U Marků

Tak si teď tak sedím ve vyhřáté „pracovně“ doma a dívám se z okna, jak tam hustě sněží!! Přes noc nám zem pokryla souvislá vrstva sněhu. Na balkoně nám teploměr ukazuje těsně pod nulu. Ale toho sněhu! Vláďa, po slunečné Francii, nechtěl jít vůbec do práce. Že to raději zaspí a počká až to roztaje :-).

Včera jsme v rámci oslavy Vláďových narzenin konečně vyzkoušeli náš nový parní hrnec – Libanonské pita kuře a jako desert hrušky v těstíčku. Příprava byla trošku chaotická, přišlo nám, že máme malou kuchyň, pak dát dohromady ten ďábelský přístroj, všechno správně narovnat, nalít, upravit, apod. A pak zmáčknout start. A něco se opravdu začalo dít. Co Vláďa po chvíli zkonstatoval, že první nevýhoda parního hrnce je, že kvůli té páře nevidíte, co se vevnitř děje :-). Aby vám neutíkala pára, tak se nedoporučuje to vevnitř moc kontrolovat, tak jsme se nechali překvapit. Ve výsledku bylo kuře vlastně vařené, protože v mističce, ve které to bylo se držela šťáva a voda, … takže příště tam dát o to víc koření, aby se „mdlá“ chuť kuřete trošku zvýraznila. Ale na poprvé to nebylo špatné. Vše bylo uvařené (místo 10 minut jsme to tam raději nechali 15), takže spokojenost. Těstíčko s hruškami bylo sice trošku blemcavé, ale hotové to podle nás také bylo, … a jak to bylo sladké! :-). … Na dnešek máme lososa, takže bude pokračování.

Tak se nám o víkendu udělalo docela hezky. Mě ve výsledku může být počasí jedno, když jsem stejně doma, ale i tak to je příjemnější, když si můžete domů pustit trochu teplíčka.

Vláďa objevil, že tento víkend byla na curyšském výstavišti výstava Baby a Kids. Tak jsme se tam byli podívat a máme doma hromadu letáčků a katalogů s dětskými kočárky, jídelními sadami, postýlkami, apod. A teď půjde o to něco vybrat. Je toho šíleně moc! Tomuhle se říká dobrý byznys .

Odpoledne pak Vláďa vyzkoušel toho našeho nového robota – vzhledem k tomu, že se Velikonoce valem blíží, vyzkoušel Vláďa mazanec. A moc se povedl. Na to jak nechtěl kynout, tak z něj nakonec byla pěkná hromada. Ale popasovali jsme se tím se ctí.

V neděli vyrazil Vláďa na kolo, aby si tělo zase začalo zvykat. Měli to s Vaškem hrozně rychle odejeté, tak nám ještě stihnul vymyčkovat auto a na večeři uvařil chřestové rizoto a k tomu hovězí plátek s cibulkou. Jo jo, tohle si nechám líbit.

Abych i já vyzkoušela, co ten náš robot umí, vrhla jsem se na Makrony – zatím tedy jen z předpřipravené směsi, do které akorát vmícháte sníh (na to ten robot – docela to šlo. Ale míchat dva bílky v míse, kam se vejdou až tři kila těsta, je trošku plýtvání místem J ). A jak se povedly? No ty, které se mi podařilo v kuse odlepit od podložky, byly moc dobré. Z některých zbyly jen kousky a některé se mi nepodařilo z pečícího papíru vůbec odlepit. To se mi ještě jaktěživ nepovedlo, aby se mi něco přilepilo k pečicímu papíru L. Tak třeba příště to dopadne líp.

A opět víkend. Týden byl dost monotóní – práce, práce, tv. A to je tak vše.

V sobotu byl Vláďa nějaký líný jít sportovat, ale zato měl nakupovací náladu, takže toho se muselo využít. Již delší dobu „sháníme“ nový lux. Od té doby, co se Jana odstěhovala jsme si „vystačili“ s takovým tintítkem, které nám tu nechala. Hodně rámusu, ale výkon žádný. Takže Vláďa na internetu něco vybral a teď jsme se to snažili sehnat. Naštěstí jsme byli úspěšní již na první pokus. I tak nám ale závěrečný výběr zabral tak půl hodiny – vybírali jsme mezi třemi modely stejné značky. Ale s výsledným výběrem jsme spokojení. Co je na něm tak supr? Je malý a pěkně pojízdný, pojezd je tichý, hlučnost luxování je „normální“, takže docela hlučný, je bezpytlíkový (vysáté věci jsou chytány do nádoby, kterou pak vysypete a můžete ji umýt), má HEPA filtr (životnost prý 10 let; a také to má AHA atestaci), prachový filtr je umyvatelný, velikostně je malý, ale má výkon kolem 1300 W a taky má chytrou hlavici, která automaticky nastaví výšku štětin (vysávání) podle typu povrchu. Nemá regulovatelnou sílu vysávání, ale má tam vzduchová ventil, kterým můžete sílu ubrat.

Tím naše nákupy ještě nekončily. Pak byl na řadu můj mixér. Ten vybíráme již tak dva měsíce (jde o „pozůstatek“ ze začátku těhotenství, kdy jsem měla největší chutě na polévky a ovocné smoothie, které se tyčovým mixérem dělají „pracně“). Jak jsme ale tak vybírali a porovnávali ceny, a k tomu brali v úvahu, který jiný další „stroj“ do kuchyně ještě někdy budeme chtít, tak se představa mixéru trošku měnila. Nejprve do „jednoduché“ dvojkombinace se „sekáčkem“, později z toho ale vyšlo něco ještě úplně jiného. Taky jde o to, co a za jakou cenu zrovna v obchodě mají. A tak jsme si snad po 45 minutovém dumání, pročítání etiket, bavení se s „distributorem“ a různého hledání pro a proti domů odnášeli Kenwood Chef Titanium. Jako bonus k 60 letům firmy k tomu byl i mixérový nástavec (takže to, co jsem původně chtěla). V základní výbavě jsou pak ještě metly a hnětací hák na těsto. Co je ale „hlavní“ – dalších cca 25 různých nástavců si k tomu můžete dokoupit (máme vyhlídlé tak tři, které chceme sehnat v Praze, tam budou o něco levnější). Jinak hlavní výhody – kovové tělo (takže to je bytelné a těžké/stabilní), motor s výkonem 1400 W se zárukou pět let by měl zvládnout veškeré kuchyňské práce. Trošku jsme přeorganizovali kuchyň a už má svoje stálé místo na lince. Za tu cenu to nemůže být někde schované, ale pěkně na očích, aby se to používalo (a kdo by se s tím také tahal, že?). Zatím má za sebou pomerančovo-jabléčné smoothie a mascarpone s jahodami a borůvkami. Večer ho čeká bramborová kaše – já takové věci míchat nesmím, tak uvidíme, jak si s tím poradí. Do mísy by se měla vejít až čtyři kila kynutého těsta. Vláďa už se těší, jak každý víkend něco vykouzlím.

Kenwood Chef Titanium (http://www.kenwoodworld.com/uk/). My to tedy máme bez toho timeru. Vlevo nahoře je základní tělo. Vpravo nahoře pak nástavec mixér. Nástavce v dolní řadě si teprve chceme koupit. Obvzlášť domácí párky a klobásy bodou supr

Co se ještě vaření týče, tak ne že bych si vzala „doslovný“ příklad z filmu Julie a Julia, který jsem shlédla minulý týden (mladá spisovatelka, tou dobou bez pořádné práce, si dala za úkol uvařit všech cca 500 receptů z jedné slavné kuchařky za jeden rok), ale každý týden něco nového zkusit není k zahození. Minulý týden to začalo domácími těstovinami, kterými to pokračovalo i tento týden – ravioli se sice nepovedli, tak jak jsme is to představovali, a tak z toho nakonec zase byly tagliatele, ale i taky byly dobré …

… pak to pokračovalo lehkým teplým „salátem“ špenát s mungo klíčky a následovala cuketa ve sladkokyselé omáčce (jak již to u receptů bývá – když něco nemáte, tak to nahraďte něčím jiným. Původně byl v receptu lilek, ale ten mi moc nejede, takže cuketa byla jasná volba. A pak rybí omáčku, kterou nemohu sehnat, nahradila sojovka). A v neděli večer – kuřecí křidýlka s pomerančovým sosem.

Neděle pak začala „pracovně“ – prokousat se dokumenty, které nám přišli k vyplnění z nemocnice. Poznámka „bylo-li by možné to dostat v angličtině“ očividně neprošla. Takže s pomocí slovníků luštím jednotlivé položky a třídím jednotlivé papíry na „důležité“ a „nedůležité“, na „poslat do nemocnice teď“ vs. „přinést vyplněné s sebou k porodu“. Na vyplnění jednoho papíru (toho jediného, který se musí poslat teď) jsem si musela (pro jistotu) přinést dokumenty ze čtyř různých šanonů: informace o zaměstnavateli (nerada bych to napsala špatně), jméno zdravotní pojišťovny a pojišťovací číslo, číslo sociálního pojištění (tuhle kartičku jsem viděla poprvé a naposled v roce 2010, když jsem sem poprvé přijela), jméno a adresu mého doktora. … Další věci nejprve musíme dovyřešit v Čechách a pak na místní matrice (kvůli jménu a příjmení dítěte a uznání otcovství). … A co se dál nedočtete – že až budu mít návštěvy, tak na vícelůžkových pokojích je vhodné, nemám-li najednou víc jak tři lidi na návštěvě (abychom nerušili ostatní). Ale alespoň na jednom z těch papírů se mě také ptají na rodný jazyk, jak umím německy, případně jakou další řečí jsem schopná se s nimi dorozumět.

A Vláďa si zatím užíval sluníčka na snežnicích někde v Emmentálu.