Mekorama
  • Piano Kids Music
  • DinoIsland (to hraje pořád dokola)
  • Moonshot – kombinace střílečka raketa a stavba vesmírné lodi, plus jemná motorika pro úklid vesmíru.
  • klasika Had
  • (2019) Z ne moc vyzkoušených mám dále: Star Walk Kids, Shubi, CrazyStones (GO), Happy Glass (to je pro větší), LipaLand, Eveil, Roller Splat

Software

(který často používám)

  • PhotoResampler – jednoduchý program na změnu velikosti fotek. Nejčastěji používám, když chci fotky někomu poslat meilem, nebo dávat sem na blog.
  • Rajče – známe asi vše. Publikace fotek. Ale i možnost vytvořit z nich kalndář nebo pexeso.
  • pspad – freeware text editor. Šikovnější než Notepad a jednodušší než Word.
  • Total Commander – shareware file manager for Windows. Dohání mě k šílenství, když má kolega otevřeno několik oken s různými složkami. Pak stejně nemůže najít tu ze / do které chce kopírovat, vše to zavře a začne odznovu. Netvrdím, že já nemám vždy otevřeno hódně oken najednou, ale jsou to okna s různými prgrami a ne, abych měla pětkrát otevřeného Průzkumníka. V Total Commanderu mám v jednom okně otevřeno klidně pak osm i více destinací pěkně přehledně najednou.
  • TiskProRadost – a jejich Album maker na tvorbu fotoknih jsem si už docela osahala a tuším, co to dokáže a jak to funguje. I sběrné místo mají kousek od nás, takže zatím jim jsem věrná, ačkoli se objevují cenové slevy na jiné značky. Tady si prostě v průběhu roků držím stejný design a již mám uložené šablony. Nevím, co by se muselo stát, abych od nich odešla. Aktualizace 2019: přešla jsem na HappyFoto.cz a jejich foto designer.
  • Zotero – is a free, easy-to-use tool to help you collect, organize, cite, and share your research sources. Pro ty, kdo angličinu nezvládají – je to citační manažer. Nechápu, jak jakýkoli vysokoškolák může existovat bez nějakého citačního manažeru. Uznávám, při psaní bakalářky, kdy jsem měla dohormady 30 citací, se to dalo ještě uhlídat a vše dělat ručně, ale magisterská práce jich měla hnedle mnohem víc, nemluvě o tom, že nechápu, jak tihle lidé potom tvoří citaci pro různé články. Dobře, když člověk studuje humanitní obor, tak to ještě pochopím, ale na technické škole? ČVUT měla před tím smlouvu s RefWorks, což jsem používala snad osm let. Teď už neche ČVUT skákat, jak RefWorks píská a prostě s nimi přerušili smlouvu. No jo, to se lehce řekne a udělá, ale uživatelé se musí připravit, že přijdou o celou svoji citační databázi, pokud si ji včas nepřesunou jinam. Musím říct, že mě se naštěstí přesun mých 700 citací podařil v pohodě. Jen jsem musela předělat „tagy“ v celé své disertařce (seznam literatury mi v disertačce zabírá 16 stránek).
  • Movie Maker Microsoft Essentials – jednoduchý program na tvorbu domácího videa. Platí i pro rok 2019.
  • pdf merge – online slučování pdf dokumentů
  • InkScape – Inkscape is a professional vector graphics editor for Windows, Mac OS X and Linux. It’s free and open source. Říkám tomu „chytřejší kreslení“, i když to je ještě mnohem víc.

by ·1 komentář
23.-27.3.2015
Následující povídání bude možná bez ladu a skladu, ale je toho tolik, co říct, a tak málo času to napsat. Nemohu to prostě číst několikrát po za sebou a kontrolovat pravopis a obsah. Musíte se tím nějak prokousat.
Tak mám za sebou další ‚pracovní/studijní‘ cestu do zahraničí. Tentokrát to nebyla konference, ale týdenní kurz v dánském Aalborgu (ano, tam někde daleko na severu Jutského poloostrova). A proč tady? Sídlí zde společnost AnyBody, jejichž software se používá k modelování svalově-kosterních modelů nejen člověka. A některé aplikace jsou fakt úžasné. Kromě firmy tu je samozřejmě i výzkumná skupina na Aalborgské universitě (AAU), jejíž vedoucí profesor daný software vymyslel a později založil i firmu.
Asi bych začala nejprve popisem kurzu, vzhledem k tomu, že to koneckonců byla hlavní náplň mého pobytu tady. Vyvíjí se jim to fakt dobře. Jen to umět použít. Já se obvykle zaseknu na základních „příkazech“. Holt to chce strávit trošku víc času čtením manuálů a ukázkových příkladů, což je prostě časově náročné. Bylo zajímavé sledovat z jakých koutů světa účastníci přijeli/přiletěli a jaký je jejich výzkumný cíl. Z největší dálky přiletěl Američan, pak tu byli Němci, Španěl, Italové, další tři lidi ze Švýcarska (z toho dva z ETH z biomechaniky), jeden Londýňan, který právě začal Ph.D. Ve Švédsku a za manželku má Finku, atd. Z projektů tu byly modely páteře, nohy (dětská nemocnice Basel), sprinterský start (Švédsko), muzikologie (tedy jak se pohybuje dirigent a hudebníci), skok žáby, nebo třeba interakce robota a člověka. Opravdu zajímavé. A pak už jela jedna přednáška s příklady a cvičeními za druhou. To trvalo od devíti do čtyř, s hodinovou přestávkou na oběd, ke které jsme mohli využít místní kantýnu či nedalekou pizzerii. Nechyběly samozřejmě kávičkové pauzy s naprosto příšernou kávou (na tom jsme se tady obecně shodli všichni. Navíc první den nebylo k dispozici ani mléko… a když pak jo, tak odtučněné), houstičkami, a odpoledne dortíky. Takže já pak objevila studenou Starbucks kávu v menze. Jen cenově pro orientaci: kurz CHF:DKK je 1:6 (přibližně, tzn. za 1 frank dostanu 6 dánských korun) a DKK:Kč je přibližně 1:3,4 (jednu dánskou korunu dostanete za 3,4 Kč). Pizza přes oběd vyšla na 40 DKK, sendvič na cca 25 DKK, výborný hamburger (bez hranolek a salátu, jen samotný, ale fáákt dobrý), který jsem si hladová (a trošku ztracená) dala hned můj první den v centru Aalborgu v příjemné zapadlé restauraci, 130 DKK. A ve čtvrtek jsme měli společnou večeři v centru; systém „sněz co můžeš“, i když oni tomu kulantně říkají „büfé“ 😀 A to bylo super – „mořské plody a tapas“. Za 190 DKK. Člověk se něco nachodil, protože na talíř se vám vešly tak tři ty malé talířky s tapas. Co by se dalo označit za opravdu místní a odpovídající sezóně byl rybí salát s krevetkami a potom, jak to pojmenovat, kaviárová pomazánka s toustíkem. Nechyběly miniburgery, sushi, česnekové krevety, krevety v těstíčku se sladkokyselou omáčkou, kalamáry, roastbeef, a deserty (čokoládová, oni tomu říkali muffin, bábovička s vláčnou čokoládou uprostřed, byla naprosto boží). … To jsem trochu odbočila, že? No ale k vlastnímu kurzu to bylo vlastně vše. Teď máme ještě 14 dní na to udělat závěrečný příklad a poté dostaneme certifikát o účasti. (Aktualizace – příklad jsem už udělala. Strávila jsem nad ním dva dny, padla při tom jedna čokoláda, několik medových sušenek z Amsterodamu, dvě malá Toblerone, hrst lentilek a několik kafí, ale také jsem se něco naučila).
Aalborg jako takový mě nějak výrazně nenadchl. Někdo říkal, že to je pěkné město. No nevím. Rozhodně je zajímavé sledovat, jak moc se místní architektura a rozložení města liší od našeho středoevropského (mohu říct, že Praha a Curych jsou prostě podobné, ale tady to je něco úplně jiného). Nic není vyšší než dvě patra (ano, jedna výjimka tu byla, kde nic tu nic, uprostřed polí asi 15 patrový barák, fakt je nechápu). Na jedné straně silnice máte rodinné domky, na druhé straně novostavby, krychle, hodně oken, hodně balkonů. V centru domečky s barevnou fasádou nebo z červených cihel, s ostrými střechami. To mi přijde klasické. Troufnu si tvrdit, že podobné se najdou třeba ve Skotsku. Jinak je všechno přizpůsobeno cyklistům. Proto je všechno tak daleko od sebe. Ulice jsou hodně široké, protože uprostřed vám vede silnice, po stranách pak pruhy pro cyklisty a nakonec chodníky. Tam, kde jsem chodila já pak moc chodníků nebylo, takže jsem neustále musela dávat pozor na cyklisty, kteří si to na těch svých plečkách, bez helem samozřejmě, upalovali slušnou rychlostí.
Já byla ubytovaná v jedné z novostaveb. Abych ušetřila, našla jsem si ubytování přes aribnb, což funguje tak, že někdo pronajímá volný pokoj u sebe doma. Výhoda je, že to je nesrovnatelně levnější, většinou můžete využít i kuchyň, dozvědět se informace o místě přímo od místňáků, atd. Nevýhoda je, že nikdy nevíte, ke komu jdete. Ale obrázek si můžete udělat podle reakcí minulých hostů na internetu. Já jsem nemohla najít žádný hotel v blízkosti university. Pak jsem našla Matěje (Čech studující na místní universitě) a jeho polskou přítelkyni. Lokalita fajn, asi 15 minut pěšky na přednášky (a člověk ušetří za autobus, který vyjde obdobně draho jako v Curychu). Musí se nechat, že tak malý byt jsem ještě neviděla. Komplex, ve kterém bydlí, se dá nejlépe vystihnout jako „studentské bydlení“. Já tedy měla k dispozici jejich pokoj a oni během mého pobytu spali v obýváku. Ten byl spolu s jídelnou a kuchyní v jednom pokoji velkém asi tak 5×3 m, pak tu byla docela prostorná koupelna se záchodem a ložnice, asi tak 2.2×2.2 m (takže když jsem si na zemi otevřela kufr, už tam nebylo žádné další místo; postel a skříně zabíraly většinu prostoru). Balkónek se dal využít k sušení prádla. A když to nestihlo doschnout , tak se sušák přesunul do koupelny (kde bylo podlahové topení na plné pecky, takže když jsem přišla vymrzlá a promoklá z venku, nedalo se na tom skoro stát), kde bylo rázem pěkně těsno a chtělo to trošku logistiky, aby člověk mohl vejít, dojít si na záchod, pak k umyvadlu a pak zase ven :D. Je to prostě na to, aby tu člověk jen přečkal noc. Pak samozřejmě bylo nepříjemné, když oni chodili spát kolem půl dvanácté a ráno vyspávali a já naopak chodila spát kolem desáté a vstávala kolem sedmé (budila jsem se jak hodinky v šest). Ale byli tišší, já také, takže fajn. Jen jsem nepochopila jejich budíka. Většinou ho měli nastaveno na 6:45, zamáčkli ho a nic se nedělo. Pak zase zazvonil v sedm, zase nic, a nakonec v půl osmé. To by mě zabilo. Já, když si nastavuji budíka, tak na tu nejzazší hodinu. Takže můj budík za můj pobyt ani jednou nezazvonil, protože, jak jsem již zmínila – budík byl nastaven na osmou (abych v devět byla na přednášce) a já se budila v šest, nebo v nejhorším jejich budíkem v 6:45.
Co jsem ještě nezmínila, a to nás všechny překvapovalo, jak málo lidí tady je! I studentů v té části kampusu mnoho nebylo. „Nejhorší“ to bylo kolem oběda, kdy se před vás postavilo tak 10 lidí. Fakt nával! 😀 To samé v centru. Chápu, že v neděli odpoledne asi nebude špička, ale ani jak jsme byli ve čtvrtek večer venku. Žádný velký provoz. Za celou dobu mi přišlo, že je na universitě nejvíc lidí v pátek. Také aut přibylo.
A pak tu bylo Gigantium. Ohromné sportovní centrum, ve kterém bylo tak málo lidí, že jsem se trošku lekla, jestli náhodou není zavřeno a já nevnikla někam, kam jsem neměla. Bylo to kousek od university, takže bych předpokládala, že tam budou studenti. Ale nic. Šla jsem si tam zaplavat. Mají tam pěkný 25 m bazén a s tím množstvím lidí, které tam bylo, jsem měla celou lajnu pro sebe. Paráda. Obden jsem si tak šla zarelaxovat. Cenově to je opět obdobné jako v Curychu. Fakt nechápu odkud se bere to, že je Curych drahé město. Vždyť když si v Dánsku chcete koupit auto, tak 130% vám zdaní!
Takže s tím, jak je to všechno placaté, široké a prázdné, tak to působí trochu depresivně.
Universitu nemohu moc hodnotit. Není to jak jinde, že máte jednu, nebo tři velké budovy. Tady se jedno-dvou patrové budovy rozprostíraly na několika kilometrech čtverečních. A prý to ani žádnou hlavní budovu nemá. Na každém rohu máte parkoviště na kola, kde se pár kousků vždy povalovalo, pak vídáte projíždět autobusy, protože než byste se mezi přednáškami přesunuli z jednoho konce university na druhý, tak byste to prostě pěšky nestihli. Pěšky tady samozřejmě nikdo nechodí.
Zkrátka, jako výlet na kurz fajn, ale jako turista bych tam asi znovu nejela. Když už bych měla jet do Dánska (třeba kvůli těm jejich výborným párkům v rohlíku, jejichž sezóna teď bohužel nebyla), tak někam jinam než do Aalborgu.