by ·Žádné komentáře
Vánoce se kvapem blíží a tím i vánoční trhy. A na ty se těším. Nejde ani o to, že bych se spoléhala na to, že na nich seženu dárky, které z velké části ještě nemám (ale nějaké již mám a další mám zatím v hlavě), ale o tu atmosféru, koukat, kde co je zajímavého a slintat nad stánky s vánočním pečivem a u toho se hřát o horký punč. Rodiče si nemohli vynachválit trhy v Bratislavě, … a protože tam již byli dvakrtá, nyní hledají nový cíl … a tím by pro letošek mohly být vánoční trhy v Norimberku. Přeci jenom si myslím, že pražské trhy nás už ničím nepřekvapí, tak proč nezažít něco nového.
A teď z trochu jiného soudku – až do 31.12 je v irské restauraci Caffrey’s bar poblíž Staroměstského náměstí v Praze „přehlídka“ světových gulášů. Takový gurmánský zážitek si nemůžeme nechat ujít 🙂

by ·Komentáře: 2
15.11.2009
Po příjemném dopoledním výletu v Šárce jsme se sjeli do Dejvic někam naobědvat. Před námi bylo ještě nějaké nakupování, tak abychom měli dostatek sil. Po chvilkovém proplétání se uličkami v okolí Vítězného náměstí Vláďa konečně natrefil na Staročeskou krčmu, kde prý kdysi byl a moc si to pochvaloval. Interiér je opravdu laděn do staročeské krčmy, které vévodila velká pec, nechyběla neomítnutá stěna, ovčí kožešiny na dřevěných lavicích a nádobí z hrubého porcelánu. Jen moderní topení umístěné u stěn dojem trošku rušilo.
Ale pohled do jídelního lístku vám dal zapomenout na všechny nedostatky. Kromě toho nám pro začátek přinesli ošatku s chlebem a nefalšovanou škvarkovou pomazánku, pořádně sádelnatou. A co jsme si nakonec vybrali? Vláďa si dal králíka na česneku se špenátem a bramborovými knedlíky a já kančí guláš dušený na jalovci se špekovými knedlíky. Já za sebe mohu říct, že to bylo naprosto výborné. Maso úžasně křehké, omáčka trochu dokysela, ale ty knedlíky! To byla balada. Kam se hrabe špekový knedlík z Břevnovského kláštera! To se nedá vůbec srovnat. Tohle bylo prošpekovaný skrz naskrz. Takže i když to byla pořádná porce, se kterou mi musel Vláďa trochu pomoct, nakonec jsem nechala jen proužky mrkve, které mi tam přistály jako obloha. A Vláďa si králíčka také pochvaloval. Dokonce ho hodnotil výše než „králičí běh, co do špenátu doběh“, který patří k jeho oblíbeným v Břevnovském klášteře. Tuto krčmu tedy můžeme jedině doporučit.

by ·Žádné komentáře
15.11.2009
Na slunečný listopadový nedělní den jsme si naplánovali výlet (pěší – protože na kole už odmítám jezdit, i když dnešní teploty kolem 15°C by kolu i přály) do Divoké Šárky s tím, že si jednotvárné ťapání zpestříme hledáním „kešek.“ (kdo ví, ví, kdo neví, nechť se podívá do staršího zápisku na blogu zde nebo zde). Protože stále nevlastníme GPS, bylo nutné si doma jejich přesnou polohu najít, zkusit zapamatovat a pak už jen vyrazit. … První, umístěnou někde u cesty, se nám opravdu najít nepodařilo. Ono když to není u nějakého šikovného záchytného bodu, tak to je těžké. To nám ale na náladě neubralo. Den byl pěkný, a i kdybychom nic nenašli, stále to je pěkné zpestření výletu. Pokračovali jsme dál Šáreckým údolím až Šáreckému prameni, kde jsme schovanou cache našli. Tahle byla speciální v tom, že byla „seznamovací“. Jestli se některý z „lovců“ či „lovkyň“ chce momentálně s někým seznámit, jednoduše nechá v přiloženém notýsku zprávu a třeba se někdo z dalších objevitelů ozve. … Další cache zůstala opět neobjevena, ale jak jsem říkala na začátku, některé jsou bez GPS prostě těžké. A poslední naši naplánovanou cache jsme našli i nenašli. Byli jsme tam, kde měla být schovaná, ale zrovna u ní byla jiná rodinka, která ji studovala, tak jsme je nechali a objevíme si ji jindy. Ale byli jsme tam. Tím naše dnešní lovení skončilo a byl na plánu zasloužený oběd. Ale o tom až příště.

by ·1 komentář
Zaujal mě článek na idnes.cz, jak to bude od příštího roku s tzv. éčky v potravinách. Není dokázáno, že by všechna „éčka“ byla jó zdraví škodlivá, ale jejich vliv při dlouhodobém požívání není zkrátka ještě úplně prošetřen. A tak, abychom se my, konzumenti, nemuseli dlouhými řádkami se složením pročítat, od příštího roku se některá éčka nebudou smět v potravinách vůbec vyskytovat. A co že to je, to co doteď vesele dlabeme? Přečtěte si:

Éčka na odstřel

E 102 – Tartrazin

Potravinářská žluť obsažená hlavně v hořčičných omáčkách,
čokoládových tyčinkách, pudincích, bonbonech a dalších
cukrovinkách a lahůdkách.
E 104 – Chinolinová žluť

Neobejde se bez něj většina čokoládových tyčinek, cukrovinek,
bonbonů, pudinků či třeba energy drinků.
E 110 – Žluť SY
Najdete ji například v pudincích, hořčicích, cukrovinkách, sušenkách
či v bonbonech.
E 122 – Azorubin
Cukrovinky, pudinky a balené zákusky.
E 124 – Ponceau 4R
Potravinářská červeň obsažená obvykle v pudincích, cukrovinkách a
ve sladkém baleném pečivu. E 129 – Červeň Allura AC Obsahují ji
müsli tyčinky, čokoládové tyčinky a bonbony.

Tak to až si příště budu zase kupovat nějakou tyčinku, tak se na E104 a E124 podívám.

by ·Žádné komentáře
Taky občas řešíte dilema před regálem se sušenkami, kterou si vybrat, aby se chuťové buňky uspokojily, ale aby se vaše tukové buňky moc nerozrostly? A nejen to. Někdy je před vámi nevšední fyzická aktivita a chtěli byste předejít vyčerpání, případně co nejlépe doplnit trochu těch bílkovin do svalů? Po čem sáhnout? Po Bio, proteinové tyčince či po tatrance? To vše a ještě něco navíc naleznete zde v excelovském souboru. Pro lepší orientaci jsou v seznamu vytvořené i filtry, díky kterým si můžete zadat různé podmínky, podle toho, co chcete, aby bylo zobrazeno. Momentálně je seznam seřazen podle obsahu bílkovin v jedné tyčince od největšího obsahu k nejmenšímu. Zároveň jsou červeně vyznačeny produkty, u kterých mi přišel poměr „cena-obsah bílkovin“ jako nejpřijatelnější. Jinak uvítám jakékoli typy na toto téma!

by ·Komentáře: 2
O tom, že jsme v sobotu 7.11.09 byli v Brně na veletrhu, jehož součástí by i sportovní veletrh Sport life, jsem už psala. Co bych ale ještě chtěla doplnit, to jsou zajímavosti, které mě zaujaly. Tak třeba něco z toho zaujme i vás.
  • 50 cyklorájem Podralsko – 1.jarní maratón (10.4.2010) – Vláďa říkal něco ve smyslu, že bychom mohli přes zimu natrénovat a příští rok si nějaký cyklomaratón zajet, tak proto také tento letáček v batohu přistál
  • E-Comfy – citybike s elektrickým pohonem
  • Tandemová kola Mudřík
  • Centrum pohodlné chůze – hlavně mě zaujaly tepelně tvarované vložky na míru (Tylovo náměstí, Praha 2)
  • Thermo-vak – tepelný léčivý zdroj. Tepelné polštářky zná asi každý, ale ne každý je vyzkoušel na vlastní kůži a může tak z vlastní zkušenosti potvrdit, jak je to příjemné
  • PN-náplast – tak tohle mě opravdu chytlo, jen kdyby to nebylo tak drahé. Je to klasická náplast na různé záděrky a odřeniny, ALE nelepí se na kůži, je vysoce elastická, drží i ve vodě a je prodyšná. A prodávají se různě barevné 🙂 Webové stránky bohužel neuvádí, tak uvedu alespoň to, co mají na letáčku: Erlicher s.r.o., Měšťanská 134, Hodonín, 695 04, e-mail: erlicher@seznam.cz. Jedna „cívka“ náplasti (myslí, že 4m) stojí 170 Kč.
  • Jiří Kolbaba – cestovatel a fotograf. V Brně byly vystaveny mimo jiné i jeho velkoformátové fotografie detailů zvířecích očí. Opravdu nádhera. A tak na stránkách http://www.theworld.cz/ najdete přehled jeho výstav v příštím roce i vy. Kromě fotek pořádá i diashow ze svých cest
  • Darujte zážitek
  • Škola zážitkového vaření – kurzy vaření pro fanoušky dobrého jídla. Také si občas postesknete, když vidíte v televizi nějakou mňamku, že byste ji chtěli umět připravit, tak jako televizní protagonisté? Proto mě zaujal tento leták. Bohužel pro Pražáky sídlí až v Brně
  • Krimi Stop -ochranné prvky do dopravních prostředků, na kola i pro domácnost
  • KCK Zlín– support cyclist
  • Na http://www.vavrys.cz/ naleznete hned několik outdoorových vychytávek od značek jako Sylva (kompasy, krokoměry, čelovky, přenosné meteostanice, dalekohledy, solární panely apod.), Craft (sportovního oblečení), Brunton (zde mě nejvíce zaujaly přenosné solární panely,), Vavrys (funkční prádlo – na jejich ponožky nedám dopustit), a další.
  • A tohle je naprostá bomba! SKIKE– brusle na cestu i do terénu. Mají jen dvě kolečka a přidělávají se na vaši vlastní obuv. Je to jedna velikost, takže můžete mít doma jen jedny a vždy to páskami upravit přímo na vás. Má to i šikovnou brzdičku zadního kola. Při použití s hůlkami to je jak na lyžích. A co o tom prohlašuje sám výrobce? „Dynamičtější než Nordic Walking, zdravější než běh, bezpečnější než in-line bruslení, univerzální velikost, k použití s běžnou sportovní obuví, velká nafukovací kolečka, vysoce účinná patentovaná brzda“.
    Jen ta cen, která začíná na 7 000 Kč, nás prozatím odradila od koupě.
  • Impact Dance Pad – tohle se začíná docela rozmáhat. Na zem si rozložíte kobereček, který obsahuje 4 velké šipky (nahoru, dolů, doleva, doprava) a vnímá váš pohyb (stojíte na tom a nohama můžete jednotlivé šipky mačkat). A na obrazovce před vámi se jednotlivé směry šipek objevují a vy je musíte na vaší podložce co nejrychleji našlápnout. Takže tam tak různě hopsáte a na toho, kdo to umí, je opravdu pěkný pohled
  • A ještě jeden netradiční sport nakonec – Curling na koberci. Název mluví za vše. Proč si tento netradiční sport nezahrát v obýváku. Jediné, co by vás snad mohlo omezovat je velikost vašeho pokoje. (a cena)
A to by tedy bylo z letošního Sport lifu vše.

by ·Žádné komentáře
Je to hrůza – ačkoli toho nemám zas až tolik na práci, tak napsat sem pár řádek, co právě dělám, je docela těžké. A protože teď jsem po celodenním vysedávání ve školních lavicích tak unavená, že na nic nemám náladu, věnuji ten čas Vám 😉 a ve stručnosti shrnu, co se za posledních 14 ní událo (to náhodou máte štěstí – víte, jak se umím rozepsat – a kdo to potom má číst, že? :-)).
Co určitě stojí za zmínku je Noc reklamožroutů v Palace Cinemas (23.10.). Snad každý ví, co to je, ale představte si to! Pět hodin sedíte v kině, kde bez přestání jde jedna světová reklama za druhou. Úžasné!! My, co jsme přišli včas a měli jsme dobrá místa, jsme si to mohli opravdu vychutnat. Vše bylo otitulkované (anglicky), ale i tak bylo jen plusové, když člověk uměl francouzsky – takových reklam tam bylo hodně a přeci jenom se to lépe vnímá, když tomu člověk rozumí, než když se ztrácí v několika řádcích textu. Trošku nebylo podchyceno „rozdělení“ do jednotlivých sálů – ve všech sálech Slovanského domu běželo to samé, ale lidi se z nepochopitelných důvodů hrnuli jen do horních pater (lístky byly neadresné, takže si každý mohl vybrat, kde chce sedět), která po chvíli praskala ve švech, zatímco, prý, sály ve spodním patře zely prázdnotou. No což, my jsme seděli 🙂 A zážitek supr!
Další pěknou akcí bylo podzimní rozloučení s cyklistickou sezonou (28.10. – 1.11.). Ubytováni jsme byli u příbuzného našeho kamaráda v Janově nad Nisou v Jizerských horách. Ve středu k obědu jsme po malém bloudění útulný rodinný penziónek konečně našli – ubytování supr. Jen to počasí. Ve středu jsme šli pěšky na obhlídku okolí – mrholilo, zataženo, 10°C. Další dny už ale patřily kolu. Co na tom, že na cestách leckde ležel sníh a někam jsme se kvůli ledu ani nedostali. Jen se člověk musel pořádně obléknout, protože jakmile se k naší radosti rozjasnilo, rázem spadla teplota na nulu a to už bylo moc i na naše kola – mě osobně sem tam zatuhla přední brzda a přesmykač. Ale když do toho člověk s láskou trochu kopnul a nevnímal při tom zmrzlé prsty a mokré nohy, tak to bylo supr. Fotky, ať si uděláte představu, jaké to opravdu bylo :-)., naleznete zde. Takže můj první letošní cyklovýlet – 1.2. a můj, zatím poslední, 1.11. to docela ujde. Za ty 4 dny jsem najezdila 160 km a dovršila jsem tak letošní 4000 km!! Už letos kolo nechci ani vidět 🙂
Další akce, na kterou jsem patřičně pyšná byla přednáška v Kladně (6.11.). Ne jen tak ledajaká – tuhle jsem odpřednášela já! To se mě tak školitel 10 dní před dnem D zeptal, jestli bych to nezkusila. Ono už před tím jsme o tom mluvili a já jsem si i nějakou malou rešerši udělala, ale pořád to bylo jen takové „jó, ono to někdy bude a až to přijde, tak se připravím“, ale najednou to bylo tu. A tak jsem začala „lepit“ různé prezentace, které se mi líbily, dohromady, psát svá moudra, vypisovat větičky z mých vypracovaných státnicových otázek – no šílený. Ale abyste si nemysleli, že mi dal jánevímco – téma bylo „reologické modely a svalová mechanika“, tedy něco s čím mám jakž takž zkušenosti – vždyť jsem se svaly zabývala jak ve své bakalářské, tak diplomové práci. Takže tak cizí mi to nebylo. Navíc on byl tou dobou ve Slovinsku, takže tím spíš se to hodilo. A tak jsem se ze čtvrtka na pátek vůbec nevyspala, protože jsem se pořád budila strachy, že zaspím. Nakonec jsme nezaspala, ale i tak jsem na autobus došla 3 minuty před jeho odjezdem. První postupový cíl splněn – dojet do Kladna. Malý zádrhel přišel, když mi vrátný nechtěl dát klíče od posluchárny, že prý nejsem na seznamu. Nakonec jsme to se sekretářkou vyřešili. Úžasná posluchárna – moderně vybavená, tři promítačky u stropu, tři posuvné bílé tabule, jedna na křídu, počítač. Po asi deseti minutách hraní si s technikou se mi konečně podařilo spustit správnou promítačku, spustit správné plátno, zapnout počítač a otevřít prezentaci a připojit se k internetu. Tak to bychom měli. A čím se píše na tu tabuli? Křída, fixa, nikde nic. Školník mě poslal do 6. patra za sekretářkou (tou, která mě sem vlastně pustila) – ta mi půjčila svůj jediný fix, pod podmínkou, že ji ho jistojistě vrátím (docela se rozzářila, když jsem jí ho po přednášce opravdu vrátila :-D) a hurá do posluchárny (ještě že jsem si nechala půl hodiny k dobru). Jak školitel sliboval, studentů bylo tak 20-30. Vlastní přednáška proběhla, z mého pohledu dobře, jen byla o něco kratší než by asi být měla. Ale jak mi řekla holčina, která si pro přednášku přišla s fleškou – „stejně jsme většinou z Prahy a pak nic nemáme, takže vesele hurá domů.“ No jestli jsou opravdu všichni z Prahy a jestli potom opravdu nic už nemají, tak to se divím, že jich přišlo tolik – jezdit do Kladna na osmou hodinu, abych tam 1,5h poslouchala něco, čemu oni ani pořádně nerozumí (je tam víc matiky, než kdy měli), to chce opravdu odhodlání :-). A pak domů a do postele – nevyspání a zárodek choroby si na mě vzaly svojí daň.
Ale čtyři hodiny spánku to spravily a večer už jsem byla fit, abych se mohla s Vláďou vypravit na Výstaviště na Erotica Praha. Vlastní výstavu moc rozebírat nebudu, umíte si sami představit, o čem to bylo :-).
A druhý den jsme se vypravili na Výstaviště do Brna – Sport life, cyklo a nějaká eletkronika. Úžasné! Mnohem lepší než Letňany. Tomuhle říkám pořádné plochy na vystavování. A doprovodný program supr. Jen co neměli zmáknuté , bylo jídlo – všude byly fronty a byly to staré „dobré“ klasiky jako párek v rohlíku, kuřata (která v době oběda nebyla hotová), pizza, langoše a spol. Ale v jednom pavilonu jsme pak našli něco lepšího – já jsme si dala noky se špenátem a Vláďa pangasiuse. A od pěti hodin jsme se koukali na finále světového poháru v lezení. Pěkná podívaná. A pak v dešti hurá domů.