- Můj programovací majstrštych – vytvořila jsem si prográmek , který mi automaticky nahraje data z excelové tabulky na naší půjčovnu na pujcim.to. To je docela úspora času, protože mi už tak zabere dost času si data pěkně v excelu uspořádat, ještě abych to pak musela ručně kopírovat.
- Objevila jsem, že existují Prostředí na tvorbu mobilních aplikací (jde to i bez programování)
- Poprvé jsme se letos dostali na lyže – do Desné v Jizerkách. Maty stál vlastně vůbec poprvé na běžkách a sjezdovkách a oboje na konci těch 4 dnů obstojně zvládnul (na běžkách jsme dali (já na vypůjčených, protože se mi lyže i boty v rámci coronaviru rozpadly) jeden den i 13 km).
- Vůbec poprvé, co jsme zpět v Čechách, jsme si udělali výlet do Jindřichova Hradce za Vláďovou sestřičkou a dětmi.
- Projekt fíky – snaha o zakořenění další várky fíků. Z loňska mi přežily 2 ze 6, tak uvidíme co letos, mám snad 50 klacíků, tak uvidíme.
- Už nám lezou krokusy.
- Eliščiny jablůňky se mají docela k světu.
- Dále nakličujeme 5 pecek z avokád, ze kterých bylo na Matyho narozeninovou oslavu guacamole. Tak malé pecky jsem u avokáda ještě neviděla! 🙂
- Konečně jsem dodělala další kurz – Automating Web Testing with Selenium and Python na Udemy (ten měl tedy jen 4 h 🙂 )
- Vláďa prořezal meruňku. Kdybych viděla jen tu hromadu větví, tak řeknu „řez na pařez“, ale na té meruňce to skoro není vidět 🙂 Maximálně si člověk všimne jedné větší tlusté větve, která rostla hodně nahoru, ale jinak paráda. Tak uvidíme, jestli letos zmrzne nebo ne.
- Vyrostlo nám několik lístků medvědího česneku.
- Eli si z nás užila lyže nejvíce – se školou byli na týden v Krkonoších.
Výsledky vyhledávání pro: python
Leden 2022
- Silvestra jsme, po dvouleté pauze, strávili opět u kamarádů kousek u Úval. Prošli jsme se tradičně ke stužkovému stromu splněných přání a 1.1. v 1 h po obědě už mohl Vláďa lézt s káranskými otužilci do Jizery.
- Konečně jsem dodělala „30 days of Python“ – takovou měsíční Python nalejvárnu. A světe div se – první zmínka zde na blogu byla přesně před rokem! Ale začala jsem až v červenci, takže mi to trvalo jen půl roku :-D.
- Prosincový Advent of Code jsem zabalila 29.12.21 – chybí mi stále 11 úkolů. A nutno podotknout, že čtyři zadání jsem ani nedočetla.
- Ježíšek mi nadělil Garmin Venu 2S místo mých stávajících Samsung Galaxy Watch. Pro Samsung mám slabost, ale poslední půlrok nefungovaly dle mých představ. A to jsem ještě ani nestihla na Samsung sepsat recenzi (a sundat krycí fólii sklíčka!). Úspěšně se mnou prošly migraci z aplikace Endomono na MapMyRun, ale poslední aktualizaci v létě nějak nerozdýchaly a s MapMyRun přestaly fungovat. Navíc jejich výdrž cca jeden den je přeci jenom otravná. A není to tak, že by se jejich výdrž časem snižovala. Takhle to bylo prostě od začátku. Garmin se tváří, že s MapMyRun spolupracovat bude. Prozatím tedy v mílích :-), snad se mi časem podaří najít nastavení a předělat to na kilometry. Jo a taky mě Garmin čas od času nabádá, ať zvednu zadek a jdu se projít – to je tedy trochu otravné :-). Má ale třeba i zabudovaný oxymetr (měření obsahu kyslíku v krvi), což se v dnešní době hodí.
- Úplně jsem zapomněla vynulovat čítače úspěšných článků. Překvapivě se, stejně jako rok předtím (jen 2x tak velkou návštěvností), stal vítězem článek „Ověření podpisu na cizojazyčném dokumentu„. Evidentně se za ty dva roky nic k lepšímu nezměnilo.
- Jak si na tom stojí mé Udemy kurzy? Loňský (tedy vlastně předloňský) stav je zde, aktuální níže. Na MySQL jsem vůbec nešáhla, na Python for Financial Analysis také ne, takže je tu ani neuvádím. Můj nejstarší kurz (který jsem začala jako první) 2020 Complete Python Bootcamp: from zero to hero – měl k 11.8.2020 – 37 % a teď (4.1.2022) má 60 % . Od toho jsem si dala pauzu a přešla na kurzy od Jose Salvatiera, což je nesmírně sympatický chlápek (ze Skotska), který navíc vypadá jako Harry Potter 🙂 Jeho kurzy jdou opravdu do hloubky.
- Zjišťuji, že nejenže nemám hotovou fotoknihu za rok 2021, ale asi ani za rok 2020! Minimálně ji nemohu najít :-/ Tak jsme si alespoň při hledání s dětmi prohlédli fotoknihy, které dostaly při odchodu z jeslí :-).
- Nejen můj stařičký notebook, ale i stolní počítač mají evidentně svá nejlepší léta za sebou. Samovolně se uprostřed pracovního dne vypnou, případně to ráno tvá i několik minut, než naběhnou. Tak mi Vláďa vybral nový, naprosto cool „stolní“ mini počítač – je velký 17x17x4 cm!! Mám ho na stole a je jen o něco větší než dva externí disky na sobě 🙂 A Vláďovi zazářila očička, když mu to nabídlo mi tam dát Windows 11. No nevím. Zlatá XPéčka 🙂 Přijde mi to, jako včera, kdy jsem dělala velké promazávání počítače před odjezdem ze Švýcarska. Nejvíc místa mi zabírají fotky, sem tam mám nějaký dokument a programování, jinak vlastně ani nic, takže přenos dat na nový počítač nebyl tak hrozný. Dorazila s tím i nová klávesnice, tak ji testuji. Trochu mi přijde, že mi prsty zakopávají o klávesy, ale dle Vládi je tišší.
- Už v prosinci (nebo listopadu?) jsem začala šít koníky na tyči. Mé výtvory a postupy můžete „obdivovat“ zde a na rajčeti zde. Objednávky neberu, jen do E. třídy jich mám 8 :-).
- Plánujeme, na jakou vodáckou akci zase letos vyrazíme (Zažij vodu a jejich kajakové kempy, závody ČPV).
- Plánujeme paddleboardy na Pálavě.
- Otevírám(e) (Vláďa dělá mrtvého brouka a „jen“ kupuje ty deskovky, které nemáme kdy a s kým hrát) Půjčovnu deskových her U Marků (umarku.cz/deskove-hry/). Trochu to je, jako s tou Hospodou na mýtince – otevřeli si půjčovnu, ale chodili jim tam lidi 🙂 No uvidíme (zatím to nehrozí, Google nás neumí vyhledat :-D). Snad z toho nebude moc velký vejvar, ať to ještě nemusím danit! 😀 (rodinní příslušníci mají slevu, případně mohou platit vínem :-)).
Fotky zde (heslo).
Advent of code
28.12.2021
To mi tak Vláďa někdy 1. nebo 2. prosince poslal odkaz – že se mi to bude líbit, že to bude dobrá zábava a trénink. Takže to byl důvod, proč jsme doma neměli letos cukroví. Je to série „zábavných“ matematicko-programátorských úkolů, které se vám postupně, jak se blíží Štědrý večer, otevírají. Zpestřeno to je tím, že každý den jsou hnedle dvě – nejprve „jednodušší“, a pokud ji vyřešíte, otevře se vám i těžší verze. Další den se vám otevře zadání bez ohledu na to, jak jste předchozí den zvládli. Za každé vyřešené puzzle dostanete hvězdičku a cílem je, získat jich 50. Nechala jsem se nalákat „You don’t need a computer science background to participate – just a little programming knowledge and some problem solving skills will get you pretty far.“ (že není třeba nějakého extra počítačového vzdělání, …) … no s tím, jak jsme se prokousávali adventem, některé úkoly byly jednodušší (tzn. zabraly mi třeba jen pár hodin, rekord byl 30 minut, ale to byla fakt výjimka), následovaly stále těžší (že jsem je třeba dodělala až za pár dní), až po ty, kdy jsem ani nebyla schopná dočíst zadání. Zatímco někteří to řešili asi programátorsky elegantně na pár řádků, já, nezkušená, používala různé vnořené cykly, pomocné funkce, apod. a ne všechna řešení byla efektivní (ale nakonec jsem to vyřešila) – „Nor do you need a fancy computer; every problem has a solution that completes in at most 15 seconds on ten-year-old hardware.“ (že netřeba nadupaný počítač, i starý počítač to zvládne do 15 s) – tak jeden z těch těžších běžel 3 h :-D. Některé úkoly byly stylem „snažila, plakala, nezvládla“. K jiným jsem si musela něco rychle dostudovat (Dijkstra’s algorithm a přizpůsobit).
Pokračovat ve čteníŘíjen 2021
- Na začátku října objednávám ovocné keře z mého oblíbeného zahradnictví Spomyšl. Sice máme zahradu pronajatou a je možné, že tu třeba za 2,5 roku končíme (bude záležet, kam budou děti chodit do školy a jak se s majitelem domluvíme), ale mám chuť si keře vyzkoušet a budu doufat, že případné stěhování přežijí. Takže na cestě jsou Zimolez kamčatský (Leningradský Velikán a Docz Velikana), minikiwi Issai, černá moruše Mojo Berry (keř nikoli strom) a stromkový žlutý (tu prý ptáci nevidí a neožerou to :-)) angrešt Hinnonmaki Green. Jo a medvědí česnek (do stínu prý ok a jinak tam prostě nemám nic moc co dát).
- Mojí Python challenge jsem nedala. Po dvou měsících jsem u 17. dne, ale pomalu jedu dál.
- Na své cestě do Švýcarska nás přepadl náš kamarád Jája 🙂 Alespoň, že nám dal vědět hodinu předem; stihla jsem tak alespoň zprůchodnit cestu chodbou a udělat místo u stolu 🙂
- S mým kamarádem H. se již nějakou dobu snažíme najít společný volný termín alespoň na kafe … skončilo to na 7:30 ráno, jindy jsme se prostě nedokázali sejít.
- Od dalšího známého jsem získala 14 dřevěných palet! Většina z nich padne na záhonky :-). Jde to ale pomalu. Na konci října mám 4 „truhlíky“. Už mi psali ze zahradnictví, že keře dorazí cobydup, a mě ještě dva truhlíky chybí. … A jen k rozměrům – v Bauhausu/OBI/… prodávají hlínu po 50-80 l pytlích – na jeden vyvýšený záhonek o rozměrech 40x40x40 cm (což není zas až tolik) potřebujete 64 l hlíny. Čím menší záhonek, tím méně hlíny potřebuji, ale tím spíše hlína uvnitř v zimě promrzne a v létě vyschne. V Chabrech jsem ale objevila, že prodávají i hlínu – 500 Kč/tunu. Tuna hlíny je, záleží samozřejmě na tom, jak moc je hlína mokrá, kolem třičtvrtě metru krychlového, což by na mých 6 truhlíků s rozměry 40-60 cm na stranu, mohlo být akorát. Jo a dovoz po Chabrech je za 500 Kč. Tuna hlíny v Bauhausu vychází na 1380 Kč. Sice s těmi koupenými pytli se pracuje o něco lépe, než když mi na zahradu vysypou tunu hlíny, ale myslím, že se to protentokrát vyplatí.
- Většina zákonů z jara dostala nový nátěr.
- V mezidobí jsem konečně dodělala „sedací box“ na naše venkovní ohniště, aby nemuselo být, chudinka, celou zimu a další sezóny pouze pod ošklivou plachtou. Dřevo jsem na závěr napustila impregnací a natřela lazurou. Co čert ale nechtěl, jak bylo pěkně, tak celá zahrada byla plná malých mušek a ty neměly nic lepšího na práci, než si na krásně nové nalakované dřevo sednout. To byly stovky mušek! Takže jsem to další den všechno zase obrousila a dumám, kdy to tedy nalakovat. Asi mi s tím bude muset Vláďa pomoct do garáže a udělám to tam a snad si jich na to nesedne tolik. Jo a příčné trámky, které měly zaručit vlastní pevnost sedacího boxu tak, aby se na něj dalo opravdu sednout, se i tlakem ruky docela prohýbají, takže musím vymyslet lepší vyztužení.
- Zazimovali jsme jahody na záhonku (sláma (jo, fakt jsem si na jahody a keříky koupila dva balíky slámy) + bílá netkaná textilie) a všechny jahody v květináčích jsem „zasadila“ (i s květináči) na volná místa na záhoncích. Vše ostatní Vláďa zryl a doplnil kompostem. Kompostér skoro celý vybral, přeházel a opět naházel. To byl smrad :-). Ale záhonek je tak doplněn o nové živiny a žížaly.
- Ačokča se letos povedla. Po prvních mrazících teda už omrzla, takže jsem ji sundávala z plotu. A nejdelší šlahouny měly dobrých pět metrů. Naložené jako nakladačky jsou fajnové.
- Meruňka nemá po vichru na konci října ani lísteček.
- Testuji voděodolné ponožky. Více zde.
- Na kanále jsem vyzkoušela svůj „100 let“ starý laminátový singl. Po kajaku to byl teda nezvyk. Navíc jsem se fakt bála, že do toho někde udělám díru. Přeci jenom plast versus laminát 🙂 A je to nestabilní a bolí kolena. Takže na zimu skončil opět v loděnici a na jaře ho asi prodám.
- 24.10.2021 poslední blbnutí na kanále v Brandýse.
- 30.10.2021 poslední „divoká“ voda – Doubrava
- Ze sklepa jsme vytáhli a dali do pucu všechna krmítka. Dvě máme na meruňce na zahradě vzadu a jedno naopak vepředu na plotě, na to pěkně vidíme od jídelního stolu. Zatím plníme naší vlastní slunečnicí. Létají nám sem straky, hrdličky a sýkorky. A u hlavní ulice jsem viděla ohromnou žlunu zelenou. To je docela impozantní pták.
- V koutku zahrady nám roste něco. Myslela jsem, že to bude opět divizna velkokvětá, ale jak to během pár týdnů poporostlo, tak nevím nevím. PlantNet tvrdí, že by to mohla být buď divizna černá, nebo brutnák lékařský (ale ten nám letos rostl a vypadal trochu jinak) nebo mandragora lékařská. Tak to tam nechám a uvidíme :-).
- Máme super Haloweenskou výzdobu. Maty byl týden nemocný (kašel, rýma), takže jsme společně měli spoustu času na vyrábění. Máme strašidla, hrob i ohromného pavouka s pavučinou. A malilinkatou vyřezanou dýni.
- V polovině měsíce jsem byla na prvním části „kurzu“ bojím se řídit. A bylo to super. Pokud jste někdo měl dlouhou řidičskou pauzu, tak určitě doporučuji. Pokračování bude za 6 týdnů. Do té doby máme trénovat. Buď sami, nebo s doprovodem. Tak jsem začala jezdit po okolí v našich obytných zónách rychlostí 15 km/h 🙂 Pak jsem se odvážila i na hlavní (stejnak tu máme všude třicítku, takže vlastně nikoho moc nezdržuji) a v neděli dopoledne se odvážím třeba až do Čimic a Kobylis. A dokonce, i s Matym, jsem si zajela do Bauhausu pro prkna! Naštěstí tam mají velké parkoviště, takže jsem se vešla. No a naše garáž a příjezdová cesta to je kapitola sama pro sebe. To mi zabere vždy dobrých 10 minut popojíždění, couvání, startování a vystupování (zatím nemám odhad, tak se holt jdu podívat, kolik mám kde ještě místa :-)). Takže zatím dobré. Jo a pomáhá mi i vědomí, že mám vzadu „nalepené“ magnetické Zetko (jako Začátečník), takže si mohu v klidu zdržovat.
- Také jsem se vrátila k Duolingu – ono jak má Eli němčinu ve škole stále těžší a těžší, tak za chvilku už bych ji neporadila vůbec nic. Takže si opakuji. A do toho semo tamo pokračuji i v italštině 🙂 Ale tam to jsou zatím opravdu jen základy.
- A konečně, snad po 5 letech, jsme vytáhli na světlo světa Vláďovu balanční desku. Problémy, proč se na ní do teď pouze prášilo, byly dva: 1) na čem/kde jezdit, aby nám to neponičilo podlahu/ten válec, 2) průměr válce (16 cm) je pro nás začátečníky tak velký, že nešlo nastoupit, a když už jsme se na to s dopomocí dostali, tak je to prostě moc vysoko. Takže od Huku Balance jsem sehnala nový roler (válec), jehož průměr je pouhých 9,5 cm a na tom to jezdí super. Vláďa na tom teď „surfuje“ skoro 30 minut denně před televizí. No a podložka – tu jsem sehnala od Urban Surf. Ta je fajnová, taková gumová, dostatečně velká, ale … smrdí. Takže pro použití doma docela nevhodná. Ale na ven před barák bude super na léto. Na doma Vláďa v našich zásobách objevil tenkou tuhou karimatku a na té to jezdí suprově. Takže už nám nic nebrání trénovat. Zatím se na tom tedy jen houpeme, ale časem určitě něco přidáme, … jinak by to začala být nuda.
- Konečně jsem si sehnala domácí pantofle, které mi na jaře doporučila fyzioterapeutka – Peter Legwood. Ono jsem je úplně cíleně nesháněla, jak vše bylo zavřené, pak léto, no a najednou jdu v Globusu kolem nich. Měli poslední v mé velikosti a další prý jen tak nebudou. A jsou fakt pohodlné.
- A po xy letech jsme si koupili nové matrace. Oba z paměťové pěny od firmy Pro Spánek. Vláďa s tvrdším jádrem, já s měkčím. Ten pocit, že se prostě zaboříte a při otáčení nebo vstávání to je jak výstup z hrobu, je teda nepříjemný, ale spí se dobře. I když já si ji musela po týdnu otočit (z druhé strany je trošku tvrdší), protože na té měkké části jsem nemohla vůbec spát na břiše (jak se celí zaboříte, tak krk se dusí). A je to hned lepší. Teď tedy má Vláďa vlastně měkčí postel, než já :-).
- Eli si užila týden podzimních prázdnin v „izolaci“ – tu jsme ji nařídili my u babičky, aby doma od Máti nechytla hnusný kašel a rýmu. Na začátku listopadu jedou se třídou do Německa, tak aby fakt odjela. Ale užila si to. Vystřídala se u obou babiček, odkoukala StarDance (na který se již dva roky těšila), byla v muzeu Karla Zemana, krmila na Vltavě nutrie, přejedla se trdelníku, a tak podobně.
- Maty se po týdnu doma obstojně naučil hru Azul (prý že od 8 let) a Osadníky z Katanu (od 10 let). Jo, a objevili jsme mé z mládí oblíbené Lovce pokladů (jen v novém kabátě)!
- Jo a s ohledem na ne moc dobře vypadající rentgen zad (uvidím, co ještě řekne ortoped, ono zase nic se nejí tak horké, jak se to uvaří) jsem opět začala chodit do místní tělocvičny na cvičení SM systém, což si obecně lidé pochvalují, že na záda dobré.
Září, první půlka
- Divoká (jako konec malíčku velká) rajčátka, která jsem dva roky měla jako semenáčky od souseda, si zkusím schovat na semínka na příští rok. Nastudovala jsem si, jak na to, tak uvidíme. Stejně tak mám ve skleničkách a mísách a na talířcích k dosušení a následnému uschování mák, kopr a měsíček. Uvidíme, jestli přibyde i divizna a lichořeřišnice. (Ke konci září již vím, že na diviznu si prostě počkám přírodní cestou. Jedna mi už roste, tak uvidíme, jestli se příští rok objeví dalšé. Nejsem si totiž jistá, co přesně jsou diviznová semínka :-D. Naopak lichořeřišnici sbírám a suším, stejně tak i ačokču, která přerostla).
- Poslední pátek prázdnin jsme udělali rodinný výlet do Globusu, s sebou tři A4 pomůcek, které jsme museli dokoupit (spousta toho naštěstí zbyla z loňska), takže dnešní nákup patřil z poloviny Eli 🙂 Aby to Matymu nebylo líto, dostal nové puzzle s motivem Jak vycvičit draka o 150 kouscích. No a doma to s Eli složili za chvilku. Takže pro Máťu příště minimálně 300 kousků 🙂 Na druhou stranu jeho to baví skládat pořád dokola. Nejraději poskládá třeba 5 různých puzzle za sebou a složené si je na podlaze skládá vedle sebe jak na výstavku.
- Následně jsme museli ještě pořešit boty. Matymu jsou bačkůrky najednou úzké, Eli malé a k tomu ještě sálovky. Ty poslední, „díky“ covidu, skoro nenošené.
- Také jsme zvládli přihlášení na kroužky, takže Eli pokračuje v tom, co loni. A ještě přidáme nějaké výtvarno-tvoření.
- Naopak pro Matyho Vláďa plánuje lezení (nutno podotknout, že Matyho lezení po čemkoli strašně baví), takže jsme byli 1.9. na dni otevřených dveří v džungli (Jungle v Letňanech). Je to krásná, ohromná, vonící novotou, lezecká hala, kterou stále rozšiřují. Časem (kvůli covidu vše zpožděné) přibude kavárna a další bouldery, místnosti pro pořádání oslav, apod. Ale už teď je pro lezení a bouldering místa až až. Vše jsme si prohlédli a děti si mohly vyzkoušet boulder. Jediné co, tak Maty je ještě moc mladý, ale uvidíme, jak staré děti se jim letos přihlásí, třeba by i tak mohl začít chodit. Také jsme viděli jejich gymnastickou a parkourovou sekci, to mají také moc pěkné.
- Můj 30 denní Python stále nemám hotový (momentálně jsem na dni 16, k 8.9.2021).
- O víkendu 4.-5.9.2021 jsme byli se Zažij vodu v Rakousku na Salze. Takže se o tom dočtete více v samostatném článku.
- Maty byl na atletickém testování do atletické přípravky. A nakonec ho i vzali!
- Máme za sebou první třídní schůzky jak ve školce, tak ve škole. Samozřejmě musely být v ten samý den, že ano. Jedny prezenčně, jedny online.
- Slavnostně se otevřela místní škola po „rekonstrukci“ (přidělali nová křídla s učebnami a tělocvičnu). Nyní je kapacita 550 žáků.
- S dětmi jsme byli na klasickém podzimním rýžování zlata organizovaném kamarády z vodáka. Letos si to děti užily mnohem víc, než před dvěma lety.
- Jela jsem Střelu. Eli byla v té době na škole v přírodě a Maty s rýmou byl s Vláďou na houbách v okolí Střely.
Červenec
Eli ve škole skončila již 25.6. v pátek. Hned po vysvědčení jedeme do Žďáských vrchů na Vláďův rogainingový závod (již jsem o tom psala ve shrnutí za červen, zde). V pondělí přebalujeme a hned v úterý jela Eli na 4 dny za kamarádkou do Kašperek. To pro ní byl parádní začátek prázdnin. Maty měl ještě otevřenou školku, takže ještě chodil za kamarády. V sobotu jsme pak vyzvedli Eli a prodloužený víkend strávili v Křemži. Na závěr jsme si vyšlápli i na Kleť (16 km). Z Křemže jsme se přesunuli rovnou do Střešovic za babi s dědou – Eli hned druhý den ráno měla kontrolu na ortodoncii. Myslela jsem, že „otevřený skus“ se týká předních zubů, když zubařka zmiňovala něco v tom smyslu, že si do nich tlačí jazykem. Ale na ortodoncii nám řekli, že jde o čtyřky, které jsou dost zanořené, a pokud neporostou, tak musí ven, jinak hrozí, že se zpětně zanoří do kosti (?) a to by pro druhé zuby, které jsou stále někdo dole v kosti, byl konec. Takže nás čeká každý půl rok kontrola. Čtvrtek – nákup nových bot do terénu pro Eli. Po těch 16 km si stěžovala, že ji bolí nárt. Tak jsme koupili Keeny (pro ty mám slabost), velikost 35. Za chvíli si bude moct Eli půjčovat moje boty. Za to, jak to s Matym dobře zvládli (ehm ehm) jsme byli pro zákusky v cukrárně. A odpoledne – stáčení medu. Večer – já s Vláďou další lekce na kanále v Brandýse. Nejprve jsme měli skluz, protože se nad námi čerti ženili. Nakonec se to někam posunulo a my mohli trénovat. I tak se ale brzy nehorázně setmělo a v půl osmé to začalo na novo. Do kontejneru, kde mají kluci u kanálu základnu, jsme se schovali již za bušivého deště. Myslím, že na střehu dopadly i nějaké větve. Po nějaké době jsme zkonstatovali, že převlékat se, ani čekat na konec deště, nemá cenu a jeli jsme domů já v plavkách a Vláďa v neoprenu. Doma jsme vše propláchli a rozložili v garáži. Po této zkušenosti jsem nám vzápětí koupila nepromokavé kryty na autosedačky (ještě špatně nevypadá tento).
Pokračovat ve čteníTýden bez dětí
Ano, i takové věci se stávají … jednou za … no 8 let 🙂 ? Fakt si nepamatuji, že bychom někdy byli takto úplně bez nich. Eli jela na týden do Německa na tábor („se školou“, takže tam ostatní děti znala), Maty s babi a dědou na Seč, o které Eli celý rok básní (jídlo, bazén, …). Jakmile M. zjistil, že Eli nemůže jet, protože jí to koliduje s Německem, tak si to s babičkou ve svých 4 letech sám domluvil a naplánoval :-). A tak se nás všichni ptali, co na ten týden plánujeme úžasného … Nic … Fakt! Za školní rok se naakumuluje tolik nedodělávek a byt a zahrada jsou v takovém stavu, že mi na to ani ten týden nebude stačit.
Pokračovat ve čteníIT
Nemůžu si pomoct, ale mě se cílená reklama na Facebooku docela líbí. Kdo nemá a nezná – Facebook si moc dobře pamatuje, co se vám v poslední době líbí, na co klikáte, co čtete, co komentujete … a podle toho vám po chvíli začne sám nabízet cílěnější reklamu … mě tak teď vyskakují buď blbosti 🙂 nebo IT kurzy, hlavně tedy Python. A za to jsem náhodou ráda, protože to číst chci raději, než to, jak se v Rusku koupají otužilci 🙂 No a abych se k těm „reklamám“ mohla kdyžtak vracet, zde je seznam, který budu asi ještě rozšiřovat. … Chvíli to ale trvalo, naposledy, kdy jsem měla FB takhle „zahlcený“ převážně jedním obsahem reklam, bylo loni v únoru – investice do nemovitostí 🙂
- Pirple – online programovací kurzy (jen pozor, že to nemusí být úplně košér – recenze zde)
- SDA – Software Development Academy
- Robocode – programovací hra – naprogramuj tank a znič ostatní
- Robocode.cz – programovací výuka pro děti
- Engeto – IT akademie
- repl.it – code, create and learn together
- teclado – kickstart your software career. Programovací společnost založená mým oblíbeným učitelem na Udemy. A hlavně 30 days of Python challenge.
Web Scraping
Na web scrapping se narazilo na mém jednodenním kurzu od Czechitas. Tak mi to teď po pár týdnech znovu přišlo na mysl, když člověk tak uvažuje, jak nejjednodušeji získat data z internetu (např. při pravidelném procházení inzerátů, ať už se týkají čehokoli, viz třeba realitní Flat zone).
„Web Scraping (also termed Screen Scraping, Web Data Extraction, Web Harvesting etc.) is a technique employed to extract large amounts of data from websites whereby the data is extracted and saved to a local file in your computer or to a database in table (spreadsheet) format.“
No a vzhledem k tomu, že na mé oblíbené Udemy měli opět slevy, mám do zásoby opět další kurz: „Modern Web Scraping with Python using Scrapy, Splash, Selenium“.
Září 2020
Tak šiji nové roušky, teď mám nastřiháno na si 15 dalších, na jaře jsme je moc neužili, když jsme byli jen doma nebo na zahradě. Elišce jsem ke kočičkovým rouškám ušila i sukni.
Na poslední chvíli opět zrušili zájezd do Německa. Německo dalo ČR na červenou listinu tři dny před jejich odjezdem. Smůla. Tak to mělo být nahrazeno projektem ve škole. A den před konáním zase onemocněla němčinářka. Tak to potom doženou během německého kroužku někdy později.
Pokračovat ve čtení