Tak začínáme objevovat co vše je možné dělat v Praze a okolí. Jako první přichází na řadu oblast kolem tratě tramvaje číslo 1 – jednoduché spojení se světem 🙂 U Letné je nejen Technické muzeum, ale také Zemědělské, ve kterém jsem nikdy nebyla, a tak jsme tam s příbuznými holkami a jejich dětmi vyrazili (šest dětí to už je jak malá školka, slyšet byly po celém muzeu). K vidění je kde co a něco si tu najde každá věková kategorie, jen ti malí se musí hlídat, aby si nic neodnášeli a nelezli, kam nemají (některé exponáty jsou na ohmatání, u jiných to je zakázané a paní hlídačky to bedlivě kontrolují). Malé traktůrky v -1 patře nechaly Máťu kupodivu v klidu. Zato Eli se na velkém traktoru ráda nechala vyfotit. Pokračovali jsme postupně patry nahoru, lesem, vodou a rybníkářstvím, přes gastronomii, kde si děti na tabletech mohou jakože vařit, až na střechu, kde jsou zasazeny různé plodiny včetně konopí, k dispozici je trávníček na piknik a hlavně tu je úžasný 360° výhled na Prahu. Strávili jsme tu bezmála tři hodiny. Z popisků jsem si díky dětem nepřečetla vůbec nic, ale zážitek pěkný a určitě se sem zase někdy vypravíme. Na rozloučenou jsme v kiosku zakoupili Turistický deník a hned první nálepku (oficiálně tomu říkají vizitka). A máme o zábavu na výletech postaráno. Jinak vstupné dospělí 150 Kč, děti do 18 let zadarmo.

Díky ubytování „all inclusive“ u babičky jsme si zajeli domů na guláš, odpočinuli si a odpolední program absolvovali v nezměněné skupině ve Hvězdě. Děda to s Matym v kočárku vzal pěšky, takže se Maty vyspal. Nejprve jsme začali na novém hřišti u Libocké brány. To praskalo ve švech. K dispozici jsou i pěkné kovové záchodky. A ostraha (?) Dále jsme pokračovali k Letohrádku na další hřiště. Zatímco maminy seděly a povídaly si, děti prošmejdily okolní keře a stále nosily další a další modráky 🙂 Myslím, že večer bude smaženice. Zašli jsme i ke kiosku v Letohrádku pro další vizitku do Turistického deníčku. Tímhle tempem to budeme mít za chvíli plné :-). Čas se nachýlil k večeru, a tak jsme se pomalu vydali zpět na tramvaj. Děti cestou nepřetržitě nacházely další a další houby, dokonce i jednu bedlu 🙂 Domů jsme dorazili jen tak tak na Večerníček.

(anebo jak tomu říkáme my: Trpasličí trejl) 🙂

Tato tématická procházka (hlavní téma trpaslíci) začíná kousek od chaty mé kamarádky/kolegyně na Haslibergu (kopec nad Meiringenem … ano, ano, zde v 17. století byl vytvořen první mering/sněhová pusinka italským cukrářem). My to navíc tuto sobotu měli spojené s brunchem na horní stanice lanovky u příležitosti oslavy svatby zmiňované kamarádky.

Vlastní trasa je popsaná zde. Jak správně zmiňují, trasa není vhodná pro kočárky, je cestou dost kořenů, sem tam úzký či lanový most a také to je místy dost prudké.

Ráno jsme se v hojném počtu sešli (cca 30-40 lidí i s dětmi) na spodní stanici lanovky Hasliberg-Twing. Vyjeli k restauraci na horní stanici Käserstatt (1840 m) a zde záhy začalo pohoštění. Seděli jsme na terase a chvílemi byla taková mlha, že bylo vidět jen zábradlí terasy. Ale teplota byla příjemná, jen jsme doufali, že nezačne pršet. Proto jsme se jídlem zas až tolik nezdržovali (strávili jsme tu max 2 h) a vyrazili s dětmi na cestu. Přeci jenom to nakonec bylo 5 km a se všemi těmi zastávkami nám to docela zabralo. Cestou rostly i borůvky! Takže to jsme děti od keříčků nemohli odtrhnout.

S obavami jsme poslouchali odrazy hromů od okolních kopců, ale díkybohu nás bouřka minula a my jsme za sucha došli k autu i dojeli k ubytovně C´est la vie. Večer byl bufet, kde nechybělo 20 lahví vodky (švýcarsko-polská svatba holt). Ráno jsme se už jen nasnídali a vyrazili. A vzali jsme to ještě zajížďkou přes Kämbli – výrobna klasických švýcarských sušenek. A co je nejlepší – mají podnikovou prodejnu i s ochutnávkou. Takže to jsme si nakoupili do zásoby.

Fotky zde.

(Devil´s Gorge / Čertí rokle)

Jeden z posledních výletů ve Švýcarsku (ano ano, už se nám to krátí, ještě nás příští týden čeká Trpasličí trail a pak už hurá do Čech). Podrobný popis v angličtině najdete na mém oblíbeném blogu Swiss Family Fun. Tento trail se nachází v Aargau, cca hodinu od Curychu. A abych nevyšla ze cviku (haha), opět jsem řídila. Prázdninový víkendový provoz je ok, jen ty zúžené pruhy na dálnicích kvůli pracím na silnicích jsou o nervy :-). Na konec trailu nás GPS navedla v pohodě – většina lidí to evidentně chodí odspodu nahoru, asi pak máte lepší výhledy na vodopád. My to ale chtěli seshora dolů, tak je větší šance, že to děti ujdou 🙂 Takže od spodního parkoviště jsme museli popojet na horní konec. A tady to bylo o strach – silnička byla uzoučká jak na jedno auto! Vláďa samozřejmě tvrdí, že tam bylo spoustu místa, ale potkat se tam v zatáčce s autobusem, který tu právě vozí turisty z jednoho konce rokle na druhou … to bych nedala. Takže jsem měla knedlík v krku, srdce v kalhotech a v zatáčkách jsem jela div ne krokem na jedničku (se zavřenýma očima … ne to ne). Na to, jak byla cesta docela v pohodě, tak na těchle závěrečných několika kilometrech jsem se celá opotila durch und durch. Jediné, co mě trochu uklidňovalo, že domů řídí Vláďa.

Pokračovat ve čtení

Další z tématických procházek, dnes opět zaměřená na lidské smysly. Opět jsme se nechali inspirovat na Swiss Family Fun (oficiální stránky zde).

Děti stále vstávají brzy, takže jsme v pohodě vyrazili do devíti. Museli jsme se ještě stavit na pumpě koupit bagety na oběd (od té doby, co jsou nákupy na mě, tak to někdy se zásobami vázne, tentokrát jsme doma neměli chleba :-). No alespoň jsme ušetřili čas jindy strávený přípravou chlebů). Jo a pozor! Já řídila! 🙂 Abych se do toho zase trochu dostala. Takže kdy jindy začít než v neděli ráno, kdy je provoz nejklidnější. Navíc cesta neměla trvat déle jak hodinu, takže ideální. A zvládla jsem to 🙂

Parkoviště jsme našli, nastříkali jsme se proti komárům/klíšťatům apod. a vyrazili. Cesta byla psaná jako vhodná pro kočárek, takže jsme golfky vzali, přece jen 7 km je na Matyho ještě dost, i když většinu trasy ušel. Ale i tak, kočár je dobré vozítko pro všechny naše krámy (hlavně jídlo, jídlo, pití a náhradní oblečení).

Ačkoli na to na stránkách upozorňovali, u slunečních hodin jsme v klidu pokračovali rovně, ačkoli jsme měli zahnout prudce doprava. Tak jsme se pár desítek metrů museli vrátit. Zastavili jsme se u výběhu s prasátky (dle info tabule jdou na porážku v pěti měsících), kde se parádně bahnili.

Trasa tvořila jakousi osmičku s osmi zastaveními. Pro děti to bylo vždy dobré zpestření cesty.

Jo a odpuzovač na klíšťata nefunguje – Maty jedno chytil, ale Eli ho ještě v lese odhalila, takže jsme ho vyndali hned. A otravné mušky sprej také ignorovaly a lítaly až moc blízko.

Výlet dobrý a navíc jsme na odpolední kávičku byli již zase doma. Hrozilo, že odpoledne bude pršet, takže raději být včas doma.

Fotky zde.

Horgen Aabach Ravine Walk

Já, Jirka, Eli a Maty jsme vyrazili v pondělní dopoledne (Eli využila druhý JokerTag, tedy volno ze školky bez udání důvodu) vlakem do městečka Horgen. Orientovali jsme se, klasicky dle popisků na Swiss family fun a neztratili jsme se. Nejprve byl pěkný klesák k vodě, na mostku jsem ze sebe a Matyho seklepla dvě klíšťata a dál jsme pokračovali pěkně podél vody po rovině. Naše cesta končila po cca 3 km a 2 h v Käpfnach. Děti si za odměnu užili hřiště, děda nám oupil v nedaleké pekárně sandwiče (nebyl doma chleba) a vydali jsme se na autobus a vlak. V brzkém odpoledni jsme byli zase zpět doma.

Foto zde.

(Küsnachter Tobel / Küsnacht Ravine Walk)

Jako snad pokaždé v červnu, je i tento výlet inspirován blogem na Swiss Family Fun. Již dlouho jsem se chtěla na toto minipohoříčko mezi curyšským jezerem a Greifensee podívat. A Forch je tedy ideální startovní bod. Navíc sem vede z nádraží Stadelhoffen onen tramvajovlak S18, takže parádní raritka, kterou ukázat české návštěvě H+H.

Pokračovat ve čtení

Tak jsme se konečně dostali i na tento vzdálenější dětský trail – Obří. Inspiraci jsme opět našli na Swiss family fun. Z Curychu to máme cca 1,5 h autem. Parkovali jsme přímo u lanovky. Posledních několik desítek kilometrů se cesta kroutila malebným údolím.

Hned u spodní stanice lanovky si můžete koupit buď jen obyčejnou zpáteční jízdenku nebo kombi jízdenku na lanovku a buď horskou koloběžku nebo trojkolku. To jsme využili (není problém změnit nahoře, když se rozhodnete).

Pokračovat ve čtení

Dnes, v pondělí, byl v Curychu státní svátek Pfingsten (Letnice), takže jsme měli volno. Což také znamená, že obchody mají zavřeno. Až na pár výjimek. A těmi jsou obchody na Hlavním nádraží a na letišti. A protože Martin potřeboval sehnat nějaké suvenýry a já s dětmi (Vláďa jel na kolo, aby to stihnul před deštěm, který měl kolem oběda přijít) jsme měli v plánu jít na vyhlídkovou plošinu, kde má být i hřiště. Takže jsme dopoledne vyjeli MHD a aby to bylo dobrodružnější, nejeli jsme tramvají, nýbrž vlakem, který je na letišti o 9 min rychleji než tramvaj 🙂

Pokračovat ve čtení

Dnešní výlet nedaleko Curychu jsme zvolili s ohledem na počasí – relativně brzy mělo začít pršet, takže to chtělo něco blízko a krátkého. Původně jsem se opět nechala inspirovat na stránkách Swiss Familly Fun, který byl ale koncipován se startovním a cílovým místem ve městě Kollbrunn. Vláďa to ale vymyslel ještě jinak. Nelíbilo se mu, a měl v tomhle ohledu pravdu, že strávíme hrozného času ťapáním po silnici, než se vůbec dostaneme do lesa. A pak to samé zpět. A vzhledem k tomu, že jsme měli k dispozici dvě auta, mohli jsme zvolit trasu nikoli jako okruh, ale tak, že se cílové a startovní místo lišily.

Pokračovat ve čtení